Pasivní Agresivita v Práci: Jak ji Rozpoznat a Bránit se

Známe to všichni. Někdy ale nejde se toxickému člověku vyhnout, protože s ním žijeme nebo se s ním setkáváme v kolektivu.

„Toxické vztahy jsou všechny vztahy, ve kterých se cítíme nepříjemně. Může to být šikana ve škole, na pracovišti, kdy narážíme na nerespekt, ponižování.

Mohou to být i pomluvy, intriky, závist a také to, že člověk dostává úkoly, na které nemá kvalifikaci, nebo naopak podřadné úkoly,“ popisuje psychoterapeutka Pavlína Rasochová.

Pobyt v prostředí s toxickými vztahy podle ní často vyvolává psychické problémy a úzkostné stavy.

„Děti třeba mají bolesti bříška, zvýšené teploty, protože se snaží vyhnout prostředí, ve kterém je jim velmi nepříjemně,“ říká.

Co je pasivní agrese?

Toxická je i takzvaná pasivní agrese. „Ta není tak zjevná, není to vyhrožování nebo očividné ponižování, ale jde o situace, kdy člověk častokrát i jakoby v dobrém zájmu toho druhého s někým manipuluje.

Běžné bývá vyčítání, citové vydírání ve stylu: Co já jsem pro tebe všechno udělala a ty se mnou nejdeš ani na kafe,“ líčí Pavlína Rasochová.

„Pasivní agrese v nás často vzbuzuje pocity viny, což je vlastně záměrem té manipulace. Máme pocit, že nejsme dostatečně vděční, že ten člověk trpí kvůli nám.

Při pasivní agresi je s námi manipulováno s úsměvem na tváři,“ dodává.

Pasivní agresivní chování nebo pasivně agresivní čin je charakterizované nepřímou rezistencí vůči běžným požadavkům druhých a společnosti a současným vyhýbáním se přímé konfrontaci.

Pasivní agrese je chování nebo čin, pokud je občasná a nezasahuje podstatně do sociální či pracovní funkce či vztahů.

V psychologii je pasivní agresivní chování charakterizováno obvyklým vzorcem neaktivního odporu vůči mezilidským, rodinným a společenským povinnostem, očekávaným pracovním požadavkům, opozicí, mrzutostí, tvrdohlavostí a negativními postoji v reakci na požadavky na normální výkonnostní úrovně očekávané ostatními.

Příznaky pasivní agrese

šíření drbů
mluvení za zády
ignorování
urážení se
vyvolávání viny

Pokud pasivní agrese nabývá formy otravného, opakujícího se chování, může být popsána jako psychologické násilí a vést k vážným problémům duševního zdraví.

Takové chování se stává nápadným až po častém a pravidelném opakování.

Důsledky pasivní agrese

Pasivní agrese vede k vážným následkům - jak pro ty, kteří se cítí oběťmi tohoto typu chování (zejména v psychologické oblasti), tak pro tým jako celek (snížená pracovní efektivita, zpoždění projektů, nižší pracovní angažovanost atd.).

Oběti zaměstnanci se mohou dokonce rozhodnout opustit své zaměstnání, a tím může být agrese přenesena na jiné lidi.

Pokud nechcete čelit takovým následkům, pečlivě sledujte, jak jednotliví zaměstnanci spolupracují a hledejte alarmující signály.

Koneckonců, čím dříve si všimnete opakujícího se negativního chování, tím snazší bude na něj reagovat a zajistit, aby se to neeskalovalo.

Jak se bránit pasivní agresi?

A jak se tedy bránit? Psychoterapeutka především doporučuje nastavit hranice.

„Například do práce chodíme pracovat, to znamená, že tam máme jasně nastavené hranice. Ty samozřejmě můžeme povolovat, pokud se s kolegou cítím bezpečně, mohu ho víc pustit do svého privátního života, ale jinak je nutné udržovat hranice, postavit se sám za sebe, pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě,“ radí.

Jak se správně vypořádat s pasivní agresí na pracovišti, je zachovat klid a nereagovat emocionálně na chování druhé osoby.

