Když se řekne šikana, asi ji většina z nás považuje za problém vyskytující se na základních či středních školách. Jenže školní prostředí není tím jediným, kde se šikana vyskytuje. V ČR je mobbing používán také jako ekvivalent šikany na pracovišti. V anglicky mluvících zemích se používá spíše označení Bullying.

Podle výzkumné agentury STEM/MARK, která se problematikou zabývala naposledy v roce 2018, se s šikanou v práci setkala čtvrtina českých zaměstnanců a z toho zhruba tři pětiny zažilo tzv. bossing, tedy šikanu ze strany svého šéfa. Znáte to taky? A jak si s takovým chováním poradit? Šikana na pracovišti má mnoho podob.

Šikana na pracovišti se považuje za psychickou válku, jejíž následky mohou být pro šikanovaného zdravotně velmi nebezpečné. Dochází při ní k projevu jakési agrese, kdy se šikanovaný stává nepřítelem jednoho nebo více jiných osob. V pracovním prostředí se jí říká bossing nebo také mobbing.

Pro zlepšení služeb používáme cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami. Termín mobbing poprvé použil etnolog Konrád Lorenz ve svých popisech chování zvířat, když pojednával o útocích zvířecí smečky na vetřelce. Používal označení „mobbing“ v případech, kdy popisoval tzv. teritorialitu zvířat. Z původního používání popisu zvířecího chování převedl v 60. letech výraz mobbing školní lékař Peter-Paul Heinemann, který se zabýval chováním dětí o školních přestávkách namířeném proti jednotlivci. U dětí byl však mobbing nahrazen výrazem šikana. Jedním z nejvýznamnějším průkopníků výzkumu a šiřitelů pojmu mobbing je německý psycholog a lékař Heinz Leymann. Ten použil mobbing pro popis obdobných případů nepřátelského chování na pracovišti.

Jeho prvotní výzkumy se opíraly o několik případových studií zdravotních sester, které mobbing na pracovišti dohnal k pokusu o sebevraždu. Leymann zjistil, že mobbingu bylo vystaveno přibližně 15 % obětí sebevražd. Podle M. Švejdové rozlišujeme šikanu vědomou, nevědomou a patologickou. Eliminace patologické šikany je velmi obtížná, neboť musejí být velmi důsledně kontrolována a dodržována anti-mobbingová opatření a je nutná součinnost pracovního kolektivu i externích odborníků.

Za šikanu na pracovišti považujeme systematické agresivní jednání, uskutečňované s cílem získat pocit převahy či výhod, namířené proti jednotlivci či skupině, kteří se nemohou situaci vyhnout nebo se bránit. Jde o perzistentní, negativní společenské chování s projevy diskriminace a nerovného zacházení, jež přechází ve viktimizaci daných osob. Má dopady na zaměstnance včetně jeho osobního a rodinného života, zaměstnavatele, celkové pracovní prostředí, bezpečnost práce i osobní výkon.

Doba trvání šikanózního chování by měla být evidována přibližně 6 měsíců, 1x týdně, aby byly vyloučeny další působící vlivy (např. nesnadná životní situace, náhlé řešení firemní krizové komunikace a zvýšení tlaku, úmrtí v rodině a následná reakční podrážděnost apod.).

Formy šikany na pracovišti

V první řadě ji dělíme podle toho, kdo se šikany dopouští, na bossing a mobbing. V prvním případě se jedná o šikanu ze strany nadřízeného pracovníka, v případě druhém, tedy mobbingu, se jedná o šikanu ze strany kolegů. Se školní šikanou má leccos společného.

Mobbing: Šikana ze strany kolegů

Znepříjemňují vám kolegové život na pracovišti? Pak se může jednat o tzv. mobbing, útoky skupiny proti jednotlivci (z angl. mob - „dotírat, napadat, obtěžovat, obvykle skupinou lidí“). Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Vždy je ovšem nutné uvědomit si, jestli kroky vedoucího nejsou opodstatněné a neodvíjí se například od chybně provedených úkolů, nespolehlivosti, nedochvilnosti a podobně.

Jako mobbing se označuje šikana ze strany kolegyň nebo kolegů. I zde často dochází k ponižování a urážkám, mobbing se ale projevuje i neochotou spolupracovat na úkolech nebo přímo jejich neplněním tak, aby zkomplikovaly činnost šikanovaného. Dalšími projevy může být ignorace, umlčování oběti nebo třeba naschvály a zesměšňování.

Cílené a opakované útoky na určitou osobu ve skupině, která je druhými pomlouvána, kritizována, vyčleňována z kolektivu, až dochází k postupné likvidaci osobnosti dotyčného. Za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti. Cílem mobbingu je poškození druhého za účelem jeho následného propuštění ze zaměstnání.

