Etiketa přijímacího pohovoru: Kdo podává první ruku?
Pracovní pohovor je často uchazeči podceňován a považován za milé povídání u kávy. Ve skutečnosti se jedná o formální setkání personalisty s potencionálním zaměstnancem, kdy spousta důležitých maličkostí může sehrát zásadní roli při rozhodování, zda nabízenou pozici získáte právě vy. U pohovoru platí, že jediný vstup do místnosti vám může změnit život. První pozdrav, úsměv, stisk ruky, držení těla a oděv, to vše vytváří na personalisty ucelený dojem.
Je potřeba si uvědomit, že dochází ke střetu dvou rozdílných světů. Jeden dbá na etiketu verbální i neverbální komunikace a druhý exceluje především v písemné a obrazové sebeprezentaci prostřednictvím moderních technologií. A jak je první nucen porozumět prostředí kláves a chytrých aplikací, žadatel o práci by měl oproti tomu proniknout do světa standardizovaného chování.
Nejen uchazeč, ale i sám personalista by měl znát základy etikety. Někteří tvrdí, že dodržování etikety pomalu mizí, jiní se pokouší dodržovat základy etikety alespoň tam, kde je to žádoucí. Ačkoliv je novodobým trendem všestranná rovnoprávnost a cílem se stává genderově korektní řešení různých záležitosti, společenské pravidlo číslo jedna zní „ve společnosti si nejsme všichni rovni, existují společensky významnější a společensky méně významné osoby.“ (Špaček, 2005).
Jak se správně pozdravit?
Není to však tak snadné, jak se zdá. Leckdy pouhé "dobrý den" nestačí. Jste-li očekáváni, běžně používaný pozdrav opravdu stačí. Může se ovšem stát, že personalistu zastihnete začteného do poznámek ze schůzky s předchozím uchazečem. Pozornost si pak získáte dodáním otázky: "Mohu dál/neruším?". Pamatujte, že decentní úsměv je projevem přístupnosti a přátelskosti.
Obecně platí, že při pohovoru by se měl vždy jako první představovat uchazeč, jelikož se jedná o vztah služebně mladšího vůči výše služebně postavenému. Je třeba dbát na to, aby k představení nedocházelo za chůze, ale v klidu a ve slyšitelné vzdálenosti. Podání ruky pak přichází ze strany personalisty. Ruku přijímáte bez rukavic a s připravenou pravačkou.
Velmi často dochází u pohovoru k setkání s personalistou i se zaměstnavatelem zároveň. V této situaci je velkou výhodou zájemce o pozici znalost jmen a titulů obou přítomných. Pokud vám tituly nejsou známy, nepoužívejte je. V případě, že obdržíte vizitku, na které je titul uveden, je slušností ho zmínit. Oslovujte primárně výše služebně postaveného (např. ředitele firmy), až poté personalistu a další přísedící. Přítomné oslovujte nejvyšším dosaženým titulem, např. "pane doktore" nebo podle postavení ve firmě "pane řediteli". V ostatním případě pouze "pane Nováku".
Podání ruky: Kdo komu podává ruku jako první?
Uchazeči i personalisté se často dopouští chyb již v úvodu přijímacího pohovoru, a to zejména při podávání rukou. Ruku bychom neměli podávat vsedě, v rukavicích (ženy v některých případech mohou), přes stůl či do kříže. Optimální je pevný krátký stisk, nikoliv však příliš silný nebo naopak příliš slabý - formou tzv. leklé ryby. Dříve podání rukou symbolizovalo skutečnost, že ani jedna strana nedrží nebezpečnou zbraň. První tedy podává ruku personalista.
Ruka se nepodává protějšku, který má tzv. „plné ruce práce“ či má své ruce jinak zaměstnány (tašky, kabelky, deštníky aj.). Pokud personalista i v tomto případě ruku nabídne, uvádí druhou osobu do svízelné situace. Pokud ruku takto nabídne uchazeč, může to být projev neznalosti etikety.
V historii se objevovalo ve společnosti líbání ruky - muži líbají ženám pravou ruku. Nejedná se o pravý polibek, jen uchopení konečků prstů, mírné nadzvednutí a těsně nad jejím hřbetem naznačení polibku. V personalistice se tato gesta objevují jen zřídkakdy, většinou se jedná o gesto starších mužů směrem k personalistkám.
