Právo na mzdu za vykonanou práci patří mezi základní práva zaměstnance. Přesto se v praxi objevují situace, kdy zaměstnavatel není schopen tuto povinnost splnit, nejčastěji z ekonomických důvodů, které ho dovedou do platební neschopnosti. I v takové situaci je zaměstnanec právně chráněn.

Platební neschopnost zaměstnavatele je významná právní skutečnost, která ovlivňuje postavení zaměstnavatelů a zaměstnanců. Má vliv na peněžité nároky zaměstnanců a je jednou z podmínek pro uplatnění nevyplacené mzdy u úřadu práce.

Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. definuje úpadek zaměstnavatele (dlužníka) jako stav, kdy má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. V pracovněprávních vztazích se může zaměstnavatel do platební neschopnosti dostat například tím, že nevyplatí zaměstnancům mzdu.

Jestliže zaměstnavatel nevyplatil zaměstnancům splatnou mzdu, třeba jen za jeden měsíc práce, dostal se do úpadku (je dlužníkem), neboť zastavil své platby. Jestliže nevyplatil mzdu více zaměstnancům, jedná se o zastavení plateb podstatné části svých peněžitých závazků.

Zaměstnanec, kterému tento zaměstnavatel dluží mzdu, má možnost přihlásit se o svůj nárok na úřadu práce podle zákona č.

Nárok na mzdu a možnosti řešení

Požadavek zaměstnance, aby obdržel náhradu mzdy od úřadu práce, je jednou z možností, které má při platební neschopnosti zaměstnavatele. Na zaměstnanci nelze požadovat, aby setrvával v pracovním poměru v případě, že mu zaměstnavatel neposkytuje mzdu za vykonanou práci nebo náhradu mzdy.

Rozhodnutí je však na zaměstnanci, který může zvolit jeden z postupů: buď uplatní nevyplacený mzdový nárok u úřadu práce, nebo okamžitě zruší pracovní poměr. Jestliže zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu nebo náhradu mzdy, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr podle § 56 písm. b) zákoníku práce (dále zák. práce).

Dříve byly v personální a mzdové právní praxi problémy s vymezením pojmu „nevyplacení mzdy nebo její části“. Byly dohady o tom, co se rozumí částí mzdy, zda je to částka ve výši minimální mzdy nebo převážná část mzdy apod. Zákoník práce „hovoří“ jasně: pokud zaměstnavatel nevyplatí v termínu splatnosti jakoukoliv část mzdy, třeba nepatrnou částku, existuje důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem.

Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo plat nebo na některou její složku, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy. Mzda je splatná pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci.

V praxi se toto ustanovení zákoník práce nedodržuje. Například mzda se vyplácí za práci, která ještě nebyla vykonána, finanční problémy zaměstnavatelé často řeší pozdější splatností mzdy atd. Proto jsou kratší intervaly splatnosti mzdy na období od vykonání práce po konec následujícího kalendářního měsíce. Za práci vykonanou například v červenci, musí zaměstnanec dostat mzdu nejdéle do konce srpna.

Stejně jako zaměstnavatel, i zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr jen do 1 měsíce ode dne, kdy mu důvod ke zrušení byl znám, nejdéle do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Zaměstnanec má však nárok na to, aby jestliže okamžitě zrušil pracovní poměr, obdržel od zaměstnavatele náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu.

Pro platné skončení pracovního poměru okamžitým zrušením platí pro zaměstnance (i zaměstnavatele) přísná právní úprava, jejíž nedodržení má za následek neplatnost okamžitého zrušení. Jde zejména o písemnou formu, přesné skutkové vymezení důvodu, okamžitého zrušení a včasné doručení druhé straně.

Insolvenční řízení a úřad práce

Zaměstnanec může podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, například kdy mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu. Návrh musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele (zaměstnance) a označení dlužníka (zaměstnavatele), kterého se týká, případně označení jejich zástupců.

