Kompetence v praxi sociální práce v České republice

Vzdělávání v sociální práci v České republice vychází z evropských hodnot svobody a solidarity a důrazu na lidská a občanská práva. Pro sociální práci jsou zásadní principy sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní zodpovědnosti a respektu k rozmanitosti. Zaměřuje se na interakce, které podporují sociální soudržnost a změnu k lepšímu. Sociální práce považuje za svůj klíčový princip respekt k lidské důstojnosti. Usiluje o mezilidskou a občanskou angažovanost.

Základem profesní identity sociálního pracovníka, jeho způsobilosti vykonávat profesi sociální práce v praxi, výuce a bádání, je pracovníkova osobní, profesní a sociální zodpovědnost a věrnost uvedeným hodnotám. Profesní identitu a způsobilost získává pregraduálním nebo vyšším odborným vzděláváním s oporou v Minimálním standardu vzdělávání Asociace vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP).

Smyslem Minimálního standardu vzdělávání v sociální práci ASVSP (dále jen Standard) je vymezit očekávanou minimální kvalitu studijních programů v oblasti vzdělávání sociální práce. Standard proto definuje rámcové obsahy výuky a získané kompetence nutné pro formování profesní identity a pro výkon profese sociálního pracovníka. Standard je průběžně reflektován a upravován, reaguje na potřeby rozvoje oboru a jeho identity, a to prostřednictvím činnosti pracovních skupin ASVSP.

Dále uvedená minimální koncepce obsahu studia sociální práce předpokládá, že odbornou kvalifikaci pro samostatný výkon sociální práce je možné získat minimálně tříletým pomaturitním studiem. Tento typ vzdělání je možné v současné době získat studiem na vyšších odborných školách a studiem bakalářských nebo magisterských programů vysokých škol. Koncepce minimálního standardu vzdělávání v sociální práci dále předpokládá, že vedle obecně akceptovaného minima školy studentům nabízejí specifickou část svého studijního programu.

Pojetí je formulace rámce disciplíny, kterým se vztahuje k sociální práci. Obsah jednotlivých disciplín se propojuje v komplexní celek, který sleduje předmět zájmu sociální práce, tj. Zapojuje lidi a struktury, aby se zabývali životními těžkostmi a výzvami a zvyšovali životní pohodu. Posiluje člověka v jeho svobodě a rozvoji.

Filozofie a etika v sociální práci

Předmět Filozofie uvádí do filozofického myšlení způsobem umožňujícím hlubší proniknutí do povahy vztahu člověka a světa, vztahu člověka k člověku, tedy i do hlubší povahy sociální práce, jejího společenského rozměru a zaměření na člověka. Prostřednictvím vybraných témat seznamuje studenty s filozofickými problémy, které mají význam pro teorii i praxi sociální práce a umožní jim získat kritický náhled na zavedené koncepce. Student rozumí tomu, v čem spočívá filozofický pohled na svět, má elementární přehled o základních etapách evropské filozofie v kontextu kulturně historického vývoje. Dokáže charakterizovat hlavní filozofické problémy a pojmy, které mají vztah k člověku a k sociálně-politickým tématům.

Předmět Etika uvádí do obecné etiky jako do jedné z filozofických disciplín a výrazně ji doplňuje o profesní rozměr a o aplikace na konkrétní etické problémy typické pro sociální práci. Cílem předmětu Etika je vést studenta k rozeznání etických problémů, které praxe přináší, ke schopnosti specifikovat a formulovat odůvodněné cesty k jejich řešení a ke kritické orientaci v etických kodexech a lidskoprávních dokumentech. Student rozumí tomu, v čem spočívá etická reflexe, etický problém či dilema. Je schopen reflektovat profesní i osobní hodnotovou orientaci, posoudit rozličná východiska různých hodnotově postavených etických přístupů a identifikovat je v příslušných právních, lidskoprávních a profesních dokumentech. Orientuje se v hlavních etických teoriích a jejich aplikacích na konkrétní příklady.

Předmět nabízí studentům možnost reflektovat vlastní hodnoty a postoje ve srovnání s hodnotami profesního rámce sociální práce a informovaně přistupovat k řešení etických problémů a dilemat z oblasti praxe sociální práce.

Témata etiky zahrnují:

Základní pojmy, jejich vztahy, rozdělení etiky.
Vztah etiky k dalším disciplínám.

