Uplatnění pracovní pozice zdravotně sociálního pracovníka

Zdravotně sociální pracovník je odborník, který se věnuje komplexní péči a podpoře jedinců či skupin v obtížných životních situacích spojených s nemocí, zdravotním postižením či sociální zranitelností. Jejich práce spočívá v poskytování emocionální, sociální a praktické podpory klientům a jejich rodinám, koordinaci péče mezi různými zdravotními a sociálními službami, a také v prevenci a řešení krizových situací.

Zdravotně sociální pracovníci jsou schopni posuzovat potřeby klientů a navrhovat vhodné strategie s ohledem na individuální okolnosti a možnosti. Hlavními cíli programu je získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského povolání zdravotně-sociálního pracovníka a vybavení absolventů teoretickými znalostmi a praktickými dovednostmi tak, aby měli co nejširší uplatnění při realizaci zdravotně-sociálních služeb.

Studium je orientováno na získání mezioborových znalostí jak v oboru sociální práce (kde se opírá o poznatky z psychologie, sociologie, filosofie a etiky, komunikace aj.), tak v oborech medicíny (anatomie, patologie, fyziologie, hygieny, interní medicíny, chirurgie, psychiatrie, pediatrie, geriatrie, první pomoci) a v oborech ošetřovatelství a rehabilitace. Mezioborové propojení znalostí a dovedností vytváří příležitosti pro kreativní řešení složitých problémů a životní situace člověka a jeho blízkých ovlivněné závažnými změnami zdravotního stavu.

Program připravuje pro širokou oblast sociálních služeb a práce s klientem i se skupinou. Zaměřuje se na činnosti sociálně právní, sociálně rehabilitační a poradenské, na oblast sociální diagnostiky, sociální prevence a ochrany a sociální intervenci. Student se učí aplikovat metody a techniky sociální práce při podchycování sociálně potřebných jedinců i skupin, kteří se ocitli v tísni nebo krizové situaci, a při přímé práci se specifickými sociálními skupinami jako jsou senioři, zdravotně znevýhodnění jedinci, menšiny a migranti, dlouhodobě nezaměstnaní apod. Učí se pomáhat řešit obtížné sociální situace a konflikty občanů nebo skupin s jejich sociálním prostředím na základě znalostí příčin poruch a selhání, vést sociální agendu podle typu klienta, druhu služeb a pracovišť, uplatňovat odborné postupy ke stanovení sociální nebo zdravotně sociální diagnózy, provádět sociální prevenci a osvětu.

Seznámí se s poznatky z psychologie, sociologie, práva, sociální politiky, sociální filozofie, etiky, výzkumné metodologie, osvojí si komunikační a terapeutické dovednosti pro přímou práci s klienty.

Smysl existence pracovní pozice

Smysl existence pracovní pozice zdravotně sociálního pracovníka lze definovat v různých kontextech:

Posouzení potřeb klienta a naplánování péče, monitoring průběhu péče a její vyhodnocování.
Podpora pacienta v době hospitalizace a po odchodu z lůžkového zařízení.
Podpora zotavení, podpora klientů při řešení záležitostí důležitých pro stabilizaci v samostatném životě po léčbě.
Podpora rodin s dětmi v jejich hlavních funkcích týkajících se potřeb dětí (primárně výživa dětí, zdraví dětí, výchova dětí, vzdělávaní dětí; sekundárně stabilizace pracovní, finanční a bytové situace rodiny).
Ochrana ohrožených dětí a prevence odebrání dítěte z rodiny.
Příprava přechodu odsouzených do řádného občanského života a na jejich schopnost vést soběstačný způsob života v souladu se zákonem.
Legalizace pobytového statusu a integrace do místní společnosti.
Prevence pokračování trestné činnosti u pachatelů, vedení pachatelů k řádnému způsobu života (kombinace kontroly a pomoci).
Řešení konfliktů souvisejících s trestným činem.
Pomoc při řešení situace klienta během léčby a po léčbě ve zdravotnickém zařízení.
Podpora dospělých lidí (od 18 do 64 let) s mentálním postižením, případně s psychiatrickou nemocí, v samostatném sociálním fungování.
PPP poskytuje poradenské služby v oblasti vzdělávání, mezilidských vztahů a volby povolání.
Provádění mediace mezi pachatelem a obětí, jejíž výsledek pak zohlední soud.
Příprava podkladů pro rozhodnutí soudu.
Zajištění výkonu alternativních trestů po rozhodnutí soudu (obecně prospěšné práce, domácí vězení, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce).
Výkon dohledu nad pachatelem jako náhrada vazby, náhrada sankce nebo jako součást trestu, u mladistvých jako forma výchovného opatření.
U mládeže a dětí výkon soudem uložených výchovných opatření a omezení.
U obětí pomoc s vyrovnáním se s následky trestných činů.

