Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je detailně upraven zákoníkem práce, který klade důraz na ochranu zaměstnanců, ale zároveň poskytuje zaměstnavatelům důležité nástroje k řízení a organizaci práce. Zaměstnavatelé mají právo vyžadovat kvalitně odvedenou práci, kontrolovat její plnění a zavádět pravidla prostřednictvím vnitřních předpisů. Čím dál častěji se také stává, že se lidé ohání svými právy, ale zároveň zapomínají na své povinnosti.

Tento článek se zaměří na nejběžnější situace, které se při výkonu práce objevují. Zajímá vás, jaké má vůči vám zaměstnavatel povinnosti? Jaká kritéria musí splňovat vaše pracovní podmínky, za co musíte dostat zaplaceno, a jak je to třeba s dovolenou? A naopak, jaká má zaměstnavatel práva vůči vám?

Práva zaměstnavatele

I přesto, že je česká legislativa nakloněna spíše ochraně zaměstnanců, i zaměstnavatelé mají samozřejmě svá práva a ochranné mechanismy. Toto právo není nikde oficiálně zavedeno, ale vyplývá z povinností, které máte vy jako zaměstnanec vůči vašemu zaměstnavateli. S tím souvisí i právo zaměstnavatele na vaši kontrolu - tedy, zda přicházíte a odcházíte z práce ve stanovený čas, zda dodržujete pracovní postupy, používáte dané pomůcky a podobně. Zaměstnavatel může kontrolovat i vaše pracovní pomůcky, jako je například pracovní notebook, do kterého může například nainstalovat speciální program, který monitoruje vaši aktivitu. Stejně tak může zaměstnavatel zakázat přístup na určité stránky.

Zaměstnavatel má právo vydat vnitřní předpis ve formě pracovního řádu. V tom se specifikují pravidla pro výkon práce a celkový běh pracoviště a jeho pravidla musí dodržovat všichni zaměstnanci. V tomto předpisu však nesmí být zaměstnancům stanoveny povinnosti, které by byly v rozporu se zákoníkem práce. V opačném případě se totiž stává neplatným.

Povinnosti zaměstnavatele

Základní povinnosti zaměstnavatele stanovuje § 103 zákoníku práce, který ukládá zaměstnavateli soubor povinností, které je povinen plnit při ochraně života a zdraví zaměstnanců. Úprava zde obsažená je značně rozsáhlá a podrobná. Přesto si při plnění svých povinností nevystačí zaměstnavatel pouze s tímto a případně dalšími ustanoveními zákoníku práce. Musí aplikovat řadu zvláštních a prováděcích předpisů.

Jak už jsme nastínili, zákoník práce myslí především na ochranu zaměstnanců a s tím se přirozeně pojí řada povinností zaměstnavatele. Zaměstnavatel má povinnost svým zaměstnancům vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce. K tomu patří i povinnost zajistit práci ve vhodných teplotních podmínkách. Kromě vhodných pracovní podmínek musí zaměstnavatel svým zaměstnancům poskytnout ochranné pracovní prostředky a v některých případech také pracovní oděv a obuv.

Zaměstnavatel vám za vámi vykonanou práci musí zaplatit. Zákoník práce navíc stanovuje, že za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty musí dostávat všichni zaměstnanci stejný plat. Mzda musí být sjednaná před začátkem výkonu práce a nesmí být nižší než je aktuální minimální mzda. Zaměstnavatel vám musí proplácet práci ve svátky pracovního klidu a poskytnout náhradní volno v rozsahu práce vykonané ve svátek. V případě práce v noci vám náleží příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku. Stejné pravidlo platí i v případě práce v sobotu a neděli nebo při práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Zaměstnavatel má povinnost umožnit svým zaměstnancům půlhodinovou přestávku nejpozději po 6 hodinách práce. U mladistvých zaměstnanců pak po 4,5 hodinách. Stejně tak musí zaměstnavatel umožnit svým zaměstnancům nepřetržitý denní odpočinek, a to v délce minimálně 11 hodin během 24 hodin.

Přesčas musí být přitom vždy placený a náleží vám za něj příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Délka a plynutí pracovní doby mají svá pevně daná pravidla. A kdy během pracovní doby mají zaměstnanci právo na přestávky v práci?

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu. Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci povinen nahradit do částky 10 000 Kč.

