Během pracovního pohovoru se může stát, že se setkáte s otázkami, které jsou nevhodné nebo dokonce nelegální (Antidiskriminační zákon č. 198/2009 Sb.). Bohužel i dnes můžete tyto otázky u pohovoru slyšet. O tom, že jsou některé otázky na pohovorech zapovězené, jste určitě slyšeli. Přesto se podle našich průzkumů každý z nás alespoň jednou setkal při pohovoru s otázkou, která na seznam nevhodných otázek určitě patří. Jak tedy poznat, kdy se přijímací pohovor ubírá nesprávným směrem a jak správně zareagovat?

Co jsou nevhodné otázky při pohovoru?

Na úvod, nevhodné otázky při pohovoru jsou takové, které jsou v rozporu s antidiskriminačním zákonem. Takový zákon najdete nejen v Česku (198/2009 Sb.), ale i v Německu („Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz“). Oba zákony shodně považují za diskriminační stejné životní situace. Ty se týkají především náboženství či mateřství, definují ale i nepřímou diskriminaci a další chování, které je možné za diskriminační považovat. Personalisté musí s uchazeči zacházet jako s rovnými, bez znevýhodnění a diskriminace. Celý problém nespočívá v tom, že bychom nesměli rozlišovat, ale v tom, že bychom neměli rozlišovat způsobem, který by někoho mohl znevýhodnit. Konec konců, rovnost zacházení je nejen naším ústavním právem zakotveným v Listině základních práv a svobod, ale tedy i naší prvoinstanční povinností.

Nevhodné otázky jako absolutní tabu

Na co se tedy personalisté nesmí ptát za žádnou cenu? Jsou to tyto oblasti:

• Náboženství, víra, sexuální orientace
• Manželství, rodinný stav, děti, případně touhy po dětech a manželství
• Těhotenství, zdravotní stav
• Dluhy, finanční situace
• Členství v odborech, stranická příslušnost, účast v politických sdruženích, politické názory

Přesto se personalisté často na některé z uvedených otázek zeptají. Nejčastěji je to téma dětí a otázka na ně nemusí být přímá, obvykle mívá nenápadnější podobu. Personalisté se například dotážou na „díru“ v životopisu a chtějí potvrdit nebo vyvrátit, zda je o mateřskou dovolenou.

Někdy se nevhodné otázky mohou tvářit nenápadně

Bylo by s podivem, kdyby personalisté neznali meze, za které už nesmí během pohovoru zajít. Protože se pochopitelně nesmí zeptat například na váš vztah k alkoholu nebo rodinu, můžou položit otázky vypadající na první pohled zcela nevinně. Stačí se zeptat třeba takto: „Zaměstnavatel přispívá až pět tisíc korun ročně na dětské tábory, je to pro vás zajímavé?“ Ano, nikdo se přímo nezeptá, zda máte děti. Podle toho, jak odpovíte, si ale obrázek ve vteřině udělá a může to ovlivnit jeho rozhodnutí.

Jak reagovat na nevhodné otázky?

Ať už se vás otázka dotkne sebevíc, snažte se za každou zůstat v klidu. Je totiž možné, že si personalista svůj přešlap rychle uvědomí, jakákoli vaše prchlivost by vám mohla akorát uškodit. Zároveň je ale velmi profesionální zůstat asertivní a tazateli dát najevo, že daná otázka není vhodná. Jak tedy správně zareagovat? Elegantním způsobem je odpovědět na otázku otázkou, zda je tato informace důležitá pro práci, o kterou se ucházíte. Slušně tak upozorníte personalistu na to, že překročil pomyslné hranice vaší debaty. Pokud za to personalista jako vizitka celé firmy stojí, stáhne se a možná i omluví. Dejte člověku právo uznat svou chybu. , pokud tohle zvládnete, připíše vám personalista body navíc.

Například: „Kolik vám je let?“ nebo „Máte děti?“

Jednou z možností je reagovat přímo a profesionálně. Můžete říct něco jako: „Nejsem si jistý, jak tahle otázka souvisí s mými schopnostmi pro tuto pozici.“ To vám umožní upozornit na nevhodnost otázky, aniž byste byli konfrontační.

