Vše, co potřebujete vědět o zaměstnávání invalidních důchodců přehledně na jednom místě. Zákony invalidním důchodcům nebrání vykonávat zaměstnání společně s přiznaným invalidním důchodem. Jediným omezením je jejich zdravotní stav.

Přemýšlíte nad tím, že si požádáte o invalidní důchod, ale máte strach, že pak nebudete moci pracovat? O invalidním důchodu v součinnosti se zaměstnáním panuje řada mýtů. Jak to ale skutečně funguje, se dozvíte v tomto článku.

Invalidní důchod a možnosti práce

Invalidní důchod 1., 2. a 3. stupně poskytuje stát lidem, kteří jsou kvůli dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu určitým způsobem omezeni v práci. Pravda je však taková, že při invalidním důchodu je možné pracovat, a dokonce je to i často nezbytné. Invalidní důchod totiž často nedokáže pokrýt ani základní výdaje ve formě bydlení a stravy.

Ať už tedy máte částečný nebo plný invalidní důchod, pracovat můžete. Není problém pracovat na hlavní pracovní poměr, na dohodu nebo třeba podnikat. I v případě invalidity 3. stupně můžete klidně vykonávat práci na plný úvazek.

Je třeba počítat s tím, že v některých případech vám mohou být stanovena omezení v práci. Na základě vašeho zdravotního stavu tak můžete mít stanoveno, že nesmíte pracovat v noci, můžete pracovat pouze v sedě nebo můžete mít omezenou délku pracovní doby.

Jako invalidní důchodce můžete pracovat teoreticky kdekoliv. Pravděpodobně ale budete hledat práci, která na vás bude klást menší fyzické či psychické nároky. V dnešní době není problém narazit na pracovní inzeráty, kde hledají vyloženě osoby v invalidním důchodu. Je to z toho důvodu, že zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci mají povinnost obsadit minimálně 4 % pozic invalidními osobami.

Nejčastěji se setkáte s nabídkami práce ve formě úklidu, ostrahy, obchodních zástupců po telefonu, vrátných či různých manuálních pracích v tzv. chráněných dílnách. Chráněné dílny jsou dílny, které zaměstnávají čistě jen osoby se zdravotním postižením.

Výdělečná činnost při pobírání invalidního důchodu není zákonem nijak omezena - nezáleží přitom na stupni invalidity, výši příjmu, ani na délce pracovního úvazku. Je vždy důležité zvážit, zda vykonávaná práce není v rozporu s výší přiznaného důchodu (a tím s poklesem pracovní schopnosti).

Příjemci invalidního důchodu všech tří stupňů mohou využít svůj zbývající pracovní potenciál a podle svých možností pracovat. V možnostech výdělečné činnosti jsou omezeni pouze rozsahem svého postižení. Žádný ze stupňů invalidity není spojen s limitem výše mzdy nebo platu. Pobírání invalidního důchodu nemá vliv na výši odměny za vykonanou práci.

Pokud je v posudku u III. stupně invalidity uvedeno, že je člověk schopen výdělečné činnosti „za zcela mimořádných podmínek,“ může pracovní činnost vykonávat v rámci svého pracovního potenciálu a po vhodném přizpůsobení pracovních podmínek (např. Mimořádné podmínky definuje § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

Zákoník práce nestanovuje žádná specifika v souvislosti se zaměstnanci s postižením. Invalidní důchod prvního stupně většinou nedosahuje ani 12 tisíc korun a invalidní důchod druhého stupně zpravidla ani 15 tisíc korun. Pro invalidní důchodce prvního a druhého stupně je vlastní příjem velmi důležitý, neboť vyjít pouze s invalidním důchodem je velmi složité.

Zejména u invalidních důchodců prvního a druhého stupně se předpokládá, že budou i během pobírání invalidního důchodu pracovat. Invalidní důchod je v těchto případech nízký a samotná doba pobírání invalidního důchodu prvního a druhého stupně se nehodnotí pro budoucí výpočet starobního důchodu jako náhradní doba pojištění.