Běžné situace v zaměstnání

• Teplota na pracovišti: Mezi jednu z nejdůležitějších věcí (povinnosti zaměstnavatele), které zaměstnavatel musí pro zaměstnance zajistit, patří vytvoření bezpečného a příznivého pracovního prostředí. Pod toto vymezení jednoznačně spadá i zajištění příznivé teploty na pracovišti, které se odvíjí od náplně a výkonu místa práce. Minimální a maximální hranice vychází z nařízení vlády č. 361/2007 Sb., Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, v platném znění, resp. přílohách k tomuto nařízení.
• Stanovení a schválení dovolené: Zaměstnanec, který odpracuje u svého zaměstnavatele celý kalendářní rok, má nárok na vyčerpání celé stanovené dovolené. Avšak zaměstnanec, který odpracoval u svého zaměstnavatele pouze určitou dobu kalendářního roku, nemá nárok na celou dovolenou. Nárok má jen na její poměrnou část. Rozhodující dobou pro uznání dovolené je minimálně 60 dní trvání nepřetržitého pracovního poměru.
• Povinnosti zaměstnavatele - pracovní přestávky: V neposlední řadě patří mezi povinnosti zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci i přestávku na jídlo a oddech (dle § 88 zákoníku práce). Nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce musí následovat přestávka na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut.

Tabulka minimálních a maximálních teplot na pracovišti dle pracovní třídy

Pracovní třída	Příklady profesí	Minimální teplota	Maximální teplota
I	Kancelářské práce	20 °C	27 °C
IIa	Pokladní, nástrojáři, řidiči osobních aut	18 °C	26 °C
IIb	Zdravotní sestry, ošetřovatelky	14 °C	32 °C
IIIa	Řezníci, pekaři	10 °C	30 °C

Poznámka: V případě klimatizace je obecně stanovena hranice na 24,5 stupně pro pracovní třídu I a 23,5 stupně pro pracovní třídu IIa.

Prevence vzniku majetkové a nemajetkové újmy

Za účelem předcházení vzniku majetkové újmy (dále jen "škoda"), nemajetkové újmy, popřípadě bezdůvodného obohacení v pracovněprávních vztazích stanoví zákoník práce (dále jen "ZP") oběma účastníkům těchto právních vztahů (tedy zaměstnavateli a zaměstnanci) obecné prevenční povinnosti. Tak podle § 248 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. Zjistí-li zaměstnavatel závady, musí učinit opatření k jejich odstranění. Stejně tak i zaměstnanec, pokud zjistí, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je podle § 249 odst. 3 ZP povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.

Zaměstnanec je v rámci svých prevenčních povinností podle § 249 odst. 1 a 2 ZP povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit, nebrání-li mu v tom důležitá okolnost nebo pokud by zákrokem vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jiné fyzické osoby.

Zákoník práce přiznává zaměstnavateli k ochraně jeho majetku před odcizením, ztrátou nebo zničením a koneckonců i k ochraně života a zdraví osob na jeho pracovištích konkrétní oprávnění, z nichž významným je jeho právo provádět v přiměřeném rozsahu u zaměstnanců kontrolu věcí, které na pracoviště vnášejí nebo z něho vynášejí.

Kontrola věcí a prohlídky zaměstnanců

V zájmu ochrany svého majetku je zaměstnavateli přiznáno oprávnění v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci na pracoviště vnášejí nebo z něho vynášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Toto právo je výslovně upraveno v § 248 odst. 2 ZP. Při aplikaci tohoto zákonného oprávnění zaměstnavatele nejsou v praxi pochybnosti o tom, že zaměstnavatel může toto právo vykonávat nejen prostřednictvím svých zaměstnanců, nýbrž i prostřednictvím poskytovatele (např. bezpečnostní agentury), který v takovém případě u zaměstnavatele vykonává kontrolu na základě smluvního vztahu se zaměstnavatelem.

Způsob realizace kontroly musí respektovat právo zaměstnance na ochranu jeho osobnosti v celém rozsahu právní úpravy obsažené v § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ"). I když právním prostředkem ochrany zaměstnance před porušením jeho práva na ochranu osobnosti je zejména postup podle § 82 NOZ (tj. možnost zejména se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu jeho osobnosti, popřípadě aby byl odstraněn jeho následek, ale také požadovat odčinění imateriální újmy a poskytnutí zadostiučinění ve smyslu § 2956 NOZ a § 2957 NOZ), zůstává vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzhledem k jeho základu vztahem pracovněprávním.

