Zákoník práce v České republice upravuje pojmy splatnost mzdy a výplata mzdy, které se v praxi často zaměňují. Je však důležité je důsledně rozlišovat, zejména s ohledem na odlišné následky nevyplacení mzdy v době splatnosti a ve výplatním termínu.

Splatnost mzdy

Mzda je podle § 141 odst. 1 zákoníku práce splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. Toto zákonem stanovené období splatnosti může být v případě mzdy (avšak nikoliv platu) dohodou zkráceno, nelze je však prodloužit.

Pokud zaměstnanci vznikne právo na mzdu v určitém měsíci, zaměstnavatel je povinen toto právo uspokojit nejpozději do konce následujícího měsíce. Například nejzazším dnem splatnosti mzdy za práci vykonanou v lednu 2024 je 29. únor 2024.

Zákoník práce připouští, aby si strany pracovněprávního vztahu sjednaly kratší (například týdenní) nebo dřívější splatnost, nikoli však delší, než je stanovena zákoníkem práce. Splatnost mzdy si mohou zaměstnanec a zaměstnavatel upravit například v pracovní smlouvě. Zaměstnanci se často mylně domnívají, že stanovení výplatního termínu znamená současně stanovení termínu splatnosti mzdy. Tak tomu ovšem není.

Přestože je výplatní termín sjednán, určen nebo stanoven na den dřívější než poslední den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu (tj. ve kterém pracoval), termín splatnosti mzdy tímto není dotčen. Zaměstnavatel se neocitá v prodlení již uplynutím termínu výplaty, ale až uplynutím období splatnosti mzdy, tedy poslední den měsíce následujícího po měsíci, za nějž náleží mzda (pokud splatnost není sjednána jinak).

Následky nevyplacení mzdy

V případě, že zaměstnavatel nevyplatí mzdu ani ve lhůtě patnácti dnů po uplynutí její splatnosti (nikoli tedy po termínu výplaty), smí s ním zaměstnanec dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě rozvázat pracovní poměr a požadovat náhradu mzdy za dobu odpovídající délce výpovědní doby. Předpokladem k okamžitému zrušení pracovního poměru je, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

Cílem tohoto ustanovení je umožnit zaměstnanci, aby mohl ihned (tj. okamžitě) ukončit pracovní poměr. Okamžitě lze pracovní poměr zrušit pro nevyplacení jakékoliv části mzdy či platu nebo jejich náhrady, pokud k jejich vyplacení nedošlo do 15 dnů po uplynutí termínu jejich splatnosti, tedy 16. dnem po uplynutí termínu splatnosti. Bez ohledu na to, z jakého důvodu nedošlo k vyplacení mzdy či platu nebo jejich náhrady či jejich části, nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby dále vykonával pro takového zaměstnavatele práci.

Výjimkou je situace, kdy zaměstnavatel zaměstnanci nevyplatil mzdu či plat, náhradu mzdy či platu nebo jakoukoliv jejich část jen v důsledku chyby, omylu či jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo výplatě. Důvod k okamžitému zrušení dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je dán, i když zaměstnavatel ještě před doručením takového okamžitého zrušení nárok zaměstnance na mzdu či plat, resp. náhradu mzdy či platu, uspokojil. Vyplatí-li zaměstnavatel zaměstnanci dlužnou částku po 15. dnu po uplynutí období splatnosti, nezaniká zaměstnanci právo okamžitě zrušit pracovní poměr, protože již marným uplynutím 15denní lhůty po uplynutí období splatnosti mzdy, platu, jejich náhrady nebo části byl založen důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití práva v rozporu s dobrými mravy. Zaměstnanci je umožněno okamžitě skončit pracovní poměr i v případě, že mu nebyla do 15 dnů po uplynutí splatnosti uhrazena i jakákoliv část mzdy. V zákoně není uvedena minimální částka, o jejíž nevyplacení se musí jednat. Lze tedy okamžitě skončit pracovní poměr teoreticky i pro nevyplacení 1 Kč.

Následně pak ode dne následujícího (tj. v uvedeném případě od 1. března 2024) vzniká zaměstnanci právo na úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená - tzv. zákonné úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Procentní sazba úroků zůstává a bude zůstávat pro konkrétní případ (započatého a trvajícího) prodlení stejná, i když se později změní repo sazba ČNB.