Pokud máte chuť na lehký humor, můžete odpovědět s trochou nadsázky. Například na otázku o věku můžete odpovědět: „Je mi dost na to, abych byl/a kvalifikovaný/á pro tuto pozici.“ Pokud přijde otázka o rodinném stavu, můžete odpovědět: „To je z mého pohledu osobní, rád/a bych se vrátil/a k tomu, jak mohu přispět této společnosti.“

Hlavním cílem pohovoru by mělo být prezentovat své pracovní zkušenosti a schopnosti, nikoliv řešit osobní otázky.

Možnosti reakce na nevhodné otázky

• Zahrajte to do autu, změňte téma. Zkuste se vrátit třeba k tomu, o čem jste se bavili před chvílí. Pokud není ten, kdo dotaz položil, úplný pařez, pochopí to.
• Zdvořile odmítněte odpovědět. Pokud bude dotaz zvlášť nevhodný, můžete odmítnout i nezdvořile, ale pak je pravděpodobné, že tuhle práci asi nezískáte.
• Reagujte protiotázkou. To je možnost, jak odmítnout odpovědět, ale dát zaměstnavateli šanci svou nevhodnou otázku obhájit, vysvětlit, nebo vzít zpět. Myslíme tím něco jako: Jak tato otázka souvisí s mou kvalifikací, s výkonem práce?
• Odpovězte. Nemusíte podle nejlepšího vědomí ani svědomí. Pokud vám ale odpovědět nevadí, prostě odpovězte.

Výjimky mezi nepřípustnými otázkami

Jak už jsme předeslali, někdy mohou mít i nevhodné otázky při pohovoru své opodstatnění. Je třeba ale předem zvážit, zda otázka s danou pozicí souvisí.

Požadavek na výpis z rejstříku trestů

V některých případech se můžete v inzerátu setkat s požadavkem na předložení výpisu z rejstříku trestů. Je vůbec legitimním požadavkem zaměstnavatelů zjišťovat údaje o vaší bezúhonnosti? V některých případech ano. Existují pozice, pro jejichž výkon je bezúhonnost zásadním a legitimním požadavkem. Týká se to například účetních, jednatelů či bankéřů, ale i pokladních, zkrátka všech, kdo pracují s penězi (a to třeba i automechanik). Vedle toho stojí státní správa, která má pro požadavek na výpis z rejstříku trestů dokonce zákonný nárok. Všichni úředníci, policisté, hasiči, ale i učitelky tak musí spolu s životopisem zasílat i výpis. Pro ostatní zaměstnance ale personalisté výpis z rejstříku trestů požadovat nesmějí. Nemají pro to ani oporu v zákoně.

Otázky na zdravotní stav

Nejednoznačné jsou také odpovědi na otázky o vašem zdravotním stavu. Pokud se ucházíte o pozici vyžadující určitou fyzickou zdatnost, má zaměstnavatel právo vědět, zda takovou práci po zdravotní stránce vůbec zvládnete. Řidiči z povolání, stavební dělníci, skladníci, ti všichni by měli být v takové kondici, která jim umožní vykonávat svou profesi. Obvykle před nástupem absolvujete zdravotní prohlídku u lékaře, který vydá posudek, zda jste schopni danou práci vykonávat. Jenže personalisté se obvykle musí rozhodnout dříve, než vás k lékaři pošlou. Mohou se tedy obecně zeptat, zda se domníváte, že váš zdravotní stav umožňuje vykonávat danou pozici. Nesmí ale sami váš zdravotní stav posuzovat, to je výhradně v kompetenci lékaře. Stejně nepřípustné jsou dotazy na prodělané nemoci, úrazy či četnost vašich pracovních neschopností.

