Odpovědnost zaměstnance za škodu dle zákoníku práce
Zákoník práce č. 262/2006 Sb. upravuje nejen případy, kdy je zaměstnanec povinen nahradit škodu zaměstnavateli, ale také tzv. prevenční povinnost zaměstnavatele. Povinnost zaměstnance k náhradě škody je zakotvena v ustanoveních § 250 až § 263 a dále v novém občanském zákoníku v § 2045 až § 2047 (zákon č. 89/2012 Sb.). Zákoník práce upravuje obecnou povinnost zaměstnance nahradit škodu způsobenou zaměstnavateli.
Povinností každého zaměstnance je svou práci vykonávat tak, aby nedošlo k majetkové nebo nemajetkové újmě nebo k bezdůvodnému obohacení. V případě, že zaměstnanec své povinnosti nedodrží a zaměstnavateli vznikne škoda, odpovídá za ni právě zaměstnanec. Povinnost zaměstnance uhradit zaměstnavateli vzniklé škody je zakotvená v zákoníku práce.
Zaměstnavatel má povinnost vytvořit svým zaměstnancům takové podmínky, aby mohli práci vykonávat řádně bez ohrožení na majetku či na zdraví.
Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu
Ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Jedná se tedy o tzv. subjektivní odpovědnost.
Předpokladem vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu je:
- Porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním
- Vznik škody
- Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (jinými slovy, že porušení povinnosti bylo příčinou vzniku škody)
- Zavinění zaměstnance
Tyto předpoklady musí být splněny současně, chybí-li jen jediný z nich, zaměstnanec nemá v takovém případě povinnost nahradit škodu.
Povinnost, kterou je zaměstnanec povinen splnit, musí ukládat všeobecně závazný právní předpis, zejména zákon, nařízení vlády, zákonné opatření Senátu, právní předpisy vydávané ministerstvy a jinými ústředními orgány státní správy, nebo dále také pracovní smlouva, kolektivní smlouva nebo jiná smlouva (např. dohoda o práci konané mimo PP). Může se ale jednat o povinnosti stanovené pokyny nadřízených zaměstnanců nebo například o povinnosti vyplývající z pracovního řádu.
Zaměstnanec poruší povinnost při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním tehdy, jestliže objektivně a subjektivně sledoval touto činností plnění pracovních úkolů (nikoli například dopustí-li se majetkové trestné činnosti na úkor zaměstnavatele, byť by časově a věcně souvisela s plněním pracovních úkolů).
V případě, že zaměstnanec způsobí škodu při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním škodu třetí osobě, odpovídá pouze ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Naopak zaměstnavatel bude odpovídat této třetí osobě.
V případě, dojde-li ke vzniku škody zároveň porušením povinností ze strany zaměstnavatele, pak se povinnost zaměstnance k náhradě škody poměrně omezí. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
Zaměstnavatel může vyžadovat po zaměstnanci náhradu škody i v případě, kdy zaměstnanec vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli, nebo nezakročil proti hrozící škodě.
Zavinění zaměstnance je povinen prokázat zaměstnavatel (s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255 ZP).
Rozsah náhrady škody
Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav (například sám odborně opraví poškozený stroj). Co se týče škody, v případě pracovního práva je nahrazována pouze skutečná škoda, nikoli ušlý zisk, ledaže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně (pokud ale zaměstnavatel uhradil třetí osobě ušlý zisk, pak je zaměstnanec povinen ji nahradit jako skutečnou škodu, která vznikla zaměstnavateli).
Rozsah náhrady škody, kterou může zaměstnavatel požadovat po svém zaměstnanci, stanoví zákoník práce, a to tak, že náhrada škody nesmí přesáhnout 4,5 násobek průměrného hrubého měsíčního výdělku zaměstnance. Tato zákonná limitace však neplatí, jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití návykových látek. Limit čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku se vztahuje na situace, kdy zaměstnanec škodu nezpůsobil úmyslně a zároveň nebyl pod vlivem alkoholu či návykových látek.
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel, zaměstnanec je pak v souladu s § 263 ZP povinen tuto škodu uhradit. Zaměstnavatel je povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit, a to zpravidla ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že vznikla škoda a že za ni zaměstnanec odpovídá. Zaměstnavatel musí uplatnit svůj nárok na náhradu škody písemně a škodu vyčíslit do jednoho měsíce ode dne, kdy zaměstnanec škodu způsobil.
U srážek ze mzdy prováděných podle § 146 písm. c) OSŘ, je zaměstnanec povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Pokud však cena svěřené věci přesahuje částku 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě písemné dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Tyto věci musí mít zaměstnanec ve své dispozici a musí mít možnost s nimi nakládat. V případě ztráty pak ručí za tyto předměty neomezeně.
Při určení výše náhrady škody podle § 251 se přihlédne zejména k okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele.
Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 ZP, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
Podíl náhrady u jednotlivých řádových zaměstnanců nesmí přesáhnout částku rovnající se jejich měsíčnímu průměrnému výdělku před vznikem škody.
Pokud škodu způsobí vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určuje výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.
Je tak například možné, aby zaměstnavatel nárokoval po zaměstnanci náklady na opravu poškozeného stroje nebo zařízení, ale to pouze v případě, že takové náklady by zaměstnavateli - nebýt škodné události - nevznikly.
Zvláštní odpovědnost
Zvláštní odpovědnost je dána v případě, kdy byla mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (např. hotovost, zboží, cennosti, zásoby materiálu). Tuto dohodu je možné uzavřít pouze s plně svéprávným zaměstnancem (18ti letým) a musí být písemná. Může se například jednat o odpovědnost zaměstnance za finance v pokladně.
Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu), s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli celý schodek vzniklý na těchto hodnotách. Přičemž dohodu o odpovědnosti lze uzavřít se zaměstnancem až dosažením věku 18 let.
Výčet svěřených hodnot v zákoníku práce je pouze demonstrativní.
Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách, je povinen uhradit schodek vždy v plné výši, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Na rozdíl od obecné povinnosti nahradit škodu se zavinění zaměstnance v tomto případě předpokládá a zaměstnavatel je zaměstnanci neprokazuje.
Zaměstnavatel, pokud po zaměstnanci požaduje náhradu škody, musí prokázat jeho provinění. Existuje tu ale výjimka, kterou je uzavření dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty (tzv. hmotná odpovědnost).
Dalším případem této odpovědnosti je poté odpovědnost za ztrátu svěřených věcí na základě písemného potvrzení (např. mobil, notebook, auto). Zaměstnanec je v takovém případě povinen nahradit škodu v plné výši (bez omezení), ledaže by prokázal, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Pokud hodnota věci převyšuje částku 50 000 Kč, musí i v tomto případě být se zaměstnancem uzavřena dohoda v písemné formě.
Zaměstnanec nicméně může od dohody o odpovědnosti písemně odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě.
Odpovědnost zaměstnavatele k náhradě škody
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci způsobenou škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu vznikla v rámci plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním za podmínek stanovených zákoníkem práce, a to ať už byla způsobena zaměstnavatelem, jinými zaměstnanci, třetími osobami nebo jinou skutečností.
Předpokladem vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu je:
- Porušení právní povinnosti nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům (ze strany zaměstnavatele, zaměstnanců jednajících jménem zaměstnavatele v rámci plnění jeho úkolů a ze strany třetích osob)
- Škoda, která vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
- Příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou
Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu zaměstnanci je v zásadě objektivní, to znamená, že nevyžaduje zavinění. Zaměstnavatel se může své odpovědnosti zprostit jen v zákonem vymezených případech. Jestliže zaměstnavatel prokáže, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho odpovědnost se poměrně omezí (hradí tedy poměrnou část škody podle míry svého zavinění). Zaměstnavatel hradí škodu v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nahradit skutečnou škodu. Pokud byla škoda způsobena úmyslně, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též ušlý zisk.
Zákoník práce rozlišuje kromě obecné odpovědnosti zaměstnavatele nahradit škodu ještě tři zvláštní povinnosti k náhradě škody, kterými jsou:
- Povinnost nahradit škodu vzniklou zaměstnanci při odvracení škody
- Povinnost nahradit škodu vzniklou na odložených věcech, tedy věcech, které se obvykle nosí do práce (např. svršky, snubní prsten, nikoli cenné šperky, větší obnos peněz) a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném (např. ve skříňce) či obvyklém (např. v kanceláři).
Výjimkou je škoda na dopravním prostředku, kterého zaměstnanec použil při plnění pracovních úkolů bez souhlasu zaměstnavatele. Zaměstnavatel ale také odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů.
Pokud si zaměstnanec nese do zaměstnání věci, které obvykle nenosí a zaměstnavatel je nepřevezme do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel za škodu do částky 10 000,- Kč.
Pokud je zjištěno, že škodu na této věci způsobil jiný zaměstnanec nebo byla věc poškozena ve zvláštní úschově zaměstnavatele, i zde je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci škodu v plné výši.
Zaměstnavatel hradí zaměstnanci skutečnou škodu v plné výši, ledaže jde o škodu způsobenou úmyslně, pak může zaměstnanec požadovat náhradu i jiné škody.
Příklad z praxe
Zaměstnanec pracující ve vícesměnném provozu způsobil firmě ABC neúmyslně škodu na výrobním zařízení ve výši 255 000 Kč (škoda byla vyčíslena ve výši opravy stroje fakturované externí firmou). Zaměstnanec škodu uznal, uzavřel se zaměstnavatelem v květnu 2022 písemnou dohodu o úhradě škody. PHV k 1. 1. 2022 činil 230 Kč a k 1. 4. 2022 činil 260 Kč. Kolik budeme moci zaměstnanci srazit? Zákoník práce limituje náhradu škody do výše 4,5násobku jeho průměrného výdělku, za předpokladu, že škoda byla způsobena neúmyslně, bez vlivu alkoholu či drog.
Ve vícesměnném provozu činí stanovená týdenní doba 37,5 hodin. Pokud byla škoda zjištěna v květnu 2022, použijeme PHV platné k 1. 4. 2022, tedy 260 Kč.
Při výpočtu srážek ze mzdy musí zaměstnavatel postupovat v souladu s OSŘ, tedy může provést každou jednotlivou srážku ze mzdy pouze ve výši odpovídající srážce z první třetiny a případně plně zabavitelného zbytku čisté mzdy. Víc srazit nelze, a to dokonce ani v případě, kdyby s tím zaměstnanec souhlasil.
Tabulka: Příklady odpovědnosti zaměstnance za škodu
| Situace | Odpovědnost zaměstnance | Omezení náhrady |
|---|---|---|
| Neúmyslné poškození stroje | Ano | Max. 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku |
| Škoda způsobená v opilosti | Ano | Bez omezení |
| Ztráta svěřené věci (do 50 000 Kč) | Ano | V plné výši, pokud neprokáže nezavinění |
| Ztráta svěřené věci (nad 50 000 Kč) bez dohody | Ne | - |
tags: #odpovědnost #za #škodu #zaměstnance #zákoník #práce