Výplatní termín

Pravidelný termín výplaty mzdy musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období splatnosti mzdy. V rámci období, v němž je mzda splatná, musí zaměstnavatel určit pravidelný výplatní termín, není-li tento termín sjednán v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě anebo v jiné smlouvě. Zaměstnanci se často mylně domnívají, že stanovení výplatního termínu znamená současně stanovení termínu splatnosti mzdy. Nutné je ovšem důsledně rozlišovat termín výplaty a termín splatnosti mzdy.

Rozlišování termínu výplaty a splatnosti mzdy je pro zaměstnance důležité v případě, že okamžitě zruší pracovní poměr z důvodu nevyplacení mzdy podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

Nedodržení termínu výplaty mzdy lze postihnout jako přestupek v úseku odměňování dle zákona 251/2005 Sb., o inspekci práce. Dle § 13 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce se fyzická osoba dopustí přestupku na úseku odměňování zaměstnanců tím, že neposkytne zaměstnanci ve stanoveném termínu mzdu nebo některou její složku. Za takový přestupek lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč.

Mzda se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty. Z uvedeného vyplývá, že jiný způsob a místo výplaty mzdy musí být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohodnuty individuální smlouvou, případně také může být obsahem kolektivní smlouvy. V případě, že nastane situace, že zaměstnanec se nemůže dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.

Vedle obecně platné úpravy výplaty mzdy v pracovní době a na pracovišti upravuje zákoník práce další dva způsoby výplaty, a to výplatu zasláním prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a výplatu zasláním na účet určený zaměstnancem.

Zaměstnavatel se složitými provozními podmínkami pro výplatu mzdy nebo platu, pokud by byla výplata obtížná nebo neproveditelná, může zaměstnanci zaslat mzdu nebo plat na své náklady a nebezpečí, a to tak, aby je měl zaměstnanec k dispozici nejpozději v termínu určeném pro jejich výplatu.

Mzda může být případně vyplacena i jiné osobě než zaměstnanci, avšak pouze na základě písemné plné moci. Bez písemného zmocnění je možné vyplatit mzdu nebo plat jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud to stanoví zákoník práce nebo jiný právní předpis. Zákoník práce upravuje výjimku ze zásady osobního převzetí mzdy nebo platu v případě smrti zaměstnance. Podle § 328 zákoníku práce přecházejí v případě smrti zaměstnance mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti.

Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen poukázat mzdu na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín. Poukazování mzdy na účet zaměstnance u banky je povinností zaměstnavatele stanovenou zákoníkem práce pouze v případě, že o to zaměstnanec požádá, nebo se tak se zaměstnavatelem dohodnou. Zaměstnavatel není oprávněn zaměstnance nutit k tomu, aby si účet u bankovního ústavu zřizoval.

Nejvyšší soud ČR se v rámci rozhodnutí ze dne 15. 01. 2015, sp. zn. 21 Cdo 403/2014 zabýval tím, za jakých předpokladů a kdy nastává prodlení zaměstnavatele se splněním práva zaměstnance na mzdu, jestliže se zaměstnanec nedostavil v určeném termínu na stanovené místo k výplatě a jestliže mu zaměstnavatel nejpozději v nejbližší pracovní den nezaslal mzdu na svůj náklad a nebezpečí.

Dle uvedeného rozhodnutí soudu prodlení zaměstnavatele se splněním práva zaměstnance na mzdu nenastává již tehdy, jestliže si zaměstnanec nevybere bez vážných důvodů mzdu ve stanoveném pravidelném termínu výplaty na pracovišti nebo jestliže zaměstnavatel nezašle zaměstnanci, který se nemohl dostavit k výplatě z vážných důvodů, mzdu v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí. K prodlení dochází vždy teprve uplynutím doby (termínu) splatnosti. Pokud je mzda splatná - ve smyslu ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce - v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, pak prodlení se splněním práva zaměstnance na mzdu nastává teprve 1. den tohoto následujícího kalendářního měsíce, a nikoliv dříve.