Dobrou taktikou tedy bude donutit zaměstnance, který není schopen vyventilovat se profesionálním způsobem, aby s ním otevřeně mluvil v soukromí, prodiskutoval jeho chování a zeptal se, z čeho to pramení.

Je nutné se náležitě připravit na takový rozhovor, abyste byli schopni odrazit argumenty, když se osoba - odkazující na konkrétní situace - pokusí hrát oběť, obviňovat ostatní nebo manipulovat jiným způsobem.

Školení a prevence

Řešení konfliktů, komunikace v týmu, zvládání stresu - to jsou jen některé příklady školení měkkých dovedností, které můžete uspořádat pro své zaměstnance, abyste zmírnili důsledky pasivní agrese.

Vzhledem k tomu, že jejich potřeby se mohou lišit v závislosti na pozici, nezapomeňte je rozdělit do skupin.

Tímto způsobem pravidelní zaměstnanci zlepší své socio-emocionální dovednosti a manažeři budou schopni efektivněji identifikovat nevhodné chování a reagovat na něj dříve, než bude příliš pozdě.

Pasivně agresivní šéf

Jednání s pasivně-agresivním šéfem může připomínat chůzi po tenkém ledu. Místo přímé komunikace často používá sarkasmus, jemné útoky nebo systematické podkopávání, které vás mohou úplně vyvést z rovnováhy.

Tento styl chování postupně vytváří napětí a nejistotu na pracovišti, což komplikuje reakce na takové situace. Pasivně-agresivní vedení nejen frustruje jednotlivce - ovlivňuje doslova celý tým a vlastně i úspěch celé vaší organizace.

Toto chování však postupně odčerpává morálku a produktivitu. Pasivní agresivita může v týmu narušit důvěru a komunikaci.

Komunikace se rozpadá, protože lidé se bojí svých možných skrytých agend.

Zaměstnanci mohou postupně váhat vyjádřit obavy, sdílet nápady nebo hledat zpětnou vazbu, protože se obávají, že najdou odmítavé nebo sarkastické odpovědi.

Důvěra tak postupně eroduje a komunikace více vázne.

Nepřímý komunikační styl pasivně-agresivního manažera také narušuje efektivní rozhodování.

Bez jasnosti nebo konstruktivní zpětné vazby jsou zaměstnanci ponecháni ve tmě, což vede k zmeškaným termínům, zmatku a promarněným úsilím.

Nakonec může negativní atmosféra přicházející z vrcholu sabotovat úspěch celého týmu.

Rozpoznat takového šéfa může být na první pohled složité, protože jejich chování se na první pohled obvykle jeví jako jemné nebo dokonce neškodné - jsou milí, uhlazení, starající se a na oko respektující.

Když se dostanete do hlubší struktury jeho chování, motivace a potřeb zjistíte zajímavé věci.

Pasivní agresivní šéfové často podkopávají své týmy jemnými způsoby, jako je poskytování nejasných instrukcí nebo stanovení nerealistických termínů.

Mohou se zavázat k podpoře úkolu, ale odkládají své kroky v projektu, což brání vašemu pokroku.

Pasivně agresivnímu nadřízenému se daří v jeho nejednoznačnosti. Mohou poskytnout vágní směrnice, na poslední chvíli změnit pokyny, nebo odmítnout vyjasnit svá očekávání, takže zaměstnanci se snaží interpretovat své skutečné záměry.

Jak se bránit pasivně agresivnímu šéfovi?

Zachovejte klid a asertivitu.
Veďte si podrobné písemné záznamy.
Ptejte se na objasnění.
Řiďte své emoce.
Vyberte si vhodné chvíle pro konfrontaci.

Příběh z praxe

O svou zkušenost s člověkem, trpícím pasivně agresivní poruchou osobnosti, se podělila padesátiletá Lýdia.

„Už dvacet let pracuji v soukromé firmě jako asistentka. Svou práci jsem měla vždycky moc ráda. Měli jsme skvělý kolektiv a často jsme se scházeli i mimo zaměstnání. To vše se ale změnilo, když k nám nastoupil Marek.

Lýdii bylo hned po prvním dni jasné, že z nich přátelé nebudou. „Každý úkol, který jsem mu zadala, dělal strašně pomalu - jako by to dělal naschvál. Když jsem se ho zeptala, jestli něčemu nerozumí, odpovídal sarkasticky nebo vůbec. Jako by mě neslyšel.

