Výpověď smlouvy na dobu určitou v kontextu obchodního zákoníku
Tento článek se zabývá problematikou ukončení nájemní smlouvy na dobu určitou, zejména v kontextu nájmu prostor sloužících k podnikání, a to s ohledem na aktuální právní úpravu v České republice.
Právní rámec nájmu prostoru sloužícího podnikání
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "OZ"), upravuje v ustanoveních § 2302 až 2315 nájem prostoru sloužícího podnikání. Skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání, který byl sjednán na dobu určitou, je upraveno nejenom v části týkající nájmu prostoru sloužícího podnikání, ale pomocí odkazu na skončení nájmu bytu na dobu určitou též ustanoveními upravujícími tuto problematiku. Ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně.
Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení OZ byla tato úprava do OZ začleněna proto, že není důvod, aby se prostor v tomto případě posoudil zásadně jinak než byt. S tímto lze nepochybně souhlasit.
Problémy s výkladem ustanovení § 2311 OZ
Problém ovšem spočívá v tom, že část OZ upravující skončení nájmu bytu v zásadě neodlišuje (zvlášť neupravuje) skončení nájmu bytu na dobu určitou a skončení nájmu bytu na dobu neurčitou. V odborné literatuře se proto objevily dva odlišné názory na výklad ustanovení § 2311 OZ.
Část odborné veřejnosti zastává názor, že na skončení nájmů prostor sloužících podnikání se obdobně užijí pouze ta ustanovení o nájmu bytu, která se vztahují výlučně na skončení nájmu sjednaného na dobu určitou, nikoli na skončení nájmu obecně, bez ohledu na to, zda bylo jeho trvání stranami časově omezeno či nikoli, tj. pouze ustanovení § 2287 a § 2288 odst. 1 OZ[1]. Důvodem má být to, že opačný výklad by byl nelogický a zcela nedůvodně by štěpil režim skončení nájmu prostor sloužících podnikání na případy, které by se řídily obdobně zvláštními ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu (to v případě skončení nájmů sjednaných na dobu určitou), a na ty, které by se řídily obecnými ustanoveními o nájmu (to v případě skončení nájmů sjednaných na dobu neurčitou). o právo pronajímatele vypovědět nájem prostoru sloužícího podnikání na dobu určitou z důvodů uvedených v ustanovení § 2288 odst. 1 písm.
Druhá část odborné veřejnosti zastává názor, že ustanovení § 2311 OZ odkazuje na všechna ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou obsažená v ustanoveních § 2285 až § 2296 OZ s výjimkou těch, která se ani částečně nevztahují ke skončení nájmu bytu na dobu určitou (např. ustanovení § 2288 odst. 2 či § 2289 OZ) a která se překrývají (viz např. ustanovení § 2288 odst. 3 OZ)[4]. pravidla upravující okamžik skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání na dobu určitou (odevzdáním tohoto prostoru, tj.
Autoři tohoto článku se přiklání k výše popsanému druhému názoru odborné veřejnosti, tj. k aplikaci ustanovení § 2285 až § 2296 OZ s výjimkou těch, která se ani částečně nevztahují ke skončení nájmu bytu na dobu určitou a která se překrývají, na skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání na dobu určitou. Pokud jde o argument týkající se nelogičnosti tohoto výkladu z důvodu štěpení režimu skončení nájmu prostor sloužících podnikání na případy, které by se řídily obdobně zvláštními ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu, a na ty, které by se řídily obecnými ustanoveními o nájmu, domníváme se, že tuto nelogičnost, resp. legislativní chybu, by bylo možné překlenout výkladem, a to na základě ustanovení § 10 odst. 1 OZ, tj. na základě analogie legis.
