Jednatel jako zaměstnanec: Podmínky a souběh funkcí v s.r.o.

Jednatel je hlavou každé společnosti s ručením omezeným a jedná se o statutární orgán, který odpovídá za řízení společnosti. Jeho postavení a pravomoci jsou vykoupené řadou povinností a odpovědností. Jednatel jedná a vystupuje jménem firmy a uzavírá za ni smlouvy. Jmenuje ho valná hromada. Jedna společnost může mít i více jednatelů, kteří mohou jednat samostatně.

V menších firmách bývá jednatel zároveň společníkem, avšak ve větších organizacích mohou být tyto dvě role oddělené a zastávají je dvě osoby. Společník je vlastníkem dané firmy, který se podílí na některých zásadních rozhodnutích. Jednatel je manažer, který obstarává každodenní provoz. Zatímco jednatel společnosti je statutárním orgánem společnosti, prokurista je pouze zmocněncem s omezenými pravomocemi.

Správně ošetřit vztah mezi jednatelem a společností je z právního hlediska složitějším úkonem, na který vám nevystačí obecné vzory. Ve smlouvě o výkonu funkce je potřeba důkladně specifikovat všechny podmínky a vzájemné požadavky. Avšak s mocí roste také odpovědnost a jednatel musí plnit spoustu povinností.

Povinnosti a práva jednatele

Post jednatele společnosti vypadá na jednu stranu krásně. Kdo by nechtěl být tím, kdo má poslední slovo a o všem rozhoduje? Následující body shrnují základní povinnosti a práva jednatele:

Zastupování společnosti: Jednatel bývá tím, kdo je vidět a jde o pomyslnou hlavu, kterou si často vybavíme, když se řekne jméno nějaké firmy.
Řízení společnosti: Zvednou se meziročně mzdy? Budou mít zaměstnanci klouzavou pracovní dobu? Jaká částka se investuje do expanze?
Vedení účetnictví: Jednatel je tím, kdo je zodpovědný za vedení řádného účetnictví. Ručí za to, že firma připraví roční účetní závěrku a výroční zprávu.
Svolávání valné hromady: Jednatel společnosti musí alespoň jednou za rok svolat valnou hromadu a informovat společníky o situaci ve firmě.
Zákaz konkurence a mlčenlivost: Jednatel musí dodržovat zákaz konkurence, což znamená, že si nesmí otevřít vlastní živnost v obdobném oboru.

Smlouva o výkonu funkce jednatele je základním dokumentem, který stanovuje pravidla a upravuje vztahy mezi společností a jejím jednatelem. Zatímco běžná pracovní smlouva spadá pod zákoník práce, smlouva o výkonu funkce se řídí občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích. Velkou výhodou je flexibilita, takže jednatel nemusí pracovat podle pevně daného harmonogramu. Na druhou stranu se musí jednatel vypořádat s absencí ochrany ze strany pracovního práva. Nemá nárok například na odstupné nebo náhradu mzdy při pracovní neschopnosti.

Jednatel může být odměňován hned několika způsoby. I z odměny jednatele se musí odvádět daň z příjmů fyzických osob 15 %. Dále pak sociální a zdravotní pojištění, avšak pokud jednatel nemá uzavřenou pracovní smlouvu, pak se oboje pojištění počítá jinak než u klasických zaměstnanců. V některých případech lze část odměny řešit i přes dividendy, které mohou být z hlediska danění výhodnější.

Pokud jednatel dodrží zákonné postupy a lhůty, nemůže mu nikdo bránit v odstoupení z funkce jednatele. V prvním kroku je potřeba, aby podal svou písemnou rezignaci. Odstoupení může nabýt účinnosti buď okamžitě, anebo po uplynutí výpovědní lhůty. Rezignace na funkci může mít podobu jednoduchého dopisu, kterou jednatel doručí společníkům.

Souběh funkcí: Jednatel jako zaměstnanec

Pokud je jednatel v téže společnosti s ručením omezeným zároveň zaměstnancem, jedná se o tzv. souběh funkcí. V jakých případech je přípustný a kdy mohou nastat problémy?

Pravý a nepravý souběh

Nepravý souběh znamená, že jednatel společnosti je v téže společnosti i zaměstnán v pracovním poměru. Na základě pracovněprávního vztahu však vykonává činnosti, které nejsou obchodním vedením společnosti.

„Příkladem může být jednatel pekárny, který je současně ve společnosti zaměstnaný jako pekař, nebo jednatel autoservisu, který v něm pracuje jako mechanik,“ vysvětluje advokát Vít Hruška z advokátní kanceláře Atreum.

Pravý souběh by měl jednatel uzavřenu pracovní smlouvu na manažerskou pozici (typicky generální ředitel, obchodní ředitel nebo výkonný ředitel). Pravý souběh je již problematický, neboť pracovní činnosti manažerů se překrývají s působností člena statutárního orgánu.

