Článek se zabývá historií 7. radiotechnické brigády zvláštního určení Zbiroh, jejím vznikem, vývojem a činností v době studené války podél železné opony.

V Československu poválečná vojenská zpravodajská správa navázala na předválečné úspěchy odposlechové služby a v druhé polovině 50. let se chystala vytvořit i triádu pluků zvláštního určení - radiového (Litoměřice), radiotechnického (Zbiroh) a výsadkového (Holešov). V knize Václava Ilčíka je stručně naznačen vznik a první roky života prostředního z nich, obsazujícího zbirožský zámek.

Pro svoji činnost však pluk potřeboval kontakt s ozbrojenými silami potenciálního protivníka, proto vytvářel průzkumná stanoviště a podřízené jednotky podél železné opony - část z nich je v knize také popsána, jak na východní straně (Poledník, Čerchov, Velký Zvon, Havran, Dyleň, Brocken), tak i západní (Schneeberg, Gr. Kornberg, Hoher Bogen, Königswarte).

V úvodních kapitolách je obsažen i stručný úvod do elektronického boje a jeho historie, dále jsou popsány jednotky, které byly předchůdci radiotechnického pluku (Prapor meteorologických stanic, 55. prapor (pluk) Kralovice, 7. spojovací pluk Litoměřice).

Čtvrtinu stran tvoří vlastní historie zbirožského pluku (brigády, mobilizační a výcvikové základny) v rozmezí let 1961 až 1999. Podobnou délku zabírá popis stanovišť podél hranice, služby vojáků na nich a 5 generací čs. pasivních zařízení (Kopáč, Ramona, Tamara, Věra a Věra NG).

Obsahem knihy je i více než 600 ilustračních fotografií lidí, techniky a stanovišť.

Předchůdci 7. radiotechnické brigády

Žádný, a už vůbec ne speciální, vojenský útvar se neobjeví jen tak ničeho. Vždy je potřeba znát, proč byl vytvořen, jaké jsou jeho úlohy a postavení ve vojenské hierarchii. Jinými slovy - je potřeba znát, na co a jakým způsobem navazuje. Poměrně rychle lze odhalit, že tento útvar měl své předchůdce, i když ve své době se ne ke všem z nich hlásil.

Přestože tento útvar má své nástupce, stejného prohřešku se dopouští i i současní armádní vládci. Takže i 7. radiotechnický pluk ve Zbirohu měl svého předchůdce. Nebyl jím nikdo jiný, než litoměřický 7. spojovací (radiový) pluk, předtím poválečný 55. radiový prapor, ještě před válkou určité části telegrafního (spojovacího) vojska.

Nerad bych nakonec opomenul i to, že zbirožský vojenský útvar, podřízený v době vzniku Zpravodajské správě Generálního štábu (ZS/GŠ), nebyl vytvořen osaměle, ale patřil do trojice zpravodajských útvarů, také podřízených ZS/GŠ, přestože každý z nich byl pověřován jinými úkoly. Mimo jiné také díky nim se můžete v knihách začíst do povídání o „triádě“ vojenských útvarů zvláštního určení, dříve v přímé podřízenosti Zpravodajské správy GŠ, tedy o 7. radiotechnickém praporu, posléze pluku a brigádě ve Zbirohu (krycí číslo VÚ 7495), částečně i o jeho předchůdcích - 7. spojovacím (radiovém) pluku v Litoměřicích (popř. předtím v Kralovicích - VÚ 6174), stručně i o spolupracujících útvarech - o 7. výsadkovém pluku v Holešově (VÚ 7374) a částečně i o jeho nástupcích - 78. spojovacím (radiovém) středisku ZU Litoměřice (VÚ 3524), popř. armádních (divizních) jednotkách radiového a radiotechnického průzkumu.

Oprávněně proto vzpomínají pamětníci služby z 60. let na speciální armádní pluky v organizaci Zpravodajské správy Generálního štábu (1963-1965-1967). O něco pozdější organizace (1968 - 1969). Poté byl výsadkový pluk rozehnán a oba zbývající rozděleny na dva nové stupně - jeden z nich byl přejmenován a zůstal v podřízenosti Zpravodajské správy GŠ, druhý se transformoval o stupeň níže na ZS Západního vojenského okruhu v Táboře.

Poznal jsem to při skládání kapitol knihy a začleňování vzpomínek pamětníků - tehdejší vojáci byli na svůj útvar nesmírně hrdí! Dva a více roků ve vysídlených Sudetech pro ně většinou nebyly ztracené roky, ale získávání nových zkušeností.

Již brzy po roce 1969 se začíná uvažovat o možném sloučení, resp. užší spolupráci radiového a radiotechnického průzkumu v ČSLA, čili způsobu práce, který se využívá v současnosti. Rozhodnutí bylo však zatím odsunuto do pozadí probíhajícími personálními čistkami a postupným vytvářením dalšího zpravodajského útvaru nového typu - 78.

V roce 1978 dochází u útvaru k menším „kosmetickým“ změnám (přejmenování útvarů, organizační změny), ale to hlavní přijde zřejmě až v roce 1985, kdy vzniká 7. radiotechnická brigáda zvláštního určení, spojující bývalý 7. radiotechnický pluk i 7. spojovací (radiový) pluk do jednoho celku. Její název zároveň vyjadřuje důležitost radiotechnického průzkumu v novém věku, podpořeném výpočetní technikou ve všech komunikačních oborech.