I na skončení nájmu prostor sloužících podnikání na dobu neurčitou by tak byla aplikována ustanovení § 2285 až 2296 OZ (ovšem s výjimkou těch ustanovení, jež se ani částečně nevztahují ke skončení nájmu bytu na dobu neurčitou a která se překrývají), a to z důvodu srovnatelného rozsahu obvyklých práv a povinností při skončení nájmu bytu a prostoru sloužícího podnikání a snížení významu stavebního určení předmětu nájmu ve prospěch účelu užití předmětu nájmu.
Jelikož však jasné vodítko pro výklad ustanovení § 2311 OZ poskytne teprve až soudní praxe, nezbývá než doporučit smluvním stranám vyloučit v nájemní smlouvě aplikaci ustanovení § 2311 OZ a skončení nájmu prostor na dobu určitou si smluvně upravit, když dle našeho názoru lze úpravu nájmu těchto prostor považovat za dispozitivní.
Pronajímatelé v praxi upřednostňují uzavírání nájemních smluv na omezenou dobu, tj. na dobu určitou.
Nájem na dobu určitou se sjednává na konkrétní dobu, kterou byste měli vymezit v nájemní smlouvě.
Možnosti ukončení nájemní smlouvy
Ukončení nájemní smlouvy lze docílit různými způsoby, typicky výpovědí, odstoupením od smlouvy nebo prostým uplynutím času. Nájemní smlouvu také ukončuje úmrtí.
Existuje hned několik možností. Tou nejběžnější z nich je uplynutí doby. V praxi nejvíce řešenou oblastí je možnost výpovědi nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou. Neexistuje zde žádná zákonná lhůta, vše záleží na dohodě. Vhodné je v dohodě o ukončení nájemní smlouvy specifikovat nejen datum předání bytu, ale také související povinnosti.
Pravděpodobně nejčastějším případem výpovědí je ukončení nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Po vzájemné dohodě ovšem můžou pronajímatel a nájemce výpovědní dobu zkrátit nebo prodloužit, případně sjednat právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Nájemní smlouva uzavřená na konkrétní dobu přirozeně končí jejím uplynutím. Lze ji však ukončit i dříve, než je sjednaná doba nájmu, pokud je taková možnost přímo ve smlouvě.
Pokud si to strany výslovně nesjednají, nelze nájem sjednaný na dobu určitou, na rozdíl od nájmu sjednaného na dobu neurčitou, vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu. Zákon ovšem určité důvody ukončení nájemní smlouvy uvádí.
Obecně platí, že nájem na dobu určitou lze vždy ukončit dohodou smluvních stran, většinu jiných důvodů ukončení nájmu je třeba mít sjednáno ve smlouvě (možnost výpovědi nájemní smlouvy na dobu určitou, odstoupení od smlouvy, popř. rozvazovací podmínky).
§ 2229 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "OZ"), pak výslovně uvádí, že nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.
Výpověď nájemní smlouvy nájemcem
Velmi důležité ve Vašem případě je také postavit na jisto, zda se jedná o nájem bytu nebo o nájem prostor sloužících k podnikání. Ohledně nájmu bytu na dobu určitou platí, že nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval (§ 2287 OZ).
Ohledně nájmu prostoru sloužícího k podnikání pak platí jiné pravidlo, a to, že nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby, a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen, b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci (§ 2308 OZ).
Zvláštním případem, kdy může nájemce smlouvu vypovědět, je situace, kdy pronajímatel hrubě poruší své povinnosti. Jde o okamžitou výpověď nájmu, která je účinná dnem doručení pronajímateli.
Pronajímatel, který nemá zájem na prodloužení nájmu, musí nájemce písemně vyzvat, aby byt vyklidil. Tyto okolnosti vedou k tomu, že po něm nejde rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
Výpověď nájemní smlouvy pronajímatelem
Při smlouvě na dobu určitou, může pronajímatel uplatnit pouze důvody, které spočívají na straně nájemce (např. hrubé porušení povinností, trestný čin proti pronajímateli) nebo z důvodu veřejného zájmu (např.
