Státní Zaměstnanec: Definice a Zákon v České Republice

Státní zaměstnanci v Česku jsou skupinou zaměstnanců, které zaměstnávají státní složky a které jsou placeny ze státního rozpočtu České republiky. Může existovat řada definic a pojetí. Velmi závisí na zvolené definici pojmu.

V nejužší variantě jde nepřesně řečeno o tzv. Například dle zákona o státní službě je státním zaměstnancem osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo k výkonu některé z činností uvedených v § 5 zákona o státní službě.[1] Tato úzká definice by zahrnula pouze zaměstnance tzv. služebních úřadů státu ve služebním poměru, tj. de facto pouze státní úředníky.

Pojem „úředník“ je ovšem i v tomto pojetí zavádějící. Ve služebním poměru nejsou pouze úředníci vydávající správní akty, ale také stratégové, IT specialisté, projektoví manažeři, analytici, právníci, PR specialisté atd. V rozšířeném pojetí jde o zaměstnance organizačních složek státu (ministerstva, ústřední orgány státní správy, soudy apod.) a příspěvkových organizací státu.

V nejširším pojetí lze dojít k závěru, že celkově veřejný sektor zaměstnává téměř milion zaměstnanců tedy pětinu[8] až čtvrtinu[9] všech pracujících. V tomto přístupu jsou ovšem započítáni všichni zaměstnanci, kteří v důsledku (či de facto), tj. nepřímo, mají podíl na platu či mzdě ze státního rozpočtu.

V této volné definici je tedy státním zaměstnancem každý, jehož mzda je přímo či nepřímo vyplácena z daní vybraných státem (státní rozpočet). Rozdíl mezi zaměstnancem soukromého sektoru a veřejného sektoru není jen ve faktickém pobírání mzdy proti platu, ale i v mechanismu získávání příjmů zaměstnavatelem. Zatímco mzda soukromého sektoru se řídí pravidly tržní soutěže, platy pracovníků státu a veřejného sektoru jsou určeny politikou státu a jsou pevně stanoveny v nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.[10]

Veřejný sektor je sice zahrnut v HDP, ale pouze ve spotřebě. Stát nemá motivaci v podobě zisku a produkce dodatečného bohatství tak není nutnou prioritou. Z vybraných daní poskytuje veřejné služby, jako jsou stavba dopravních cest, dostupné zdravotnictví, školství, sociální služby, důchody, atd...

Toto jsou počty státních zaměstnanců podle oficiálních statistik zaměstnaných přímo vládou.

Specifickou podskupinu představují zaměstnanci ministerstev, ústřední a neústřední státní správy. Státní úředníci (78 tisíc) v této studii tvoří 1) zaměstnanci ministerstev (23 tisíc), 2) zaměstnanci ostatní ústřední státní správy (4 tis.) a 3) zaměstnanci správy neústřední (51 tisíc).

Další zjištění studie se týká platů. Podle autorů došlo k tomu, že ačkoliv nominální i reálné průměrné platy státních úředníků od roku 2013 soustavně rostly, od roku 2018 již jejich růst zaostával za růstem mezd v celé ekonomice, takže jejich relativní úroveň v roce 2020 byla výrazně nižší než v roce 2018 (-3 až -6 procentních bodů podle typu organizace).[17] Průměrný plat v centrálních institucích byl v roce 2020 46 500 korun a v ostatních státních úřadech 43 900 korun.

Je nutné i zde připomenout, že velká část státních zaměstnanců má vysokoškolské vzdělání. Podle informačního systému o průměrném výdělku tvořili v pololetí roku 2021 vysokoškoláci ve veřejné sféře téměř třetinu pracovníků, v soukromé jen 16 procent.

Změny Služebního Poměru

Služební poměr a pracovní poměr jsou dva různé druhy výkonu práce, v odlišných podmínkách, na základě jiných předpokladů, řídící se různou právní úpravou. V některých ohledech je však úprava podobná.

Zákon o státní službě vs. Zákon o státní službě vymezuje základními pojmy, jako jsou státní služba, správní úřad nebo státní zaměstnanec. Státní službu můžeme vymezit jako provádění či výkon státní správy v orgánech státní správy, prostřednictvím osob, které byly na svoji pozici jmenovány a splňují zákonem stanovené požadavky na výkon státní služby.

Změnou služebního či pracovního poměru je myšlena změna vymezeného obsahu práce, tedy změna práv a povinností subjektu (zaměstnance či státního zaměstnance). Možnosti změny pracovního poměru jsou v porovnání se zákonem o státní službě omezené.

Konat jinou práci, než je uvedena v pracovní smlouvě, může zaměstnanec jen výjimečně v případech uvedených v zákoně. V zákoně o státní službě je v ustanovení § 44 uveden taxativní výčet změn služebního poměru, přičemž shodující se se zákoníkem práce je pracovní/služební cesta, přeložení, převedení na jinou práci/jiné služební místo.

Další zásadní rozdíl mezi zákonem o státní službě a zákoníkem práce je, že ke změnám služebního poměru dochází na základě jednostranného právního jednání služebního orgánu. Nejčastěji se tak děje rozhodnutím ve správním řízení nebo v rámci jiného úkonu služebního orgánu dle ustanovení § 159 zákona o státní službě.