Nebyla to však žádným překvapením. Každý, kdo pracoval na přelomu 70. a 80. let v technickém průzkumu ví, že význam fonie (hlasové přenosy) pro získávání relevantních výsledků velmi rychle klesal.

Začínaly se však nově objevovat jiné zdroje pro průzkumné jednotky, které bylo nutno poznat, zpracovat a nauřit se ovládat - složité dopplerovské radary, digitální utajovače hovorů, satelitní a mobilní telefonie, později i nové navigační systémy (GPS, GLONASS, BeiDou,...). Moderní armády tehdy už tehdy nasazují do operačního použití první „chytré“ zbraně, vojenskou techniku ukrývají do elektronicky !neviditelných" obalů (stealth).

Jako pověstná zlatá nit se dějinami pluku táhnou i události politické. Předělem se stávají zvláště roky 1968 - 1971, tj. okupace vojsky Varšavské smlouvy a následná normalizace, tentokrát už v režii československých politiků.

Ať si to chceme nebo nechceme přiznat, postavení vojáků po roce 1968 je úplně jiné, než bylo předtím - postupně se ztrácí iniciativa jednotlivců, protože v jejich kolektivech vidí, jak jsou odsunováni na vedlejší kolej u útvaru nebo i mimo něj ti sice odborně zdatní, ale - podle nových měřítek - „politicky nepřesvědčení“ či „pomýlení“.

Velká část zbirožského praporčického sboru sama odchází do zálohy v roce 1969, a to včetně těch velmi odborně zdatných. (Lze to dokázat na mnoha jménech z personálních rozkazů, které zde však nebudu zveřejňovat. Některá jména jsou však i dnes velmi dobře v hospodářství mediálně známá. Bohužel, díky normalizační době o ně armáda nenávratně příšla).

Další příčinou personálních opatření, jak jsou eufemisticky nazývány vyhazovy, jsou po roce 1968 dezerce několika profesionálních příslušníků pluku, kteří tímto - pro jejich dosavadní kolegy z útvaru svými důsledky velmi ne...

Stanoviště podél železné opony

Pro svoji činnost však pluk potřeboval kontakt s ozbrojenými silami potenciálního protivníka, proto vytvářel průzkumná stanoviště a podřízené jednotky podél železné opony.

Část z nich je popsána, jak na východní straně (Poledník, Čerchov, Velký Zvon, Havran, Dyleň, Brocken), tak i západní (Schneeberg, Gr. Kornberg, Hoher Bogen, Königswarte).

Níže je uveden příklad vojenské zpravodajské věže Havran, která se nacházela v západních Čechách v pohraniční oblasti bývalé železné opony.

Článek je případovou studií bývalé vojenské zpravodajské věže Havran, která se nacházela v západních Čechách v pohraniční oblasti bývalé železné opony. Zaměřuje se zejména na proces přechodu od vojenského zařízení přes ruinu k rozhledně a památníku železné opony. Studie se zaměřuje na změny fyzických struktur věže a obsahu expozice. Cílem je prezentovat analýzu formování zvláštního typu dědictví, zhodnotit a diskutovat o procesech vyjednávání o významu krajiny, demonstrovaných na místě s věží.

Seznam stanovišť:

• Poledník
• Čerchov
• Velký Zvon
• Havran
• Dyleň
• Brocken
• Schneeberg
• Gr. Kornberg
• Hoher Bogen
• Königswarte

Stanoviště na východní straně	Stanoviště na západní straně
Poledník	Schneeberg
Čerchov	Gr. Kornberg
Velký Zvon	Hoher Bogen
Havran	Königswarte
Dyleň
Brocken

V průběhu druhé světové války se ukázalo, že je dobré umět vyhodnotit nejen radiový odposlech fonie (řeči) protivníka, ale i jeho radiotechnických prostředků - radarů, identifikačních systémů vlastní/cizí a podobných.

V knize je stručně naznačen vznik a první roky života prostředního z nich, obsazujícího zbirožský zámek.

Vzniklá Československá republika se musela vypořádat s nezájmem předchozího válečného vedení rakousko-uherského soustátí o Čechy na čelních vojenských postech, včetně vojenské rozvědky. To mělo za následek, že důstojníků, převzaných nově vzniklou československou armádou, vyškolených ve zpravodajské práci nebo radiovém odposlechu, bylo opravdu jako šafránu.

Když se tato služba po dvaceti letech naučila pracovat a vybudovala si úspěšně svoji organizaci, byla v krátké době dvakrát za sebou dokonale decimována - nejdříve nacisty, brzy po válce i komunisty, kteří nahradili už dobře pracující zpravodajce dělnickými kádry bez vzdělání.

Železná opona

tags: #7 #radiotechnická #brigáda #zvláštního #určení #Zbiroh

Oblíbené příspěvky:

• Kdy a jak probíhá kontrola na neschopence?
• Tipy pro pohovor na střední školu
• Jak správně podat výpověď z důvodu nadbytečnosti?
• Komplexní průvodce srážkami ze mzdy v Německu
• Průvodce tiskopisem OSSZ