Právnická osoba (firma) musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. V návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li navrhovatelem dlužník. Uvede se například, že zaměstnanec vykonal pro zaměstnavatele práce, za které mu měla být vyplacena mzda ve sjednané částce.

Mezi subjekty, kterým insolvenční soud oznamuje zahájení insolvenčního řízení, patří příslušný úřad práce. Je to úřad práce, v jehož obvodu má dlužník, který je zaměstnavatelem, sídlo nebo místo podnikání. Tato povinnost usnadňuje a urychluje postup zaměstnanců u úřadu práce při uplatňování svých nevyplacených mezd.

Insolvenční soud může před rozhodnutím o návrhu uložit navrhovateli, aby složil zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to až do částky 50 tisíc korun. Jestliže je insolvenční řízení zahájeno, mohou věřitelé podávat přihlášky svých pohledávek u insolvenčního soudu. Přihláška kromě obecných náležitostí musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky a věřitel (zaměstnanec) ji vyčíslí v penězích.

Zaměstnanec tedy uplatní svou pohledávku, která představuje nevyplacenou mzdu. Přihlášku může každý věřitel podat jen sám za sebe. V insolvenčním řízení se nejprve uspokojí tzv. pohledávky za podstatou. Mezi ně patří pracovněprávní pohledávky (např. mzdy) dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v posledních 3 letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm.

Mzdové nároky může u úřadu práce uplatnit zaměstnanec, který má sjednán se zaměstnavatelem pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti na základě kterých mu vznikly v době 6 měsíců předcházejících měsíci, ve kterém by podán návrh na prohlášení konkursu, mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem (tzv. rozhodné období). To se vztahuje i na zaměstnance, kteří pracovněprávní vztah ukončili v době šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu a u zaměstnavatele již nepracují, pokud nevyplacené mzdové nároky spadají do rozhodného období.

Je-li např. podán návrh na zahájení insolvenčního řízení 1.července 2022, počítá se doba 6 měsíců zpětně a začíná 1.ledna 2022. Prokáže-li se, že v tomto období zaměstnavatel neuspokojoval mzdové nároky svých zaměstnanců (např. vůbec nebo částečně), jsou splněny podmínky pro uspokojení nároků zaměstnanců podle zákona č.

Zákon vychází z praxe, kdy výplaty jsou zaměstnavatelem poskytovány nepravidelně, v některých měsících buď vůbec, jindy pouze částečně apod. Jestliže např. Je ovšem stanoven limit, nejvýše jedenapůlnásobek průměrné mzdy platné v národním hospodářství v době podání návrhu na konkurs.

Maximální limit se týká nejen částek, které budou vypláceny jednorázově za měsíční období, ale i částek, které budou rozděleny do delšího, např. několikaměsíčního období, např. Celková výše mzdových nároků za 1 měsíc nesmí překročit jeden a půl násobek rozhodné částky.

Průměrná měsíční mzda (rozhodná částka) je pro období od 1. května 2022 do 30. dubna 2023 pro tyto účely 37 839 Kč .Tato částka byla publikována ve Sbírce zákonů dne 26.4.2022 jako sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 104. Jedenapůlnásobek této mzdy je 56 758 Kč.. Maximální částka za období 3 měsíců, kterou může zaměstnanec dostat od úřadu práce od 1. května 2022, je 170 275 Kč.

Trestněprávní aspekty nevyplacení mzdy

Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti a jejich základních hodnot před trestnými činy. Trestní právo chrání základní společenské hodnoty a vztahy a také práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, které jsou upraveny již jinými právními odvětvími, zejména právem ústavním, občanským, administrativním aj.

Jestliže prostředky těchto jiných právních odvětví k ochraně nepostačují, neboť došlo ke spáchání trestného činu, je právem i povinností státu vzít jeho pachatele k trestní odpovědnosti a právní chování vynutit. Při posuzování trestního postihu zaměstnavatelů, kteří nevyplácejí mzdy, je nutné vycházet z předpokladu výjimečnosti řešení společenských problémů prostředky trestního práva a ze zásady subsidiarity trestní represe.

