Slovácká brigáda a brigáda Jana Žižky z Trocnova: Historie a význam
Vznik Československa a období druhé světové války byly klíčovými momenty, ve kterých sehrály významnou roli dobrovolnické a partyzánské jednotky. Mezi tyto jednotky patřila i Slovácká brigáda a I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova, které se významně zapsaly do historie.
Slovácká brigáda
Po vyhlášení samostatnosti Československa se začaly formovat dobrovolnické jednotky. Pro ročníky 1896-1898 byla vyhlášena branná povinnost. Mezi tyto jednotky patřila i Slovácká brigáda, kterou můžeme klasifikovat jako dobrovolnickou jednotku.
Iniciativa k založení brigády vzešla od Cyrila Hluchého, který svolal 5. listopadu 1918 důstojníky z okolí do Besedního domu a vyložil jim úkoly. V čele brigády stál tedy setník Cyril Hluchý. Již k 20. listopadu byl v Hodoníně zřízen I. polní prapor pod velením npor. Sečkáře.
Činnost a obsazování území
Slovácká brigáda se aktivně podílela na obsazování pohraničních území od Československa. Dne 21. prosince 1918 se IV. polní prapor hodonínské posádky SB odebral do Moravské Ostravy a 27. prosince obsadil Krnov a Bruntál. III. polní prapor byl přesunut do Opavy, kde konal službu až do 13. ledna 1919.
V lednu 1919 došlo k sedmidenní válce s Polskem. Přesto tam byl VI. brigády tam byla již dříve nasazená a utrpěla první krvavé zranění. Do nemocnice se dostal šikovatel Martin Krist.
Nasazení na Slovensku
Živelné obsazování Slovenska vystřídal systematický postup čs. jednotek, včetně polního praporu I. Do oblasti Bratislava a VI. do Levic. 2. rota VI. polního praporu se měla 26. soustředit v Levicích a další den měla odejet do Martina. Kvůli vypuknuvším bojům s Maďary k tomu nedošlo.
Na konci srpna 1944 začalo vysazování výsadkové skupiny u obce Sklabina v okrese Turčanský Martin jejíž operační název zněl Jan Žižka II. Skupina měla za úkol podpořit partyzánské hnutí a právě se rozběhnuvší Slovenské národní povstání na Slovensku.
Skupina byla sestavena a vycvičena Rudou armádou. Velitelem byl slovenský poručík Ján Ušiak. Skupinu tvořilo 16 československých vojáků a 5 příslušníků Rudé armády v čele s náčelníkem štábu kapitánem Dajan Bajanovič Murzin (Murzin byl vysazený v noci z 30. na 31. Skupina byla na zemi přijata partyzánskou skupinou M. R. Štefanik. Ale už začátkem září Ukrajinský štáb partyzánského hnutí (UŠPH) v Kyjevě rozhodl o přemístění celé skupiny na Moravu do protektorátu Böhmen und Mähren.
Po nabrání posil (skupina se rozrostla na 315 osob), skupina bojem překročila hranici Slovenska na Moravu dne 16. září 1944 v oblasti Velkých Karlovic. Kde se zformovala a přejmenovala na I. Československou partyzánskou brigádu Jana Žižky z Trocnova. Brigáda bohužel musela po několika dnech neustálých bojů ustoupit zpět na Slovensko.
Konec Slovácké brigády
Z nařízení Ministerstva národní obrany došlo k odloučení III. a IV. praporu v Moravské Ostravě, což znamenalo zrušení Slovácké brigády a přejmenování na Slovácký pěší pluk. Zbylé útvary byly velitelsky vyňaty z pravomoci mjr. Hluchého. I přes zásluhy se Cyril Hluchý nedočkal důstojného profesního uplatnění ani uznání, které mu náleželo.
I. Československá brigáda Jana Žižky z Trocnova
I. Československá brigáda Jana Žižky z Trocnova byla vojenská jednotka, která vedla partyzánský boj na území bývalé Jugoslávie během druhé světové války. Byla založena 26. října 1943 u vesnice Bučje. Brigáda vznikla na základě rozkazu č. 16 štábu VI. sboru vydaného dne 26. října 1943 a měla v době vzniku 590 mužů a žen (289 Čechů a Slováků, 201 Srbů, 69 Chorvatů a 20 příslušníků jiných národů).
