Kamerové systémy na pracovišti: Legislativa a ochrana soukromí

Na skutečnost, že jsou kamery a obdobná záznamová zařízení součástí našeho každodenního života, si většina z nás již přivykla. Vzhledem k rychle se rozvíjejícím technologiím bude jistě tento trend pokračovat i do budoucna a my se budeme stále častěji setkávat s kamerovými systémy i na našich pracovištích.

V následujícím textu si ukážeme rizika používání kamerových systémů na pracovištích. Řekneme si, kde leží hranice mezi užitečným legálním nástrojem pro zaměstnavatele na ochranu jeho majetku a kdy už dochází k nepřípustnému narušování soukromí zaměstnanců.

Ilustrační foto

Cíle článku

poukázat na konkrétním případu, kdy už použití kamer zaměstnavatelem zasahuje do osobnostních práv zaměstnanců,
vysvětlit za jakých podmínek může zaměstnavatel provozovat kamerové systémy.

Případ z praxe

Zaměstnavatel z naší další kazuistiky je subjekt provozující síť prodejen převážně umístěných ve velkých obchodních centrech po celé České republice. Kromě těchto provozoven má v sídle společnosti několik otevřených kanceláří, dnes často nazývané „open space“.

V průběhu kontroly bylo zjištěno umístění několika kamer se záznamem jednak v prostoru určeném pro prodej zboží, stejně tak i v zázemí prodejny a rovněž i v kancelářích umístěních v sídle společnosti. Zaměstnavatel odůvodňoval provozování kamerového systému na pracovišti ochranou majetku, zdraví a prevencí nehod zaměstnanců.

Tomu odpovídal způsob rozmístění a provoz kamer v prostoru prodejny, kdy kamery převážně zabíraly regály s vystaveným zbožím a dále místo kde docházelo k předávání hotovosti. Co však zcela jistě nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, byla kamera umístěná v zázemí prodejny s úhlem snímání nastaveným na prostor kuchyňky, tedy do místa, který primárně slouží k odpočinku zaměstnanců.

Rovněž umístění kamer v otevřené kanceláři a nastavení jejich záběru do prostoru pracovních stolů jednotlivých zaměstnanců, kde probíhá běžná kancelářská činnost, není možné považovat za souladné s požadavky příslušného ustanovení zákoníku práce, které opravňuje zaměstnavatele k otevřenému sledování svých zaměstnanců.

Dovršením nepřípustného zásahu do osobnostních práv zaměstnanců bylo, že v místnosti určené k odpočinku v sídle zaměstnavatele se nacházela velkoplošná obrazovka se záběry kamer z jednotlivých provozoven, kterou mohl sledovat neomezený počet tomu neoprávněných osob.

Kontrolou bylo zjištěno porušování práva na ochranu soukromí zaměstnanců, když zaměstnavatel bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušoval soukromí zaměstnanců tím, že měl umístěné kamery v prostorách určených k odpočinku zaměstnanců, dále podroboval zaměstnance vykonávající bžnou kancelářskou činnost permanentnímu monitoringu a v neposlední řadě měl obrazovku se záběry kamer ze svých provozoven umístěnou na veřejně přístupném místě.

Dalšího porušení se dopustil zaměstnavatel tím, že v případě umístění kamer v prostorách prodejny, kdy měl dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti, tedy ochraně svého majetku, měl za povinnost přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobu jejího provádění, což neudělal.

Jak předejít podobným situacím?

Zaměstnavatel musí mít na zřeteli, že při uplatňování svého práva na ochranu majetku může při nevhodném zvolení formy zasáhnout do osobnostních práv zaměstnanců na jejich soukromí. --> ust. § 316 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Před každým instalováním kamerového systému je třeba důkladně zvážit, zdali nelze stejného cíle dosáhnout jiným objektivně srovnatelným prostředkem, který by při menším zásahu do soukromí zaměstnanců umožňoval stejně dobře nebo lépe naplnit účel sledovaný zaměstnavatelem. --> ust. § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Každého zaměstnance podrobně a prokazatelně informovat o účelu, rozsahu a způsobu provádění otevřeného sledování, nejlépe například prostřednictvím vnitřního předpisu vydaného zaměstnavatelem. --> ust. § 316 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

PAMATUJ! Provozování kamer na pracovišti je legitimním prostředkem na ochranu majetku zaměstnavatele, avšak jako prostředek k otevřenému sledování je vždy významným narušením práva na soukromí zaměstnanců. Toto jejich soukromí může být narušeno pouze v případě, že na straně zaměstnavatele existuje závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti.

