Platové podmínky státních zaměstnanců jsou, na rozdíl od soukromého sektoru, jasně dané. Každému z nich na účet pravidelně přichází výplata pouze v takové výši, jaká odpovídá jeho zařazení do platové tabulky.

Státní zaměstnanci se často ocitají pod palbou velké kritiky. Říká se, že nic nedělají, jsou líní a nepříjemní, úřední hodiny jsou nemožné a normální člověk si musí vzít dovolenou, aby na úřadu vůbec něco stihl vyřídit. A za to všechno berou nemalé peníze. Málokdo přitom ví, že státní zaměstnanci si vydělají pouze tolik, kolik jim přiznají tzv.

Definicí státního zaměstnance se zabývá zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve kterém se píše, že „státním zaměstnancem je fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činností uvedených v § 5“.

Platová tabulka a systém platových tříd a stupňů jsou základními pilíři platové politiky ve veřejné sféře. Pro státní zaměstnance představují důležitý nástroj pro stanovení jejich mzdy a odměňování. Státní zaměstnanec je osoba, která pracuje pro vládní nebo státní organizaci na úrovni státu, regionu nebo města. Jedná se o zaměstnání učitele, policisty, lékaře, soudce a dalších pracovníků ve veřejném sektoru.

Státní zaměstnanci mají platové tabulky a pravidla pro platové zařazení, která se zásadně liší od soukromého sektoru. Samotnou definicí státního zaměstnance se zabývá zákon č.

Platové třídy a stupně

Platové třídy a stupně představují hierarchický systém klasifikace zaměstnanců ve veřejné správě podle jejich pracovních zkušeností a odpovědností. Každá platová třída má definovaný rozsah platů a každý stupeň v této třídě má přiřazenou určitou mzdu. Platové třídy jsou obvykle stanoveny na základě vzdělání, dovedností, zkušeností a náročnosti práce.

Ilustrační obrázek platových tříd.

Státní zaměstnanec přijatý do služebního poměru je nejprve zařazen do jedné z 12 platových tříd (5-16) dle své pracovní pozice. Podrobný popis platových tříd obsahuje nařízení vlády č. 302, o katalogu správních činností. Každé povolání má doporučenou platovou třídu.

Platová třída může být stejná, nebo různá dle pracovní náplně konkrétní pozice (např. zdravotní sestry obvykle spadají do 9. platové třídy, ale sestra se specializovaným zaměřením může spadat až do 12. platové třídy).

Zaměstnanci jsou zařazováni do platových tříd na základě jejich kvalifikace a zkušeností. To může být stanoveno při nástupu do zaměstnání na základě analýzy jejich profesních dovedností a dosaženého vzdělání.

Aktuální požadavky na dosažené vzdělání pro platové třídy zaměstnanců ve veřejných službách a správě podle Nařízení vlády č.:

• Základní vzdělání: 1. a 2.
• Střední vzdělání: 3. až 5. platová třída: s výučním listem nebo maturitou, 6. až 8.
• Vyšší odborné vzdělání: 9. platová třída, 10.
• Vysokoškolské vzdělání: 10. až 12. platová třída: bakalářské nebo magisterské, 13. až 16.

O zařazení do platové třídy rozhoduje nadřízený a zaměstnavatel daného státního zaměstnance. To, na jakou platovou třídu má pracovník nárok, ovlivňuje jeho dosažené vzdělání. Pokud má zaměstnanec vystudovanou například jen základní školu, bude zařazen do 1. až 2. třídy.

Tzv. katalog prací stanoví zařazení prací do platových tříd podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti a člení je podle druhu do povolání - viz. nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě a nařízení vlády č.

Pro zařazení zaměstnance do platové třídy je určující druh práce sjednaný v pracovní smlouvě (popřípadě vyplývající ze jmenování) a nejnáročnější práce, kterou zaměstnanec v jeho mezích vykonává (jejíž výkon zaměstnavatel po zaměstnanci požaduje); zaměstnavatel tedy zařadí zaměstnance podle § 123 odst. 2 zák. práce do platové třídy, ve které je podle katalogu prací zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon na zaměstnanci požaduje.

Nelze při něm ale mechanicky vycházet jen z katalogem prací stanoveného rozdělení prací do platových tříd, neboť to má svůj význam jen ve spojení se základními charakteristikami platových tříd stanovenými zákonem, jak jsou tyto uvedeny v příloze k zákoníku práce, jež obsahují základní hlediska, z nichž uvedené rozdělení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jednotlivých prací vychází.

