Používání kamer na pracovišti z pohledu zákona v České republice

Používání kamerových systémů na pracovišti se stalo běžnou praxí. Zaměstnavatelé je často instalují za účelem ochrany svého majetku, prevence krádeží nebo bezpečnosti zaměstnanců. Nicméně, nesprávné využití kamer může vést k nepřijatelnému zásahu do soukromí zaměstnanců a porušení pracovněprávních předpisů.

Možná máte podezření, že zaměstnanci v práci prokrastinují, nebo chcete přijít na to, proč vám na skladě podezřele ubývá zboží. Kamery vám můžou vaše trable vyřešit.

Zda zrovna vy můžete na vašem pracovišti instalovat kamerový systém, bude vždy záležet na konkrétních okolnostech. Doporučujeme si proto důkladně promyslet, proč a k čemu kamerové systémy potřebujete.

Legislativa upravující používání kamer na pracovišti

Možnost zavedení kamerového systému na pracovišti je nutno posuzovat podle Listiny základních práv a svobod, Zákoníku práce, Občanského zákoníku a v určitých případech i podle zákona na ochranu osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb.).

Od 1. května 2004, tedy ode dne vstupu ČR do Evropské unie, jsou pro tyto účely vysvětlující i některá rozhodnutí Evropského soudního dvora (např. kauza Klass proti státu SRN a Niemek proti státu SRN).

Podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. To se týká i pobytu zaměstnance na pracovišti při výkonu povinností, které vyplývají z pracovněprávního vztahu.

Při posuzování možnosti umístění kamer na pracovištích je třeba vzít v úvahu zejména ustanovení Zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti.

Podle § 14 odst. 1 Zákoníku práce výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Je rovněž zakázáno jakékoliv obtěžování na pracovišti (§ 4 odst. 7 zákona o zaměstnanosti). Obtěžováním se rozumí jednání, které zaměstnanec, jehož se to týká, považuje za opatření vedoucí k vytváření zneklidňujícího prostředí na pracovišti.

Neoprávněné sledování zaměstnanců kamerovým systémem je rovněž možno posuzovat podle § 11 Občanského zákoníku. Kromě života a zdraví chrání Občanský zákoník zaměstnance jako občana před neoprávněnými zásahy do občanské cti, lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy.

Práva na ochranu soukromí se nemůže občan, a tedy ani zaměstnanec, předem vzdát, a to ani ve dvoustranném právním úkonu, např. v pracovní smlouvě, v dohodě o pracovní činnosti apod.

Kdy může zaměstnavatel použít kamery?

Uvedené předpisy chrání zaměstnance před neoprávněným použitím kamer na pracovišti ze strany zaměstnavatele.

Zaměstnavatel má sice právo kontroly pracovní činnosti svých zaměstnanců, ale musí k tomu zvolit vhodné prostředky a formy, které nejsou v rozporu s právní úpravou ochrany soukromí zaměstnance a nemají důsledky v obtěžování zaměstnanců.

Kamery by mohl zaměstnavatel použít, pokud by nedošlo k zásahu do ochrany soukromí zaměstnance a pokud by účelu, který tím sleduje (například zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dodržení technologického postupu, kontrola docházky na pracoviště apod.) nemohl dosáhnout jinak (například evidencí pracovní doby, osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci apod.).

K zavedení kamerového systému dává zaměstnavateli oprávnění Zákoník práce v § 316 odstavec 3. Musí k tomu být závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů, tedy i kamerového systému.

Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění.

O zásah do ochrany soukromí zaměstnance by se např. jednalo při instalaci kamer za účelem sledování zaměstnanců v kancelářích, na chodbách, sociálních zařízeních apod., kde by pro jejich zavedení neexistoval žádný důvod a oprávněný zájem zaměstnavatele, který by bylo nutno tímto způsobem chránit.

Pokud by se zaměstnanec domníval, že zavedením kamerového systému na pracovišti došlo k porušení jeho práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo by považoval toto jednání zaměstnavatele za zásah do ochrany osobnosti, má právo se domáhat na zaměstnavateli, aby bylo upuštěno od tohoto jednání. V závažných případech má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, o které však může rozhodnout soud.

Balanční test

Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel může zaměstnance sledovat na pracovišti a ve společných prostorách pouze, pokud má k tomu závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti. Jde například o činnost s vysoce nebezpečnými chemikáliemi či vysokými finančními obnosy.

Pokud závažný důvod pro sledování zaměstnanců najdete, neznamená to automaticky, že můžete kamery v práci nainstalovat. Musíte totiž uspět v tzv. balančním testu.

Tento test vyžaduje vaše konkrétní zdůvodnění toho, že váš zájem za dosažení stanoveného cíle (např. zajištění bezpečnosti provozu nebo ochraně majetku) převážil nad zájmem zaměstnance na ochraně jeho soukromí.