Pod tímto si lze představit například pracoviště, kde se manipuluje s velkou finanční hotovostí nebo popřípadě je zde větší pravděpodobnost úrazu. Stejně tak lze akceptovat kamerový systém z důvodu ochrany majetku zaměstnavatele, případně i ochrany života a zdraví zaměstnanců a dalších osob.

Nicméně ani v těchto případech nelze kamerový systém používat zcela bez omezení, vždy musí být brán zřetel na zaměstnance, kteří mají vždy právo na určitou míru soukromí na pracovišti.

Obecné zásady pro instalaci kamer na pracovišti

Obecně platí, že kamery na pracovišti lze instalovat pouze v případě, že to umožňují právní předpisy, nebo že pro to existuje legitimní důvod. Tím například není monitoring pomocí kamer za účelem sledování výkonnosti zaměstnanců nebo řádného plnění jejich pracovních povinností (sledování výkonnosti zaměstnanců nebo dodržování jejich povinností je úkolem vedoucího zaměstnance), ale ani ochrana majetku sama o sobě nemůže být automaticky důvodem opravňujícím sledování zaměstnanců kamerovým systémem.

Monitoring musí být vždy přiměřený závažnosti důvodu, zvolený způsob a prostředky kontroly musí být zdůvodněny zvláštní povahou činnosti zaměstnavatele. Zohledňují se i další parametry související s tím, zda lze naplnit sledovaný účel monitoringu jiným, objektivně srovnatelným prostředkem, který by při menším zásahu do soukromí zaměstnanců umožňoval stejně dobře nebo lépe naplnit sledovaný účel (osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci, využití bezpečnostní služby, která může okamžitě zasáhnout v případě krádeže či napadení).

V úvahu je nutno vzít i přiměřenost zvolených mechanismů a případně je uzpůsobovat aktuálním potřebám a změnám v čase. Na závěr je důležité zmínit, že oblast ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců je pod zvýšenou právní ochranou, protože sledování zaměstnanců prostřednictvím kamerového systému v době celé jejich pracovní doby může ovlivňovat jejich psychický stav a může rovněž negativně ovlivňovat pracovní výkonnost zaměstnanců.

Lze tak konstatovat, že ze strany zaměstnavatele se jedná o opatření vedoucí k vytváření zneklidňujícího prostředí na pracovišti, což může vést i k narušení vztahů na pracovišti. Nepřiměřený zásah do soukromí zaměstnance ze strany zaměstnavatele tak může narušit nejen právní ale i morální principy, na nichž je vztah zaměstnanec - zaměstnavatel postaven.

Kdy, kam a za jakých podmínek lze na pracoviště umístit kamery?

Sledování pracovišť kamerovými systémy, ať už bez záznamu nebo s pořízením a uchováním záznamu, je jedním z často využívaných způsobů monitorování zaměstnanců . Speciální právní úpravu monitorování zaměstnanců nalezneme v § 316 odst. 1 zákoníku práce.

Právní požadavky pro kamery na pracovišti

Provozování kamerového systému monitorujícího fyzické osoby obvykle představuje zpracování osobních údajů. Aby bylo legální, musí být prováděno v odpovídajícím rozsahu a na základě některého z právních titulů uvedených v čl. 6 GDPR. V praxi se obvykle jedná buď o zpracování nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce (čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR), nebo o zpracování nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce (čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR).

Zaměstnanci musí o kamerách vědět

Subjekt údajů musí být o užití kamerového systému vhodným způsobem informován. Podle GDPR se tak v prvním kroku může stát např. nápisem či piktogramem umístěným v monitorované místnosti a dále pak podrobnějšími informacemi splňujícími všechny náležitosti čl. 13 GDPR.

Povinnost informovat zaměstnance však vyplývá nejen z GDPR ale i z výše uvedeného ustanovení zákoníku práce, které nastavuje přísnější pravidla. Zákoník práce říká, že zaměstnavatel je povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu monitorování a o způsobech jeho provádění.

