Práce přesčas ve zdravotnictví podle zákoníku práce v České republice
Je obecně známo, že zdravotnická povolání svojí časovou náročností patří mezi ty vůbec nejvytíženější profese. Potřeba dlouhých přesčasů vychází ze specifik provozu zdravotnických zařízení a nepřetržité potřeby zajišťovat zdravotní péči. V teorii zákona platí princip, že práci přesčas lze nařídit jen výjimečně z vážných provozních důvodů.
Ve veřejném prostoru koncem minulého roku rezonovala například iniciativa Mladých lékařů Nebuď mýval, která reagovala na navýšení limitu přesčasů u lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků až na 832 hodin ročně, respektive až 1040 hodin u zaměstnanců zdravotnické záchranné služby. V důsledku vlny protestu, která spočívala zejména ve vypovídání původních přesčasových dohod na 416 hodin přesčasů, bylo toto navýšení k 31.12.2023 zrušeno a v zákoníku práce se tak „ohřálo“ pouhé 3 měsíce (od 1.10. do 31.12. 2023).
Na základě novely zákoníku práce č. 413/2023 Sb. byl maximální roční limit práce přesčasů ve zdravotnictví z 832 hodin opět snížen na 416 hodin. Tato novela však rovněž přinesla do zdravotnictví tzv.
JUDr. Věra Bognárová
Délka nepřetržitého úseku pracovní doby zaměstnance ve zdravotnictví
Délka pracovní doby zaměstnance v nepřetržitém provozu spojená s poskytováním zdravotních služeb poskytovatelem lůžkové péče nebo poskytovatelem zdravotnické záchranné služby, kterou vykonává lékař, zubní lékař, farmaceut nebo zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání, označovaní dále jako zaměstnanec (zaměstnanci) ve zdravotnictví, může činit až 24 hodin během 26 hodin po sobě jdoucích.
Podle důvodové zprávy k novele zákoníku práce č. 413/2023 Sb. je z pohledu zajištění poskytování zdravotních služeb jednotlivými zaměstnanci v nepřetržitém provozu v nemocnicích i z pohledu rozvržení pracovní doby jednotlivým zaměstnancům ve zdravotnictví připuštěná délka pracovní doby optimální, protože umožní zajistit péči o pacienty především v lůžkových zařízeních, ale jejím hlavním efektem je vznik většího časového rozsahu kumulovaného odpočinku pro zdravotnické zaměstnance.
Tato novela však rovněž přinesla do zdravotnictví tzv. Dle této úpravy může délka pracovní doby určitých zaměstnanců ve zdravotnictví v nepřetržitém provozu (typicky se jedná o nemocniční zařízení) činit až 24 hodin během po sobě jdoucích 26 hodin. Tento model může zaměstnavatel aplikovat na základě kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu, pokud u něj nepůsobí odborová organizace.
Limitu 24 hodin se dosahuje kombinací běžné směny (max 12 hodin) a práce přesčas. Rozložení ve 26 po sobě jdoucích hodinách je dáno povinností poskytnout zaměstnanci po každých 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání alespoň 30 minut. Za práci přesčas mají samozřejmě i zaměstnanci ve zdravotnictví nárok na příplatek ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku. Místo tohoto příplatku se mohou se zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu odpracovaných hodin při práci přesčas.
Konkrétní výpočet příplatku se však liší dle toho, zda je daný zaměstnanec odměňován v soukromém sektoru mzdou, nebo ve veřejném sektoru platem. V případě odměňování (tabulkovým) platem, který se vzhledem ke struktuře tuzemského zdravotnictví týká většiny zaměstnanců, je odměňování za práci přesčas upraveno v § 127 zákoníku práce. Na rozdíl od zaměstnance odměňovaného mzdou je zákonem přesně specifikován výčet všech dalších příplatků, které zaměstnanci v poměrné části za hodinu práce přesčas přísluší vedle příplatku za práci přesčas.
V této diskusi se lze často setkat s argumentem, že přesčasové navýšení je dobrovolné a zaměstnanci jej nemají dle zákoníku práce povinnost akceptovat. Takové konstatování je však v realitě denního provozu zdravotnických zařízení a kariéry jeho zaměstnanců pravdivé jen teoreticky.
Zaměstnanci ve zdravotnictví jsou na zaměstnavateli a plnění jeho přesčasových požadavků závislí nejen finančně, ale i svým profesním postupem např. v podobě plnění atestací. Opomíjet v žádném případě nelze ani smysl pro povinnost těchto zaměstnanců, kteří cítí odpovědnost za své pacienty a další kolegy, kteří by za ně museli „zaskakovat“.