Když je ze zaměstnání odváděno sociální pojištění, započítává se takové období standardně do doby pojištění, i když jsou hrubá měsíční mzda nebo hrubá měsíční odměna velmi nízké. S ohledem na získanou dobu pojištění je pro invalidní důchodce výhodné pracovat alespoň na zkrácený úvazek, neboť ze zkráceného úvazku se vždy odvádí sociální pojištění.

Od července 2024 se nebude při práci pro jednoho zaměstnavatele odvádět z hrubé odměny z dohody o provedení práce pojistné, jestliže bude hrubá měsíční odměna do 10 500 Kč. Při práci pro více zaměstnavatelů současně se nebude platit pojistné, když bude součet měsíčních odměn do 17 500 Kč.

Zaměstnání a platba sociálního pojištění ze zaměstnání v invalidním důchodu již nejsou důvodem pro přepočet invalidního důchodu. Pracující invalidní důchodci, kteří mají třeba i nadprůměrnou mzdu, tedy nemají nárok na zvýšení invalidního důchodu. Pracující invalidní důchodci nejsou automaticky daňově osvobozeni. Z hrubé mzdy odvádí daň z příjmů, sociální pojištění, nemocenské pojištění i zdravotní pojištění. Při výpočtu daně z příjmů však mají nárok na slevu na invaliditu.

Zaměstnaní invalidní důchodci samozřejmě nejsou nijak finančně omezeni, neplatí tedy pro ně žádný příjmový limit, kolik si mohou nejvíce přivydělat. Vykonávaná práce by však měla svým rozsahem a náročností odpovídat zdravotnímu stavu. Nárok na nemocenskou mají i zaměstnanci pobírající invalidní důchod. Pro invalidní důchodce prvního a druhého stupně platí stejné zákonné podmínky jako pro ostatní zaměstnance.

Pokud vám byl přiznán invalidní důchod, je téměř jisté, že nebude stačit na pokrytí vašich osobních potřeb. Přivydělat si sice můžete, ale za určitých podmínek.

Omezeni není ani v podnikání. Protože došlo k poklesu práceschopnosti, nikoliv k jejímu úplnému zmizení, lze zbytek pracovního potenciálu využít. Jedinou věcí, která vás bude při práci v invalidním důchodu omezovat, bude váš zdravotní stav. Je nutné volit zaměstnání přiměřené zdravotnímu stavu, následkům úrazu, zdravotnímu postižení apod. Nejčastěji jde o zaměstnání, kde budou menší požadavky na tělesné, duševní a smyslové schopnosti na základě důvodu, kvůli kterému byla invalidita přiznána.

To se dle ČSSZ může do praxe promítnout např. tím, že daná osoba vymění zaměstnání za méně náročné, popř.

Invalidní důchod a zdravotní pojištění

O invalidním důchodu je často diskutováno v souvislosti s pracovním poměrem, ale co je třeba vědět o invalidním důchodu a zdravotním pojištění? Při pobírání invalidního důchodu je zdravotní pojištění zajištěno státem, což znamená, že nemusíte platit zdravotní pojištění ze svých příjmů. To platí pro všechny tři stupně invalidity. Tento aspekt je důležitý, protože vám zůstává více prostředků, které můžete využít na pokrytí dalších životních nákladů. Invalidní důchod a zdravotní pojištění tedy spolu úzce souvisejí, ať už jste na invalidním důchodu 1., 2. nebo 3.

Osoby v invalidním důchodu jsou státními pojištěnci, což znamená že zdravotní pojištění za ně hradí stát. Osoby v invalidním důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně nejsou v rámci dávky sociálně pojištěny.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením - povinnosti a výhody pro zaměstnavatele

Lidově řečeno zaměstnávání invalidů má svá specifika, která zaměstnavatel musí znát. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti upravuje podrobně i další možnosti, které má zaměstnavatel, který přijme do pracovního poměru osobu se zdravotním postižením.