Příčin mobbingu může být velké množství, především je to:

• Pocit sociálního ohrožení, strach z nezaměstnanosti na straně mobbujícího, tedy agresora
• Nízká firemní kultura
• Závist a konkurenční vztahy
• Struktura osobnosti mobbujícího: povahou je agresor

Možnosti řešení mobbingu:

• Promluvte si klidně a otevřeně s agresorem: někdy se stáhne. Víte, že se říká, že lidé zajdou tak daleko, jak jim dovolíte.
• Obraťte se na psychologa.
• Obraťte se na vedoucího, aby situaci řešil. V jeho zájmu je, aby tým fungoval.
• Můžete také odejít ze zaměstnání, ale to si nechte až jako poslední možnost. Vy budete mít pocit prohry a agresor vítězství.

Bossing: Šikana ze strany nadřízeného

Domníváte se, že váš nadřízený je vůči vám zaujatý a svým jednáním vás záměrně poškozuje? Pak se s největší pravděpodobností jedná o bossing, což je varianta šikany na pracovišti, které se dopouští na svém podřízeném nadřízený pracovník. Jde o chování vedoucího, které poškozuje podřízeného před jeho kolegy, znesnadňuje či znemožňuje mu jeho práci a postupně se stupňuje. Tato šikana zhoršuje vztahy na pracovišti a zvyšuje kult osobnosti vedoucích.

Bossing zahrnuje zneužívání moci, jako je neustálá kontrola, záměrné zadávání nesplnitelných úkolů nebo nezasloužené snižování platu. Bossing bývá velice destruktivní, jelikož právě nadřízení jsou těmi, kdo může ovlivnit kariérní posun a pracovní podmínky.

Bossing, neboli šikana na pracovišti ze strany vedoucího, se může projevovat například bezdůvodným snížením mzdy nebo třeba znevýhodněním jednoho člena kolektivu oproti ostatním. Například pokud vám váš šéf nedovolí vybrat si termín dovolené a ostatním kolegům to dovolí, jedná se o šikanu. Stejně tak pokud vás ponižuje nebo vám zadává nesmyslné úkoly.

Za šikanu (bossing, z angl. boss - „nadřízený, šéf“) může být považováno:

• Přehnané kontrolování plnění povinností či docházky
• Neschválení dovolené
• Arogantní chování
• Slovní urážky
• Nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika
• Zesměšňování před kolegy
• Zadávání příliš složitých úkolů (na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné)
• Zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených, které vede k neinformovanosti
• Nemožnost vyjádřit svůj názor nebo navrhnout své návrhy
• Přisvojení si práce podřízeného jeho vedoucím
• Sexuální obtěžování
• Bezdůvodné vyhrožování výpovědí (ukončením služebního poměru)
• Různé naschvály (odebrání kancelářských potřeb…)
• Přemíra přesčasů
• Probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy

Důsledky šikany a možnosti obrany

Následky mobbingu či bossingu se mohou projevit výskytem psychosomatických příznaků - bolestí hlavy, břicha, zvracením, nespavostí nebo depresemi, které mohou vést až k sebepoškozování a sebevraždě. Odbornou pomoc při řešení problému mobbingu nebo bossingu nabízejí psychologické poradny či některá občanská sdružení, např. Vztahy na pracovišti jsou jedna z nejdůležitějších věcí, které mají vliv na spokojenost se zaměstnáním.

Ani tam ale vaše práva nekončí. „V některých případech je vhodné obrátit se na Veřejného ochránce práv nebo upozornit Státní úřad inspekce práce. Veřejný ochránce práv může v rámci svých kompetencí zhodnotit situaci a stanovisko může být využitelné u soudu,“ vysvětluje právnička s tím, že Státní úřad inspekce práce zase může pokutovat zaměstnavatele, pokud zjistí porušení právní povinnosti, nevyřeší ale situaci zaměstnance ani jeho škodu nebo nároky. Posledním krokem pak bývá soud.

Končí některé případy až u soudu? Naprosté minimum. Jak bylo zmíněno, pojmy bossing a mobbing nejsou zákoníkem práce ani jiným právním předpisem definovány. I dokazování je v této věci tedy poměrně náročné. Tento článek je o lidském chování.

Pokud jste se stali obětí šikany v práci, můžete podat trestní oznámení. Orgány činné v trestním řízení mají následně povinnost vše prošetřit. Policie shromáždí důkazy, které podpoří vaše tvrzení, ať už se jedná o svědecké výpovědi, lékařské zprávy nebo elektronickou komunikaci.

TIP: Pamatujte, že zaměstnavatel má povinnost zajistit všem svým zaměstnancům bezpečné pracovní prostředí. Pokud máte pocit, že jste se stali obětí šikany v práci v jakékoliv podobě, obraťte se na svého dostupného advokáta.

Jak se bránit šikaně na pracovišti:

• Sesbírejte si co nejvíce důkazů a zajistěte si svědecké výpovědi spolupracovníků.
• Najděte si spojence.
• Proberte situaci se svými nejbližšími - rodina, kamarádi.
• Podejte stížnost zaměstnavateli s jasným požadavkem prošetření dle § 276 odst. 9 zákona č. 262/2006 Sb.