Na druhé straně je nespornou pravdou, že bez těchto vysokých časových dotací je současná podoba zdravotnictví v České republice neudržitelná a její plošné odmítání by se podepsalo na kvalitě i dostupnosti poskytované zdravotní péče.
Do 27. 12. 2023 se i na zaměstnance ve zdravotnictví v souvislosti s úpravou pracovní doby a doby odpočinku aplikovala obecná právní úprava obsažená v části čtvrté zákoníku práce, s jedinou výjimkou možnosti výkonu další dohodnuté práce přesčas upravené s účinností od 1. 10. 2023 v § 93a ZP.
Úprava umožnila navýšit dohodnutou práci přesčas u některých konkrétně vyjmenovaných zaměstnanců ve zdravotnictví. Jednalo se o přechodné opatření v období od 1. 10. 2023 do 1. 1. 2029.
Opětovné zavedení možnosti další nadlimitní dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví s účinností od 1. 10. 2023, i když její výkon byl možný výhradně po dohodě se zaměstnancem, ke které nesměl být žádným způsobem nucen, a jestliže by ji odmítl, nesměl být vystaven jakémukoliv nátlaku a nesměla mu být způsobena jakákoliv újma, ale vyvolalo nesouhlasnou reakci zdravotníků i části odborné veřejnosti.
Především ze strany zástupců Sekce mladých lékařů České lékařské komory byla nadlimitní práce přesčas jako celek odmítnuta a bylo požadováno ji v § 93a ZP zcela zrušit.
Z následné diskuze mezi zástupci odborových organizací, lékařů, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí s cílem řešit vzniklý konflikt, vyplynula potřeba některých změn v organizaci práce v nemocnicích a s tím související potřeba změn v právní úpravě pracovní doby a doby odpočinku v zákoníku práce, která by pružnější organizaci pracovní doby pro zdravotnické pracovníky umožnila.
Lékaři požadovali zejména, aby právní úprava pro vybrané zaměstnance ve zdravotnictví umožnila výkon práce nepřetržitě až po dobu 24 hodin. Stávající právní úprava obsažená v zákoníku práce přitom takto dlouhý nepřetržitý výkon práce obecně neumožňovala.
Souvislý výkon práce je přípustný v maximálním rozsahu 16 hodin, protože zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin. I při zkrácení tohoto odpočinku ve výslovně uvedených případech musí být zaměstnanci poskytnut alespoň v délce 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.
Tato obecně závazná úprava výkon práce v délce 24 hodin neumožnila.
Výsledkem diskuze mezi zdravotníky a státními orgány bylo přijetí novelizované úpravy pracovní doby včetně zrušení sporného § 93a ZP o možnosti výkonu další dohodnuté práce přesčas. Změny byly provedeny zákonem č. 413/2023 Sb., který zrušil právní úpravu obsaženou v § 93a ZP tím, že její účinnost byla ukončena ke dni 1. 1. 2024, nikoliv až k původnímu datu 1. 1. 2029.
I u zdravotnických pracovníků se může práce přesčas od 1. 1. 2024 nařizovat a po zaměstnancích požadovat pouze ve stejném rozsahu umožněném v § 93 ZP pro všechny zaměstnance.
Součástí kompromisních řešení mezi zdravotníky a státními orgány byly i zdravotníky požadované změny v možnosti prodloužení délky výkonu práce a v pružnějším poskytování denního a nepřetržitého odpočinku v týdnu.
- § 22 - kolektivní smlouva
- § 78 - definice pojmů týkajících se pracovní doby
- § 83 - délka směny
- § 90b - nepřetržitý denní odpočinek při použití § 83a ZP
- § 92 - nepřetržitý odpočinek v týdnu
- § 93 - práce přesčas
- § 305 - vnitřní předpis
Tyto změny byly stejnou novelou zákoníku práce zákonem č. 413/2023 Sb. k datu účinnosti 28. 12. 2023 promítnuty do nových § 83a a 90b ZP a od 1. 1. 2024 do novelizace § 92 ZP. Úprava se týká pouze výslovně vyjmenovaných zaměstnanců ve zdravotnictví.
Na všechny ostatní zaměstnance včetně zaměstnanců ve zdravotnictví, pokud nejsou v § 83a ZP uvedeni, se vztahuje obecná úprava rozvržení pracovní doby i poskytování nepřetržitého denního odpočinku a odpočinku v týdnu. Některé další požadavky zdravotníků o pružnější úpravu rozvrhování pracovní doby přinesla s účinností od 1. 8. 2024 i další novela zákoníku práce přijatá zákonem č. 230/2024 Sb.
