Helena Houdová a její koučink: Od duchovního rozvoje k "Milenci bez hranic"
Helena Houdová, někdejší modelka známá svým nekonvenčním přístupem k životu a výchově, se v současné době věnuje zejména duchovnímu rozvoji a spiritualitě. Dlouhodobě se věnuje koučinku, pořádá přednášky a kurzy. Zaměřuje se na různá témata, své klienty učí, jak pracovat s myslí, vnímat svou sexualitu a žít v souladu se svým posláním.
Pořádné pozdvižení však vyvolal její kurz „Milenec bez hranic“, kde za 11 tisíc korun učí muže, jak správně ejakulovat. V kolonce fakta je uvedeno, že "75% mužů má ejakulaci během prvních 3 minut od začátku penetrace, většina milování včetně předehry trvá méně než 15 minut, žena k dosažení orgasmu potřebuje alespoň 40 minut a že i muž může během milování zažít neomezený počet orgasmů a neejakulovat“.
Možná vás zajímá, na kolik vás vyjde program „Milenec bez hranic“, je to 11 tisíc korun. Kurz čítá celkem 7 týdenních témat jako jsou například „Mistr intimity“ či „Multiorgasmický Mistr“ a dva bonusy. S Helenou Houdovou se muži neuvidí naživo, setkání proběhnou on-line. Trénovat muži budou meditaci, dechové praktiky a další praktická cvičení.
A jaké jsou ohlasy na kurz? „Píší mi muži, jak to jde a jak se jim díky tomu mění život a léčí si svoje traumata,“ řekla Helena Houdová v jednom ze svých živých vysíláních na Instagramu. Pod kurzem jsou i recenze od účastníků, například paní Michaela dokonce píše, že jí kurz zachránil manželství poté, co všechny ostatní pokusy selhaly.
Helena Houdová
Co je koučink pro ženy?
Štěpánka Hojdová je koučkou pro ženy a zakladatelkou projektu Women´s Talks, který nabízí prostor pro otevřenost, sdílení a setkávání se. Štěpánčinou snahou je další povzbudit k vzájemné podpoře a pomoci. "Každopádně doufám, že všechny posluchače naše povídání inspiruje a pohladí na duši," říká o svém projektu. Na stránkách najdete rozhovory s více či méně mediálně známými osobnostmi, jako jsou například Iva Kubelková, Emma Smetana, Tomáš a Tamara Klusovi, Helena Houdová nebo Adéla Vinczeová (Banášová).
V porovnání s klasickým koučinkem je rozdíl hlavně v záměru, se kterým klientka přijde. V koučinku pro ženy jde velmi často o vztahy. Vztah k sobě samé jako k ženě, vztah k mužům, vztah v podstatě ke všemu, ale je tam ta nadstavba ženského úhlu pohledu. Co to vlastně dnes znamená být ženou? Prostřednictvím koučinku se hledají odpovědi na tyto otázky a zároveň se vygenerují akční kroky, které žena potřebuje podniknout, aby se dostala sama k sobě a do své síly. Já se specializuji na deep koučink, v němž jde o hluboké ponoření se do sebe samotné a nalezení odpovědí. Je to v podstatě odtržení pozornosti od hledání odpovědí venku a místo toho jde o hledání odpovědí v sobě.
Každý člověk je jiný. Každá žena je v jiné životní fázi. Otázky mohou být podobné, avšak odpovědi se liší. Zachování individuality a respektu k procesu každé ženy je zásadní! Pro některou může v tomto momentě znamenat být ženou obléct se do květovaných šatů a vzít si červenou rtěnku, pro další to může znamenat něco úplně jiného. Někdo se potřebuje zklidnit, někdo nabít energií. Jsem jen průvodcem, pokládám otázky.