Cílové skupiny a jejich sociální situace

Zdravotně sociální pracovníci se setkávají s různými cílovými skupinami, které mají specifické potřeby a sociální situace:

Děti, mladiství, dospělí a senioři s různými typy a stupni zdravotního postižení ve věku 7-64 let, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí a osoby, které o ně v domácím prostředí pečují. Někteří klienti mají veřejného opatrovníka, s nímž zařízení také komunikuje. Klienti kromě svého hendikepu mají v různé míře fungující rodinné prostředí a mají obtíže se samostatným fungováním ve společnosti.
Dospělí trpící vážnými psychickými nemocemi (nejčastěji schizofrenie, bipolární porucha). U těchto lidí jsou podpůrné sociální sítě malé a křehké. Psychická nemoc zvyšuje pravděpodobnost rozvodu, resp. rozchodu s dospělým partnerem. Psychická nemoc představuje i riziko pro výkon rodičovské role dospělého a hendikep při pokusu vstoupit na pracovní trh, resp. vrátit se na dříve zastávanou pracovní pozici.
Klienti závislí na návykových látkách, jejichž věk se obvykle pohybuje mezi 15-40 lety, převažují muži nad ženami. Ve dvou komunitách v ČR jsou také závislé matky s předškolními dětmi, které kromě řešení jiných problémů potřebují i podporu při výkonu rodičovské role. Klienti mají někdy vedle závislosti na návykových látkách ještě osobnostní poruchu nebo duševní nemoc, nejčastěji depresi a/nebo úzkosti.
Rodiny, které nemají kapacitu zvládat péči o děti samostatně, případně ani s přispěním širších rodin. Může jít i o rodiny, ve kterých jsou rodičovské kapacity omezené a/nebo, ve kterých rodiče nezvládají zátěž, jejímž zdrojem je dítě/děti s hendikepem. Někteří rodiče nevyužívají zdroje (včetně finančních dávek), které by jim mohly jejich situaci zlepšit.
Odsouzené ženy a odsouzení muži k výkonu trestu odnětí svobody, hlavní potřeby jsou rodinné, finanční, bytové, pracovní a další problémy. Odsouzení jsou frustrování ztrátou svobody a vystaveni nepříznivým vlivům vězeňské subkultury.
Cílovou skupinou u cizinců jsou rodiny, dospělí nebo nedoprovázené děti. V řadě případů jsou uprchlíky před válečnými konflikty. V jiných případech odcházejí ze země původu proto, že v ní nenacházejí možnost obživy. V některých případech odcházejí z původní země proto, aby si zlepšili svou ekonomickou situaci.
Klienti, kterým je pomoc poskytována během léčby a po léčbě ve zdravotnickém zařízení, jsou nejčastěji osoby neschopné řešit své problémy z důvodu věku (ohroženou skupinou jsou hlavně senioři a děti), osamělosti, konfliktních rodinných vztahů, dlouhodobě nebo nevyléčitelné nemoci, handicapu (ten může být pohybový, smyslový, mentální aj.), psychické nemoci, demence, závislosti (alkohol, drogy, hry aj.), nezajištěného bydlení (osoby bez přístřeší) a hmotné nouze.
Dospělí lidé (od 18 do 64 let) s mentálním postižením, případně s psychiatrickou nemocí, v samostatném sociálním fungování. Klienti kromě svého hendikepu mají v různé míře fungující rodinné prostředí. U některých rodina jako jejich podpora chybí. Mají obtíže se získáváním zaměstnání, s finanční situací, s vedením domácnosti (pokud ji mají), se společenskými kontakty, s partnerstvím, se sexualitou. Řada klientů má dluhy.