Doba uchování záznamu z kamery na pracovišti

Záznam pořízený kamerovým systémem je možné uchovávat zpravidla maximálně po dobu 72 hodin od pořízení. Pokud je potřeba uchovávat záznam po delší dobu, je potřeba takovéto delší uchovávání řádně odůvodnit konkrétními skutečnostmi vyplývajícími z praxe zaměstnavatele.

Delší lhůta by mohla být odůvodněna např:

nepřítomností oprávněné osoby v určitých obdobích (v případě, že oprávněná osoba nemá určeného zástupce), např. v době dovolených;
uzavřením objektu pro oprávněně vstupující po určitou dobu;
faktem, že v záběru kamery je například balení a expedice výrobků, u kterých je delší reklamační doba, ovšem bez záběru na zaměstnance.

Ochrana záznamů z kamerového systému

Každý zaměstnavatel je povinen nastavit a dokumentovat jasný a transparentní proces pro nahlížení do záznamů pořízených kamerovým systémem a další manipulaci s nimi. Nahlížení by mělo být povoleno jenom úzce vyhrazenému okruhu osob z předem jednoznačně stanovených důvodů. Typicky se bude jednat o případy podezření z konkrétní trestné činnosti či přestupku nebo škody na majetku.

Každý přístup k záznamům pořízených kamerovým systémem by mělo být pečlivě evidován, aby bylo zřejmé, kdo, kdy a z jakého důvodu do záznamů nahlížel. Rovněž je velmi vhodné stanovit postup, jak je možné se záznamem dále nakládat, včetně způsobu a dokumentování předání části záznamu dalším osobám (např. orgánům činným v trestním řízení či pojišťovně).

Jakýkoliv svévolný přístup k záznamům pořízeným kamerovým systémem (a manipulace s nimi) mimo stanovený proces je nutné považovat za porušení zabezpečení osobních údajů.

Záznamy o činnostech zpracování

Správce osobních údajů má podle čl. 30 GDPR povinnost vst záznamy o činnostech zpracování, za něž odpovídá. Zaměstnavatel provozující kamerový systém tak musí vést, a pravidelně aktualizovat, záznam o činnostech zpracování pro kamerový systém.

Jak by měl takový záznam o činnostech zpracování pro kamerový systém vypadat, je možné zjistit ze stránek Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nad rámec informací, které uvádí dozorový úřad ve svém příkladu, autor doporučuje, aby záznam obsahoval i podrobnější informace o umístění jednotlivých kamer a ukázku míst, které kamery snímají.

Kam kamery neumisťovat?

Nejtypičtějším je použití kamer na chodbách a u vchodů na pracoviště či do střežených prostor (např. sklad toxických látek). Permanentní monitorování pracovního místa zaměstnance ve většině případů neprojde testem proporcionality.

Kamery by rozhodně neměly být instalovány do prostor, které slouží k hygieně zaměstnance, typicky sprchy, šatny či WC. Je lepší se rovněž vyhnout instalování kamer do prostor určených pro „soukromé“ aktivity zaměstnanců, jako jsou jídelny a kuchyňky či odpočinkové místnosti.

Co na použití kamer na pracovišti říká Evropský soud pro lidská práva?

Použitím kamerových systémů na pracovišti se opakovaně zabýval i Evropský soud pro lidská práva (ESLP). V kauze Antović a Mirković proti Černé Hoře ESLP dospěl k závěru, že natáčením posluchárny na univerzitě bylo porušeno právo vyučujících této univerzity na respektování jejich soukromého života a tím k porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. A to přesto, že o vyučující byli o monitorování na fakultě informováni.

Podle soudu v daném případě nebylo postupováno v souladu s vnitrostátním právem, kdy ustanovení příslušeného zákona o ochraně osobních údajů stanovilo, že veřejné instituce, včetně univerzit, mohou natáčet vstupy do svých prostor, zatímco v projednávané věci byly natáčeny přednáškové místnosti. Navíc zákon uváděl, že zařízení pro natáčení může být instalováno pouze tehdy, pokud cíle vyjmenované v příslušném ustanovení, zejména bezpečí osob a majetku nebo ochrana utajovanch informací, nemohou být zajištěny jiným způsobem. V dané věci přitom neexistoval žádný důkaz o ohrožení majetku nebo osob.