Podle § 92 odst. 6 ZP je opět možné se zaměstnanci ve zdravotnictví dohodnout zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu a za podmínek uvedených v § 83a ZP je přípustné, aby délka směny zdravotnických pracovníků byla delší než obecných 12 hodin; nesmí však přesáhnout 24 hodin (viz § 83).
Maximální délka pracovní doby ve zdravotnictví
Od 28. 12. 2023 do 31. 7. 2024 platilo, že výkon práce v rozsahu 24 hodin nebyl směnou. Od 1. 8. 2024 je však tato koncepce změněna, ačkoliv k přímé novele § 83a ZP nedošlo. Je to proto, že byl s účinností od 1. 8. 2024 novelizován § 83 ZP a za podmínek uvedených v § 83a ZP může být délka směny až v rozsahu 24 hodin.
Znamená to, že od 1. 8. 2024 může být postupováno stejně jako v době od 28. 12. 2024 do 31. 7. 2024, tedy při až 24hodinovém výkonu práce může jít v celém rozsahu o práci přesčas nebo se může jednat o kombinaci směny a práce přesčas. Nově ale od 1. 8. 2024 platí i to, že se v celém 24hodinovém rozsahu může jednat o směnu, tj. o pracovní dobu bez práce přesčas.
Novelizací § 83 odst. 2 ZP, která u některých zaměstnanců za podmínek upravených v § 83a ZP umožňuje rozvrhnout délku směny až v rozsahu 24 hodin, se odstraňuje nesoulad právní úpravy ve vztahu k § 93 ZP upravujícímu práci přesčas.
Práce přesčas je totiž upravena jako výjimečná práce a šlo ji nařizovat jen výjimečně za podmínek upravených v § 93 ZP. Za výjimečné však nikdy nešlo považovat situace, kdy byla práce přesčas již předem rozvrhována v rozvrzích pracovní doby.
Pojem "pracovní doba" použitý v § 83a ZP zahrnuje od 1. 8. 2024 jak směnu, tak i práci přesčas, případně pouze práci přesčas. Zdravotničtí zaměstnanci mohou proto pracovat až ve 24hodinové směně (případně kratší podle toho, jak je jim pracovní doba do směn rozvržena) a na ni může navazovat výkon práce přesčas až do rozsahu maximálních 24 hodin.
Možné také je, aby těmto zaměstnancům byla nařízena práce přesčas v rozsahu až 24 hodin. Bude-li se jednat o práci přesčas, musí se jednat o výjimečné, předem neplánované případy, protože podle § 93 odst. 1 ZP je možné práci přesčas konat jen výjimečně, což není splněno v případě, je-li směna plánována.
Maximální délka pracovní doby 24 hodin se zjišťuje v 26hodinovém cyklu. Tato délka byla zvolena, protože zaměstnavatel je povinen zaměstnancům nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce poskytovat přestávku na jídlo a oddech v rozsahu 30 minut (§ 88 ZP). Při 24hodinové pracovní době je nutné poskytnout alespoň 3 přestávky v práci, každá v délce nejméně 30 minut.
Srpnová novela zákoníku práce přináší i změny pro zaměstnance ve zdravotnictví. Zaměstnanci zdravotnických zařízení s nepřetržitým provozem, budou moci sloužit celodenní 24hodinové směny, budou pak mít nárok na příplatek ve výši nejméně pětiny průměrného hodinového výdělku za každou odslouženou hodinu, pokud budou sloužit více než 12 hodin.
Zdravotníci nyní můžou sloužit 24hodinové služby, podle loňské právní úpravy však může směna trvat nejvýše 12 hodin, na ni naváže případně přesčasová práce. Nově bude příplatek za tuto práci ze zákona představovat nejméně 20 % průměrného hodinového výdělku u zaměstnanců odměňovaných mzdou a u zaměstnanců odměňovaných platem pevně 20 %.
Příplatek mají dostávat i zaměstnanci pracující na dohodu. Změnu autoři novely zdůvodnili tím, že při nepřetržitém zajištění zdravotnických služeb vzniká potřeba práce nad rámec maximální délky směny 12 hodin systematicky. Tato práce není nahodilá a výjimečná a nesplňuje tak znaky práce přesčas, uvedli tvůrci úpravy.
Přelomová novinka z konce roku 2023, která za stanovených podmínek umožnila výkon práce ve zdravotnictví v rozsahu až 24hodin se v původní podobě v zákoníku práce příliš neohřála a vydržela pouhých 7 měsíců.
S účinností od 1. 8. 2024 byla původní úprava změněna, a to v souvislosti s novelou ZP provedenou zákonem č. 230/2024 Sb.