Pronajímatel může vypovědět smlouvu o nájmu bytu s tříměsíční výpovědní dobou pouze z důvodů uvedených v § 2288 občanského zákoníku. Výpověď musí být odůvodněná s odkazem na zákonné ustanovení a obsahovat poučení nájemce o jeho právu vznést vůči výpovědi námitky a se obrátit na soud. V opačném případě, tj. když chybí například poučení nájemce, je výpověď neplatná. To znamená, že nájemní smlouva nadále trvá a nájemce není povinen vyklidit byt.
Výpověď je třeba vždy odůvodnit. Zároveň pronajímatel musí ve výpovědi nájemce poučit, že proti výpovědi lze vznést námitky a obrátit se na soud. Výpovědní doba je tříměsíční. Pronajímatel musí nejprve nájemce vyzvat, aby přestal s porušováním povinností a případně napravil protiprávní stav, který vznikl.
Výpověď může být dána také pouze ústně. To platí i u písemné nájemní smlouvy. Pokud si ovšem strany výslovně písemnou formu výpovědi nevymínili přímo ve smlouvě.
Odstoupení od smlouvy
Odstoupení od smlouvy je jednou z možností jak ukončit smlouvu, pokud ji druhá strana podstatně poruší. Nepotřebujete k němu souhlas druhé smluvní strany, ale právní předpisy jej umožňují jen v některých případech. Odstoupení od smlouvy je obecně upraveno v ustanoveních občanském zákoníku.
Pro platné odstoupení od uzavřené smlouvy musí vždy existovat důvod, od smlouvy nelze odstoupit z libovůle smluvních stran. Možné případy definuje zákon, nebo je možné si je jasně definovat předem ve smlouvě.
Smlouvy se mají plnit řádně, tedy bez vad. Pokud představuje vada podstatné porušení smlouvy, má kupující právo zvolit si mezi odstraněním vady, dodáním nové věci či její opravou, poskytnutím slevy z kupní ceny, anebo je oprávněn od smlouvy odstoupit. Podstatným porušením smlouvy je například situace, kdy si objednáte zboží, které nemá vlastnosti, které jste při objednání požadovali nebo byly inzerovány.
Pokud uzavřete smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku (přes internet, po telefonu) nebo mimo obvyklé obchodní prostory (např. u vás doma, na ulici, zájezdu organizovaném za účelem propagace zboží), případně pokud uzavřete smlouvu o spotřebitelském úvěru, jste v postavení spotřebitele a máte právo od smlouvy odstoupit bez udání důvodu.
Konkrétní forma odstoupení od smlouvy není v občanském zákoníku stanovena, nicméně bude záležet na typu smlouvy. Z odstoupení by mělo být zřetelné, kdo jsou smluvní strany, o jakou smlouvu se jedná a musí být dána najevo skutečnost, že dochází k úkonu odstoupení od smlouvy.
Účinky odstoupení od smlouvy nastanou v okamžiku, kdy se druhá smluvní strana o odstoupení dozví, tedy ústním oznámením nebo doručením písemného odstoupení. Odstoupení od smlouvy si už nemůžete rozmyslet.
Smluvní strany si musí vrátit vše, co již bylo vzájemně plněno, takže pokud jste například obdrželi zboží, musíte ho vrátit a druhá strana vám vrátí peníze za toto zboží.
Pokud už byla část služby na základě vašeho souhlasu poskytnuta, musíte počítat s tím, že budete hradit poměrnou část ceny služby.
Zánik závazku
Občanský zákoník ve své obecné části upravuje několik možností, jak lze smlouvu na dobu určitou předčasně ukončit. Tento článek se bude zabývat pouze ustanoveními obecnými, která se dají subsidiárně (pokud není ve zvláštní části upraveno jinak) použít na všechny druhy smluv. Všechny níže uvedené možnosti zániku závazku se pak budou týkat smluv na dobu určitou.