Po pár dnech jsem to nezvládla a šla přímo za ředitelem. Po pár měsících už měla s Markem problém celá firma.

„Marek nebyl jen špatný zaměstnanec, ale i hrozný člověk. Práci neuvěřitelně odbýval, a kdykoliv ho na to někdo upozornil, obrátil to proti němu.

Na ranní schůzky zaměstnanců chodil zásadně pozdě a my pak museli dohánět práci, kterou jsme kvůli zdržení nestihli, během oběda. Věci, které ho nebavily, jednoduše neudělal a vymlouval se, že zapomněl.

Tím samozřejmě házel klacky pod nohy ostatním zaměstnancům, kteří byli na jeho práci závislí,“ pokračuje Lýdia ve svém vyprávění.

„Když mi během jednoho týdne už potřetí neodevzdal report své práce, vybuchla jsem a vyčetla mu vše, co podle mě udělal špatně. Týden po hádce si Lýdii zavolal šéf.

„Byl velmi nepříjemný a obviňoval mě, že svou práci nedělám dobře. Hodně mě to zasáhlo, protože jsem svou práci dělala opravdu poctivě.“ Šéf Lýdii pohrozil, že pokud se to bude opakovat, dostane napomenutí a může jí hrozit i výpověď.

Lýdia tedy začala pátrat po příčině problému a tu brzy našla u Marka v šuplíku. „Pod stohem papírů ležela hromádka neotevřené korespondence adresovaná jeho otci.

Viděla jsem rudě a ihned běžela za šéfem. Ten si Marka nechal zavolat, a když se otevřely dveře, měla jsem pocit, že dovnitř vstoupil úplně cizí člověk.

Ten sarkastický kluk byl najednou pryč a přede mnou stál hoch, který se tvářil, ale i choval jako oběť. Tatínkovi vysvětlil, že by nikdy nic takového neudělal a že jsem to nejspíš zosnovala já, protože ho nemám ráda.

A jelikož šéf nedokázal zjistit, na čí straně je pravda, nechal nás odejít s tím, ať už se to neopakuje.

Lýdia se musela potýkat s dalšími a dalšími naschvály, které si pro ni Marek připravil. Zatajoval telefonní hovory, zdržoval, kdykoliv měla Lýdia zamknout kancelář, ignoroval práci, kterou mu zadala, a na veškeré úkoly, které ho nebavily, pravidelně „zapomínal“.

„Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Psychologické teorie se u této poruchy shodují na vlivu trestání tvrdohlavosti v dětství rodiči nebo učiteli, což vede k tomu, že se osoby, trpící touto poruchou, tváří zdvořile a skrývají svůj hněv.

Příklady pasivně agresivních poznámek a alternativní komunikace

Jak tedy správně komunikovat, aby z toho nebylo zbytečné drama nebo abychom nezranili ničí city? Vybrali jsme několik takových poznámek nebo situací běžných na pracovištích a navrhli alternativy.

Pasivně agresivní poznámka	Alternativní komunikace
"Jak jsem psal v minulém e-mailu..."	Podívejte se na případné otázky, které vám odesílatel položil, a zjistěte, jestli nemáte odpovědět podrobněji a jestli se od vás neočekává nějaká zpětná vazba.
"Jak jistě víte..."	Pokud je něco potřeba, měli byste se kolegy nejprve zeptat, jestli má na danou práci čas a kapacitu.
"Těším se na Vaši zprávu"	V případě, že je odpověď nutná hned, uveďte to v předmětu zprávy.
Nevhodné poznámky o dlouhých pauzách na oběd nebo času stráveném na toaletě	Respektujte soukromí spolupracovníků a vyhněte se narážkám, které mohou druhé přivádět do rozpaků.

Pasivně agresivní komentáře a zprávy nemají místo v kanceláři, ani nikde jinde. Pro zachování přátelských vztahů (a pevných nervů všech zúčastněných), pojďme se zaměřit na přímější a hlavně příjemnější styly komunikace.

tags: #pasivní #agresivita #v #práci