Služební Cesta

Zásadní rozdíl u služební/pracovní cesty je to, že na služební cestu dle zákona o státní službě může být zaměstnanec vyslán na dobu nezbytně nutnou, a to i bez svého souhlasu. Výjimka se týká těhotné státní zaměstnankyně a státní zaměstnankyně nebo zaměstnance pečující o dítě do 8 let, v takovém případě musí být dán souhlas zaměstnance/kyně.

Na služební cestu musí státní zaměstnanec nastoupit i ve dnech pracovního klidu, v případě, že je to nezbytné. V ustanovení týkající se služební cesty najdeme i definice člena rodiny či domácnosti.

Zákon o státní službě vymezuje člena rodiny pro účely náhrady výdajů v souvislosti se služební cestou manžela, partnera podle zákona o registrovaném partnerství, vlastní dítě, osvojence, dítě svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitele, opatrovníka a pěstouna. Jiné osoby jsou postaveny na roveň členu rodiny pouze v tom případě, že žijí se státním zaměstnancem v domácnosti.

U vyslání na služební cestu se nepoužijí ustanovení o řízení ve věcech služby, ani ustanovení správního řádu o správním řízení dle ustanovení § 159 odst. 2 písm. b).

Přeložení

I zde, u změny služebního poměru v podobě přeložení, zákon o státní službě umožňuje na dobu nezbytně nutnou přeložit státního zaměstnance bez jeho souhlasu, pokud přeložení trvá maximálně 60 dnů v kalendářním roce. Dobu lze prodloužit, zde však již musí souhlas státního zaměstnance být udělen. Taktéž musí být přihlédnuto ke zdravotním, osobním a rodinným poměrům.

Pokud se jedná o přeložení do jiné obce, musí být státnímu zaměstnanci uhrazeno ubytování a výdaje jako při služební cestě. Pokud dojde ke snížení platu, přísluší státnímu zaměstnanci doplatek do výše platu před přeložením.

Veřejná Správa a Veřejný Zaměstnanec

Veřejná správa je ústředním pojmem zvláštního právního odvětví, a to správního práva. Veřejnou správou se ve společnosti zorganizované ve stát velmi obecně řečeno rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě. Pro tuto výkonnou moc je přitom charakteristické, že se jedná především o veřejnou moc, jíž je nadán v prvé řadě sám stát a dále touto mocí disponují jím aprobované subjekty dále povolané ke správě veřejných záležitostí.

Aby veřejná správa mohla vykonávat svou působnost a pravomoc, je vybavena věcnými, finančními a personálními prostředky. Snahou je, aby moderní veřejná správa byla kvalitní a efektivní, aby nabyla povahy služby veřejnosti a nebyla chápána pouze jako správa vrchnostenská s mocí nařizovací. Kvalita osob, které se podílejí na výkonu veřejné správy, je pro její úroveň a efektivitu zásadní.

Pod pojmem veřejný zaměstnanec se rozumí osoba, která má zaměstnanecký vztah ke státu nebo k jinému nositeli veřejné správy, přičemž jeho zaměstnání spočívá v odborném plnění veřejných úkolů, je placené z veřejných prostředků a vykazuje relativní trvalost. Lze pod něj podřadit různé kategorie osob: osoby v pracovním i ve služebním poměru, profesionálové i laici, politici, úředníci i pomocný a obslužný personál.

Veřejnou službou se pak označuje činnost a právní postavení veřejných zaměstnanců, kteří vykonávají veřejnou správu v orgánech státní správy a v orgánech jiných vykonavatelů veřejné správy (v ČR typicky v orgánech územních samosprávných celků). Souhrnně se označují jako úředníci veřejné správy a, ač může mít jejich zaměstnanecký vztah ke státu nebo k jinému nositeli veřejné správy různou povahu (služební poměr, pracovní poměr), jsou na ně na všechny, jako na takové, kladeny zvláštní nároky.

Státní Služba

Státní služba (dále také jen „služba“) je podmnožinou veřejné služby. Státní službou se rozumí činnost a právní postavení veřejných zaměstnanců - úředníků veřejné správy, kteří vykonávají státní správu v orgánech státní správy. Souhrnně se označují jako státní zaměstnanci a rovněž platí, že jejich význam je pro kvalitu a efektivitu státní správy zásadní.

Pokud jde o státní službu jako činnost, rozumí se státní službou výkon činností upravených v zákoně o státní službě (např. příprava a provádění správních úkonů).