Charakteristika platových tříd

Základní charakteristiky platových tříd dle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací:

1. Práce sestávající z jednoznačných opakujících se pracovních operací. Práce s jednotlivými předměty, jednoduchými pomůckami a ručními nástroji bez vazeb na další procesy a činnosti. Provádění jednotlivých manipulačních operací s jednotlivými kusy a předměty malé hmotnosti (do 5 kg). Běžné nároky na smyslové funkce.
2. Práce stejného druhu konané podle přesného zadání a s přesně vymezenými výstupy, s malou možností odchylky a s rámcovými návaznostmi na další procesy. Práce s více prvky (předměty) tvořícími celek, například manipulace s předměty vyžadujícími zvláštní zacházení (křehké, těžké, vznětlivé, s nebezpečím nákazy). Dlouhodobé a jednostranné zatížení drobných svalových skupin (prstů, zápěstí) a ve vnuceném pracovním rytmu a při mírně zhoršených (například klimatických) vnějších podmínkách.
3. Práce s přesně vymezenými vstupy a výstupy a obecně vymezeným postupem s rámcovými návaznostmi na další procesy. Práce s celky a sestavami s logickým (účelovým) uspořádáním bez vazeb na jiné celky (sestavy).
4. Stejnorodé práce s rámcovým zadáním a s přesně vymezenými výstupy, s větší možností volby jiného postupu a s rámcovými návaznostmi na další procesy (dále jen "jednoduché odborné práce"). Práce s celky a sestavami několika jednotlivých prvků (předmětů) s logickým (účelovým) uspořádáním s dílčími vazbami na jiné celky (sestavy). Dlouhodobé a jednostranné zatížení větších svalových skupin.
5. Jednoduché odborné práce vykonávané s mnoha vzájemně provázanými prvky, které jsou součástí určitého systému. Zvýšené psychické nároky vyplývající ze samostatného řešení úkolů, kde jsou převážně zastoupeny konkrétní jevy a procesy různorodějšího charakteru s nároky na dlouhodobější paměť, dílčí představivost a předvídatelnost, schopnost srovnávání, pozornost a operativnost. Přesné smyslové rozlišování drobných detailů.
6. Různorodé, rámcově vymezené práce se zadáním podle obvyklých postupů, se stanovenými výstupy, postupy a vazbami na další procesy (dále jen „odborné práce"). Práce s ucelenými systémy složenými z mnoha prvků s dílčími vazbami na malý okruh dalších systémů. Zvýšené psychické nároky vyplývající ze samostatného řešení úkolů s různorodými konkrétními jevy a procesy a s nároky na představivost a předvídatelnost, schopnost srovnávání, pozornost a operativnost. Značná smyslová náročnost.
7. Odborné práce konané s ucelenými samostatnými systémy s případným členěním na dílčí subsystémy a s vazbami na další systémy. Usměrňování a koordinace jednoduchých odborných prací. Psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení úkolů, kde jsou rovnoměrně zastoupeny konkrétní a abstraktní jevy a procesy různorodého charakteru. Nároky na aplikační schopnosti a přizpůsobivost různým podmínkám, na logické myšlení a určitou představivost. Vysoká náročnost na identifikaci velmi malých detailů, znaků nebo jiných zrakově důležitých informací a zvýšené nároky na vestibulární aparát.
8. Zajišťování širšího souboru odborných prací s rámcově stanovenými vstupy a způsobem vykonávání a vymezenými výstupy, které jsou organickou součástí širších procesů (dále jen „odborné specializované práce").
9. Odborné specializované práce, ve kterých je předmětem komplexní samostatný systém složený z několika dalších sourodých celků nebo nejsložitější samostatné celky. Zvýšená psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení soustavy úkolů, kde jsou více zastoupeny abstraktní jevy a procesy, s nároky na poznávání, chápání a interpretaci jevů a procesů. Vysoké nároky na paměť, flexibilitu, schopnosti analýzy, syntézy a obecného srovnávání. Vysoké nároky na vestibulární aparát.
10. Zajišťování komplexu činností s obecně vymezenými vstupy, rámcově stanovenými výstupy, značnou variantností způsobu řešení a postupů a specifickými vazbami na široký okruh procesů (dále jen „systémové práce"). Předmětem práce je komplexní systém složený ze samostatných různorodých systémů se zásadními určujícími vnitřními a vnějšími vazbami.
11. Systémové specializované práce, jejichž předmětem činnosti je soubor oborů nebo obor s rozsáhlou vnitřní strukturou a vnějšími vazbami. Vysoká psychická námaha vyplývající z vysokých nároků na tvůrčí myšlení. Objevování nových postupů a způsobů a hledání řešení netradičním způsobem. Přenos a aplikace metod a způsobů z jiných odvětví a oblastí.
12. Činnosti s nespecifikovanými vstupy, způsoby řešení a velmi rámcově vymezenými výstupy s velmi širokými vazbami na další procesy, tvůrčí rozvojová a koncepční činnost a systémová koordinace (dále jen „tvůrčí systémové práce"). Předmětem je soubor oborů nebo obor s rozsáhlým vnitřním členěním a s četnými vazbami na další obory a s působností a dopadem na široké skupiny obyvatelstva nebo souhrn jinak náročných oborů.

