Náhrada Ušlého Výdělku OSVČ: Podmínky a Výpočet v České Republice

Tento článek se zabývá problematikou náhrady ušlého výdělku pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) v České republice. Zaměříme se na podmínky nároku na náhradu, způsob výpočtu a relevantní judikaturu, která se k této problematice vztahuje. Článek je určen pro OSVČ, které utrpěly škodu v důsledku různých okolností, jako je trestní stíhání nebo poškození zdraví.

Nárok na Náhradu Škody Způsobené Trestním Stíháním

Při posuzování nároku na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (OdpŠk) není důvodu, pro který by měl být podnikatel podnikající jako osoba samostatně výdělečně činná v jiném postavení ve vztahu k výpadku příjmů v důsledku nutnosti účasti na úkonech trestního řízení než zaměstnanec, který by si kvůli nim musel vzít neplacené volno. Neuplatní se zde judikatura vztahující se k hypotetickému ušlému zisku.

Je proto bezpředmětné, že poškozený v rámci svého podnikání nedokázal vykázat konkrétní smlouvu či podnikatelskou příležitost, o kterou v důsledku vedeného trestního stíhání přišel. Podstatnou je především ta skutečnost, že v souvislosti s úkony svého trestního stíhání nemohl vykonávat podnikatelskou činnost jako tzv. malý podnikatel, tj. podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 333/2021, ze dne 13. 9.

Příklad z Judikatury

Stěžovatel, profesí kominík, požadoval v řízení před obecnými soudy v souvislosti se svým trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, po České republice - Ministerstvu spravedlnosti náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Kromě nákladů na obhajobu požadoval rovněž ušlý zisk za 12 dnů ve výši 18 321,60 Kč.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podle náhledu Ústavního soudu nelze v projednávaném případě odhlížet od charakteru podnikání jako takového, a to zvláště u tzv. malých podnikatelů. Obecné soudy nahlížely na podnikatelskou činnost stěžovatele jen a pouze v jejím úzkém slova smyslu, kdy dochází k realizaci konkrétní smlouvy či konkrétní zakázky. Činnost podnikatele je přitom nepochybně širší a zahrnuje i činnosti, které nesměřují k bezprostřednímu dosažení zisku, ale které se následně projeví v podnikatelském výsledku jako takovém.

Skutečnost, že stěžovatel např. organizoval svoji práci tak, aby nepřišel v rozhodném období o žádnou zakázku, ještě neznamená, že místo účasti na trestním řízení nemohl provádět jinou činnost s podnikáním související a bez níž by svoji podnikatelskou činnost fakticky vykonávat nemohl. Samotný zisk získává výhradně až v rámci prodeje svého výpěstku na trhu. Za nemožnost realizovat bohatou činnost předcházející samotnému prodeji, by mu v takovém případě žádná náhrada škody nenáležela. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného.

Náhrada Za Ztrátu Na Výdělku Po Pracovním Úrazu Nebo Nemoci z Povolání

Zákoník práce upravuje povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Mezi druhy náhrady škody patří i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Pracovní úraz či nemoc z povolání si totiž obvykle vynutí přechod zaměstnance na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela.

Výpočet Náhrady

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se provádí tak, že se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. Je-li výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku.

Poškozený zaměstnanec nemusí svůj „výdělek po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání“ vždy dosahovat za vykonanou práci v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru. Začne-li zaměstnanec vykonávat po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání jako podnikatel - místo nebo vedle činnosti konané v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru - soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, představují jeho příjmy z podnikání rovněž výdělek po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání.

Ani v případě zaměstnance, který vykonává podnikatelskou činnost, není (nemusí být) pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné nebo částečné invalidity bez dalšího vždy rozhodující výdělek, který tento zaměstnanec skutečně dosahuje. K závěru, že poškozený zaměstnanec vykonávající podnikatelskou činnost si bez vážných důvodů opomenul vydělat částku, kterou by si s přihlédnutím ke své dosavadní kvalifikaci, zdravotnímu stavu, schopnostem a zkušenostem mohl vydělat, je možné dospět pouze na základě konkrétních okolností případu svědčících o pasivním postoji poškozeného zaměstnance k možnostem dosahování vyššího výdělku při výkonu jeho podnikatelské činnosti, a nikoli jen na základě skutečnosti, že jeho výdělek je nižší než minimální příjem z podnikání stanovený zákonem č. 110/2006 Sb.

Započitatelný Příjem

Za započitatelný příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má nebo měla příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v zákoně o daních z příjmů, považuje částka odpovídající měsíčnímu průměru těchto příjmů za období uvedené v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období zahrnující kalendářní měsíce, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána činnost, z níž měla osoba tyto příjmy, nejméně však částka ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok (zaokrouhlená na celé stokoruny dolů), kterou vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.

Autonehoda a Ušlý Zisk OSVČ

Odškodnění ušlého zisku OSVČ při zranění následkem autonehody není snadné. Pojišťovna vozidla viníka nehody často požaduje předložení rozhodnutí o určení viníka nehody k poskytnutí odškodnění. Výpočet ušlého výdělku OSVČ je náročnější, kdy se vychází při výpočtu například z daňových přiznání za předcházející období autonehodě. Pokud nelze využít daňová přiznání, pak se často pro výpočet využije fakturace za kalendářní čtvrtletí před autonehodou nebo potvrzení o ztrátě zakázek následkem dopravní nehody.

Tabulka: Faktory Ovlivňující Výpočet Náhrady Ušlého Zisku OSVČ

Následující tabulka shrnuje klíčové faktory, které ovlivňují výpočet náhrady ušlého zisku pro OSVČ:

Faktor	Popis
Průměrný výdělek před škodou	Výdělek OSVČ před vznikem události, která způsobila ztrátu výdělku.
Výdělek po škodě	Skutečný výdělek OSVČ po události, která způsobila ztrátu výdělku.
Invalidní důchod	Případný invalidní důchod pobíraný z důvodu stejné události.
Daňová přiznání	Daňová přiznání za předcházející období, sloužící jako podklad pro výpočet.
Fakturace	Fakturace za kalendářní čtvrtletí před událostí.
Ztráta zakázek	Potvrzení o ztrátě zakázek následkem události.

Tento článek poskytuje základní informace o náhradě ušlého výdělku pro OSVČ v České republice. Je důležité si uvědomit, že každý případ je individuální a doporučuje se konzultace s právníkem nebo odborníkem na odškodnění pro posouzení konkrétní situace.

tags: #náhrada #ušlého #výdělku #OSVČ #podmínky