To bude možné pouze v případě, že kamerovým systémem spolehlivě dosáhnete svého cíle a zároveň ho nemůžete dosáhnout jinými, pro zaměstnance mírnějšími prostředky.

Kde je možné používat kamery

Chcete chránit své prostory a zaměstnance před lidmi zvenčí? Pak pokud si určíte, k čemu konkrétně kamery potřebujete a nepůjde zrovna o sledování zaměstnanců, můžete si jejich použití obhájit.

Nejprve ale musíte uspět ve zmíněném balančním testu, pomocí kterého zjistíte, zda váš zájem např. převáží nad zájmem zaměstnance na ochraně jeho soukromí.

Zpravidla budete moci používat kamery u vchodu do prostor, kde se nachází hodnotný majetek nebo data. Zvlášť v případě, že se prostory nachází v rizikové lokalitě nebo se k vám už někdo vloupal.

Měly by vám projít i kamery na prodejně. Tady ale pozor na to, jak kamera snímá zaměstnance na pokladně. I zde platí, že zaměstnance nesmíte sledovat.

Informování zaměstnanců o kamerovém systému

Myslete na to, že o použití kamer je potřeba zaměstnance předem informovat.

Zaměstnanci by měli vědět, kolik kamer využíváte, k čemu slouží, kde jsou umístěny, po jakou dobu záznamy uchováváte i jak se zaměstnanci proti jejich použití můžou bránit.

Informace lze zaměstnanci předat v podstatě jakkoliv. Zaměstnanec by ale měl být schopen textu jednoduše porozumět a zároveň vy byste měli být schopni prokázat, že se k zaměstnanci informace dostaly.

Informační dokument by měl být stále aktuální.

Uchovávání a zabezpečení záznamů

Zároveň máte povinnost zajistit, že se kamerové záznamy budou co nejrychleji po pořízení mazat.

Záznamy byste si měli nechat pouze po dobu, po kterou je potřebujete k dosažení stanoveného účelu - typicky k ověření, zda záznam nezachycuje nějakou nekalou činnost.

ÚOOÚ zastává názor, že by záznamy měly být po max. po 72 hodinách vymazány, pokud si je důvodně nepotřebujete ponechat delší dobu. Například proto, že jste na záznamu zachytili zloděje a potřebujete záznam jako důkaz v trestním řízení.

Záznamy byste měli také dostatečně zabezpečit před jejich zneužitím. K tomu musíte plnit i další povinnosti, které se obecně vztahují na zpracování osobních údajů.

Atrapy kamer

Pozor také na atrapy kamer. I falešné kamery můžou dle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vytvářet na zaměstnance nepřiměřený tlak ze strany zaměstnavatele.

Od ÚOOÚ sice pokutu nedostanete, jelikož nejde o zpracování osobních údajů, může si na vás ale posvítit inspektorát práce.

Atrapy bezpečnostních kamer můžete využívat zcela bez omezení. I v tomto případě si je však třeba dát pozor v případě, že budete požádáni o přístup k osobním údajům (dle čl. 15 GDPR) od osoby, která se domnívá, že jde o skutečnou bezpečnostní kameru.

Kamerové systémy na pracovišti: Kde leží hranice mezi ochranou majetku a právem na soukromí?

Zaměstnavatel z naší další kazuistiky je subjekt provozující síť prodejen převážně umístěných ve velkých obchodních centrech po celé České republice. Kromě těchto provozoven má v sídle společnosti několik otevřených kanceláří, dnes často nazývané „open space“.

V průběhu kontroly bylo zjištěno umístění několika kamer se záznamem jednak v prostoru určeném pro prodej zboží, stejně tak i v zázemí prodejny a rovněž i v kancelářích umístěních v sídle společnosti.

Zaměstnavatel odůvodňoval provozování kamerového systému na pracovišti ochranou majetku, zdraví a prevencí nehod zaměstnanců.

Tomu odpovídal způsob rozmístění a provoz kamer v prostoru prodejny, kdy kamery převážně zabíraly regály s vystaveným zbožím a dále místo kde docházelo k předávání hotovosti.

Co však zcela jistě nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, byla kamera umístěná v zázemí prodejny s úhlem snímání nastaveným na prostor kuchyňky, tedy do místa, který primárně slouží k odpočinku zaměstnanců.

Rovněž umístění kamer v otevřené kanceláři a nastavení jejich záběru do prostoru pracovních stolů jednotlivých zaměstnanců, kde probíhá běžná kancelářská činnost, není možné považovat za souladné s požadavky příslušného ustanovení zákoníku práce, které opravňuje zaměstnavatele k otevřenému sledování svých zaměstnanců.