Zákoník práce stanoví zvlášť povinnost zaměstnavatele ohledně výplaty v případě, že připadne termín výplaty na období, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou. Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci před nastoupením dovolené mzdu splatnou během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném dnu výplaty. Zákoník práce připouští i odchylné ujednání zaměstnavatele a zaměstnance, které může spočívat např. v tom, že zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci mzdu splatnou během dovolené až po skončení dovolené.

Dle § 141 odst. 5 zákoníku práce při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Dle § 67 odst. 4 zákoníku práce odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Zaměstnavatel je povinen odstupné ve stanoveném (sjednaném, určeném) termínu vyplatit, a to dokonce i v případě, kdy dosud probíhá spor o platnost rozvázání pracovního poměru.

Chyby ve výpočtu mzdy

Při výpočtu mzdy může dojít k chybě kvůli nedopatření ve mzdové účtárně nebo kvůli nesprávným podkladům. Chyby také mohou nastat špatným ověřením úkolové mzdy nebo v nesprávném počítání odpracovaného času. Kdy a kdo musí vrátit omylem vyplacené peníze závisí na pozici zaměstnance a na peněžní částce.

Jestliže zaměstnanec přijal platbu v dobré víře (nevěděl a nemohl předpokládat, že jde o chybně určené či omylem vyplacené částky), může si peníze ponechat. V případě soudního sporu o vrácení peněz musí zaměstnavatel prokázat relevantní skutečnosti. Není možné jednoznačně stanovit, kdy musí zaměstnanec přeplatek vrátit.

Nejvyšší soud se zabýval také případem, kdy zaměstnankyni ve státní správě byl určen vyšší tarifní plat, o dvě platové třídy více, než odpovídalo její pozici a práci. Chybu způsobila její šéfová, která jí tento plat přiznala. Soud uvedl, že neprávem vyplacené částky má vrátit ten, kdo se jimi bezdůvodně obohatil. Pouze pokud obohacený zaměstnanec není schopen náhrady a byl při přijetí částek v dobré víře, odpovědnost přechází na toho, kdo chybu zavinil. Zaměstnavatel má tedy požadovat vrácení částek od zaměstnankyně, která je neprávem obdržela. Pokud zaměstnanec nebyl schopen rozlišit chybu a přijal peníze v dobré víře, nemusí je vracet. Viník musí škodu nahradit i v případě, kdy zaměstnanec, který peníze obdržel, je sice povinen je vrátit, ale není schopen tak učinit (např. z důvodu exekuce).

Co dělat, když zaměstnavatel neplatí?

Pokud vám nepřišla výplata, je třeba situaci řešit. Možností máte hned několik a navíc vás chrání také úřad práce. Pokud má váš zaměstnavatel jen pár dní zpoždění a jste s ním v kontaktu, zkuste se s ním nejdříve normálně domluvit. Občas se stane, že se třeba v účetnictví vyskytne problém a nevyplacená mzda je pouhým nedorozuměním.

Postup, pokud zaměstnavatel neplatí:

1. Zašlete zaměstnavateli písemnou výzvu k zaplacení dlužné mzdy.
2. Obraťte se na oblastní inspektorát práce s podnětem ke kontrole zaměstnavatele.
3. Pošlete zaměstnavateli předžalobní výzvu.
4. Podejte na zaměstnavatele žalobu na zaplacení dlužné částky.
5. Ověřte si, zda proti zaměstnavateli nebylo zahájeno insolvenční řízení.
6. Obraťte se na úřad práce s žádostí o uspokojení mzdových nároků.
7. Využijte práva na okamžité zrušení pracovního poměru.

Nevyplacení mzdy zaměstnavatelem je vážným porušením jeho povinností. Je důležité reagovat včas a využít dostupné možnosti, jako je podání podnětu inspektorátu práce, či případně podání žaloby.

Změny v zákoníku práce od 1. 6. 2025

Dlouho diskutovaná tzv. flexinovela, která novelizuje zákoník práce a další právní předpisy, přináší řadu důležitých změn v oblasti pracovněprávních vztahů. Změny a novinky se převážně s účinností od 1. června 2025.