Sociologie v sociální práci

Sociologie jako věda zabývající se studiem sociálního života v jeho nejrůznějších formách patří k základním disciplínám studia sociální práce. Je produktem moderní společnosti a je reakcí na stále se zvyšující složitost života jedince i skupin a společnosti jako celku. Vycházíme-li z názoru Petera Bergera, že „sociologie je jakási teorie sociální práce“ pak seznámení se s hlavními teoriemi a sociologickým pojmoslovím povede k pochopení a porozumění společenským jevům a procesům. Obecné celospolečenské procesy souvisí s životem jedinců a skupin. Cílem je seznámit studenty s hlavními sociologickými teoriemi, kategoriemi, pojmy a procesy tak, aby získali nástroje k pochopení základních i specifických společenských procesů a jevů.

Přiblížit studentům sociologickou literaturu a zprostředkovat nejnovější sociologické poznatky, které jsou dobrým nástrojem pro porozumění moderní vysoce ambivalentní společnosti a porozumět lépe sobě i jiným.

Psychologie v sociální práci

Právní a etický rámec pro standard psychologie v sociální práci tvoří rovnost lidí v důstojnosti a právech a další důrazy českého právního a etického prostředí, jak jsou vyjádřeny v Preambuli Minimálního standardu. Tradičně se psychologie zaměřuje na psychiku jedince, to znamená především na já jedince, jeho myšlení, prožívání, jednání/chování. Standard Psychologie v sociální práci zastává pojetí osoby vymezované vztahy a vzájemnou závislostí s ostatními osobami ve sdíleném mezilidském prostředí. Osoba se nemá jakkoli redukovat. Každého je třeba pojímat v souvislostech.

Uvedená disciplína Psychologie v sociální práci je provázána s dalšími odbornými předměty - např. Teoriemi a metodami sociální práce, Filozofií a etikou, Sociologií, Psychosociálním výcvikem, případně dalšími formami sebezkušenosti v oblasti komunikace a vztahů - předpokladem je tedy multidisciplinarita v rámci odborné přípravy studentů. Je důležité využívat poznatky o jedinci a sociálních skupinách v metodách sociální práce a zohledňovat práva, vůli a preference všech osob.

Teorie a metody sociální práce

Standard Teorie a metody sociální práce je založen především na hodnotách: lidská práva, respekt k lidské diverzitě, sociální spravedlnost, právo na sebeurčení, participace a společenská odpovědnost. V rámci výuky jsou studující seznamováni s ambivalentním posláním sociální práce - tedy s její pomáhající i kontrolní rolí, které se studující učí reflektovat. Vyučované teorie a metody sociální práce se musí vztahovat k profesionálnímu výkonu pomoci i kontroly. Mezi důležitá témata, s nimiž jsou studující v TMSP seznamováni, patří mimo jiné postupná sociální změna a rozvoj, sociální soudržnost a zmocňování.

Studující mají možnost procvičit dovednosti z oblasti teorií a metod sociální práce v rámci vzdělávání. Prokazatelně se pracuje s kazuistikami a škola využívá individualizované nástroje podpory reflexe a individualizovaného učení, které přispívají k vrůstání studujících do role sociálních pracovníků.

Supervize v sociální práci

Odborná praxe je systematicky plánována, koordinována a hodnocena na základě plnění úkolů, kterými studující prokazují dosažení vzdělávacích cílů. Cílem je vést studující k reflexi zkušenosti z odborné praxe a sebereflexi, aby si byli vědomi sebe jako nástroje sociální práce. Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Supervize může nabízet a systematicky učit nadhledu nad procesem učení.

Výuka supervize probíhá jednak formou teoretického výkladu, jednak formou zkušenostního učení. Teoretický výklad, který realizuje škola dle svých možností, by měl vždy předcházet praktické supervizi. Zkušenost supervize je realizována individuální nebo skupinovou formou, poskytuje ji kompetentní supervizor/-ka. Supervizor/-ka respektuje vzdělávací cíle školy a v jejich rámci vyjednává konkrétní cíle supervize se studujícími. Supervizor/-ka pracuje podle vyjednaného kontraktu, posiluje a rozvíjí odborné schopnosti studujících a podněcuje kvalitu jejich práce.

Pro splnění minimálního standardu supervize je klíčové, aby škola zajistila zkušenost se supervizí všem studujícím. K tomu, aby studující zažili proces a fungování supervize je žádoucí, aby se v jedinečné dynamice malé stálé skupiny zúčastnili minimálně 10 hodin supervize. Supervizi je vhodné doplnit i dalšími formami podpory, reflexe a individualizovaného učení, které přispívají k dorůstání studujících do role pomáhajících pracovníků.