Platové stupně

Platové stupně vyjadřují jednotlivé řádky v dané platové tabulce. Zařazení do nich se odvíjí od délky započitatelné praxe zaměstnance. To, zda se praxe z předchozího zaměstnání odrazí na zařazení do platového stupně, závisí na oboru, v jakém daný zaměstnanec pracoval.

Dalším klíčovým faktorem pro stanovení mzdy jsou platové stupně, které zohledňují délku praxe, ale vždy pouze na stejných nebo srovnatelných pozicích. Při přiřazování k určitému platovému stupni se také bere v úvahu vzdělání zaměstnance. Pokud například státní zaměstnanec má zkušenosti a znalosti odpovídající 9. platové třídě, avšak mu chybí požadované vzdělání, může mu být jeho praxe zkrácena o určitý počet let. Tento fakt ovlivňuje výši jeho platu.

Platové stupně zohledňují délku praxe (zkušenosti) pouze na stejné nebo podobné pozici. Praxe v odlišném oboru se většinou nezapočítává vůbec, nebo maximálně v délce ⅔. Ve výjimečných případech může být započítána celá.

Na zařazení do platového stupně má vliv vzdělání. Má-li státní zaměstnanec znalosti a zkušenosti například na zařazení do 9. platové třídy, ale chybí mu vzdělání, dochází k odečtu části praxe od 1 roku do 9 let, což ovlivní výši platu (např.

Platové tabulky

Platové tabulky jsou nástroj pro stanovení platového výměru státního zaměstnance. Existuje několik platových tabulek, kde každá odpovídá určitému oboru zaměstnání. Do jiné platové tabulky spadají složky integrovaného záchranného systému, do jiné pedagogové, úředníci, lékaři a podobně. Každá tato tabulka se skládá z tzv.

Státní zaměstnanci obvykle znají svou platovou třídu a platový stupeň prostřednictvím pracovní smlouvy, personálního oddělení nebo interního portálu organizace.

Kromě základní mzdy mohou státní zaměstnanci dostávat různé příplatky za práci (například práce přesčas, nebo za práci ve svátky).

Platová tabulka ve veřejném sektoru hraje klíčovou roli při odměňování státních zaměstnanců. Její správné fungování zajišťuje spravedlivé a transparentní odměňování podle stanovených kritérií. Pochopení platových tříd a jejich mechanismů je pro zaměstnance důležité.

Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu stanovenou pro služební místo, na které je zařazen, a pro platový stupeň, do kterého je zařazen v souladu s nařízením vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.

V případě, že je státní zaměstnanec jmenován na služební místo představeného, náleží mu příplatek za vedení v závislosti na počtu přímo podřízených státních zaměstnanců a zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu.

Státnímu zaměstnanci se určí osobní příplatek stanovený v souladu s § 144 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“) ve spojení s § 131 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 149 zákona o státní službě, nařízením vlády č. 36/2019 Sb., o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě osobního příplatku státního zaměstnance na výsledek služebního hodnocení a o změně nařízení vlády č.

Osobní příplatek je nenároková složka platu, kterou lze ocenit státního zaměstnance za jeho znalosti, dovednosti a výkonnost. Zveřejněné rozpětí osobního příplatku odpovídá obvyklé výši osobního příplatku při dosahování dobrých výsledků ve služebním hodnocení ve služebních úřadech v České republice.

Zvláštní příplatek náleží státnímu zaměstnanci, jehož služba spočívá v soustavné kontrolní, revizní a vyhledávací činnosti spojené s ochranou a zajišťováním veřejných zájmů vykonávané mimo sídlo ministerstva či jeho organizačních útvarů, pokud tato činnost není vykonávána u právnické osoby, jejímž je ministerstvo zřizovatelem nebo zakladatelem, nebo kterou podle zvláštního právního předpisu odborně řídí.

Dále zvláštní příplatek náleží státnímu zaměstnanci, jehož služba spočívá v trvalé průběžné přípravě na plnění úkolů spojených s přechodem státu z mírového stavu do stavu ohrožení nebo se zajišťováním krizového řízení.

