Vzdělávání sociálních pracovníků a zákonné požadavky v České republice

Kvalifikační požadavky pro výkon činnosti v sociálních službách upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách). V sociálních službách vykonávají odbornou činnost:

Sociální pracovníci (ust. § 109 a § 110)
Pracovníci v sociálních službách (ust. § 116)
Zdravotničtí pracovníci
Pedagogičtí pracovníci
Manželští a rodinní poradci
Další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby (ust. § 116a)

Při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zákonem č. 198/2002, o dobrovolnické službě, ve znění pozdějších předpisů.

Sociální pracovník

Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb.

Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona podle § 110 zákona o sociálních službách. Dle ust. § 110 odst. 4 zákona o sociálních službách, odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je:

Vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon) v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost.
Vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách).

Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních). Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace).

U zaměstnanců, kteří ke dni nabytí účinnosti zákona o sociálních službách (tj. k 1. 1. 2007) dosáhli věku 50 let a pracovali na pozici sociálního pracovníka (musí prokázat), se kvalifikační požadavek považuje za splněný.

Pracovník v sociálních službách

Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává:

Přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb.
Základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti.
Pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence pod dohledem sociálního pracovníka.
Činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.

Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách je:

Přímá obslužná péče: základní vzdělání nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem
Základní výchovná nepedagogická činnost: střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly, podle zvláštního právního předpisu (ust. § 36 zákona č. 96/2004 Sb.), způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem
Pečovatelská činnost: základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem
Pod dohledem sociálního pracovníka: základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka

Podmínku absolvování kvalifikačního kurzu je třeba splnit do 18 měsíců ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání. Do doby splnění této podmínky vykonává zaměstnanec činnost pracovníka v sociálních službách pod dohledem odborně způsobilého pracovníka v sociálních službách.

Obory vzdělávání, při jejichž absolvování se nevyžaduje absolvování kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách.

Další odborní pracovníci

Odbornou způsobilostí dalšího odborného pracovníka je vysokoškolské vzdělání.

Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách

Obsah kvalifikačního kurzu a jeho minimální rozsah stanovuje v § 37 Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Vyhláška v příloze č. 4 také obsahuje přehled oborů vzdělání, při jejichž absolvování se nevyžaduje absolvování kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách. Podle ust. § 40 vyhlášky č. 505/2006 Sb. se za kvalifikační kurz považuje i kurz uskutečněný přede dnem 1. 1. 2007 vzdělávací institucí akreditovanou podle předpisů o zaměstnanosti, pokud byl obsah a rozsah tohoto kurzu srovnatelný s kvalifikačním kurzem podle § 37 vyhlášky.

Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách se nevyžaduje u zaměstnance narozeného přede dnem 1. ledna 1957, pokud před 1. 1. 2007 získal nejméně 2 roky praxe při výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách.

Další vzdělávání

Zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku a pracovníku v sociálních službách další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci.

Účast na dalším vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace dle zákona č.262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Povinnost zaměstnavatele zabezpečit další vzdělávání SP se nevztahuje na zaměstnance ve zkušební době.

Podle § 230 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen hradit náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace. Účast na školení nebo jiných formách přípravy nebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší mzda nebo plat.

Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, potvrzení vydané zařízením, ve kterém byla zajišťována odborná stáž, nebo zaměstnavatelem jako organizátorem odborné stáže nebo školicí akce.

Uznání vzdělání ze zahraničí pro ČR

Pro výkon pozice sociálního pracovníka či pracovníka v sociálních službách je nezbytné splnit kvalifikační požadavky dané zákonem o sociálních službách, neboť se jedná o regulovaná povolání stanovená zákonem. Regulované povolání je takové povolání, pro jehož výkon jsou v České republice předepsány právními předpisy požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání či činnost vykonávat (kvalifikační požadavky, případně bezúhonnost, zdravotní způsobilost a další).

Bližší informace k uznávání odborné způsobilosti sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách získané v zahraničí podá MPSV.

Seznam vzdělávacích institucí a programů akreditovaných na MPSV ČR: MPSV - Vzdělávací instituce a programy akreditované na MPSV ČR

MPSV akredituje vzdělávací kurzy pro sociální pracovníky, které jsou určeny jak pro splnění kvalifikace, tak pro další vzdělávání povinné podle zákona (zaměřené na posílení odborných kompetencí sociálních pracovníků). Zároveň MPSV akredituje kurzy pro pracovníky v sociálních službách, a to pouze kvalifikační kurzy, jejichž minimální rozsah a obsah určuje § 37 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Tyto skupiny kurzů nejsou zaměnitelné. Sociálnímu pracovníkovi nelze započítat kurzy pro pracovníky v sociálních službách a naopak.

Výčet dokladů o dosažení stupně vzdělání přehledně v dokumentu Dosažené vzdělání. Při ztrátě dokladu o dosaženém vzdělání pomůže dokument Získání stejnopisu dokladu.

Profesní komora sociálních pracovníků (PKSP)

PKSP je členskou organizací sdružující sociální pracovníky, založená v roce 1996. Jejím cílem je prosazovat uznání sociální práce jako vysoce profesionálního oboru, zastupovat sociální pracovníky na vrcholné úrovni především vůči státu jako hlavnímu zadavateli sociální práce a vytvářet podmínky pro zvyšování profesní způsobilosti sociálních pracovníků. Snahou je usilovat o dobré podmínky k výkonu sociální práce a obhajovat profesní zájmy sociálních pracovníků.

PKSP oslovila resort MŠMT s požadavkem na dodržování legislativních podmínek pro výkon profese sociálního pracovníka ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Podnětem bylo několik dotazů na výkon povolání sociálního pracovníka, kde na pozicích sociální pracovník pracovali kolegové a kolegyně bez dosaženého vzdělání, ačkoliv zákon č. 108/2006 Sb. jasně vymezuje kvalifikační požadavky.

Příslušný odbor MŠMT se začal tímto znepokojivým stavem zabývat a dne 17. 10. 2018 PKSP sdělil, že bylo přistoupeno k okamžitému řešení dané situace. Krátce poté byla napravena situace v pěti institucionálních zařízeních.

Sociální pracovník v institucionálních zařízeních na této pozici má specifické místo v systému péče o svěřené děti, svojí prací sjednocuje a propojuje celý systém péče o dítě. Rovněž plní funkci poradenskou jak pro děti, tak i pro rodiče, je přítomen u výslechů dětí ze strany PČR, účastní se případových konferencí za účasti OSPOD, soudních líčení, a připravuje děti na vstup do života po ukončení pobytu v zařízení.

Při výkonu této agendy pracovníkem s nedostatečnou kvalifikací se může stát, že dětem žijícím v těchto zařízeních se nedostane kvalitní a odborné sociální práce, neboť pracovníci/pracovnice nemají odborné znalosti a neznají dostatečně účinné způsoby a metody sociální práce. Je zde reálné nebezpečí neprofesionálního zásahu, což je i v rozporu s ustanoveními Etického kodexu sociálních pracovníků ČR. Jestliže sociálním pracovníkům chybí jakékoliv teoretické zázemí, nemohou svou činnost dělat cíleně, záměrně, a tedy kvalitně.

Podle názoru PKSP je nezbytné narovnat podmínky pro výkon profese sociálního pracovníka napříč všemi oblastmi ve všech resortech v souladu s právními předpisy. K narovnání požadavků na vzdělání sociálního pracovníka by podle názoru výrazně přispělo přijetí zákona o sociálních pracovních / sociální práci.

tags: #vzdělávání #sociálních #pracovníků #zákon #požadavky