Dovršením nepřípustného zásahu do osobnostních práv zaměstnanců bylo, že v místnosti určené k odpočinku v sídle zaměstnavatele se nacházela velkoplošná obrazovka se záběry kamer z jednotlivých provozoven, kterou mohl sledovat neomezený počet tomu neoprávněných osob.

Kontrolou bylo zjištěno porušování práva na ochranu soukromí zaměstnanců, když zaměstnavatel bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušoval soukromí zaměstnanců tím, že měl umístěné kamery v prostorách určených k odpočinku zaměstnanců, dále podroboval zaměstnance vykonávající běžnou kancelářskou činnost permanentnímu monitoringu a v neposlední řadě měl obrazovku se záběry kamer ze svých provozoven umístěnou na veřejně přístupném místě.

Dalšího porušení se dopustil zaměstnavatel tím, že v případě umístění kamer v prostorách prodejny, kdy měl dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti, tedy ochraně svého majetku, měl za povinnost přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobu jejího provádění, což neudělal.

Jak zabránit podobné události či jejímu opakování?

Zaměstnavatel musí mít na zřeteli, že při uplatňování svého práva na ochranu majetku může při nevhodném zvolení formy zasáhnout do osobnostních práv zaměstnanců na jejich soukromí. --> ust. § 316 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Před každým instalováním kamerového systému je třeba důkladně zvážit, zdali nelze stejného cíle dosáhnout jiným objektivně srovnatelným prostředkem, který by při menším zásahu do soukromí zaměstnanců umožňoval stejně dobře nebo lépe naplnit účel sledovaný zaměstnavatelem. --> ust. § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Každého zaměstnance podrobně a prokazatelně informovat o účelu, rozsahu a způsobu provádění otevřeného sledování, nejlépe například prostřednictvím vnitřního předpisu vydaného zaměstnavatelem. --> ust. § 316 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

PAMATUJ!

Provozování kamer na pracovišti je legitimním prostředkem na ochranu majetku zaměstnavatele, avšak jako prostředek k otevřenému sledování je vždy významným narušením práva na soukromí zaměstnanců. Toto jejich soukromí může být narušeno pouze v případě, že na straně zaměstnavatele existuje závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti. Pod tímto si lze představit například pracoviště, kde se manipuluje s velkou finanční hotovostí nebo popřípadě je zde větší pravděpodobnost úrazu. Stejně tak lze akceptovat kamerový systém z důvodu ochrany majetku zaměstnavatele, případně i ochrany života a zdraví zaměstnanců a dalších osob.

Nicméně ani v těchto případech nelze kamerový systém používat zcela bez omezení, vždy musí být brán zřetel na zaměstnance, kteří mají vždy právo na určitou míru soukromí na pracovišti.

Obecně platí, že kamery na pracovišti lze instalovat pouze v případě, že to umožňují právní předpisy, nebo že pro to existuje legitimní důvod. Tím například není monitoring pomocí kamer za účelem sledování výkonnosti zaměstnanců nebo řádného plnění jejich pracovních povinností (sledování výkonnosti zaměstnanců nebo dodržování jejich povinností je úkolem vedoucího zaměstnance), ale ani ochrana majetku sama o sobě nemůže být automaticky důvodem opravňujícím sledování zaměstnanců kamerovým systémem.

Monitoring musí být vždy přiměřený závažnosti důvodu, zvolený způsob a prostředky kontroly musí být zdůvodněny zvláštní povahou činnosti zaměstnavatele. Zohledňují se i další parametry související s tím, zda lze naplnit sledovaný účel monitoringu jiným, objektivně srovnatelným prostředkem, který by při menším zásahu do soukromí zaměstnanců umožňoval stejně dobře nebo lépe naplnit sledovaný účel (osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci, využití bezpečnostní služby, která může okamžitě zasáhnout v případě krádeže či napadení).

V úvahu je nutno vzít i přiměřenost zvolených mechanismů a případně je uzpůsobovat aktuálním potřebám a změnám v čase. Na závěr je důležité zmínit, že oblast ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců je pod zvýšenou právní ochranou, protože sledování zaměstnanců prostřednictvím kamerového systému v době celé jejich pracovní doby může ovlivňovat jejich psychický stav a může rovněž negativně ovlivňovat pracovní výkonnost zaměstnanců. Lze tak konstatovat, že ze strany zaměstnavatele se jedná o opatření vedoucí k vytváření zneklidňujícího prostředí na pracovišti, což může vést i k narušení vztahů na pracovišti.

Nepřiměřený zásah do soukromí zaměstnance ze strany zaměstnavatele tak může narušit nejen právní ale i morální principy, na nichž je vztah zaměstnanec - zaměstnavatel postaven.

Úhel snímání a záznamy

Kamery nesmí zabírat detailní záběry zaměstnanců u pracovních stolů v kancelářích (tzv. "zoomování").