Mezi nejzásadnější změny patří:

• Prioritizace bezhotovostní formy výplaty mzdy.
• Možnost dohody o výplatě mzdy v cizí měně zaměstnancům s objektivní vazbou na zahraničí.
• Povinnost předat mzdový výměr ještě před začátkem výkonu práce.

Cílem těchto změn je přiblížení zákona ke mzdové praxi a zároveň zjednodušení elektronického doručování.

Forma výplaty mzdy a platu

Do 31. 5. 2025 platilo, že mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo nebylo-li v zákoníku práce stanoveno jinak. Právní úprava tím zaručovala zaměstnanci hotovostní výplatu odměny za práci, i kdyby se to zaměstnavateli nezamlouvalo. Pokud chtěl zaměstnavatel, aby k výplatě docházelo bezhotovostně na platební účet určený zaměstnancem, musel se na tom se zaměstnancem dohodnout (a nejčastěji k tomu docházelo přímo v pracovní smlouvě, byť zákon písemnou formu takové dohody ani nepředepisoval).

Protože úhrada odměny za práci na platební účet v praxi silně převažuje, od 1. 6. 2025 se posloupnost obrátila a v současné době právní úprava upřednostňuje už bezhotovostní výplatu mzdy nebo platu. Pro tuto formu výplaty už není tedy požadována dohoda se zaměstnancem, její priorita vyplývá přímo ze zákona. Nutno ale upozornit, že bez součinnosti se zaměstnancem spočívající v určení platebního účtu, na který mu má zaměstnavatel mzdu nebo plat zasílat, to stejně nejde.

Z právní úpravy totiž vyplývá, že v případě, kdy zaměstnanec:

• projeví s bezhotovostní výplatou písemný nesouhlas,
• neposkytne součinnost (typicky neurčí žádný platební účet),
• nebo nemá platební účet vůbec zřízený,

nezbývá zaměstnavateli nic jiného, než vyplatit zaměstnanci mzdu nebo plat v hotovosti v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty.

Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu jejich výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den, na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.

Hotovostní formu výplaty si samozřejmě mohou zaměstnavatel se zaměstnancem rovnou sjednat a dát tím najevo, že bezhotovostně probíhat nebude ani v případě, že zaměstnanec platební účet má a byl by ho pro tento účel ochoten dokonce i poskytnout.

Výplata v příslušné měně

Nedojde-li k dohodě o výplatě části mzdy v naturální formě, mzdu a plat je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplácet v zákonných penězích - v korunách českých (platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou). Ostatně i s bezhotovostní výplatou zákon spojuje pravidlo, že zaměstnanec, kterému je vyplácena mzda nebo plat v českých korunách, může určit pro výplatu jen účet vedený v českých korunách u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva se sídlem v České republice nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v České republice.

Není vyloučeno, aby se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na výplatě mzdy nebo platu (případně jen jejich části) v cizí měně, tj. v měně jiné, než je koruna česká, každopádně ale takové, k níž vyhlašuje Česká národní banka devizový kurz (takovou měnou je např. euro, dolar, naopak mezi nimi nefiguruje třeba ukrajinská hřivna).

Do 31. 5. 2025 byla možnost dohody o výplatě v cizí měně omezena jen ve vztahu k zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí. Nyní je výčet zaměstnanců, s nimiž je možné takovou dohodu sjednat, mnohem širší a zahrnuje v podstatě každého zaměstnance, u něhož figuruje nějaký cizí prvek (lze tak učinit např. u cizince, který pracuje v ČR, nebo u zaměstnance, který trvale žije v zahraničí nebo tam hradí náklady na životní potřeby sebe či svých rodinných příslušníků).

Pro přepočet mzdy nebo platu nebo jejich částí se použije kurs vyhlášený Českou národní bankou pro první pracovní den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo jejich část, pokud si zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodli jiný pracovní den.

tags: #do #kdy #musí #být #vyplacena #mzda

Oblíbené příspěvky:

• Jak zaměstnavatel chrání zdraví zaměstnanců?
• Čistá mzda v Německu: Kompletní průvodce
• Podmínky a pásma paušální daně
• Vzor a návod pro výpověď povinného ručení zdarma
• Předpis náhrady škody