Nejjednodušší a nejžádanější způsob, jakým závazek zaniká, je ten, že je splněn. Například závazek zaplatit kupní cenu pochopitelně zaniká jejím zaplacením. Obecně platí, že závazek musí být splněn řádně a včas na náklad a nebezpečí dlužníka. Není-li závazek splněn řádně, nastupuje odpovědnost za vady, není-li splněn včas, nastupuje odpovědnost za prodlení.
Závazek může pochopitelně zaniknout dohodou jeho stran - dlužníka a věřitele. Ti se mohou dohodnout, že se původní závazek nahrazuje závazkem novým a tento závazek v dohodě vymezit. Rovněž prominutí dluhu je způsobem zániku závazku dohodou.
Je třeba si uvědomit, že se nejedná o typický jednostranný právní úkon věřitele - prominutí dluhu se stává účinným, pokud dlužník věřiteli bezodkladně neoznámil, že s prominutím dluhu nesouhlasí. To může učinit i splněním dluhu. Jinými slovy, pokud by dlužník s prominutím dluhu nesouhlasil, jeho závazek dluh splnit nezaniká.
Povinnost dlužníka plnit dluh zaniká, pokud se toto plnění stane po vzniku závazku nesplnitelným. Pro ilustraci lze jako příklad uvést situaci, kdy malíř, jenž se zavázal namalovat obraz, v důsledku úrazu přijde o ruku či situaci, kdy se řemeslník zaváže opravit střechu domu, který před jeho nástupem k provedení práce celý shoří. Plnění však není nemožné, lze-li jej uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby či až po určené době.
Pokud věřitel a dlužník mají vzájemné pohledávky stejného druhu, mohou si je započíst. Většinou pochopitelně půjde o pohledávky peněžní. Započtení je možné na základě jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení, není však vyloučena ani dohoda obou stran o započtení pohledávek. Při započtení je třeba definovat, které pohledávky se setkaly (v jaké výši si vzájemně odpovídají).
Některá ustanovení zákona stanoví lhůtu, ve které musí být určité právo uplatněno, a s neuplatněním práva v této lhůtě je spojen následek zániku daného práva - tzv. prekluze. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. Prekluzívní je např.
Závazek zanikne, jestliže právo a jemu odpovídající povinnost splynou v jedné osobě. K tomu může dojít např.
Předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou
Smlouva na dobu určitou standardně zaniká uplynutím sjednané doby jejího trvání, a to bez dalšího. U tohoto druhu smluv zákon předpokládá, že strany chtějí být vázány po celou dobu trvání závazku.
První možnost zrušení závazku je upravena v § 2000 OZ a týká se tzv. šněrovacích smluv, tedy smluv, které byly uzavřeny na dobu určitou, která je delší než 10 let. V takovém případě se strany mohou, po uplynutí desetileté lhůty, domáhat u soudu, aby závazek zrušil. Soud tak učiní, pokud vzhledem k okolnostem neexistuje žádný vážný důvod k tomu, aby měl závazek takto dlouhého trvání. Eventuálně soud může závazek zrušit i v případě, kdy se okolnosti, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely, změnily takovým způsobem, že na zavázané straně již nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.
Další možností, kdy lze zrušit závazek na dobu určitou, je případ, kdy jedna ze stran závazek poruší podstatným způsobem. Podle § 2002 OZ je podstatným porušením takové porušení, o kterém kdyby druhá strana věděla již při podpisu smlouvy, smlouvu by nikdy nepodepsala. V praxi se bude jednat zejména o případy, kdy jedna ze smluvních stran poruší své povinnosti takovým způsobem, že bude zmařeno naplnění účelu smlouvy.
Pokud dojde k porušení smlouvy podstatným způsobem, strana, která smlouvu neporušila, může od smlouvy jednostranně odstoupit. V takovém případě se závazek zrušuje od počátku.