A co pro vás znamená být ženou? V každé životní fázi to pro mne znamenalo něco jiného. Velké změny pro mě přišly s porody mých dětí. Porod dcery Štěpánky mi rozjel velkou transformaci. Dostala jsem se do hluboké sebereflexe, která byla až ohromující. Doslova mne dostala na kolena a donutila požádat o pomoc. Díky interakci s ní jsem se učila bezpodmínečné lásce. Za pomoci knížek, pravidelného plnění úkolů a později i za pomoci terapeuta jsem se podívala tváří v tvář svým traumatům a podařilo se mi je zpracovat na takové úrovni, že jsem tento druh lásky prožívala naplno. V tu dobu pro mne býti ženou znamenalo tento stav - bezpodmínečná láska.
Druhým milníkem byl porod syna. Proces porodu byl mnohem vědomější a naplno jsem si uvědomila svou sílu. Ženskou sílu. Vedle bezpodmínečné lásky jsem pocítila klid, ale zároveň i obrovskou, tvořivou energii, kterou v sobě každá máme. Díky těmto prožitkům a procesům je pro mne snazší vytvořit projekt, který nikdo stejným způsobem ještě nedělal, a případně zpracovat kritiku, kterou takováto práce provází. Sdílení je citlivá záležitost a přináší s sebou různé odezvy. Věřím, že za pomoci uvědomění, kultivování a vyživování hodnot, které jsem v sobě díky těmto prožitkům rozvinula, jsem schopna tvořit a užívat si projekt typu Women’s Talks. Pro mne proces tvoření znamená být schopna nahlédnout do sebe, něco objevit, pochopit a pak z toho „výletu“ vytvořit projekt typu WT. Přichází s tím určitá originalita a autenticita. Toto dnes pro mne znamená být ženou.
Jak člověk najde tu svou vnitřní sílu a odvahu sdílet osobní věci s někým, kdo je pro něj v podstatě cizí? Opět je to velmi individuální záležitost. Někdo se tak narodí, někdo k tomu dojde přirozeným vývojem. Cest je spousta. Pokud je tento stav naším cílem, ale nedaří se to, je potřeba si to nejdřív zpracovat sama se sebou, dokázat se sobě podívat do očí a říct: tohle je můj příběh, tohle jsem prožila, tak to prostě je a má to nějaký svůj důvod, proč jsem to prožila - a od toho se odpíchnout. Přijmout celou svou historii a nestydět se za ni.
Zároveň přijímat své omyly a vnímat je jako součást procesu. A také to, že některé bolestivé situace z nás udělaly toho, kým jsme dnes. Například teď momentálně je mým tématem sdílení a otevřenost. Díky tomu, že jsem schopna být otevřená a sdílet, vytvářím bezpečný prostor pro sdílení s ostatními. Věřím, že se to odráží i na mých rozhovorech.
Úplně prvotním impulzem bylo, když jsem čekala dvojčata a o jedno jsem přišla. Lékaři nevěděli, co se mnou dělat, nevědělo se, jestli to není mimoděložní těhotenství. Ukázalo se, že obě miminka jsou v děloze a teď nezbývá než čekat na to, až se to malé vstřebá. Bylo to dramatické a v jednu chvíli toho na mě bylo už moc.
Vše trvalo šest měsíců. Zároveň mi volala má kamarádka terapeutka, té jsem řekla, co se děje, a ona mi nabídla, jestli nechci udělat rituál. V tu chvíli mi to připadalo jako blbost. Nakonec jsem ale za ní náhodou jela na víkend a ona zrovna u sebe pořádala ženské kruhy.
Co to jsou ženské kruhy?
To je terapeutický víkend, kdy terapeutka provádí skupinu žen hlubinnou terapií. Síla spočívá ve vzájemném sdílení. Díky pocitu bezpečí a porozumění jsem se uvolnila a probrečela jsem celý víkend. Jedna z účastnic byla masérka a nabídla mi masáž. Díky síle prostředí, uvolněným emocím a masáži jsem se uvolnila a rozjela se mi vizualizace, při které jsem se s miminkem rozloučila. Viděla jsem i svého syna, šestiměsíčního v děloze, jak se se sourozencem loučí.