Klíčové aspekty supervize:

Systematické plánování, koordinace a hodnocení odborné praxe.
Reflexe zkušeností a sebereflexe.
Individuální nebo skupinová forma supervize.

Výzkum v sociální práci

Studentky a studenti si osvojí základní znalosti metod a technik sociálního výzkumu a principy jejich aplikace v praxi sociální práce. Naučí se připravit a případně realizovat vlastní výzkum. Získají znalosti o výzkumu v sociální práci, včetně fází kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Důraz je kladen na etické chování výzkumníka vycházející z tzv. kvalifikace vyučujícího formou prokazatelné zkušenosti s realizací výzkumů a publikovaných výsledků vlastního výzkumu v oblasti sociální práce/politiky.

Právo v sociální práci

Právo je pro sociální pracovníky jedním z řady kontextů, které ovlivňují jejich práci. Za prvé: na lidských právech, v nichž člověk figuruje jako SUBJEKT lidských práv. Lidsko-právní kontext výuky práva je klíčový, protože jedním ze závazků sociální práce je prosazování lidských práv. Za druhé: na vztahování práva k morálce a etice a k jiným normativním systémům. Důležitá je reflexe otázky spravedlnosti práva a schopnost aktivní diskuse ohledně právních norem rozporných s principem sociální spravedlnosti. Právo se může dostávat do kolize s hodnotami sociální práce, na což by měli být studující připravováni.

Výuka předmětu Práva v sociální práci je založena na rovině znalostní, dovednostní i aplikační. Studující se naučí uvažovat o roli a odpovědnosti sociálního pracovníka v kontextu práva a osvojí si vyhledávání informací, které jsou z hlediska sociální práce relevantní. Minimální standard vzdělávání vymezuje pouze základní univerzální právní kompetence u sociálních pracovníků. Důležité je naučit studující reflektovat hranice sociálně-právního poradenství, které ohraničují/vymezují kompetence užívání uplatňování práva sociálními pracovníky a právníky.

Studenti by měli vnímat právo jako jeden z mnoha aspektů komplexních situací klientů a při řešení kolizí mezi právními normami a etikou sociální práce, či při vzájemných kolizích právních norem zohledňovat základní etické principy sociální práce.

Studenti by měli:

Znát základní interpretační právní metody.
V oblasti zvláštní části správního práva se orientovat v těch systémech, které mají vazbu na nepříznivou situaci klienta.
Zajistit kontinuitu práva ve výuce.

Sociální politika

Sociální práce jako praktická aktivita je realizována v konkrétních historických, sociálních, kulturních, materiálních a politických (ideologických) podmínkách té které země a pod stejnými vlivy se rozvíjí i sociální politika. Ta vymezuje akční pole sociální práce a podmínky, za kterých může (případně i musí) ve společnosti operovat. Tomu odpovídá skutečnost, že studijní předmět Sociální politika je jedním z pilířů studia oboru Sociální práce. Cílem disciplíny je, aby si studující uvědomili šíři sociální reality, která je sociální politikou ovlivňovaná, a funkce, které sociální politika má.

Sociální norma a rizikové jevy

Standard Sociální norma a rizikové jevy vytváří hodnotový - tedy etický - základ pro odbornou přípravu sociálních pracovníků. V současném kontextu kulturní a hodnotové rozmanitosti reflektuje proměnlivost a společenskou podmíněnost normy na jedné straně a uznává sdílenou normu. Pojetí tohoto standardu zobrazuje kritické myšlení v sociální práci. Předpokládá proto, že se nemusíme shodnout a že je třeba vždy - též ve výuce - představit konkrétní přesvědčení, která zastáváme, a okolnosti jejich vzniku.

Úcta ke (kulturní, vývojové, genderové atd.) rozmanitosti předpokládá, že se budoucí sociální pracovníci a jejich vyučující orientují ve sdílené metaúrovni - tedy v lidských a občanských právech, evropských hodnotách a dalších vodítkách pro oprávněnost sociální práce při dosahování změny. Disciplína se zabývá pojímáním rizika s aplikací na riziková prostředí, riziková jednání a rizikové situace, při nichž dochází k ohrožení či ničení uvedených hodnot. Cílem disciplíny je orientace studujících v komplexním vztahu sociálních norem a chování aktérů sociální práce označovaného jako rizikové. Každý názor je stejně platný. Do výuky vstupuje každý se svými zkušenostmi, znalostmi a přesvědčeními. Vyučující též zodpovědný za rovnoměrné rozložení pozornosti a slyšení i slabých hlasů.

tags: #kompetence #v #praxi #sociální #práce #příklady