Křivá Výpověď v Českém Trestním Zákoníku: Práva a Povinnosti Svědka

Křivá výpověď je závažný trestný čin, který může mít dalekosáhlé důsledky pro průběh trestního řízení. V českém právním řádu je definována a sankcionována v trestním zákoníku. Tento článek se zaměří na definici křivé výpovědi, práva a povinnosti svědků a relevantní judikaturu.

Definice Křivé Výpovědi

Křivá výpověď je trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných podle § 346 českého trestního zákoníku. Spáchá jej ten svědek, který před soudem nebo mezinárodním soudním orgánem, před soudním komisařem, před orgánem činným v trestním řízení anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny bude lhát o okolnosti, která má pro dané řízení podstatný význam, nebo takovou okolnost zamlčí.

Trestem může být odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, při způsobení značné škody nebo při poškození jiného v zaměstnání či v rodině na dvě léta až deset let. Prostřednictvím tohoto trestného činu je tedy chráněn řádný průběh určitého řízení a správné zjištění skutkového stavu v rámci dokazování, což má podstatný vliv na následné rozhodnutí.

Svědek v Trestním Řízení

Výpověď svědka představuje vedle výpovědi obviněného, znalce a zadrženého další z důkazních prostředků, jehož podstatou je výpověď osoby o skutečnostech důležitých pro rozhodování v trestním řízení. Svědek vypovídá vždy o tom, co vnímal vlastními smysly. Svědkem je fyzická osoba rozdílná od obviněného, která byla vyzvána (předvolána) orgánem činným v trestním řízení, aby vypovídala o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, které sama vnímala (poznala) svými smysly, tedy viděla, slyšela atd.

Dokud se vede společné trestní stíhání, nemůže být spoluobviněný vyslechnut k trestné činnosti dalšího spoluobviněného jako svědek, a to ani tehdy, jestliže vypovídá o trestném činu, pro který není sám trestně stíhán. Svědky mohou být osoby dospělé, nezletilé (včetně osob mladších než patnáct let) i osoby s duševními a fyzickými vadami.

Povinnosti Svědka

Základní povinností svědka je dostavit se na předvolání orgánů činných v trestním řízení. Povinnost osoby dostavit se je možné vynucovat uložením pořádkové pokuty nebo předvedením. Dostavit se na předvolání jsou povinni všichni, tedy i osoby, jejichž výslech je zakázán, a osoby, které mají právo odepřít výpověď. Jedinou výjimku tvoří osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.

Povinnost vypovídat jako svědek znamená uvést pravdivě všechno, co je mu známo o všech skutečnostech důležitých pro trestní řízení, tedy o trestném činu, pro který se toto řízení vede, o jeho pachateli nebo o jiných okolnostech významných pro řízení. Pokud svědek uvede nepravdu o okolnosti, která má rozhodující význam pro rozhodování, resp.

Svědek je povinen:

podrobit se vyšetření duševního stavu,
podrobit se prohlídce těla,
strpět odběr krve nebo jiný podobný úkon, nejsou-li tyto úkony spojeny s nebezpečím pro jeho zdraví včetně odběru biologického materiálu,
podrobit se provedení úkonů potřebných ke zjištění totožnosti osoby, která se zdržovala na místě činu,
napsat potřebný počet slov, je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu,
popsat nějakou osobu a věc v rámci rekognice,
podrobit se účasti na konfrontaci,
podrobit se dále účasti na jiných úkonech trestního řízení.

Splnění těchto povinností lze vynucovat předvedením i pořádkovou pokutou. Vůči svědkovi nelze uplatnit kromě předvedení a pořádkové pokuty žádné jiné opatření.

Práva Svědka

Z povinnosti vypovídat existují výjimky, z nichž plyne, že některé osoby nemusí (resp. nesmí) vypovídat (jsou však povinny dostavit se na předvolání k výslechu). Tyto výjimky jsou odůvodněny především veřejným zájmem (zájem na zachování určitých skutečností v tajnosti) nebo zájmem soukromým.

Právo na respektování zákazu výslechu (v případě utajovaných skutečností či povinnosti mlčenlivosti). K zákazu výslechu se přihlédne z úřední povinnosti, pokud ovšem nedošlo ke zproštění povinnosti zachovat v tajnosti okolnosti týkající se utajovaných skutečností chráněných podle zvláštního zákona. Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.

Právo odepřít výpověď: Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Svědek je dále oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.