Systémový kontext (legislativa, standardy)

Práce zdravotně sociálního pracovníka je rámována několika zákony a vyhláškami:

Zákon 96/2004 o nelékařských zdravotnických profesích.
Zákon o zdravotních službách (Z 372/2011).
Zákon o sociálních službách (Z 108/2006).
Zákon o vězeňské službě a justiční stráži (Z 555/1992).
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (Z 361/2003).
Trestní zákoník (Z. 40/2009).
Občanský zákoník (Z. 89/2012).
Zákon o pobytu cizinců na území ČR (Z 326/1999).
Zákon o azylu (Z 283/1991).
Zákon o dočasné ochraně cizinců (Z 500/2004).
Zákon o trestním řízení soudním (Z 141/1961).
Správní řád (Z 500/2004).
Vyhláška 59/2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
Zákon o životním a existenčním minimu (Z 110/2006).
Vyhláška 505 k zákonu 108/2006 o sociálních službách.
Zákon o zaměstnanosti (Z 435/ 2004).
Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (Z 329/2011).

Pracovník je zařazen do sociálního oddělení nemocnice. Vedoucí sociálního oddělení podléhá hlavní sestře a ta náměstkovi pro léčebnou péči. Pracovník je povolán k pacientovi na žádost lékaře nebo na vlastní žádost pacienta.

Spolupráce a komunikace

Zdravotně sociální pracovník spolupracuje s různými subjekty:

Soudy, policie.
Zdravotnická zařízení, ambulantní lékaři a agentury domácí péče.
Zdravotní pojišťovny.
Sociální služby (zejména pečovatelská služba, hospic, azylové domy, ubytovny, domovy pro seniory).
Dětské domovy, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Hospice.
Státní správa.

Kvalifikace a dovednosti

Pro výkon povolání zdravotně sociálního pracovníka je nutná formální kvalifikace: VOŠ, VŠ. Sociálně zdravotní pracovník může absolvovat studijní bakalářský obor s touto specializací. Nebo může po studiu sociální práce absolvovat kurz v Národním centru nelékařských oborů v Brně. Pracovník ve zdravotnickém zařízení absolvuje povinná školení týkající se hygieny a první pomoci.

Potřebné znalosti: Znalost legislativy viz výše, orientace v síti služeb.

Potřebné specifické dovednosti:

Komunikace s pacientem a jeho rodinou.
Vyhodnocení potřeb pacienta.
Vyjednávání s pacientem o přechodu do následné péče.
Komunikace se zdravotnickým personálem.
Týmová spolupráce.

Žádoucí postoje, hodnotová orientace: Vnímavost k potřebám pacienta a jeho rodiny.

Kritéria hodnocení a zdroje stresu

Kvantitativní kritéria:

Počet pacientů předaných do péče jiného zařízení.
Počet pacientů propuštěných do domácí péče se zajištěním naplnění základních potřeb.

Kvalitativní kritéria: Spokojenost pacientů s řešením jejich situace.

Zdroje stresu/vyhoření:

Tlak na uvolnění lůžka vyžaduje hledat řešení pacientovy situace v krátkém čase, což je stresující, zejména, když pacient potřebuje pobytovou službu.
Nedostupnost nebo neexistence návazných služeb.
Pomalé vyřizování žádostí o dávky a důchody.
Doprovázení umírajících a jejich rodin.
Řešení situací týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí, když jsou pacienty zdravotnického zařízení.

Kritické a velmi náročné situace:

Práce s pacienty a rodinami poté, co jim byla sdělena špatná prognóza pacientovy nemoci.
Práce s pacienty s demencí.
Práce s pacienty, kteří se domnívají, že jim pracovník může z nemocnice garantova vyřízení dávek.
Pacienti s TBC, u nichž je nutné posoudit, zda už mohou být léčeni v domácím prostředí, ve kterém je u nich někdy kumulace rizikových faktorů.
Práce s rodinami, které mají nepřiměřená očekávání.
Práce s bezdomovci, kteří nemají žádné zázemí.
Práce s rodinami po narození mrtvého dítěte.

tags: #zdravotně #sociální #pracovník #uplatnění #pracovní #pozice