Třetí možností, kdy lze smlouvu na dobu určitou předčasně ukončit je případ, kdy se dluh po vzniku závazku stane pro nemožnost plnění nesplnitelným. Plnění musí být objektivně nemožné, subjektivní nemožnost či i podstatně zvýšená náročnost plnění jedné ze stran zde nehraje roli. Zákon výslovně stanoví, že plnění není nemožné, pokud by dluh mohl být splněn pomocí jiné osoby. Plnění není nemožné ani v případě, kdy je dluh nesplnitelný pouze dočasně a kdy lze rozumně předpokládat, že překážka bránící splnění dluhu v dohledné době odpadne.
O nemožnost plnění se v praxi bude jednat zejména v případech, kdy plnění nebude možno fyzicky uskutečnit. Takovou nemožností plnění může být například zánik individuálně určené věci, která je předmětem závazku. V případě nemožnosti plnění závazek zaniká tzv. ze zákona.
Situaci, kdy se plnění nestane nemožným, avšak změna okolností vyvolá v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, poté upravuje § 1765 OZ. Toto ustanovení zákona dává straně, která byla v důsledku změny okolností zvlášť hrubě znevýhodněna, právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě. Pokud je jednání o úpravě smlouvy s druhou stranou neúspěšné, může se znevýhodněná strana obrátit na soud, který smlouvu buď upraví, nebo zruší.
Strana se může jednání o změně smluvních podmínek domáhat pouze v případě, že okolnosti, které nastaly, byly nepředvídatelné, neovlivnitelné a ve svém důsledku vyvolaly hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran. Hrubý nepoměr dle zákona může vzniknout buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Ustanovení § 1765 OZ je ustanovením dispozitivním a strany jej ve smlouvě mohou vyloučit.
Smlouvu na dobu určitou lze dále ukončit i z důvodu prodlení druhé smluvní strany. Občanský zákoník v § 1977 a v § 1978 rozlišuje mezi prodlením, kterým je porušena smluvní povinnost podstatným způsobem a mezi prodlením, které zakládá pouze nepodstatné porušení smlouvy. V prodlení může být jak věřitel, tak i dlužník.
Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V případě, že jedna ze stran poruší svým prodlením smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pakliže prodlévající stranu o odstoupení informuje bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podstatné porušení se v tomto případě posuzuje opět podle § 2002 OZ, jak je již uvedeno výše.
Pokud smluvní strana způsobí svým prodlením pouze nepodstatné porušení smlouvy, jsou podmínky pro odstoupení od smlouvy přísnější. Oprávněný je povinen poskytnout prodlévajícímu další dodatečnou lhůtu k plnění. Podle zákona platí, že lhůta, která je prodlévajícímu poskytnuta, musí být přiměřená. Přiměřenost se bude opět posuzovat podle okolností konkrétního případu. Na samotný akt poskytnutí dodatečné lhůty neklade zákon žádné formální požadavky.
Poslední ustanovení obsažené v obecné části občanského zákoníku, kterému se bude tento článek věnovat, je ustanovení § 1793 o neúměrném zkrácení. O neúměrném zkrácení lze hovořit v případě, kdy se smluvní strany zaváží k vzájemnému plnění, přičemž plnění jedné ze stran je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana. V takovém případě zákon opravňuje zkrácenou stranu, aby se u soudu, do jednoho roku od uzavření smlouvy, domáhala jejího zrušení a navrácení všeho do původního stavu.
Práva z neúměrného zkrácení nevznikají v případě bezúplatného či jednostranného právního jednání, ani v případě jednání, jejichž obsah závisí do značné míry na faktoru náhody, jako je například sázka či hra. Ustanovení se neaplikuje ani v případech, kdy zkrácená strana chtěla plnit za nižší cenu, nebo pokud výslovně prohlásila, že plnění za vyšší cenu přijímá, ač jí skutečná cena byla, nebo musela být známa. Neaplikuje se pak ani na tzv.
Pokud chce zkracující strana předejít možnému soudnímu sporu, musí druhé straně doplnit, oč byla zkrácena, a to až do výše ceny obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Jak již bylo uvedeno výše, ustanovení o neúměrném zkrácení je kogentní a nelze jej smluvním ujednáním vyloučit.