Vizualizace?
Ano, najednou jsem to viděla, je to jakoby sen, ale jste vzhůru, prostě to najednou vidíte. A za týden jsem šla na kontrolu k doktorovi a druhé miminko bylo pryč. Šlo o to, že kdyby mi ho vyndali, tak by děloha vypudila i to živé dítě, takže se muselo čekat na to, až mé tělo vstřebá ten mrtvý plod, byl pár týdnů starý, byl malinký.
Po těch šesti měsících tedy došlo k tomu, že můj syn protrhl schránku, a tím pádem mé tělo plod dokázalo vstřebat. A v té chvíli jsem si uvědomila, že jsem šest měsíců prožívala trápení, ale pak stačil jen jeden víkend, uvolnit se, vybrečet se a nechat ho jít. Mentálně, rozloučit se s ním.
To byl tedy ten moment, kdy jsem si uvědomila, jakou sílu má sdílení. Dřív jsem nějak neřešila ženy, muže, ale tenhle zážitek pro mě byl tak důležitý a zásadní, že jsem si řekla, že ženy by se měly scházet a vytvářet si pro sebe navzájem prostředí, kde se i takové intimní věci dají sdílet. Případně ty věci nechat odejít, uzavřít je... To se moc ale nehodí do dnešní doby, kdy je každý spíše uzavřený do sebe.
Já si myslím, že zásadní pro nás je následovat intuici. Například když nás to táhne někam, o čem logicky pochybujeme. Bojíme se nebo si o tom myslíme, že je to ulítlé, přesto nás k tomu něco táhne... Je fajn občas zkusit nechat se vést tím „něčím“. A pak se většinou začnou dít věci, zázraky. To je přesně to, co se stalo mně. Věc, kterou jsem se snažila řešit šest měsíců analyticky, rozumem, za pomoci západní medicíny, se během dvou dnů vyřešila pomocí sdílení a uvolnění.
Women´s Talks
Já si myslím, že nějaké napojení na ni tam pro mě bylo od malička. Od malička jsem sledovala mého tátu, jak se snaží léčit své alergie jógou a meditacemi. Jednou jsem byla nemocná, myslím, že mi bylo tak pět let, přišel ke mně do pokoje táta a řekl mi: když se nadechuješ, představuj si, že vdechuješ žluté léčivé světlo, když vydechuješ, představ si, že z tebe odchází světlo černé. Mně se to povedlo během vteřiny udělat a druhý den jsem byla zdravá. To bylo poprvé, kdy jsem se setkala s uvědoměním, že dokážeme měnit věci mnohem víc, než si myslíme, že i to naše zdraví a nemoc jsou nějaký náš výtvor nebo zpráva.
Dá se říct, že ke koučinku jste se dostala náhodou, díky tomu, čím jste si prošla? Ano, ale až když jsem byla připravená, tři roky jsem intenzivně terapeuticky pracovala sama se sebou za pomoci psychoterapeuta a psychologa. Vyřešila jsem si minulost a pak jsem cítila, že chci svou pozornost zaměřit na přítomný okamžik a na budoucnost. Tvořit svůj život, někam se posunout, ne se pořád otáčet dozadu. To, co můžu se svými dary, s tím, kdo jsem, co jsem prožila, tvořit. A o to v koučinku jde.
Je tam pár cvičení, při kterých nahlédneme do minulosti, ale vždy jen krátkodobě a za účelem získání určité informace, která slouží k další práci. Pak se vždy soustředíme na to, co se děje teď a čeho chce klient dosáhnout. V deep koučinku je to víc o otázkách typu: kdo jsem, proč jsem tady, co s tím můžu udělat. O tom je koučink.