Jestliže se jedná o odměny, kariérní postup či pracovní podmínky, vyžadujte po zaměstnavateli, aby důrazně dodržoval zásady rovného zacházení se všemi zaměstnanci, a to dle § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. Jestliže se ani po těchto úkonech situace nezměnila a šikana na pracovišti vůči vám přetrvává, můžete se obrátit se stížností na patřičný Oblastní inspektorát práce. Můžete se za určitých podmínek obrátit také na veřejného ochránce práv.

Pokud nezabírá promluvit si o věcech přímo s kolegy, nebo probrat vaši situaci s nadřízeným, je možné uchýlit se k právním krokům. Možné je podat oficiální stížnost zaměstnavateli, oblastnímu inspektorátu práce nebo se obrátit na ombudsmana jako veřejného ochránce práv. V případě diskriminace je možné podat žalobu na soud.

Závěrem lze tedy jen opakovaně konstatovat, že šikana na pracovišti je závažný problém, který by neměl nikdo z nás přehlížet. Každý případ je vždy posuzovaný individuálně. Pokud jste obětí šikany (alespoň 1 situace týdně v průběhu 6 měsíců), neváhejte vyhledat pomoc a konzultovat svou situaci s právníkem.

Příběhy ze života

Šikana ze strany kolegů:

„Vešla jsem do kanceláře a všechny kolegyně okamžitě přestaly hovořit. Šly si udělat kafe a když kolem mě procházely, viděla jsem jejich úšklebky a občas někdo zamumlal něco na způsob: „To zas bude den, když je tu…mhhh“. Usedla jsem na své místo a čekala, co bude. Kolegyně se bavily, smály a mluvily o pracovní oslavě, která se chystala. Se mnou nikdo nepočítal. Nevím, co se stalo, že se ke mně začaly takto chovat. Jeden den se vše změnilo a já si připadala jak špinavá. Ptala jsem se, co se děje, ale nikdo neodpověděl. Jediné, co byly schopné říci, bylo: “To bys nepochopila.“ Nechala jsem to být a doufala, že situace přejde. Že to je jen rozmar. Ale situace se zhoršovala a kolegyně nezůstaly jen u pošklebků a pomluv, ale začaly mi komplikovat i pracovní situaci. Nepředávaly mi potřebné informace, statistiky a vše co jsem potřebovala pro svoji práci. Když jsem šla za vedoucí, tak mi řekla, že vidí, že jsem se zhoršila a že je potřeba mě řádně zkoušet, jestli to, co se o mně říká, je pravda. Nastalo mi v práci peklo. Kolegyně do svých intrik zapojily i kolegy z dalších oddělení a postupně i klienty. Psychicky jsem se začala hroutit, neboť jsem neměla nikoho, kdo by mě v té situaci podržel a poradil co dělat. Cítila jsem se vystrčená, ale nezůstalo jen u pocitu, postupně jsem musela opustit své pracoviště a mít kancelář na dost odlehlém místě, snížili mi pracovní pozici, přestali vyplácet odměny. Doma to nebylo o moc lepší, neboť jsem chodila spát se strachem a otazníky, proč se mi to děje. Proč zrovna já? Co jsem komu udělala? Přestala jsem se pořádně soustředit, byla nepozorná a nemohla se pořádně věnovat ani svým dětem. Nakonec jsem musela být několik týdnů na psychiatrickém oddělení a další rok nebyla schopná nastoupit do práce.

Šikana ze strany nadřízeného:

„Každý den jsem přicházela do práce ve stresu a s bolestmi v žaludku, co mě zase v práci čeká. Při otevření dveří mi hned bylo jasné, jak se šéfová vyspala a jaký bude den. Okamžitý rozkaz k vykonání mnoha úkolů, křik, co jsem včera neudělala, což mi přece určitě říkala. Jak je možné, že jsem neudělala to a to. Vůbec si neověřovala, zda tuto záležitost neměl na starosti někdo jiný nebo jaká byla realita. Tvářila se vždy jako upracovaná osoba, na které všechno závisí. Kdykoliv jsem se ohradila, situace byla ještě horší. Zamezovala mi hovořit s kolegy, někdy i telefonovat. Pokud se mnou někdo potřeboval pracovně hovořit, stála mezi dveřmi a poslouchala, co říkám. Pokud se jí nedařilo, vždy to byla moje vina. Pokud se nestíhaly termíny, mohla jsem za to opět já, i když skutečnost byla jiná. Každodenní vypětí na pracovišti jsem se pokoušela zvládat, ale to napětí bylo tak velké, že se u mne začaly postupně projevovat úzkosti, nespavost i chybovost v práci. Přestala jsem si věřit nejen v práci, ale i v osobním životě.

tags: #šikana #na #pracovišti #definice #znaky

Oblíbené příspěvky:

• Kroky k osobnímu rozvoji
• Jak probíhá kontrola na nemocenské?
• Train Driver Careers in the Czech Republic
• Čistá mzda: výpočet a faktory
• Nemocenská a zkušební doba v ČR