Na závěr lze shrnout, že za určitých okolností lze smlouvu na dobu určitou předčasně ukončit. Okolnosti, za kterých se tak může stát, budou však v praxi naplněny spíše ojediněle. Obtížnost předčasného ukončení smlouvy je při kontraktaci vždy nutné brát v úvahu. Smluvní strany by při uzavírání smlouvy měly přemýšlet nad tím, jaká možná rizika mohou v budoucnu nastat.
Článek představuje pouze základní výklad možností předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou, aniž by si kladl ambice na podrobný rozbor dané problematiky.
Doporučení
Dříve než uzavřete nájemní smlouvu, je vhodné nejen osobně poznat nájemníka, položit mu nějaké dotazy, ale udělat si i vlastní průzkum, zda se jedná o slušného člověka bez dluhů, exekucí a tzv. bezrizikovosti. Chcete přece, aby nájem běžel bezproblémově a dlouhodobě. Není od věci zkontrolovat si, že pronajímatel je oprávněn byt pronajímat. Mělo by jít o vlastníka bytu, nebo osobu, které dal vlastník plnou moc k uzavření nájmu.
Pokud obnovu nájmu smluvně nevyloučíte, musí být nájemce písemně vyzván k vyklizení bytu.
Další aspekty nájemní smlouvy
Byt se může pronajímat vybavený i nevybavený. Nájemce je povinen platit nejen nájem ale i služby. Pronajímatel zajišťuje dodávky tepla, vody a teplé vody, odvod odpadních vod, odvoz odpadu. Platí také za provoz společných částí domu. Otázka je, kdo bude mít na sebe napsánu elektřinu a plyn. Nemusí neustále docházet ke změnám dodavatele. Pronajímatel má větší kontrolu a zároveň nájemce nemusí řešit administrativu s tím spojenou.
Pokud nájemce poskytne byt k podnájmu, musí k tomu mít souhlas pronajímatele, pokud v bytě sám trvale nebydlí. Má-li nájemce uzavřen nájem na dobu určitou, musí být i podnájemní smlouva na dobu určitou.
Ano, nájemní smlouva musí být písemná, aby byla platná. Nicméně pokud je smlouva uzavřena pouze ústně, její neplatnost může vůči pronajímateli namítnout pouze nájemce. To znamená, že ústní smlouva o nájmu bytu vždy zavazuje pronajímatele. Pamatujte však, že smlouvu byste měli v souladu s občanským zákoníkem uzavřít vždy v písemné podobě. Totéž platí pro dodatky ke smlouvě.
Ano, nájemce má právo na zákonný úrok z jistoty, a to za celou dobu trvání nájmu. Jedná se o zákonné právo nájemce podle § 2254 odst. 2 občanského zákoníku, které nelze smluvně vyloučit. Pokud se však jedná o nájem podnikatelského prostoru či např. nájem automobilu, nájemce právo na úroky z jistoty nemá.
Smluvní pokuta nesmí společně se složenou jistotou činit více než trojnásobek měsíčního nájemného. Pokud byla složena jistota v částce dvou měsíčních nájemných, smluvní pokuta může činit maximálně jedno měsíční nájemné. Když stanovíte smluvní pokutu vyšší, nemáte právo na její uhrazení. Respektive lze požadovat pouze částku, která společně s jistotou činí 3 měsíční nájemné. Vyšší částka není vůči nájemci vymahatelná.
Nájemní smlouva na dobu určitou se automaticky obnoví, pokud nájemce nevyklidí byt do 3 měsíců od ukončení nájmu a pronajímatel ho současně nevyzve k vyklizení bytu. Automatické obnovování nájmu si můžete smluvně vyloučit, a to buď přímo v nájemní smlouvě či prostřednictvím jejího dodatku.
tags: #vypoved #smlouvy #na #dobu #urcitou #obchodni