Zajímavým byl i případ López Ribalda a další proti Španělsku. V něm ESLP posuzoval kauzu pěti pracovníků supermarketu, kteří byli zaměstnavatelem sledováni za účelem vyšetřování případné krádeže. Zaměstnavatel instaloval za účelem monitorování zaměstnanců viditelné i skryté kamery, avšak informoval své zaměstnance pouze o viditelných kamerách.

Při posuzování zásahu do práva na soukromí dospěl senát třetí sekce ESLP původně k závěru, že došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud svůj závěr zdůvodnil tím, že zaměstnavatel ke skrytému sledování zaměstnanců sáhl z důvodu pouze obecného podezření, které nebylo namířeno na konkrétní zaměstnance, sledování nebylo časově omezené a zaměstnanci nebyli o skrytých kamerách informováni.

Věc se nakonec dostala k velkému senátu ESLP, který rozhodl, že k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v tomto případě nedošlo. Dle velkého senátu existence důvodného podezření zaměstnavatele na krádeže v obchodě založená na ztrátách v tržbách dostatečně odůvodňovala nařízené sledování. To dle senátu platí tím spíše v situaci, kdy hladké fungování podniku není ohroženo pouze podezřením z nesprávného chování jednoho zaměstnance, ale podezřením ze společného jednání několika zaměstnanců, protože to vytváří obecnou atmosféru nedůvěry na pracovišti.

Rozsah ztrát zjištěný zaměstnavatelem napovídal, že krádeží se dopustilo více osob a že poskytnutí informace o sledování komukoli ze zaměstnanců by mohlo zmařit účel sledování. Cíl sledovaný zaměstnavatelem navíc nemohl být naplněn méně invazivními prostředky. Co se týče délky sledování, tak zaměstnavatel sice předem nestanovil délku trvání sledování, nicméně sledování trvalo deset dnů a bylo ukončeno, jakmile byli identifikováni viníci.

Jak je to s atrapou kamery?

Zajímavým případem se ÚOOÚ zabýval v minulém roce, kdy na základě podnětu zjistil během místního šetření, že zaměstnavatel nepoužíval funkční kamerový systém, ale pouze jeho atrapu. K porušení GDPR tak nedošlo, jelikož atrapa kamery nezpracovává žádné osobní údaje. Avšak vzhledem k tomu, že instalace kamerové atrapy může být považována za možné porušení pracovněprávních předpisů, ÚOOÚ předal věc k prošetření místně příslušnému inspektorátu práce.

Ten porušení pracovněprávních předpisů skutečně potvrdil. Konstatoval, že zaměstnavatel instalací atrapy technologických prvků kamerového systému porušil zákoník práce, konkrétně ustanovení § 302 písm. c) zákoníku práce, dle kterého jsou vedoucí zaměstnanci povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Pokud by totiž zaměstnavatel zaměstnancům lhal a tvrdil jim, že používá skutečné kamery, tak by se podle autora článku dopustil porušení GDPR, jelikož by subjektům údajů neposkytl pravdivé informace o tom, jaké jejich osobní údaje jsou zpracovávány a jakým způsobem. V takovém případě by podle autora článku mohl být zaměstnavatel postižen jak za porušení pracovněprávních předpisů, tak za porušení GDPR.

Pokud by naopak zaměstnavatel v předmětném dokumentu o kamerách neuvedl nic, tak by tato absence informace mohla pro zaměstnance být znamením, že kamery jsou jenom atrapy a nedochází jejich pomocí ke zpracování osobních údajů. Každopádně rozpor mezi tím, co je napsané v dokumentu, kterým zaměstnavatel plní svou informační povinnost, a „tím, co zaměstnanci vidí na vlastní oči“, tedy kamerami nainstalovanými v prostorech zaměstnavatele, by v zaměstnancích i tak mohl budit pocit nejistoty a vyvíjet na zaměstnance tlak, který by i tak mohl být porušením výše uvedeného ustanovení § 302 písm.

Jak mohou kamery zlepšit úroveň BOZP na pracovišti?