O právu odepřít vypovídat je třeba svědka před zahájením výslechu vždy poučit. Právo vypovídat ve svém mateřském jazyce, resp. Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci.

Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.

Judikatura

Nález Ústavního Soudu ze dne 15. Listopadu 2022

Na návrh stěžovatele F. K. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 15. listopadu 2022 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022 č. j. 3 Tdo 53/2022-587 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. září 2021 č. j. 4 To 358/2021-552 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. června 2021 č. j. 32 T 7/2021-470 ve výrocích, které se týkají stěžovatele, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a s čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Toho se dopustil tím, že vědomě na své bankovní účty přijal částky v celkové výši 47 405 838 Kč z bankovního účtu obchodní společnosti, ačkoliv šlo o prostředky získané z trestné činnosti. Dále byl stěžovatel odsouzen z přečinu křivé výpovědi, kterého se měl dopustit tak, že ve zmíněném předcházejícím trestním řízení v postavení svědka i přes náležité poučení uvedl nepravdivé informace o povaze jím přijatých prostředků.

Ústavní soud obecným soudům vytkl, že nezkoumaly souvislost obsahu stěžovatelovy nepravdivé výpovědi, popř. jejích částí, s povahou stěovatelovy trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, týmž napadeným rozsudkem okresního soudu. Při stíhání trestného činu křivé výpovědi je dle názoru Ústavního soudu nutné zohlednit zákaz sebeobviňování ve smyslu čl. 40 odst. 4 Listiny. Vypovídal-li dotyčný jako svědek v jiném trestním řízení nepravdivě, avšak s cílem vyhnout se vlastnímu obvinění, nemůže být za to následně stíhán za trestný čin křivé výpovědi.

Zákaz nucení k výpovědi (popř. zákaz nucení k sebeobviňování) je třeba vykládat ve smyslu čl. 40 odst. 4 Listiny tak, že státní moc nemá zneužívat jeho mezí k neoprávněnému získávání usvědčujících důkazů proti tomu, kdo vypovídá v jiné věci jako svědek, byť mu byla výslovně poskytnuta možnost výpověď odmítnout. Za hrozbu či nucení k výpovědi je přitom nutné považovat i hrozbu následného stíhání za spáchání trestného činu křivé výpovědi podle § 346 odst.

Postihnout za křivou výpověď lze podle Ústavního soudu osobu, jejíž výpověď, která popisuje více skutkových okolností, se v samostatně oddělitelné části netýká její vlastní trestné činnosti. Obecný soud musí zkoumat souvislost obsahu nepravdivé výpovědi obviněného s povahou jeho trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Neučiní-li tak, porušuje tím právo obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 4 Listiny.

Rozsudek Nejvyššího Správního Soudu 2 Afs 6/2012-27

Nejvyšší správní soud posoudil věc v rozsahu kasační stížnosti a vázán jejími důvody, jak mu to ukládá ustanovení § 109 odst. odst. 3 a 4 s. ř. s. Nezjistil přitom skutečnosti významné dle § 103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s., ke kterým by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 2 s. ř. s.

Argumentace stěžovatelky odkazy na pozdější právní úpravu [§ 117 odst. 1 písm. b), zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, případně na důvodovou zprávu k tomuto zákonu, odkazující na úpravu § 62 odst. 1 písm. e) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení], není relevantní, neboť rozhodná je pouze zákonná úprava platná v době rozhodování daňových orgánů; zde § 54 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Snaha stěžovatelky o vytváření interpretačních nejasností nemůže změnit nic na sepětí křivé výpovědi s jejím pojetím podle v té době platného trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.). Právě křivá výpověď nebo jiný trestný čin (jako takové deklarované rozsudkem soudu v trestní věci) tvořily zákonný důvod obnovy řízení dle § 54 odst. 1 písm. b) daňového řádu, za předpokladu, že předcházející rozhodnutí bylo učiněno na jejich základě.

Závěr

Trestný čin křivé výpovědi je v českém právním řádu jasně definován a sankcionován. Svědci mají povinnost vypovídat pravdivě, ale zároveň mají právo na ochranu a mohou odepřít výpověď za určitých okolností. Judikatura Ústavního soudu zdůrazňuje potřebu zohledňovat zákaz sebeobviňování při stíhání křivé výpovědi.

Věnujte pozornost tomuto videu, které se zabývá právy a povinnostmi svědků v trestním řízení.

tags: #kriva #vypoved #ucastnika #rizeni #trestni #zakon