Na úvod je nutné také uvést, že podle českého trestního práva je vyloučen postih zaměstnavatele, který je právnickou osobou. Český právní řád totiž nezná trestní odpovědnost právnických osob. Trestní zákon neupravuje žádnou speciální skutkovou podstatu, která by postihovala přímo nevyplácení mezd. Je však možné poukázat na některé skutkové podstaty, které se vztahují na situace úzce související s nevyplácením mezd.

Podrobněji se zaměříme na zpronevěru, podvod, porušování povinností při správě cizího majetku, poškozování věřitele, zvýhodňování věřitele a předlužení. Prakticky přichází v úvahu poškozování věřitele(§ 256 trestního zákona). Zaměstnavatel zmaří uspokojení svého věřitele(zaměstnance) tím, že se dopustí jednání předvídaného pod písmeny a) až d) § 256 trestního zákona. Tedy zničí, zatají poškodí, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku, předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, svůj majetek zdánlivě zmenšuje, nebo v řízení před soudem odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku, nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat, nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.

Zaměstnavatel musí jednat alespoň v nepřímém úmyslu. A v trestním řízení se musí prokázat, že uspokojení zaměstnance je v podstatě vyloučeno. O zvýhodňování věřitele podle § 256a trestního zákona se jedná tehdy, když zaměstnavatel není schopen plnit své závazky a když zaměstnavatel zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele. V praxi by se mohlo jednat o případy, kdy zaměstnavatel nevyplácí mzdy řadovým zaměstnancům, ale užší vedení nadále pobírá neúměrně vysoké odměny.

Předlužení(256c trestního zákona). Pachatel se může tohoto jednáni dopustit i jen z vědomé nedbalosti, a to tím, že činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům, spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru, užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo v hrubém nepoměru s jeho účelem, poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, nebo učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům.

Souvislost tohoto postihu s nevyplácením mezd je pouze okrajová. Samotné vyplácení mezd nelze podle tohoto ustanovení postihnout. Je však skutečností, že předlužení se může projevovat také nevyplácením mezd zaměstnancům. Nevyplácení mezd může být také jeho důsledkem. Okrajově se této problematiky dotýká také postih podle § 126 odst. 2 trestního zákona. Jedná se o porušování povinností v řízení o konkursu. Také v tomto případě nebude zaměstnavatel stíhám pro nevyplácení mezd, ale pro porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu. Avšak nevyplácení mezd a úpadek zaměstnavatele spolu velmi úzce souvisí.

U podvodu podle § 250 trestního zákona narážíme na značné kvalifikační obtíže. Zaměstnavatelé totiž nevyplácejí mzdy nejčastěji v souvislosti se špatným hospodařením a s nedostatkem finančních prostředků pro podnikání. Prokazovat, že by se jednalo o podvod je velmi složité. Zaměstnavatel by musel mít od počátku nejméně nepřímý podvodný úmysl.

U dalších skutkových podstat narážíme na mnoho kvalifikačních problémů, pro které nenaleznou praktické uplatnění. Do úvahy by mohla připadnout zpronevěra podle § 248 trestního zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku(§255 trestního zákona). Problematické je samo svěření prostředků určených na výplaty mezd. Ani při nejširším možném pojetí vzájemného vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem z hlediska občanskoprávního a pracovněprávního nedochází ke svěření prostředků na mzdy. Právní kvalifikace zpronevěry a porušování povinnosti při správě cizího majetku je tak již pojmově vyloučena. Prostředky určené na výplatu mezd jsou totiž bezpochyby v době předcházející možnému vyplacení majetkem zaměstnavatele.