Pro dlouhý výkon práce ve zdravotnictví se do 31. 7. 2024 používal pojem tzv. super-služby, čímž se vyjadřoval původní princip, že „super-služba“ nemohla zahrnovat pouze časový úsek směny, nýbrž muselo se vždy jednat buď o kombinaci směny a práce přesčas, případně jen o práci přesčas.
Naopak od 1. 8. 2024 praxe přešla na nový pojem „super-směna,“ který je přiléhavý aktuální právní úpravě a vystihuje, že celý úsek až 24hodinového výkonu práce může být naplánován jako směna (tj. bez práce přesčas).
Tzv. super-směny - od 1. 8. 2024 na druhý pokus ...
Zkušenosti z aplikační praxe potvrdily, že 24hodinové super-služby je ve zdravotnictví potřeba s dostatečným předstihem předem plánovat. Pouze takový postup totiž umožňuje včas - již ve fázi přípravy rozvrhu směn - zajistit, aby bezprostředně po 24hodinovém výkonu práce nenásledovala žádná další doba výkonu práce a zaměstnavatel tak splnil svou povinnost poskytnout zaměstnanci bezprostředně po 24hodinovém výkonu práce povinný nepřetržitý denní odpočinek v délce nejméně 22 hodin (§ 90b ZP).
Až na druhý pokus se tak od 1. 8. 2024 právní úprava super-směn dostala do souladu s požadavky praxe, a to tím způsobem, že v § 83 zákoníku práce byl nově vložen druhý odstavec ve znění: „Za podmínek uvedených v § 83a nesmí délka směny přesáhnout 24 hodin.“
I když uvedená novinka může působit jen jako kosmetická změna, není tomu tak. Jedná se o to, že s účinností od 1. 8. 2024 lze (při splnění ochranných podmínek uvedených v § 83a zákoníku práce) celou super-směnu v délce až 24 hodin předem naplánovat a učinit ji tak součástí rozvrhu (harmonogramu) směn, s nímž (nebo jeho změnou) musí být zaměstnanec seznámen nejméně 14 dnů předem, nedohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na kratší době (§ 84 zákoníku práce).
Uvedenou změnu lze přivítat, neboť má-li být výjimka v podobě až 24hodinových super-směn ve zdravotnické praxi použitelná, je třeba tyto služby předem plánovat jako „směny“ a nikoli je používat jen jako nepředvídatelnou, nahodilou a výjimečnou práci přesčas.
I po novele zákoníku práce účinné od 1. 8. 2024 nadále platí ochranné prvky, a sice uplatňovat u zaměstnavatele až 24hodinové super-směny ve zdravotnictví lze, jen bylo-li to výslovně sjednáno v kolektivní smlouvě.
Pouze v případě, že u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí, je možné zavést 24hodinové super-směny jednostranně stanovením ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Kromě kolektivní smlouvy (resp. vnitřního předpisu) je možnost uplatnění 24hodinových super-směn nadále podmíněna uzavřením písemné dohody zaměstnance se zaměstnavatelem.
| Podmínka | Popis |
|---|---|
| Délka dohody | Nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích. |
| Výpověď | Může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. |
| Výpovědní doba | Pokud nebyla sjednána kratší, činí 2 měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance ve zdravotnictví. |
Takováto dohoda:
- nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích,
- může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.
Nový příplatek za zvýšenou zátěž při super-směnách
V souvislosti s výše uvedenými změnami pravidel pro super-směny, tedy že od 1. 8. 2024 nemusí být již 24hodinové super-služby kombinaci běžné směny a práce přesčas, ale celá délka 24hodinového výkonu práce může mít povahu „běžné směny,“ byla do zákoníku práce doplněna nová ustanovení § 114a a § 133a.
Nový § 114a se týká zaměstnavatelů tzv. komerční sféry odměňující své zaměstnance mzdou, například zdravotnická zařízení v právní formě s.r.o. nebo a.s. Podle tohoto nového ustanovení platí, že: Zaměstnanci ve zdravotnictví, který je vystaven zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby, přísluší za práci ve směně, jejíž délka byla sjednána nebo stanovena podle § 83a odst. 1, dosažená mzda a za 13. a každou další hodinu odpracovanou v téže směně příplatek nejméně ve výši 20 % průměrného výdělku.
Obdobně i pro okruh zaměstnavatelů tzv. rozpočtové a příspěvkové sféry odměňující své zaměstnance (tabulkovým) platem, například zdravotnická zařízení v hospodářsko-právní formě příspěvkové organizace, nový § 133a zákoníku práce stanoví: Zaměstnanci ve zdravotnictví, který je vystaven zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby, přísluší za 13. a každou další hodinu odpracovanou ve směně, jejíž délka byla sjednána nebo stanovena podle § 83a odst.
tags: #práce #přesčas #ve #zdravotnictví #zákoník #práce