Vztah mezi jednatelem a s.r.o.

Soudní judikatura týkající se posouzení možnosti souběhu funkcí se v průběhu času měnila. V současnosti podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu sice není pracovní smlouva v pravém souběhu neplatná, přesto však mohou v praxi vznikat problémy.

Jednatel by měl mít uzavřenu smlouvu o výkonu funkce. Je-li zároveň zaměstnancem v pravém souběhu (má uzavřenu pracovní smlouvu na manažerskou pozici), je tato z pohledu práva považována za jakýsi dodatek ke smlouvě o výkonu funkce.

„Tento zvláštní dodatek bude upravovat pouze oblast činností spadajících do působnosti jednatele. To znamená, že taková manažerská smlouva není automaticky neplatná, ale musí splnit stejné požadavky jako smlouva o výkonu funkce. Tedy mimo jiné i schválení nejvyšším orgánem společnosti - nejčastěji valnou hromadou,“ připomíná Vít Hruška.

Problematické oblasti

Jedním z témat, která se mezi obchodněprávní a pracovněprávní úpravou odlišují, je odpovědnost za škodu způsobenou společnosti. U zaměstnanců je odpovědnost za škodu způsobenou neúmyslně limitována 4,5násobkem průměrného měsíčního výdělku.

Naproti tomu jednatel odpovídá společnosti za to, že bude jednat s péčí řádného hospodáře. Porušení této povinnosti povede k plné odpovědnosti jednatele za způsobenou škodu, případná povinnost k vrácení prospěchu nebo insolvenčním soudem uložená povinnost k doplnění pasiv, dostane-li se společnost do konkurzu. Tuto odpovědnost nelze vyloučit ani limitovat, na pracovněprávní úpravu se tedy v této otázce nebude nahlížet.

Nejvyšší soud připomíná, že vztah mezi jednatelem a společností s ručením omezeným je vždy vztahem obchodněprávním, nikoliv pracovněprávním. Ustanovení pracovní smlouvy, která jsou v rozporu s těmi ustanoveními zákona o obchodních korporacích, od nichž se nelze odchýlit, se na daný vztah zkrátka neuplatní. Naopak tam, kde se od právní úpravy obchodních korporací neodchyluje, je nutno na smlouvu pohlížet optikou pracovněprávních předpisů.

„Za jeden z nejvýznamnějších následků takového podřízení režimu podle zákoníku práce považujeme následky při odvolání jednatele z funkce. Jeho funkce jednatele sice zanikne obvyklým postupem, ale jeho vztah se společností v takovém případ nezanikne,“ vysvětluje Vít Hruška.

Právní názor, že funkci statutárního orgánu, resp. člena statutárního orgánu, nelze vykonávat v pracovněprávním poměru, je již v současné době ustálen. Takto judikoval již v minulosti Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp.zn. 6 Cmo 108/1992 ze dne 21.4.1993, kde k tomuto uvedl: „Činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru… Funkce statutárního orgánu společnosti totiž není druhem práce ve smyslu ust. 29 odst. 1 písm. a) zák.

Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím sp.zn. 21 Cdo 11/1998 ze dne 17.11.1998 výše uvedené závěry přejal a doplnil, že vznik a zánik vztahu mezi statutárním orgánem a společností se řídí obsahem společenské smlouvy a ustanoveními obchodního zákoníku. Vztah mezi společností a jejím statutárním orgánem je tedy výlučně vztahem obchodně-právním, jehož právní režim i obsah se vždy podřizují obchodnímu zákoníku. Není tedy možné, aby člen statutárního orgánu konal pro společnost v pracovním poměru (nebo jiném pracovním vztahu) činnost, která spadá do jeho působnosti jako člena statutárního orgánu, tj. kdy práce, kterou koná v pracovním poměru, fakticky zahrnuje i výkon činnosti statutárního orgánu.

Statutární orgán společnosti či jeho člen však za určitých podmínek může být zaměstnancem téže společnosti, neboť skutečnost, že fyzická osoba, která vykonává funkci (člena) statutárního orgánu, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr nebo jiný pracovní vztah, pokud náplní práce, na níž je uzavřena pracovní smlouva, není výkon činnosti statutárního orgánu. Tyto závěry platí i ohledně členů představenstva, a to i když je představenstvo na rozdíl od jednatele kolektivním orgánem (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 737/2004 ze dne 17.8.2004).

Popis náplně funkce statutárního orgánu je přitom v obchodním zákoníku vymezen značně široce - např. u jednatele je to dle § 134 a § 135 obchodního zákoníku obchodní vedení společnosti, zajištění vedení předepsané evidence a účetnictví apod. V případě jednatele tedy výkon funkce téměř každého vedoucího zaměstnance koliduje s výkonem funkce jednatele. Není tedy možné, aby jednatel byl zároveň u společnosti, jejímž jménem jedná, zaměstnán jako ředitel, ale nic nebrání tomu, aby byl u téže společnosti zaměstnán jako např.