Trestní právo má v oblasti ochrany zaměstnanců při nevyplácení mzdy zcela sekundární a subsidiární povahu. Zatím nedošlo k přímé kriminalizaci jednání zaměstnavatelů, kteří nevyplácejí mzdy svým zaměstnancům. Toto jednání není vhodné kriminalizovat ani do budoucna. Trestní právo zde hraje druhotnou roli zcela oprávněně. A jen těžko by uváděná kriminalizace mohla nějak pomoci zaměstnancům v jejich složitých sociálních situacích. Těžko lze také předpokládat, že by se zaměstnavatelé pod hrozbou trestního postihu chovali odlišným způsobem.

Stěžejní úlohu by zde měla plnit jiná právní odvětví, zejména právo občanské, pracovní, správní, finanční aj. Zaměstnanec se může svých nároků domáhat v civilním řízení a v řízení konkurzním a vyrovnacím. Na problém však narážíme ve vykonacím řízení, kde jsou obvykle jen velmi malé naděje na úspěch. I v případě trestního postihu, kde by zaměstnanec vystupoval jako poškozený, by mohlo být dosaženo toliko přiznání nároku na náhradu škody, s kterým jsou spojeny tytéž exekuční problémy.

Zřetelně se zde ukazuje to, že nelze přeceňovat úlohu práva při regulaci naprosto všech společenských vztahů. Právní normy samozřejmě významně spolupůsobí pří ovlivňování chování lidí žádoucím směrem, ale důležitou úlohu zde sehrávají také jiné faktory.

Problematika nevyplácení mezd je nejenom problematikou právní, ale také do značné míry otázkou etickou a otázkou podnikatelské slušnosti. Velmi úzce souvisí s celkovou úrovní právní kultury a kultury podnikání v České republice.

Nevyplacení mzdy sice není trestným činem, ale je porušením povinností zaměstnavatele. V zákoně je totiž jasně stanoveno, že zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda. Pokud vám tedy nepřišla výplata, je třeba situaci řešit. Možností máte hned několik a navíc vás chrání také úřad práce. Co konkrétně dělat a jak postupovat?

Zákoník práce jasně stanoví, že zaměstnanci za vykonanou práci přísluší mzda. Mzda musí být jasně stanovená a to buď v pracovní smlouvě, vnitřním, předpisem nebo mzdovým výměrem. Ohledně splatnosti pak zákon říká, že mzda musí být vyplacena nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

Toto tedy v praxi znamená, že zaměstnavatel vám musí vyplatit mzdu za odpracovaný měsíc nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce. Tento termín se označuje jako termín splatnosti mzdy. Je stanovený zákonem a je tedy termínem, od kdy dochází porušení zákona a kdy můžete začít podnikat právní kroky.

V praxi to vypadá tak, že pokud jste odpracovali celý leden, vaše právo na mzdu za leden vzniká k 31. lednu. Nejčastěji ale výplata probíhá v polovině měsíce, obvykle 15. nebo 20. den. Pokud vám nebude mzda vyplacena v termínu splatnosti, je čas začít jednat. Zákon vám v tomto případě poskytuje slušnou ochranu. Situaci je třeba řešit.

Pokud má váš zaměstnavatel jen pár dní zpoždění a jste s ním v kontaktu, zkuste se s ním nejdříve normálně domluvit. Občas se stane, že se třeba v účetnictví vyskytne problém a nevyplacená mzda je pouhým nedorozuměním. Písemná výzva by měla obsahovat informace o výši dlužné částky a období, za které vznikla. Je dobré rozepsat, za co vám konkrétně zaměstnavatel dluží. Nezapomeňte přitom zahrnout i případné příplatky za práci (např. za práci v noci, o víkendu nebo práci přesčas).

Dále se vám do výzvy vyplatí zahrnout také informaci o tom, co se bude dít, pokud zaměstnavatel dluh nezaplatí. Tedy, že se třeba obrátíte na inspektorát práce nebo budete částku vymáhat soudní cestou. Na oficiálnosti pak výzva nabere pokud ji necháte sepsat a poslat advokátem.

Obraťte se na místně příslušný oblastní inspektorát práce s podnětem ke kontrole vašeho zaměstnavatele. Můžete jej podat písemně, ústně nebo telefonicky. Podnět je dobré doplnit o kopie dokumentů týkajících se vašeho pracovního poměru (např.