Další formou přivítání je líbání na tváře. Při formálním seznamování se toto vítání nepoužívá. Obecně se jako první představuje muž ženě, mladší staršímu, služebně níže postavený služebně výše postavenému. Ve výjimkách se výrazně mladší žena představuje jako první muži výrazně staršímu či zasloužilému.
Uchazeč by se neměl představovat v úvodu za chůze či zastavovat náhodné osoby na chodbě při čekání na pohovor. Při vstupu do místnosti by se měl jako první představit on. Personalista se nemusí představovat, pokud má jmenovku na dveřích. Ruku však uchazeč jako první nepodává.
Pokud personalista představuje již vybraného uchazeče jeho budoucímu nadřízenému či řediteli, je nutné uvést další informace: „Pane řediteli, toto je Jiří Novák, náš nový zaměstnanec na pozici HR konzultanta.
Všechny ženy se oslovují paní bez ohledu na to, zda jsou vdané, mají titul či nikoliv. Tituly používáme, pokud se nám uchazeč představí s ním, popř. nám nabídne vizitku, kde je uveden. Používáme vždy pouze jeden titul. Poměrně málo známé je pravidlo, že osoby či uchazeče oslovujeme akademickými tituly, nikoliv vědeckými. Dobrou pomůckou pro personalistu může být to, aby oslovoval uchazeče nejvýznamnějším titulem, který má před jménem nikoliv za jménem na vizitce. U nás je toto pravidlo minimálně používané.
Personalista a uchazeč si vždy vykají, pokud se osobně neznají. Pokud uchazeč nabídne tykání, personalista může odmítnout. Pokud uchazeč začne sám tykání používat, personalista se může ohradit, a konstatovat, že by rád zůstal při vykání, aniž by to bylo nevhodné gesto. Personalista nemusí přijmout tykání uchazeče, stejně jako uchazeč nemusí přijmout nabídku tykání personalisty. Tykání nabízí žena muži, služebně výše postavený níže postavenému, starší mladšímu.
Další tipy pro vedení pohovoru
Častým zvykem personalistů bývá navození příjemnější atmosféry formou ledabylé otázky na počasí či nabídnutí nápoje k občerstvení. Setkat se můžete i s otázkami typu: "Našla jste naši firmu dobře?" nebo "Mohu Vám nabídnout něco k pití? Vodu, kávu?". A tady pozor, půlhodinový popis dopravní situace na dálnici D1 není předmětem pohovoru. Slušná odpověď ve stylu "Děkuji za optání, cestu jsem našla bez problémů," postačí. V případě nabídky nápoje zvolte raději vodu.
Nadarmo se neříká, že šaty dělají člověka a v případě pohovoru to platí dvojnásob. Výběr vhodného outfitu je nedílnou součástí přípravy na přijímací řízení a z velké části rozhoduje o výsledku. Každý obor vyžaduje jiné oblečení. Důležité schůzky se často odehrávají na veřejných místech, napr. v kavárnách a restauracích. Zvláště v chladných měsících je tedy prozíravé připravit se i na variantu, že na schůzku půjdeme v kabátu, čepici, šále a rukavicích.
Zapamatujte si, že průvodcem pohovoru je vždy personalista. Pokud nejste dotázáni nebo nedostanete prostor se vyjádřit, neskákejte mu do řeči. Při rozhovoru se dívejte do očí. Nezapomínejte na výraz obličeje, držení těla a správné posazení. Ženy sedí s nohama u sebe nebo s nohou přehozenou přes druhou, muži s nohama volně od sebe nebo s nohou přehozenou přes druhou. Dejte si pozor i na gestikulaci. Umírněte se a nešermujte rukama. Případné dotazy směřujte až na závěr schůzky.
Buďte profesionální a ztište zvuk telefonu. Netřeba připomínat, že na pohovor byste se měli dostavit čistí od hlavy až k patě. Upravené vlasy a nehty, oholená tvář, vyprané a vyžehlené oblečení, vyleštěné boty... Bez cigaret se neobejdete? Potom pozor na kouřový zápach! Důležité je zvážit i výběr parfému.
Včasnost se výsada králů a u pohovoru je vyvážena zlatem.
Je dobré znát pravidla etikety, protože je v pracovním životě uplatníte nejenom během počátečního pohovoru. V kostce jsou ta pravidla velmi jednoduchá ‒ řídíme se společenskou významností osob. Hodně záleží na citu pro společenské chování.