Já osobně na chyby moc nevěřím, takže je to těžké takhle obecně říct, nejde rozhodně generalizovat. Jsem zastánce individuality, každý má tu cestu jinou a nesrovnatelnou s druhým. Univerzální recept na štěstí prostě neexistuje!
Předně bych chtěla říct, že každý je schopen prožívat radost, lásku a vnitřní klid. Ale každý k těmto hodnotám dojde svou vlastní cestou, svým vlastním způsobem. Je fajn umět se napojit na toho našeho vnitřního průvodce. Mým úkolem je právě tuto schopnost v člověku probudit. V momentě, kdy se porovnáváme s ostatními, přicházíme o možnost poznat svůj vlastní dar.
Místo nástavby a dodělání maturity jsem v osumnácti odletěla na Nový Zéland, kde jsem se od nuly učila angličtinu. Byl to bláznivý nápad, protože všichni říkali k čemu mi ta angličtina tady u nás v Aši, které je hned vedle Německa a všechen business se dělá v němčině, bude. Ale já jsem přesto jela. Chodila jsem na World Wide school of English dva roky. Maturitu jsem si dodělala, když jsem byla těhotná se synem. No a tréningem v koučinku jsem prošla v roce 2013 1. Modul. A 2. Modul jsem dělala v Praze. 3. a 4. Modul ve Vancouveru v Kanadě, kde jsem prošla i certifikací. Jaká je Vaše pracovní zkušenost? Od malička jsem sledovala své rodiče budovat firmu od nuly. Táta byl učitel na základní škole a máma pracovala jako lepička porcelánu v Německu. Když se rozhodli založit vlastní firmu, jako brigádu jsem si zkusila všechno možné. Od mytí porcelánu po lepení. Na Zélandu jsem pracovala jako servírka v různých restauracích. S exmanželem jsme vlastnili kavárnu a restauraci, kde jsme pracovali. Já šla ale brzy na mateřskou s naší dcerou. Po mateřské jsem už do gastronomie nechtěla a šla jsem k rodičům do firmy do kanceláře. Po rozvodu jsem se přestěhovala do Prahy a začala s koučingem.
Tak to mně vůbec nenapadlo. K tomuto povolání mne dovedli mé osobní krize a překonávání vlastních traumat. Díky tomu, že se rodičům začalo vést dobře, jsem poznala jaké je to mít peníze a taky pochopila, že život jen o nich není. Že nepřinesou vnitřní klid, po kterém jsem toužila. Popravdě jsem si dlouho nemohla vzpomenout na mé vysněné povolání. Ale teď si vybavuji, že jsem moc ráda šila, opravdu pěkné šaty na panenky a měla v hlavě modní návrhářství. Mne baví všechno nové( v oblasti psychologie a metafyziky). Je to challange prosadit se v něčem, co má punc neověřenosti a pochybností. Fascinuje mne to! Jsem člověk zaměřený na budoucnost a mám ráda pozitivní myšlení. Né popírání reality, ale pozitivní pohled na svět. Myslím, že se v koučinku odráží moje osobnost, a proto mi to jde a baví mne to. Inspirují mne moji klienti a zároveň jsou mi hnacím motorem. A taky moje děti, chci pro ně být dobrým vzorem.
Prvotní impulz k práci se ženami a natáčení rozhovorů byla ztráta dvojčete mého syna. Ve druhém měsíci jsme o něj přišli, ale já ho v sobě nosila až do šestého měsíce těhotenství. Chodila jsem od prohlídky k prohlídce a úspěšně se odtrhla od emocí. Slyšela jsem no jo, to se stává. Na moji otázku: „ Co se se mnou bude dál dít?“ Pan doktor odpověděl: „ Však vidíte, že sami nevíme co s Vámi… “ .Pak mi kamarádka terapeutka řekla, ať udělám rituál. V hlavě jsem si řekla, jdi do háje s rituálem a dál byla zabořená ve svém ublíženém světě bez emocí.