Dalším krokem je poslat zaměstnavateli předžalobní výzvu. Pokud zaměstnavatel na předžalobní výzvu nereaguje, podejte na něj žalobu na zaplacení dlužné částky. S tou si určitě nechte pomoci od advokáta a rozhodně nevolte vzory z internetu. Ty jsou totiž často plné chyb a kvůli tomu mohou vést nejen ke značné časové a mnohdy i finanční ztrátě, ale dokonce i k úplné prohře sporu.

Pokud bude žaloba úspěšná, rozhodne soud o tom, že vám musí zaměstnavatel dlužnou mzdu uhradit do 15 dnů od doručení rozsudku. V případě, že by se tak nestalo, je třeba se obrátit na exekutora.

Bohužel není neobvyklé, že zaměstnavatel neplatí mzdu jednoduše z toho důvodu, že na ní prostě nemá, protože je zadlužený. To si ověříte v insolvenčním rejstříku. Pokud proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení, nemusíte svou pohledávku (dlužnou mzdu) nikde oznamovat. Vyplývá totiž automaticky z účetnictví nebo daňové evidence zaměstnavatele. Pokud ale chcete mít jistotu, přihlásit jí můžete. K tomu využijte formulář „Přihláška pohledávky“ na stránkách Insolvenčního rejstříku.

Pokud zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku nenajdete nenajdete, ale máte podezření, že je v platební neschopnosti, můžete vy sami k soudu podat insolvenční návrh. Zálohu na náklady insolvenčního řízení jakožto zaměstnanec neplatíte. Následně může být zahájeno insolvenční řízení nebo vyhlášena ochranná doba, tzv. moratorium.

Jakmile dojde k vyhlášení moratoria nebo zahájení insolvenčního řízení, můžete se obrátit na úřad práce s žádostí o uspokojení mzdových nároků. Tu je třeba podat písemně na kterémkoliv úřadu práce. Mzdový nárok je možné uplatnit maximálně na 3 kalendářní měsíce vaší práce. S nevyplacenou mzdou vám vzniká právo na okamžité zrušení pracovního poměru. Toho můžete využít 15 dnů po termínu splatnosti mzdy a musíte jej podat písemně, jinak neplatí.

S nevyplacenou mzdou vám vzniká právo na okamžité zrušení pracovního poměru. Toho můžete využít 15 dnů po termínu splatnosti mzdy a musíte jej podat písemně, jinak neplatí.

Pokud vám zaměstnavatel dluží mzdu (nebo její část) déle než 15 dní po splatnosti, můžete podat okamžitou výpověď. Datum splatnosti uvedené v pracovní smlouvě je však z pohledu zákoníku práce jen orientační údaj.

Pak běží 15denní lhůta, kdy to zaměstnavatel ještě může napravit. Pokud ani 16.

Pokud podáte okamžitou výpověď kvůli dlužné mzdě, máte nárok také na to, aby vám firma zaplatila ještě dva průměrné měsíční platy. Výpověď podejte vždy písemně. K ústní výpovědi se nepřihlíží, a to ani kdybyste měli svědky.

Odešli jste, ale firma vám pořád dluží? Nárok na své peníze samozřejmě neztrácíte. Doporučujeme zaměstnavatele ještě jednou písemně vyzvat, aby vám do určitého data peníze zaplatil, jinak ho dáte k soudu. Pokud to nesplní, podejte žalobu.

Ať už jsou příčiny platební neschopnosti jakékoliv, skutečností zůstává, že tento postup zaměstnavatelů přivádí většinu zaměstnanců do svízelných sociálních situací.

tags: #nevyplacení #mzdy #trestný #čin #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Výpočet hodinové mzdy
• Jak napsat motivační dopis
• Průvodce výpočtem průměrného počtu zaměstnanců v ČR
• Zaměstnanecká půjčka: Podmínky, vzor a daně
• Vypovězení smlouvy u Slavia Pojišťovny