Okruh osob se zdravotním postižením vymezuje § 67 zákona o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.). Rozumí se jimi fyzické osoby, kterou jsou uznány invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni, popř. jsou osobami zdravotně znevýhodněnými. Osoby invalidní ve třetím stupni jsou také pojmenovány jako osoby s těžším zdravotním postižením. Rozhodnutí o tom, v jaké kategorii bude osoba zařazena, je v kompetenci orgánu sociálního zabezpečení.

Pokud chcete zaměstnat člověka s postižením na otevřeném trhu práce a chcete ho započítat do plnění povinného podílu nebo na něj získat příspěvek, musí být zaměstnanec uznán orgánem sociálního zabezpečení jako invalidní v I., II. nebo III. Invalidita nebo zdravotní znevýhodnění se dokládá posudkem o zdravotním stavu, potvrzením nebo oznámením, které vydává na základě žádosti příslušný orgán sociálního zabezpečení.

Invaliditu může zaměstnanec zaměstnavateli doložit také rozhodnutím o přiznání či nepřiznání invalidního důchodu. Zaměstnavatel tento dokument uchovává pro případné kontroly úřadu práce. Stupeň invalidity stanoví posudkoví lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu.

Pracovní místo by mělo být pro zaměstnance s postižením vhodné např. svou dostupností, bezbariérovostí, časovými podmínkami apod. Než vás zaměstnavatel přijme na nějakou pracovní pozici, má právo a musí vědět, jste-li schopni tuto pracovní činnost vykonávat. Proto je jeho povinností, ještě před přijetím do pracovního poměru, zajistit vám vstupní pracovní prohlídku.

Lékař, který tuto prohlídku bude provádět, by se všechny vaše diagnózy a případná omezení ale dozvědět rozhodně měl. Na základě provedené lékařské prohlídky ovšem pouze vydá posouzení pro zaměstnavatele, zda-li jste schopen danou pozici vzhledem k zdravotnímu stavu vykonávat, či nikoli. V tomto posouzení však v žádném případě nesmí být uvedeny informace o vašich nemocech, diagnózách, popř. osobních záležitostech.

K této lékařské prohlídce vás zaměstnavatel zpravidla posílá i v průběhu pracovního poměru a i tehdy má nárok pouze na informaci, jestli danou práci jste schopni vykonávat. Samotná diagnóza je v otázce „sdělit či nesdělit“ zaměstnavateli něco jiného, než statut osoby se zdravotním postižením.

Pokud totiž zaměstnavateli doložíte přiznaný statut Osoby zdravotně znevýhodněné, invalidní v I., II., nebo III. Pokud zaměstnavatel přijme do pracovního poměru osobu se zdravotním postižením, je povinen provádět za ni srážky ze mzdy na zdravotním i sociálním pojištění - a to i tehdy, je-li toto pojištění za zaměstnance již hrazeno státem. Ovšem tyto srážky se pro zaměstnavatele osoby se zdravotním postižením liší.

Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Plnění tzv. povinný podíl, pak mu zaměstnanci se zdravotním postižením ušetří finanční prostředky.

Další povinností zaměstnavatele je oznámení na zdravotní pojišťovnu o tom, že zaměstnáváte invalidního důchodce. Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci.

Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Přímo zákon o zaměstnanosti nabízí několik možností, jak získat podporu při zaměstnání osoby se zdravotním postižením. Prvním z nich je příspěvek na zřízení pracovního místa. Podmínky stanoví § 75 zákona. Zaměstnavatel musí uzavřít dohodu s úřadem práce a pracovní místo musí být osobou se zdravotním postižením obsazeno 3 roky.

Dalším příspěvkem je příspěvek na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním osoby se zdravotním postižením (§ 76). Opět musí být uzavřena dohoda zaměstnavatele s úřadem práce a zaměstnavatel musí prokázat bezdlužnost. Roční výše příspěvku může být nejvýše 48.000 Kč, ale nenáleží zaměstnavateli, pokud osoba se zdravotním postižením nepracuje na pracovišti zaměstnavatele.

