Povinnosti civilních zaměstnanců policie v České republice

Policie České republiky je ozbrojený bezpečnostní sbor, který zřizuje stát. Konkrétně spadá pod Ministerstvo vnitra České republiky, které ji řídí a dohlíží na její činnost. Policie slouží veřejnosti.

Policie České republiky, jak ji známe dnes, vznikla v roce 1991, kdy byla na základě zákona o Policii České republiky ustanovena jako nezávislá ozbrojená složka podřízená Ministerstvu vnitra ČR. Tento krok přišel po pádu komunistického režimu. Po roce 1989, s pádem socialistického režimu a začátkem demokratických změn, bylo nutné přehodnotit roli policie, její strukturu a pravomoci.

Nový právní rámec upravující působnost Policie ČR měl za cíl transformovat policii na moderní a profesionální složku, která by respektovala lidská práva a byla pod demokratickou kontrolou. V dalších letech se role policie začala vyvíjet podle potřeb postkomunistické společnosti a členství České republiky v mezinárodních organizacích. Klíčovým milníkem byl přístup České republiky k Evropské unii v roce 2004.

Další důležitý zákon, který se vztahuje k postavení policistů, je zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Organizační struktura Policie ČR

Vrcholným řídicím orgánem je Policejní prezidium České republiky. Policejní prezidium vede policejní prezident, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Struktura policie je rozčleněna podle územního členění státu. Základ tvoří krajská ředitelství policie, která fungují ve všech 14 krajích České republiky.

Vedle teritoriálních útvarů má policie i specializované složky, které dohromady zajišťují komplexní výkon bezpečnostních funkcí státu.

Základním pilířem je pořádková policie, která dohlíží na veřejný pořádek, zasahuje při přestupcích a zajišťuje běžný policejní dohled v ulicích. Specifickou roli plní kriminální policie a vyšetřování, která odhaluje a vyšetřuje závažnou trestnou činnost - od vražd přes organizovaný zločin až po hospodářské delikty. Cizinecká policie kontroluje dodržování pobytového režimu cizinců na území České republiky a spolupracuje v oblasti mezinárodní migrace.

Krajská ředitelství policie

V policii se zřizuje 14 krajských ředitelství, jejichž názvy a sídla jsou uvedeny v tabulce.

Název	Sídlo
Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy	Praha
Krajské ředitelství policie Středočeského kraje	Praha
Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje	České Budějovice
Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje	Plzeň
Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje	Karlovy Vary
Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje	Ústí nad Labem
Krajské ředitelství policie Libereckého kraje	Liberec
Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje	Hradec Králové
Krajské ředitelství policie Pardubického kraje	Pardubice
Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina	Jihlava
Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje	Brno
Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje	Olomouc
Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje	Ostrava
Krajské ředitelství policie Zlínského kraje	Zlín

Krajské ředitelství je organizační složkou státu a účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. V čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je také vedoucím organizační složky státu.

Vzdělávání a odborná příprava

Každý budoucí policista musí projít odbornou přípravou. Tu zajišťuje policejní škola, respektive několik vzdělávacích institucí pod správou Ministerstva vnitra. Středoškolské vzdělání pak budoucím policistům nabízí střední policejní škola, kde studenti získávají nejen maturitu, ale také základní přehled o bezpečnostní problematice. Na úrovni vysokého školství působí Policejní akademie České republiky v Praze, často označovaná jako policejní vysoká škola.

Tato veřejná vysoká škola nabízí akreditované bakalářské a navazující magisterské obory, jako jsou bezpečnostně-právní studia, veřejná správa nebo krizové řízení. Policejní vysoká škola vzdělává nejen aktivní příslušníky bezpečnostních složek, ale i civilní studenty.

Po přijetí nastupuje nováček do služebního poměru a zároveň zahajuje odbornou přípravu, často právě na některé policejní škole.

Podmínky pro přijetí do služebního poměru

Zájemce o službu u policie musí splnit zákonem stanovené podmínky.

Občanství ČR
Věk nad 18 let
Bezúhonnost
Zdravotní způsobilost

Přijímací řízení je zahájeno doručením písemné žádosti občana o přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru. Služební poměr se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Služební poměr vzniká dnem, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.

Příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo, pro které je stanovena vyšší služební hodnost, než je uvedena v odstavci 1, jestliže je přijat do služebního poměru na základě výběrového řízení podle § 22 odst.

Povinnosti policisty

chrání a zajišťuje veřejný pořádek
bojuje proti kriminalitě
provádí trestní a přestupkové řízení
dohlíží na bezpečnost silničního provozu
odhaluje skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož znaky jsou popsány v trestním zákoně, a zjišťuje pachatele těchto trestných činů.

Přitom policisté postupují podle trestního řádu a plní úkoly policejního orgánu v trestním řízení. Jejich povinností je vyhledávat trestnou činnost, pokud je skryta, a na základě vlastních poznatků, trestních oznámení a dalších podnětů prověřovat veškerá podezření ze spáchání trestného činu.

Při provádění úkonu je policista povinen prokázat svou příslušnost k policii služebním stejnokrojem, služebním průkazem nebo odznakem policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo. Pokud povaha nebo okolnosti úkonu neumožňují prokázat příslušnost způsobem podle odstavce 1, prokáže policista svou příslušnost k policii ústním prohlášením „policie“; to neplatí, brání-li povaha nebo okolnosti úkonu také ústnímu prohlášení. Policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech.