Kamerové systémy jsou velkým pomocníkem při kontrolách docházky zaměstnanců, dodržování technologických postupů, ochraně majetku, snižování krádeží a kriminality obecně, ale také při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Monitoring pracoviště pomocí kamerových systém přináší do oblasti bezpečnosti práce zcela nový rozměr.

Prevence - odrazuje potenciálního účastníka od jeho nekalého činu.
Varování - dokáže dopředu varovat před blížícím se nebezpečím.
Zrychlení - zrychluje proces záchrany a přivolání první pomoci.

1. Prevence

Hlavním důvodem, proč si pořídit kamerový systém, je odradit trestnou činnost, která velmi úzce souvisí také s bezpečností práce. Je dokázáno, že přítomnost kamerového systému v objektu, ale i kolem něj, odrazuje potenciálního účastníka od jeho nekalého činu. Stejně tak odrazuje kamerový systém zaměstnance od porušování povinností při bezpečnosti práce. Pokud totiž ví, že je sledován, a že za nedodržování BOZP bude mít postih, porušení předpisů si jen tak nedovolí.

2. Varování

Kamerový systém může sloužit v mnoha případech také jako včasné varování před blížícím se nebezpečím. Typickým příkladem jsou třeba nebezpečné hrátky s vysokozdvižným vozíkem na nákladové rampě, šikana, hádky, potyčky nebo třeba sexuální obtěžování na pracovišti, kouření v místech, kde to není povolené, používání zakázaných pracovních postupů apod.

3. Zrychlení

Kamerový systém zrychluje proces záchrany a přivolání první pomoci. Existují případy, ve kterých se zaměstnanec stal obětí vážného pracovního úrazu, přičemž nebyl schopný si sám zavolat pomoc. V jiných známých případech při přepadení se zase díky kamerovému systému podařilo přivolat velmi rychle policii a záchrannou službu.

4. Shromažďování důkazů

Kamery vám pomohou také při shromažďování důkazů v případě havárie nebo pracovního úrazu. Použití kamerových a jiných monitorovacích systémů na pracovišti má ale své zákonné požadavky. Pořizování kamerových záznamů se totiž považuje za zpracování osobních údajů, přičemž zaměstnavatel se stává jejich správcem, což podléhá zákonným požadavkům.

Důležité body pro zaměstnavatele

Chcete-li tedy zavést do svého podniku kamerové systémy, ať už pro zlepšení bezpečnosti práce nebo ochrany majetku, musíte k tomu mít závažné důvody.
Nezapomeňte také na to, že případný zásah do soukromí zaměstnanců musí být vždy přiměřený.
Pokud budete používat kamery na pracovišti musíte to nahlásit na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
Stejně tak o této zkutečnosti musíte jako zaměstnavatel informovat své zaměstnance a třetí osoby, které se mohou ve sledovaném prostoru vyskytovat. Jak už bylo řečeno, používáním kamerových systému se stáváte jejich správcem a zároveň strážcem.

Zákoník práce zakazuje zaměstnavateli provádět sledování zaměstnanců „z preventivních důvodů“. Výše uvedené ale neplatí v případě některých specifických činností, kde je naopak potřeba monitoring provádět.

Tip

Pracovní právo je upraveno řadou právních předpisů, ale jeho “biblí” je právě zákoník práce. Upravuje jak základní principy, tak také zcela konkrétní ustanovení popisující vznik pracovního poměru a okolnosti jeho trvání. Zjistíte zde rovněž, co vám musí zaměstnavatel zajistit a na co máte jako zaměstnanec nárok.

Závěr

Kamerový systém je Úřadem pro ochranu osobních údajů uznáván za legitimní a legální možnost k ochraně majetku a zdraví osob a k zabezpečení ostatních právem chráněných zájmů. Přiměřenost a úměrnost zásahu do osobnostních práv subjektů údajů je podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, určena deklarovaným účelem a dále zvolenými prostředky.

Nicméně, je třeba si uvědomit, že problematika kamerových systémů na pracovišti je komplexní a vyžaduje pečlivé zvážení všech aspektů, včetně právních předpisů a ochrany soukromí zaměstnanců.

tags: #kamerovy #system #na #pracovisti #legislativa