Osud tomu chtěla, a já zůstala na jeden víkend doma sama. Nebylo mi to příjemné, a tak jsem raději jela k této kamarádce na barák. Bezpečí a pochopení ženského kolektivu mi dopřálo se pořádně vybrečet. A to doslova! Ráno při snídani se mě zeptaly : ,, Jak se máš?,, A já jen plakala a plakala. Později na konci dne mi jedna z účastněných udělala masáž. Já se tak uvolnila, že se mi v průběhu spustila vizualizace a s miminkem jsem se rozloučila. Rozloučil se i syn. Otevřu oči a vidím, jak masérka pláče. Ptala se mě, co se stalo a já jí to řekla. O mých dětech předtím nevěděla. Byl to hodně silný moment. Za týden jsem šla na ultrazvuk a miminko bylo pryč. Od toho okamžiku jsem byla na syna napojená jako nikdy předtím. Tato zkušenost mě přiměla přemýšlet nad spoustou žen, které prošly něčím podobným a bylo jim řečeno to stejné co mě. „ No jo, to se stává.“ A ta energie zůstává uložena v těle a způsobuje bolest, která se odráží třeba na vztazích či zhmotňuje v podobě nějaké nemoci. Sama jsem byla překvapená, jak velká síla to byla a jak by pokračoval můj život, kdybych ty emoce neuvolnila. O ženství, mateřství a duchovním rozvoji. O těch „ ulítlých“ věcech, které ale dost často, i když nevědomě ovlivňují náš život. Proto rozhovory a proto Women´s Talks.
Zatím si zvu známé osobnosti, protože si myslím, že jsou určitým vzorem pro lidi a díky tomu mají jejich slova větší dosah. Koučink je nástroj, který je mi zatím nejblíže, a který používám v práci, při osobním rozvoji druhých lidí. Koučink, věda a umění je založena na principu, že klient je mistrem ve svém vlastním světě. Já jsem jen průvodce a posluchač, který pokládá správné otázky ve správný moment. Tím, že klient hledá odpovědi si aktivuje spící části mozku a dokáže nahlédnout za bloky a strachy, které mu brání dosáhnout cíle, po kterém touží. Věřím, že už zajímá. Alespoň mi to ženy píši. Jsou to trochu kontroverzní témata. Jsou špatně změřitelná, nehmatatelná, a jak mi často říkáme, fakty doložitelná. Jak prokážete lásku? Jak vysvětlíte, že když druhá osoba otevřeně mluví o svém traumatu v klidu a smířeně, tak ve mne to rozjede léčivý proces a propláču celou noc?
Uleví se mi… Proč když žena mluví o těžké cestě ke svému ženství a já se v tom cítím úplně sama, mne najednou uklidní, že sama nejsem a motivuje mne si najít pomoc a hledat cestu k tomu svému? A co to vlastně ženství je? Pro většinu z nás jsou to těžká témata a těžko popsatelná. Jsou to pocity, emoce a já hledám lidi, kteří jsou schopni je dát do slov a tím pomoci druhým. Všichni procházíme duchovním procesem vědomě či nevědomě, a proto si myslím, že ti co najdou odvahu o tom otevřeně mluvit, jsou pro ostatní, kteří odvahu hledají, zajímavý. Snažím se vlastnosti a chování druhých lidí primárně nerozdělovat na negativní a pozitivní a vždy hledat příčinu a jejich důvod. Mít pochopení a soucit. Mám to tak odjakživa. Někdy to jde líp, někdy hůř, hlavně když máte děti. Ve smyslu, že se je snažíte ochránit od všeho „ špatného“ . Opravdu si teď nic nevybavím. Snažím se cokoliv, co se mě jakkoliv dotkne ihned zpracovat a nechat jít.