Pružné rozvržení služební doby umožňuje, aby si státní zaměstnanec sám volil začátek i konec služební doby v jednotlivých pracovních dnech. Základní služební doba představuje časový úsek povinné přítomnosti na pracovišti a činí pro pondělí až čtvrtek 6 hodin, pro pátek 4 hodiny.

V čase mezi zvoleným začátkem a koncem služební doby je zahrnuta přestávka na jídlo a oddech v trvání 30 minut, která se nezapočítává do služební doby. Přestávka musí být státnímu zaměstnanci poskytnuta nejdéle po šesti hodinách nepřetržitého výkonu služby. Přestávku nelze poskytnout na začátku a na konci služební doby.

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami musí činit nejméně 11 hodin. Výjimečně jej lze zkrátit až na 8 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu musí v každém jednotlivém týdnu činit nejméně 35 hodin. Pokud tomu nebrání podmínky výkonu služby, měl by být stanoven všem státním zaměstnancům na stejný den tak, aby do něho spadala neděle.

Službou přesčas je služba konaná nad stanovenou týdenní služební dobu a mimo rámec rozvrhu směn. Službu přesčas, ve dnech pracovního klidu a v noční době lze státnímu zaměstnanci nařídit pouze výjimečně za podmínek a v rozsahu, které stanoví ustanovení § 102 zákona o státní službě ve spojení s ustanoveními § 93 a 94 zákoníku práce, a kolektivní dohoda.

V rozhodnutí o přijetí do služebního poměru se v zákonem stanovených případech stanoví zkušební doba v délce 6 měsíců. Adaptační proces je povinný pro každého nového zaměstnance a jeho cílem je usnadnit jeho orientaci v ministerstvu, na pracovišti a v útvaru, ve kterém bude působit.

Každý státní zaměstnanec má nárok na 5 týdnů dovolené v kalendářním roce, popř. na její poměrnou část vypočtenou podle počtu týdnů, které státní zaměstnanec v kalendářním roce odsloužil. Dobu čerpání dovolené určuje státnímu zaměstnanci bezprostředně nadřízený představený, a to podle odsouhlaseného rozvrhu dovolených. Určenou dobu čerpání dovolené oznámí státnímu zaměstnanci alespoň 14 dnů předem.

Bezprostředně nadřízený představený je povinen určit státnímu zaměstnanci čerpání dovolené v kalendářním roce v rozsahu, na který státnímu zaměstnanci vznikne nárok. Poskytuje-li dovolenou v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se nedohodne se státním zaměstnancem jinak.

Čerpání dovolené je bezprostředně nadřízený představený povinen státnímu zaměstnanci určit tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém státnímu zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo. Státní zaměstnanec může požádat služební orgán o převedení části dovolené (max.

Státní zaměstnanec má nárok na služební volno a v některých případech na plat, nemůže-li pro překážky ve službě na straně státního zaměstnance vykonávat státní službu (např.

Státní zaměstnanec má nárok na služební volno a na plat, nemůže-li pro překážky na straně služebního úřadu (např.

Na základě Kolektivní dohody vyššího stupně může státní zaměstnanec čerpat indispoziční volno v rozsahu 5 dnů v průběhu kalendářního roku. Za každý den indispozičního volna se poskytuje náhrada platu ve výši denního výdělku. Nevyčerpané indispoziční volno nelze převádět do následujícího kalendářního roku.

Státní zaměstnanec je povinen absolvovat po vzniku služebního poměru úvodní vstupní vzdělávání. Státní zaměstnanec může využít k individuálním studijním účelům služební volno v rozsahu až 5 dnů v průběhu kalendářního roku. Nevyčerpané studijní volno nelze převádět do následujícího kalendářního roku.

Státní zaměstnanec si může zvýšit vzdělání studiem na vyšší odborné škole, vysoké škole anebo vysláním na studijní pobyt na náklady služebního úřadu, státnímu zaměstnanci náleží služební volno s náhradou platu ve výši průměrného výdělku.

O kratší služební době rozhoduje služební orgán na základě písemné žádosti státního zaměstnance. Každý státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení, které zahrnuje hodnocení výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli.

Služební hodnocení obsahuje závěr o tom, jakých výsledků státní zaměstnanec dosahoval v rámci služby. Služební hodnocení dále stanovuje individuální cíle pro další osobní rozvoj státního zaměstnance. Státní zaměstnanec musí být se služebním hodnocením vždy seznámen.

tags: #zařazení #zaměstnance #do #platové #třídy #kritéria

Oblíbené příspěvky:

• Pracovní příležitosti s pobytovou kartou v ČR
• Romantika na pracovišti: ano či ne?
• Rodičovská dovolená a daně
• Vývoj mezd v ČR
• Práce pro administrativu v Liberci