Zvláštní Odpovědnost Zaměstnance za Škodu podle Zákoníku Práce

Odpovědnost zaměstnance vůči zaměstnavateli je dána v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „Zákoník práce“). V tomto článku se zaměříme na specifika a nuance této problematiky v kontextu českého pracovního práva.

Obecná Odpovědnost Zaměstnance za Škodu

Zákoník práce primárně stanoví, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Předpokladem vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu je:

porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním
vznik škody
příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (jinými slovy, že porušení povinnosti bylo příčinou vzniku škody)
zavinění zaměstnance

Všechny uvedené předpoklady musí být splněny současně. Chybí-li jen jediný z nich, zaměstnanec nemá v takovém případě povinnost nahradit škodu.

Povinnost, kterou je zaměstnanec povinen splnit, musí ukládat všeobecně závazný právní předpis, zejména zákon, nařízení vlády, zákonné opatření Senátu, právní předpisy vydávané ministerstvy a jinými ústředními orgány státní správy, nebo dále také pracovní smlouva, kolektivní smlouva nebo jiná smlouva (např. dohoda o práci konané mimo PP).

V případě, že zaměstnanec způsobí škodu při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním škodu třetí osobě, odpovídá pouze ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Naopak zaměstnavatel bude odpovídat této třetí osobě.

V případě, dojde-li ke vzniku škody zároveň porušením povinností ze strany zaměstnavatele, pak se povinnost zaměstnance k náhradě škody poměrně omezí.

Rozsah Náhrady Škody

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav (například sám odborně opraví poškozený stroj). Co se týče škody, v případě pracovního práva je nahrazována pouze skutečná škoda, nikoli ušlý zisk, ledaže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně (pokud ale zaměstnavatel uhradil třetí osobě ušlý zisk, pak je zaměstnanec povinen ji nahradit jako skutečnou škodu, která vznikla zaměstnavateli).

Rozsah náhrady škody, kterou může zaměstnavatel požadovat po svém zaměstnanci, stanoví zákoník práce, a to tak, že náhrada škody nesmí přesáhnout 4,5 násobek průměrného hrubého měsíčního výdělku zaměstnance.

Tato zákonná limitace však neplatí, jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití návykových látek.

Zaměstnavatel je povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit, a to zpravidla ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že vznikla škoda a že za ni zaměstnanec odpovídá.

Zvláštní Odpovědnost Zaměstnance za Škodu

Od této obecné odpovědnosti zaměstnance zákoník práce rozlišuje případy zvláštní odpovědnosti. Tyto se od sebe liší zejména osobní odpovědností zaměstnance, potažmo náhradou a výší škody.

Jde o případy, kdy se naopak předpokládá zaviněné jednání zaměstnance a je to právě zaměstnanec, který musí prokázat, že ke škodě došlo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Jedná se o náhradu škody v případě, že byla uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (například hotovost, zboží apod.). Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách je povinen uhradit schodek vždy v plné výši, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Druhým případem je pak náhrada škody způsobené ztrátou svěřených předmětů, tj. předmětů svěřených na základě písemného potvrzení (mobilní telefon, notebook apod.). Jestliže zaměstnanec uzná závazek nahradit škodu v určené výši a dohodne-li s ním zaměstnavatel způsob její úhrady, je vhodné toto ztvrdit písemnou dohodou.

Dohoda o Odpovědnosti

Touto dohodu je možné uzavřít pouze s plně svéprávným zaměstnancem (18ti letým) a musí být písemná. Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách, je povinen uhradit schodek vždy v plné výši, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Zaměstnanec je v takovém případě povinen nahradit škodu v plné výši (bez omezení), ledaže by prokázal, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Pokud hodnota věci převyšuje částku 50 000 Kč, musí i v tomto případě být se zaměstnancem uzavřena dohoda v písemné formě.

Zaměstnanec nicméně může od dohody o odpovědnosti písemně odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě.

Kdy Zaměstnanec Za Škodu Neodpovídá

Naopak zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Zaměstnanec má totiž povinnost majetek zaměstnavatele chránit. Pokud by tedy např. Každá pracovní pozice s sebou nese určitou odpovědnost zaměstnance za škodu.

Odpovědnost Zaměstnavatele k Náhradě Škody

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci způsobenou škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu vznikla v rámci plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním za podmínek stanovených zákoníkem práce, a to ať už byla způsobena zaměstnavatelem, jinými zaměstnanci, třetími osobami nebo jinou skutečností.

Předpokladem vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu je:

porušení právní povinnosti nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům (ze strany zaměstnavatele, zaměstnanců jednajících jménem zaměstnavatele v rámci plnění jeho úkolů a ze strany třetích osob)
škoda, která vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ní
příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu zaměstnanci je v zásadě objektivní, to znamená, že nevyžaduje zavinění. Zaměstnavatel se může své odpovědnosti zprostit jen v zákonem vymezených případech.

Jestliže zaměstnavatel prokáže, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho odpovědnost se poměrně omezí (hradí tedy poměrnou část škody podle míry svého zavinění).

Zaměstnavatel hradí škodu v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nahradit skutečnou škodu. Pokud byla škoda způsobena úmyslně, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též ušlý zisk.

Zákoník práce rozlišuje kromě obecné odpovědnosti zaměstnavatele nahradit škodu ještě tři zvláštní povinnosti k náhradě škody, kterými jsou:

povinnost nahradit škodu vzniklou zaměstnanci při odvracení škody
povinnost nahradit škodu vzniklou na odložených věcech, tedy věcech, které se obvykle nosí do práce (např. svršky, snubní prsten, nikoli cenné šperky, větší obnos peněz) a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném (např. ve skříňce) či obvyklém (např.

Odpovědnost na Odložených Věcech

Zaměstnavatel proto také odpovídá zaměstnanci, a to v plné výši, za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.

Za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do částky 10.000 Kč, přičemž tato částka může být v budoucnu zvýšena (valorizována) nařízením vlády.

Jestliže se však zjistí, že škodu na těchto věcech (tedy věcech, které se obvykle do práce nenosí) způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, uhradí zaměstnavatel zaměstnanci škodu v plné výši.

Právo na náhradu škody však (vždy) zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

Odpovědnosti se zaměstnavatel nemůže zprostit jednostranným prohlášením, že např. „neodpovídá (neručí) za věci odložené na věšáku“ a tak podobně - tedy kupř., že „neodpovídá za ztrátu nebo poškození odložených věcí“ nebo, že „odpovídá za věci, které se do práce obvykle nosí, jen do určité hodnoty“.

Při posuzování, zda jde o věc, kterou pracovník do zaměstnání obvykle nosí, anebo nikoliv, se bude přihlížet k tomu, zda běží o věc, která je obvyklá u většiny ostatních zaměstnanců. (Rozhodující je určitý druh věci, nikoliv její hodnota.)

Nezbytným předpokladem odpovědnosti za škodu na odložených věcech je, že k odložení došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Odložil-li zaměstnanec věci u zaměstnavatele z jiných důvodů, např. v době, kdy si přišel v době čerpání dovolené ve výplatní den pro mzdu, nebude přicházet zvláštní odpovědnost za škodu na odložených věcech v úvahu.

tags: #zvlastni #odpovednost #zamestnance #za #skodu #zakonik