Znaky Právní Úpravy Veřejné a Státní Služby

V Doporučení výboru ministrů Rady Evropy č. 6 z r. 2000 jsou formulovány níže uvedené zásady dobré praxe, kterými se má právní úprava postavení úředníků veřejné správy řídit:

právní rámec a principy veřejné služby mají být stanoveny zákonem,
odpovědnost za veřejnou službu a řízení její strategie je na vládě,
ve veřejné službě se vylučuje diskriminace,
výběr, resp. nábor do veřejné služby se řídí zásadou rovného přístupu, kritériem schopností a otevřené a férové soutěže,
postup ve veřejné službě se řídí kritériem schopností,
úředníci mají zásadně stejná práva jako ostatní občané, politická a hospodářská práva mohou být omezena jen v nezbytné míře,
úředníci mohou participovat na organizaci a řízení veřejné služby,
úředníci mají nárok na sociální zabezpečení,
úředníci jsou odměňováni úměrně k funkci a k odpovědnosti, dostatečně vzhledem k riziku korupce,
úředníci mají právo a povinnost soustavně se vzdělávat v rámci stanovené vzdělávací politiky,
úředníci mají možnost hájit svá práva před soudem nebo jinou nezávislou institucí.

Tamtéž jsou formulovány i nejdůležitější povinnosti úředníků:

povinnost dodržovat požadavky právního státu,
bezúhonnost,
mlčenlivost,
neutralita,
zdrženlivost,
nestrannost,
odbornost,
hierarchická podřízenost,
loajalita ke státu a k demokratickým institucím,
povinnost respektovat veřejnost,
povinnost nést odpovědnost.

Znaky Právní Úpravy Státní Služby v ČR

Zvláštní právní úprava postavení státních zaměstnanců je součástí moderního správního práva. Jejím cílem je řádný výkon státní správy. Právní postavení státního zaměstnance v ČR představuje služební poměr mezi ním a státem.

Stát a státní zaměstnanec nejsou v rovném postavení, jako by tomu bylo u pracovního poměru, služební poměr státního zaměstnance vzniká, mění se a zaniká jednostrannými veřejnoprávními akty státu (rozhodnutími orgánů státní správy) vydanými na základě zákona a v jeho mezích (tj. jen v případech, ve kterých to zákon předpokládá). Tyto jednostranné veřejnoprávní akty státu odrážejí jeho vrchnostenské postavení.

Mezi zvýšené právní povinnosti, omezení některých práv a zvýšené právní odpovědnosti patří např.:

povinnost strpět vyšší míru dispozice - možnost přeložení státního zaměstnance bez jeho souhlasu na jiné služební místo nebo do jiného služebního úřadu, možnost vyslání na služební cestu bez jeho souhlasu, povinnost na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance ve vyšší platové třídě,
povinnost zachovávat si integritu - povinnost zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zákaz zneužívání postavení státního zaměstnance, povinnost zachovávat mlčenlivost, povinnost dodržovat pravidla etiky a vybrané povinnosti dodržovat i mimo služební dobu,
kárná odpovědnost - povinnost dodržovat služební kázeň (zaviněné porušení služební kázně je kárné provinění, za které lze uložit státnímu zaměstnanci kárné opatření),
povinnost strpět služební hodnocení,
povinnost vykonat úřednickou zkoušku,
povinnost strpět omezení hospodářských práv státních zaměstnanců - zákaz přijímat dary, zákaz členství v řídících a kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, jiná výdělečná činnost podléhá až na výjimky předchozímu souhlasu služebního orgánu,
povinnost strpět omezení některých politických práv a práv hospodářských a sociálních u státních zaměstnanců - představený nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí, představenému nepřísluší vykonávat právo na stávku.

Mezi kompenzace patří např.:

kompenzace v oblasti odměňování,právo na plat a platový postup,stabilita osobního příplatku,možnost připočtení 5 let praxe pro zvýšení platového stupně v návaznosti na dvě po sobě jdoucí služební hodnocení s vynikajícími výsledky a s nejvyšším bodovým hodnocením;
kompenzace v oblasti vzdělávání,právo prohlubovat si vzdělání,právo na přístup k odborné literatuře;
kompenzace v oblasti stability služebního poměru,právo odmítnout splnit služební úkol, pokud nespadá do vykonávaného oboru služby nebo působnosti organizačního útvaru, nebo pokud jej má splnit představený,právo být při organizačních změnách převeden na jiné služební místo, případně zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů na dobu 6 měsíců a při případném skončení služebního poměru právo na odbytné,skončení služebního poměru pouze z důvodů uvedených v zákoně,odvolání ze služebního místa představeného pouze z důvodů uvedených v zákoně.

Mezi benefity patří např.:

dovolená - 5 týdnů (možnost převést 1 týden do následujícího roku),
indispoziční volno - 5 dnů,
služební volno k individuálním studijním účelům - 5 dnů,
širší rozsah překážek ve službě na straně státního zaměstnance, za které přísluší plat - např. 1 den volna k zařízení osobních záležitostí,
instituty slaďování rodinného a osobního života s výkonem služby,
peněžité odměny při životním jubileu / pracovním jubileu / při prvním skončení služebního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod.

Jiný slovy tento zákon o státní službě zajišťuje, aby státní zaměstnanci pracovali profesionálně, nestranně a stabilně. A proč vlastně vznikl? Třeba proto, že před jeho přijetím se státní zaměstnanci často střídali s každou novou vládou. Na dané pozice se díky němu mají dostávat opravdoví odborníci na konkrétní oblast.

tags: #statni #zamestnanec #definice #zakon