Co na použití kamer na pracovišti říká Evropský soud pro lidská práva?

Použitím kamerových systémů na pracovišti se opakovaně zabýval i Evropský soud pro lidská práva (ESLP).

V kauze Antović a Mirković proti Černé Hoře ESLP dospěl k závěru, že natáčením posluchárny na univerzitě bylo porušeno právo vyučujících této univerzity na respektování jejich soukromého života a tím k porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. A to přesto, že o vyučující byli o monitorování na fakultě informováni.

Podle soudu v daném případě nebylo postupováno v souladu s vnitrostátním právem, kdy ustanovení příslušeného zákona o ochraně osobních údajů stanovilo, že veřejné instituce, včetně univerzit, mohou natáčet vstupy do svých prostor, zatímco v projednávané věci byly natáčeny přednáškové místnosti. Navíc zákon uváděl, že zařízení pro natáčení může být instalováno pouze tehdy, pokud cíle vyjmenované v příslušném ustanovení, zejména bezpečí osob a majetku nebo ochrana utajovaných informací, nemohou být zajištěny jiným způsobem. V dané věci přitom neexistoval žádný důkaz o ohrožení majetku nebo osob.

Zajímavým byl i případ López Ribalda a další proti Španělsku. V něm ESLP posuzoval kauzu pěti pracovníků supermarketu, kteří byli zaměstnavatelem sledováni za účelem vyšetřování případné krádeže. Zaměstnavatel instaloval za účelem monitorování zaměstnanců viditelné i skryté kamery, avšak informoval své zaměstnance pouze o viditelných kamerách.

Při posuzování zásahu do práva na soukromí dospěl senát třetí sekce ESLP původně k závěru, že došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud svůj závěr zdůvodnil tím, že zaměstnavatel ke skrytému sledování zaměstnanců sáhl z důvodu pouze obecného podezření, které nebylo namířeno na konkrétní zaměstnance, sledování nebylo časově omezené a zaměstnanci nebyli o skrytých kamerách informováni.

Věc se nakonec dostala k velkému senátu ESLP, který rozhodl, že k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v tomto případě nedošlo. Dle velkého senátu existence důvodného podezření zaměstnavatele na krádeže v obchodě založená na ztrátách v tržbách dostatečně odůvodňovala nařízené sledování. To dle senátu platí tím spíše v situaci, kdy hladké fungování podniku není ohroženo pouze podezřením z nesprávného chování jednoho zaměstnance, ale podezřením ze společného jednání několika zaměstnanců, protože to vytváří obecnou atmosféru nedůvěry na pracovišti. Rozsah ztrát zjištěný zaměstnavatelem napovídal, že krádeží se dopustilo více osob a že poskytnutí informace o sledování komukoli ze zaměstnanců by mohlo zmařit účel sledování. Cíl sledovaný zaměstnavatelem navíc nemohl být naplněn méně invazivními prostředky.

Co se týče délky sledování, tak zaměstnavatel sice předem nestanovil délku trvání sledování, nicméně sledování trvalo deset dnů a bylo ukončeno, jakmile byli identifikováni viníci.

Doporučení a shrnutí

Používání kamer na pracovišti je možné, avšak musí respektovat právní předpisy a právo zaměstnanců na soukromí.
Kamerový systém je Úřadem pro ochranu osobních údajů uznáván za legitimní a legální možnost k ochraně majetku a zdraví osob a k zabezpečení ostatních právem chráněných zájmů.
Kamerový systém nesmí nadměrně zasahovat do soukromí.
Není možné použít kamerový systém v místech, které slouží k soukromým činnostem (například toaleta, umývárna).
Musí být jednoznačně specifikován účel sledování.
Musí být stanovena lhůta pro uchování záznamů, která by neměla být delší než je maximálně přípustná doba pro splnění účelu kamerového systému.
Subjekt údajů musí o kamerovém systému vědět.

Tabulka: Práva a povinnosti při používání kamer na pracovišti

Oblast	Zaměstnavatel	Zaměstnanec
Instalace kamer	Pouze se závažným důvodem a po provedení balančního testu	Právo na ochranu soukromí
Informování	Povinnost informovat o rozsahu, účelu a způsobu sledování	Právo na informace o kamerovém systému
Uchovávání záznamů	Záznamy uchovávat jen po nezbytně nutnou dobu	Právo na výmaz záznamů po uplynutí lhůty
Zabezpečení záznamů	Povinnost zabezpečit záznamy proti zneužití	Právo na ochranu osobních údajů

Hledáte právní poradenství v oblasti ochrany soukromí na pracovišti? Naše advokátní kancelář vám poskytne odbornou analýzu a doporučení pro správné nastavení monitorovacích systémů tak, aby byly v souladu se zákonem a minimalizovaly právní rizika.