Pokud zaměstnavatel zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením, může s úřadem práce uzavřít dohodu o jeho uznání za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Poté má zaměstnavatel nárok na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. Dále náleží zaměstnavateli v rámci tohoto příspěvku paušální částka 1.000 Kč měsíčně na osobu se zdravotním postižením.

Příspěvek jde dále zvýšit, pokud zaměstnavatel vynaložil náklady na náklady zaměstnanců a pracovních asistentů při pomoci osobám se zdravotním postižením, náklady na dopravu osob se zdravotním postižením nebo náklady na přizpůsobení provozovny pro zaměstnání osob se zdravotním postižením. O příspěvek se žádá čtvrtletně zpětně.

Další práva zaměstnavatelů v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním stanoví § 79 zákona o zaměstnanosti. Zákonem o zaměstnanosti práva zaměstnavatelů, resp. výhody spojené se zaměstnáním osob se zdravotním postižením, nekončí. Zaměstnavatel v rámci své daňové povinnosti k dani z příjmů může uplatnit slevu na této dani podle § 35 zákona o daních z příjmů.

Výše slevy činí 60.000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením (tedy invalidního zaměstnance ve třetím stupni), popř. 18.000 Kč za ostatní zaměstnance se zdravotním postižením.

Další výhodu vymezila novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (zákon č. 589/1992 Sb. a jeho novela zákonem č. 216/2022 Sb.), která nabude účinnosti od 1. 2. 2023. V zákoně se objeví sleva na pojistném pro zaměstnavatele, který zaměstnává vyjmenované osoby v § 7a odst. 1 tohoto zákona. Mezi ně patří mimo jiné i osoba se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti - tedy osoby invalidní či osoby zdravotně znevýhodněné.

Další podmínky, kdy sleva nenáleží, jsou vázány na odměnu takového zaměstnance, kdy úhrn vyměřovacích základů nesmí být vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy měsíčně, nebo 1,15 % průměrné mzdy na 1 hodinu. Zaměstnanec nesmí dále vykonat práci více jak 138 hodin měsíčně, nesmí být uveden v měsíčním přehledu nákladů na náhrady mezd (tzv. Výše slevy pak bude činit 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance, na kterého je sleva uplatňována.

Sleva bude uváděna na tiskopise a lze ji uplatnit jen do dne splatnosti pojistného za daný kalendářní měsíc (tzn. tiskopis musí být podán v zákonné lhůtě do 20. Průřez nároky zaměstnavatelů při zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním poskytuje takovému zaměstnavateli celou paletu nástrojů, jakým způsobem může získat určité výhody, pokud zaměstnance se zdravotním postižením zaměstná.

O invalidní důchod je potřeba si zažádat buď osobně na Okresní správě sociálního zabezpečení nebo online pomocí ePortálu ČSSZ s využitím elektronické identifikace. K tomu můžete využít např. bankovní identitu nebo datovou schránku. Následně budete muset vyplnit profesní dotazník, který zjišťuje vaše kvalifikace a předchozí zaměstnání a posouzení bude probíhat na základě vaší lékařské dokumentace, kterou si vyžádá posudkový lékař přímo od vašeho ošetřujícího lékaře. K tomu, abyste invalidní důchod dostali, budete potřebovat posudek od lékaře, ve kterém vám uznává invaliditu prvního, druhého či třetího stupně. Kromě toho ale musíte splnit také určenou délku hrazení důchodového pojištění. Výjimku představuje invalidita vzniklá následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Invalidní důchod se vyplácí jednou měsíčně, a to buď bezhotovostně převodem na váš osobní účet či účet vašeho manžela či manželky nebo poštovní poukázkou. U té je ale potřeba počítat s tím, že je zpoplatněna. Minulý rok v září se cena zvyšovala z 29 na 35 korun.

Základní výměra je u všech důchodů stejná. V roce 2025 činí 4 660 korun měsíčně. K ní se však přičítá ještě procentní výměra. Ta se určuje individuálně z celkové doby platby důchodového pojištění, výše výdělků a dopočtené doby, tedy doby od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku. Jak už jsme avizovali, invalidní důchod se řadí do třech stupňů dle závažnosti vašeho zdravotního stavu a vaší neschopnosti výkonu práce. Který stupeň se vás týká se určuje na základě toho, o kolik procent máte dlouhodobě sníženou míru pracovní schopnosti.