Vznik a složení brigády
Od roku 1941 vstoupilo do partyzánských jednotek v oblasti Slavonie na 2 200 Čechů a Slováků, kteří se později stali základem brigády. Dne 3. května 1943 byl ve vesničce Cikoty vytvořen 1. československý prapor třetí operační zóny, který měl 150 příslušníků a z toho 23 žen. Brigáda vznikla na základě rozkazu č. 16 štábu VI. sboru vydaného dne 26. října 1943 a měla v době vzniku 590 mužů a žen.
Brigáda měla v tomto období složení z 298 Čechů a Slováků, 201 Srbů, 69 Chorvatů a 20 příslušníků jiných národností. Slib přednášený velitelem Milanem Jokou, který příslušníci brigády složili, měl končit slovy: „Přísahám svému národu a svému veliteli soudruhu Titovi, že budu bojovat, pokud i poslední fašista neodejde z naší země.“
Bojové operace a nasazení
V zimě 1943/1944 byla brigáda nasazována na zásobovací mise a na jaře bylo rozhodnuto o nacionální homogenizaci jednotky. Došlo k odvelení 1. posávského praporu a v březnu 1944 se brigáda přesunula na Durovarsko a doplnila stavy mužstva z místních českých obcí. V srpnu osvobodila Končenice, udržela město proti několika protiútokům vyslaným z Daruvaru a v září se přesunula k trati Zágreb - Bělehrad. Přispěla tak k zářijovému osvobození Pakrace a Daruvaru. V listopadu se brigáda zapojila do bojů u Našice ve Slavonii a z osvobozených obcí se přidali další bojovníci. Početní stav přesáhl tisíc bojovníků a v brigádě sloužilo již 915 Čechů a Slováků.
V lednu 1945 se 1. čs. brigáda zapojila do vytváření předmostí na Drávě u Osijeku s cílem spojit se s III. jugoslávskou armádou. Dne 7. února 1945 padl také navrátivší se velitel brigády Josef Růžička. Počátkem dubna byla brigáda s celou 12. divizí přesunuta mezi Slavonskou Požegu a Slavonský Brod a 15. dubna 1945 došlo u Drenjského Slatniku konečně ke spojení s III. jugoslávskou armádou a o devět dní později byla zařazena do IV. brigády nově vytvořené 12. divize Jugoslávské lidové armády, v jejímž stavu působila do konce války.
Velitelé brigády
- Josef Růžička (1919 Otkopi - 7. února 1945 Končenica)
- Antonín Doležal († 28. ledna 1945 Seona)
- Josef Vojáček-Taras
Zastupující velitel brigády Antonín Doležal padl 28. ledna 1945 u Seony.
| Jméno | Období | Poznámka |
|---|---|---|
| Josef Růžička | 1943 - 1945 | Padl v boji, in memoriam prohlášen národním hrdinou Jugoslávie |
| Antonín Doležal | Zastupující velitel | Padl v boji |
| Josef Vojáček-Taras | Neznámé | Politický komisař |
Konec války a osudy příslušníků
Po válce příslušníci 1. čs. brigády NOVJ „Jana Žižky z Trocnova“ nastoupili 12. září 1945 k slavnostní přehlídce na pražském Staroměstském náměstí a převzali vyznamenání udělená prezidentem Edvardem Benešem. Asi 5000 Čechů a Slováků využilo nabídky k návratu do Československa a usadilo se v obcích na jižní Moravě.
Dnes můžeme nalézt pomníky připomínající oběti bojů v Jugoslávii v Jiřicích u Miroslavi. Rovněž na území dnešního Chorvatska je připomínána řada obětí. Velitel brigády Josef Růžička byl po úmrtí dopraven do rodné vsi Otkopi a odtud slavnostně pochován na hřbitově obce Končanica, kde můžeme jeho hrob nalézt dodnes.
Květ vlčího máku jako symbol úcty k hrdinům.
tags: #brigáda #jižní #morava #historie