Pozor na časté chyby při zdravení. V Předvýběru.CZ jsme obzvlášť hákliví na podávání ruky stylem „leklé ryby“, kdy v ruce druhého necháte svoji dlaň absolutně bezvládnou. Je to nepříjemný pocit, který vás prozrazuje z nedostatku energie a sebevědomí. Správný stisk je pevný, ale nenásilný. Netrvá déle než dvě vteřiny (počítejte si v duchu „jednadvacet‒dvaadvacet“) a patří k němu úsměv a pohled do očí.
Pravidla etikety podání ruky
Etiketa, její pravidla a jejich poctivé dodržování se v posledních letech dostávají stále více ke slovu. Je dobře, pokud si sebe lidé ve společnosti navzájem váží a projevují si úctu. Pravidla etikety jsou v podstatě neměnná, léta stejná, přesto některé z nás přivádí do nesnází, protože si je nejsme s to zapamatovat. Nemáte jasno v tom, kdo komu podává ruku? Zdaleka nejste sami. Už samotné podání ruky, bez ohledu na to, kdo komu ji zrovna podává, má svá pravidla. Stisk musí být krátký a pevný. Pevný znamená pevný. Vždy se svému protějšku dívejte do očí. Ne přes rameno, ne do země, ne zcela jiným směrem. Ruka musí být čistá a suchá. Pokud jste si vědomi, že se vám potí ruce, mějte při sobě kapesník, kterým si ruku nepozorovaně osušíte. Pokud ruku z nějakého důvodu nemáte čistou, například jste si ji právě nedopatřením potřísnili nápojem, z podání ruky se omluvte a uveďte důvod. Ideální vzdálenost mezi dvěma lidmi, kteří si podávají ruce, je asi 60 cm.
Techniku podání ruky jsme úspěšně zvládli. Dobrá zpráva je, že základní pravidla podání ruky, od kterých se můžete vždy odrazit, hravě vtěsnáme do dvou bodů. Přičemž druhé pravidlo je nadřazené prvnímu. Pokud se žena setká s mužem, podává ruku ona jemu. Pokud je muž výrazně starší nebo se jedná například o jejího nadřízeného, podává ruku muž ženě. Starší žena podá ruku mladší ženě, starší muž mladšímu muži. S pozdravením je to naopak. Mladší vždy zdraví staršího, muž zdraví ženu, podřízený nadřízeného. Při podání ruky má muž vždy povinnost se postavit a vzpřímit se. Ženě je povoleno zůstat sedět, pokud jí tedy nepodává ruku starší žena nebo nadřízený či společensky významnější muž. Nikdy nepodávejte nikomu ruku přes třetí osobu. Podání ruky vynechte, pokud má váš protějšek například plné ruce. V případě, že se setkáte s člověkem, kterému pravá ruka chybí, nabídněte mu pravou ruku. Tak jak jste zvyklí.
Příklad správné komunikace během pohovoru
Pan magistr Voženíl přichází na pohovor, počká na vyzvání vstupu do kanceláře. Při vstupu pozdraví personalistku jako první. Personalistka mu odpoví, podá mu ruku a pan Voženíl představí sebe a důvod svého příchodu.
Voženíl: „Dobrý den.
Personalistka: „Dobrý den, pane Voženíle, těší mě. Marie Zimbardová, personalistka. Posaďte se zde, prosím.
Voženíl: „Také mne těší. Děkuji, dal bych si vodu, prosím. Myslím, že jsme věkově vyrovnaní, mohli bychom si tykat?
Voženíl: „Rád, než začnu, jen by Vás rád upozornil, že občas mluvím velmi rychle, ale snažím se to korigovat.
Personalistka: „Pane Voženíle, myslím, že mám o Vás již dostatek informací. V tom případě se chýlíme ke konci pohovoru.
Voženíl: „Děkuji za informace i pohovor, budu se těšit na výsledky.
Po ukončení pohovoru nabízí ruku na rozloučenou opět personalistka, pan Voženíl ji přijímá a opětuje.
Pochybujete ještě o důležitosti etikety? Myslíte si stále, že zdvořilost a projevená úcta k druhým je přežitkem? Raději zvažte předem všechna pro a proti. Jste to ve finále vy, kdo se uchází o práci a dobrá znalost etikety se může stát vaší přidanou hodnotou.
tags: #kdo #podává #první #ruku #na #pohovoru