Náboženské vyznání

Hlásíte se jako recepční do firmy a personalista vás překvapí otázkou na vaše náboženské vyznání? Na takovou otázku pochopitelně nemusíte odpovídat, protože zaměstnavatel nemá důvod takové informace zjišťovat. Jsou ale pochopitelně výjimky. Tak například z jistého hlediska není žádoucí, aby práci evangelického faráře vykonával ateista. Pokud tedy daná pozice skutečně souvisí s duchovním či náboženským posláním, pak je žádoucí, aby ji vykonával ten, kdo dané oblasti rozumí. Ani otázka na náboženské vyznání tedy nemusí být od věci.

Jaké otázky při pohovoru jsou naopak povolené?

Účelem pohovoru je co nejvíce poznat uchazeče o zaměstnání. Když si totiž personalista vybere špatně, má to pro firmu - a tedy i pro personalistu - dopad na finance. Ař se to nezdá, každé výběrové řízení i každé navázání i rozvázání pracovního poměru stojí firmu nemálo peněz. Proto je v zájmu firmy uchazeče co nejlépe poznat a na základě pohovoru správně vyhodnotit, zda se pro danou práci hodí či nikoli. O tom rozhoduje více faktorů, někdy se zkrátka může stát, že i když jste po stránce praxe nebo vzdělání ti nejvhodnější, do týmu byste nemuseli zapadnout lidsky, což by znamenalo, že hrozí, že dříve či později odejdete. A tak se personalisté na pohovorech hodně ptají na věci, které jim v jejich rozhodnutí pomohou. Které otázky při pohovoru jsou povolené?

• Bydliště - Personalisty zajímá, jak daleko budete do práce dojíždět.
• Vzdělání - Otázka na vzdělání je pochopitelně legitimní a k vysněnému místu vám může pomoct.
• Předchozí zkušenosti - To, čemu jste se věnovali dříve (a jak dlouho), je věc druhá a vypovídá o vás mnohem více.
• Kvalifikace - Kurzy a další školení jsou tak důležité k tomu, abychom byli skutečnými odborníky.
• Další znalosti a dovednosti - Mluvíte cizími jazyky, nebo se je teprve učíte? Jak dobře ovládáte počítač? A co řidičský průkaz? To všechno potřebují personalisté vědět.
• Časová flexibilita - Přesto je na mnoha pozicích nutné, abyste neměli problém s tím, když se vaše pracovní doba náhle prodlouží.

Rada na závěr

Řiďte se vlastní intuicí. Váháte-li, jak odpovědět na otázku, která se vám nezdá, pravděpodobně to ve vás spouští jakousi varovnou kontrolku. Až tedy budete mít pohovoru a opadne nervozita a další emoce, dejte si čas zpětně zhodnotit průběh přijímacího pohovoru. Něco se vám na něm nezdálo? Byli personalisté moc dotěrní? Máte pocit, že místo kolegiálního pohovoru přijímací pohovoru připomínal spíše výslech? Pokud se vám cokoli nezdá, dejte na svou intuici. Jestliže vám říká, že to není ten pravý zaměstnavatel pro vás, pak svému úsudku věřte.

Pamatujte, že při pracovním pohovoru by měla firma sbírat jen ty informace, které souvisejí s danou pracovní pozicí nebo jsou nutné pro uzavření pracovní smlouvy. Zároveň ale platí, že zkušení personalisté se i na citlivé věci dokáží ptát šikovně a oklikou. Když se vás personalista přece jen zeptá na něco, na co by neměl, máte několik možností - odpovědět, pozměnit otázku nebo taktně odmítnout odpověď. Nechcete-li odpovídat, mluvte klidně a asertivně, nebuďte útoční. Nejlepší je ovšem vybruslit z celé situace tak, že půjdete po smyslu dotazu a zdůrazníte to, co chce personalista vědět.

tags: #nevhodné #otázky #při #pracovním #pohovoru

Oblíbené příspěvky:

• Praktické rady pro roční hodnocení
• Práce v Kauflandu v noci
• Aktuální nabídky brigád Hlinsko
• Nabídka práce Jablonec
• Hledáte noční brigádu v Pardubicích?