Ze začátku šílenou. Byl mi poslán dar ve formě Ivy Kubelkové jako prvního hosta a obrovsky mi pomohla svým klidem a otevřeností. Byl to pro mne velký stres. Je to čím dál tím lepší, ale pořád je to dlouhá cesta. Jak vnímáte rok 2017? Čtete si třeba horoskopy? Jednou jsem to zkusila, jednou si ho přečetla a skončil někde v rohu. Věřím, že někteří lidé mají talent a vědomosti sestavit opravdu pravdivé a trefné horoskopy na základě spousty informací o dané osobě. Jen mne víc baví hledat vlastní cesty a odpovědi, díky napojení sama na sebe. Hvězdám věřím. Vnímám úplňky a Novy atd. Zbytek nechávám na své intuici. Rok pracovních změn a integrace sebedůvěry a uzdravené sebehodnoty. Stavění se svým strachům tváří v tvář a přes občasné slzy a vnitřní chaos se cítím jako vítěz. Je to pro mě rok uvědomování si své vlastní síly.
Kromě češtiny umím jen anglicky. Rozumím srbštině, ale mluvit se stále učím. Co Vás na nynější práci baví? Baví mě potkávání nových lidí. Moc mne baví jejich příběhy a jejich cesty. Baví mne posouvat vlastní hranice. Baví mne vymýšlet a realizovat něco, co nikdo jiný nedělá svým vlastním způsobem, bez záruky úspěchu. Hodně jsem se díky tomu naučila. A učím se pořád. Baví mne poslouchat a ptát se. Pro mne bylo zásadní to přežít a neutéct, protože jsem mívala z kamer fakt velký strach. Vůbec jsem nepřemýšlela jestli a jak to bude úspěšné. Dělala jsem to pro sebe a pro pár žen, kterým to doufám pomůže.
Hluboko uvnitř jsem cítila význam tohoto projektu, ale mé strachy mi nedovolily vidět potenciál jeho dosahu. Díky bohu, protože bych se z toho asi po….. Pak na mne jednou naskočilo video s Emou a tam 30 000 shlédnutí a já šla do kolen. V tu chvíli mi došlo, že je na čase to vnímat jinak, víc profesionálně. Čím je pro Vás Helena Houdová vzorem? Na Heleně nejvíc obdivuji její autentičnost a vytrvalost s jakou léčí svá traumata a tím je věrná svému opravdovému já. Já vnímám sílu jako citlivost, radost, vnitřní míra všeobjímající laskavost. A to Helena je, silná žena. Vzkázat jí můžu, že ji mám moc ráda, a že na ni myslím. Ale to ona ví, jsme téměř v každodenním kontaktu. Jste věřící? Věřím, že bůh a vesmír je v každém z nás. A proto cesta k bohu, vede skrze poznání sebe sama. V sobě si neseme odpovědi na všechny otázky. Proto koučink.
Někdy v přírodě, někdy ve společnosti. Záleží na tom, jestli si potřebuji odpočinout od lidí, nebo od počítače. To je těžké, já mám ráda prázdný byt a poloprázdnou skříň. Asi nějaká cesta. Rozhovor je u konce a já Vám tímto moc děkuji za Váš čas. Otázek bylo mnoho a dala jste si čas a trpělivost citlivě a srozumitelně nastínit jakou problematikou se zaobíráte a proč. A kdo chce vědět víc? Není nic jednoduššího než se podívat na již zmíněná videa. Nebo osobní www stránky pod stejným názvem.
Pamatujte si jak už odmalička nám rodiče říkali, že lhát se nemá?
Shrnutí: Helena Houdová se věnuje koučinku a pořádá kurzy. Její kurz "Milenec bez hranic" vzbudil kontroverze. Štěpánka Hojdová se zaměřuje na koučink pro ženy a nabízí prostor pro sdílení a podporu. Koučink má za cíl pomoci lidem najít vnitřní sílu a žít v souladu se sebou samým.
tags: #Helena #Houdova #koučink #rozhovory