Problematika konfliktu práva na ochranu svého jeho majetku a práva na ochranu soukromí se promítá v pracovním právu do problematiky možnosti zaměstnavatele zasahovat v zájmu ochrany svého majetku do osobní sféry zaměstnance a práva zaměstnance na to, aby bylo při takovém zásahu šetřeno jeho osobnosti. V této souvislosti je třeba vnímat, že existuje rozdíl mezi kontrolou a sledováním zaměstnanců (např. kamerovými systémy, avšak pojem sledování zaměstnanců není z hlediska zaměření a rozsahu tohoto článku relevantní), nebo rozdíl mezi prohlídkou zaměstnance z důvodu ochrany majetku a prohlídkou z důvodu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Kontrola a osobní prohlídka z důvodu ochrany majetku zaměstnavatele

Kontrolu věcí z důvodu ochrany majetku zaměstnavatele, v nezbytném rozsahu a při ochraně osobnosti kontrolovaného, smí zaměstnavatel provádět, jsou-li tyto vnášeny na pracoviště nebo vynášeny z něho.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu na odložených věcech

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu obvyklém nebo určeném. Za běžné věci odpovídá zaměstnavatel do výše 10.000 Kč bez omezení. V případě, že zaměstnanec přinese do práce nějaké hodnotné věci (např. větší obnos peněz nebo např. šperky), zaměstnavatel mu je uloží na určité místo.

GDPR a ochrana osobních údajů zaměstnanců

GDPR neboli nový právní rámec ochrany osobních údajů vznikl s cílem maximálně hájit práva obyvatel Evropské unie proti neoprávněnému zacházení s jejich osobními údaji a to včetně zaměstnanců. Zaměstnavatel musí k osobním údajům zaměstnanců přistupovat jako k vlastnictví zaměstnanců, které má pouze propůjčené k určitým, předem daným a zákonem stanoveným účelům a může je proto používat výhradně pro tyto své účely jakými jsou výpočet mzdy, komunikace se zaměstnancem či vyhodnocení spolupráce (např. pro potřeby povýšení nebo rozvázání pracovního poměru).

Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušovat soukromí zaměstnance, a to nejen na pracovišti, ale i ve veřejných prostorách. Ani ochrana majetku není automaticky důvodem opravňujícím sledování. Pokud by však šlo o pracoviště, kde by docházelo k např. k častým krádežím nebo kde je třeba kontrola dodržování technologického postupu, je možné určité prostory sledovat. Musí však k tomu být skutečně závažné důvody.

Pracovní oblečení a ochranné pomůcky

Zaměstnavatelé i zaměstnanci by měli znát svá práva a povinnosti, pokud jde o pracovní oblečení a ochranné pomůcky. Tyto prostředky mají zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, ale také slušný vzhled a komfort zaměstnanců. Podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, pokud není možné odstranit nebo dostatečně omezit rizika prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce.

Do osobních ochranných pracovních prostředků patří také pracovní oděv a obuv, pokud plní ochrannou funkci nebo pokud podléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Pracovní oděv a obuv by měly být vhodné pro druh práce, roční období, mikroklimatické podmínky a hygienické požadavky.

Co dělat, pokud zaměstnavatel porušuje povinnosti?

Pokud dle vašeho názoru jsou na pracovišti ze strany zaměstnavatele porušovány předpisy týkající se jeho povinností, přičemž zaměstnavatel s vámi odmítá tuto situaci řešit, můžete se bránit a podat stížnost. V případě, že pracujete v menší firmě, která nemá odbory ani bezpečnostního technika, lze se obrátit přímo na krajskou hygienickou stanici, případně na inspektorát práce.

Podnět k inspekci práce můžete podat online přímo na stránkách Státního úřadu inspekce práce nebo prostřednictvím datové schránky, poštou, telefonicky či osobně. V rámci podání je třeba jednoznačně identifikovat zaměstnavatele, kterého se podnět týká - tedy uvést název firmy či jméno zaměstnavatele, IČO, a místo výkonu práce. Je dobré doložit také důkazní materiály.

tags: #osobní #věci #na #pracovišti #práva #a

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce zrušením smlouvy s T-Mobile
• Jak správně získat souhlas se zpracováním dat?
• Pojistné OSVČ – praktický průvodce
• Pracovní příležitosti Ústí nad Labem
• Vše o formuláři A1