Pracovní smlouva jediného jednatele

Je však možné, aby jediný jednatel ve společnosti s ručením omezeným uzavřel pracovní smlouvu sám se sebou? Jak již bylo uvedeno výše, samotná okolnost, že fyzická osoba je statutárním orgánem společnosti, za určitých podmínek nebrání tomu, aby s ní byla uzavřena pracovní smlouva.

Otázkou pracovní smlouvy jediného jednatele se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 11/1998 ze dne 17.11.1998, v němž uvedl, že „I když zákoník práce v tomto směru výslovné ustanovení nemá, z ustanovení § 14 odst. 2 zák. práce jež vylučuje, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, lze analogicky dovodit, že také v případě, jedná-li statutární orgán jménem společnosti, nemůže za společnost jednat tehdy, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti“ (pozn. jedná se o ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného do 31.12.2006, dnes má fakticky tentýž obsah § 12 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, účinný od 1.1.2007).

Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 2708/2008 ze dne 4.11.2009, když uvedl, že „Právní úkony směřující ke vzniku, změně a zániku pracovního poměru, popř. k založení, změně nebo zániku mzdových nebo jiných peněžitých nároků, které jménem zaměstnavatele učinila stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovněprávního vztahu (jako zaměstnanec), jsou neplatné podle ust. § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce (pozn. dnes dle § 18 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění) pro rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při právním úkonu, který směřuje ke vzniku pracovního poměru“.

Z výše uvedené interpretace Nejvyššího soudu tedy vyplývá závěr, že u společnosti s ručení omezeným s jediným jednatelem, tento prakticky nemůže se společností uzavřít pracovní poměr ani např. K výše uvedenému závěru je nutno zdůraznit, že pracovní smlouva jako dvoustranný právní úkon je výsledkem smluvního jednání, do něhož obě smluvní strany vstupují s vlastními představami o jeho obsahu a výsledku. Přitom základní východiska smluvních stran jsou odlišná, neboť budoucí zaměstnanec i společnost chtějí sjednat pracovní smlouvu pro svou stranu co nejvýhodnější (druh práce, místo výkonu práce, pracovní dobu, odměnu za práci apod.).

Na rozdílnosti zájmů při sjednávání pracovní smlouvy nic nemění ani skutečnost, že případně dojde i k bezvýhradné akceptaci učiněné nabídky. Vždy jde pouze o odraz aktuální situace na trhu práce. Uvedený závěr bude většinou platit i v případě, že pracovní smlouva bude sjednána v souladu s podmínkami v místě a čase obvyklými. Výsledek jednání totiž nic nevypovídá o rozdílnosti zájmů obou stran při sjednávání pracovní smlouvy (tento závěr se musí časově vztahovat před okamžik uzavření pracovní smlouvy).

Lze tedy uzavřít, že rozdílnost zájmů smluvních stran při sjednávání pracovní smlouvy zpravidla vylučuje, aby za společnost (zaměstnavatele) sjednala a podepsala pracovní smlouvu tatáž osoba, která je druhým účastníkem takové pracovní smlouvy.

Ze shora uvedeného vyplývá, že možností, jak může být jediný jednatel společnosti zároveň zaměstnancem téže společnosti je, pokud s ním byla pracovní smlouva se společností uzavřena v době, kdy byl ve funkci jiný statutární orgán (jednatel), popř.

Závěrem

V dnešní době díky rekodifikačním předpisům zákona č. 89/2012 Sb. Přestože většina populace o tomto faktu netuší a myslí si, že jde pouze o daňové úniky nebo podvody. Mezi podnikateli jde o vcelku častou záležitost, kdy jedna osoba založí s.r.o. a je následně jejím jediným zaměstnancem a výkonnou složkou. Veškeré výše uvedené činnosti jsou legální a mnohým podnikatelům se vyplatí, a to především v době, kdy je založení s.r.o.

Ustanovení zákona 262/2006 Sb. Citace z ustanovení 1 písm. Je tedy zřejmé, že jednateli nenáleží žádná mzda, protože jeho zisk je závislý na podílu s.r.o. Činnost jednatele tedy nepodléhá zákoníku práce. V praxi, pokud je vícero společníků, je obvyklá tzv. Tato problematiky je mnohem složitější než výše uvedená, protože v zásadě ano, společník i jednatel jedné firmy může být zároveň i jejím zaměstnancem.

Občanský zákoník neobsahuje žádnou úpravu, tudíž se vychází z rozsudků Nejvyššího soudu. Jednatelé a členové statutárního orgánu obecně nemohou vykonávat ve společnosti také pozici zaměstnance, který je v obchodním vedení. Na druhou stranu stačí, aby měla firma tento fakt ošetřený smluvně, v opačném případě s nejvyšší pravděpodobnostní dojde k soudnímu zneplatnění pracovní smlouvy.

tags: #jednatel #jako #zamestnanec #podmínky