Invalidé 1. a 2. stupně navíc mají stále povinnost odvádět důchodové pojištění.

Ukázkovým příkladem takové absurdní situace může být člověk odkázaný na používání invalidního vozíku. Ten spadá do kategorie zvlášť těžkého funkčního postižení nervové soustavy, s čímž se pojí nárok na invalidní důchod 3. stupně. Klidně tak může vydělávat statisíce a stále pobírat invalidní důchod 3. stupně. Na druhou stranu pak můžeme mít člověka, který trpí závažnou anémii snižující jeho celkovou výkonnost, způsobující extrémní únavu, motání hlavy apod. Takový člověk nemůže pořádně vykonávat téměř žádnou práci. Přesto ale dosáhne pouze na invalidní důchod 1.

Výši invalidního důchodu (nejčastěji ani pro invaliditu třetího stupně) nelze z hlediska výše příjmu srovnávat s výplatou ze zaměstnání. Invalidní důchod pro první a druhý stupeň nejčastěji činí jen pár tisíc měsíčně a i když se výše dávky každoročně zvyšuje, poživatel bez jakýchkoliv dalších příjmů nemá moc šancí vyžít.

Zákonem není výdělek invalidních důchodců nijak limitován, resp. nepřihlíží se k němu. To samé platí i pro druh pracovní smlouvy, na kterou si invalidní osoba přivydělává. U osob v prvním a druhém stupni je navíc vhodné volit takovou smlouvu, která zakládá účast na sociálním pojištění.

Pokud zaměstnanec pobíral invalidní důchod a dosáhl 65 let, Česká správa sociálního zabezpečení mu automaticky změnila invalidní důchod na starobní důchod. Tato změna neznamená ztrátu statutu osoby se zdravotním postižením (OZP).

V září 2023 činil průměrný invalidní důchod prvního stupně 9725 Kč a průměrný invalidní důchod druhého stupně 11 433 Kč.

Invalidní důchod je druh sociální dávky, kterou má pod sebou česká správa sociálního zabezpečení.

Pracovní rehabilitace funguje v dosti odlišném režimu, než běžná registrace na úřadu práce. Kvalifikovaná pracovnice si s vámi sjedná schůzku a opravdu individuálně se vám věnuje. Zjišťuje vaše možnosti i omezení.

Výdělečná činnost a pobírání invalidního důchodu se vzájemně nijak nevylučují, naopak u osob pobírajících invalidní důchod I. nebo II. stupně se předpokládá, že tato osoba bude mít určité příjmy. Díky přiznanému invalidnímu důchodu má totiž státem sice hrazeno zdravotní pojištění, sociální ale už nikoli (to pouze v případě III.

Tabulka: Stupně invalidity a snížení pracovní schopnosti

Stupeň invalidity	Snížení pracovní schopnosti
Invalidita I. stupně	35 % - 49 %
Invalidita II. stupně	50 % - 69 %
Invalidita III. stupně	70 % a více

Tip: Dostali jste výpověď v práci kvůli vašemu zdravotnímu stavu? Zajistíme, že obdržíte vše, na co máte nárok. Pomůžeme vám bránit se proti zaměstnavateli.

Tip: Jste zaměstnavatel a plánujete zaměstnávat osoby se zdravotním postižením?

Neodpověděl vám článek na váš problém? Podali jste žádost o invalidní důchod a místo očekávaného přiznání vám přišlo zamítnutí? Nebo vám byl starobní důchod spočítán jinak, než jste předpokládali? Obraťte se na Dostupného advokáta.

Zdroj: www.finance.cz, www.mpsv.cz, www.

tags: #zaměstnání #invalidního #důchodce #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Nabídky práce v Rychnově
• Mzdové náklady a odvody
• Průvodce pro začínající OSVČ
• Nárok na odstupné
• Práva a povinnosti během nemoci (OSVČ)