Policista je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu policie oprávněn požadovat od orgánů a osob uvedených v § 14 věcnou a osobní pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajů. Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li jim v tom zákonná nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti.

Pokud síly a prostředky policie nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, může vláda České republiky povolat k plnění úkolů policie vojáky v činné službě a příslušníky Vězeňské služby České republiky nebo Celní správy České republiky.

Osoba omezená na svobodě policistou nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. Policie na žádost osoby omezené na svobodě vyrozumí o této skutečnosti osobu jí blízkou nebo jinou osobu, kterou osoba omezená na svobodě určí. Jedná-li se o osobu nezletilou, osobu, jejíž svéprávnost byla omezena, vyrozumí také zákonného zástupce nebo opatrovníka této osoby. Jedná-li se o osobu mladší 15 let, vyrozumí také orgán sociálně právní ochrany dětí. Jde-li o vojáka v činné službě, vyrozumí také Vojenskou policii.

Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání zbraně, hrozí-li nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Po předchozí marné výzvě k vydání věci podle odstavce 1 je policista oprávněn tuto věc odejmout. Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.

Policista by měl prokázat vždy svou příslušnost k policii, pokud vůči vám jakkoliv vystupuje. To platí zejména pro neuniformované strážníky. Policisté i strážníci jsou obecně oprávněni provádět takzvané úkony a zákroky. Pakliže vůči vám policista či strážník zasahuje, měl by především prokázat svou příslušnost k (obecní) policii, dále před provedením zákroku by měl použít výzvy “Jménem zákona” a také by vás měl informovat o jeho právních důvodech. Jde-li o úkon (zákrok) spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, tak musíte být poučeni o svých právech a povinnostech.

Policista i strážník vás smí požádat o pomoc a vy jako občan máte povinnost ji poskytnout. Každý musí totiž dle zákona bez zbytečného odkladu uposlechnout výzvy, pokynu nebo žádosti policisty. Výjimka se vztahuje na situace, kdy vám právní předpis umožňuje (či přikazuje) něco jiného.

Rozdíly mezi Policií ČR a obecní policií

Městská policie, kterou upravuje zákon o obecní policii, působí primárně na území obcí, které ji zřídily. Její úkoly zahrnují především dohled nad veřejným pořádkem, kontrolu dodržování obecně závazných vyhlášek a řešení přestupků. Strážníci městské policie jsou oprávněni kontrolovat dodržování městských nařízení, například správné parkování nebo dodržování nočního klidu.

Rozdíly jsou také mezi zřizovatelem a obecným statusem obou útvarů. Policie ČR je ozbrojený sbor státu. Jejím hlavním úkolem je předcházet trestné činnosti a odhalovat ji, chránit bezpečnost osob a majetku. Nejvýše postaveným je policejní prezident, kterým se stal nedávno Martin Vondrášek. Ten je podřízen přímo ministrovi vnitra. Obecní policii (v případě měst nazývanou jako městskou) zřizují jednotlivé obce. Jejím základním úkolem je především dohlížet na dodržování městských vyhlášek, dodržování veřejného pořádku, parkování ve městě, řeší běžné potyčky, občany pod vlivem alkoholu a podobně. Strážníci mají do určité míry obdobné pravomoci jako Policie ČR, přesto jich ale mají méně.

Když potkáte uniformovaného muže v černém, který po vás chce například doklad totožnosti, zpravidla lze poznat na první pohled, zda se jedná o policistu či strážníka. Příslušníci Policie ČR sice nemají všichni stejnou uniformu, na ulici ale typicky potkáte muže či ženu oděné v černém, s bílým či žlutým nápisem POLICIE na zádech. Odznak nosí policista na uniformě zpravidla na levé straně hrudi. Na něm je umístěn nápis “Policie České republiky” a šestimístné číslo. Na levém rukávu má policista nášivku se státním znakem a nápisem policie.

Uniforma obecních strážníků je podle právních předpisů také černá, ale v detailech se v jednotlivých obcích liší. Pražský strážník tak bude vypadat jinak než například strážník z Rožnova pod Radhoštěm. Strážník nosí odznak obecní policie s identifikačním číslem a názvem obce na pravé straně hrudi.

Policisté mají širší pravomoci, například v oblasti trestních činů, zatímco strážníci se zaměřují na udržování pořádku v obcích, dodržování městských vyhlášek a řešení přestupků. Při kontaktu s oběma složkami je třeba respektovat jejich oprávnění, ale také znát svá práva, například možnost odmítnout podání vysvětlení za určitých okolností. Policista i strážník mohou využít síly či výzvy „jménem zákona,“ ale vždy musí jednat v souladu se zákonnými předpisy.

Práva občanů: Podle článku 2 odst. 4 ústavy lze činit jen to, co zákon dovoluje a podle článku 2 odst. 3 listiny základních práv a svobod lze nutit jen k tomu, co zákon ukládá.

Domníváte se, že došlo k překročení policejních pravomocí? Dostali jste se do konfliktu s obecní či státní policií a domníváte se, že policista překročil své pravomoci? Rádi vám pomůžeme.

tags: #civilní #zaměstnanci #policie #povinnosti