V každé společnosti, jejíž ředitel bude chtít mít pořádek a zdravé vztahy se zaměstnanci by měla platit určitá pravidla a povinnosti, které by měli zaměstnanci respektovat. Tyto základní povinnosti bývají zpravidla součástí pracovního řádu. Pokud jsou povinnosti porušovány ze strany zaměstnavatele, je zaměstnance oprávněn podat stížnost. Nedodrží-li zaměstnanec pracovní řád, nebo poruší-li jakýkoli jeho bod je zaměstnavatel oprávněn výchovně na zaměstnance působit, či realizovat kárné opatření. U závažnějších, či opakovaných přestupků se pak používá forma napomenutí (důtky).

Práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatele upravuje zákoník práce. Nejen povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli, ale i práva zaměstnance a stejně tak i zaměstnavatele řeší zákoník práce a interní předpisy zaměstnavatele. Zákoník práce povinnosti zaměstnance definuje v několika svých částech.

Často si v praxi nevíte rady, o které předpisy vlastně jde. Základní povinnosti zaměstnanců definuje zákoník práce ve svém § 301. Zákoník práce - zákon č.262/2006 Sb., ve znění pozdější předpisů, který je v účinnosti od 1.1.2007, už nezná dlouho ( a stále) běžně používaný pojem „porušení pracovní kázně“. Namísto toho najdeme ve výpovědních důvodech pod § 52 pojem „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci".

Nad rámec zákonem stanovených povinností si společnosti určují pravidla, kterými se zaměstnanci musí řídit. Dalšími důvody je udržení nastavené firemní kultury a naplnění firemní vize, mise a cílů. Primárním důvodem je bezpečnost na pracovišti.

Základní povinnosti zaměstnanců

Od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práce sjednané v pracovní smlouvě. Tyto práce je zaměstnanec povinen konat v týdenní rozvržené pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (to platí také pro pracovní poměr založený jmenováním). Zaměstnanec má zásadně povinnost konat pouze druh práce sjednaný v pracovní smlouvě a v místě takto sjednaném případně na jiném dohodnutém místě (s výjimkou převedení na jinou práci a změně místa výkonu práce).

• Osobní výkon práce v pracovní době: Zaměstnanec je povinen osobně vykonávat sjednané práce v pracovní době dle pokynů zaměstnavatele.
• Pokyny zaměstnavatele (nadřízených): Zaměstnanci jsou povinni plnit pokyny nadřízených, pokud jsou v souladu s právními předpisy a pracovní smlouvou.
• Řádné plnění povinností: Zaměstnanec je povinen pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit svědomitě svěřené úkoly a prohlubovat si kvalifikaci.
• Spolupráce s ostatními zaměstnanci: K základním povinnostem patří dodržování zásad spolupráce, slušného chování a nenarušování pracovního prostředí.
• Využívání pracovní doby: Zaměstnanec je povinen plně využívat pracovní dobu k plnění pracovních úkolů, včetně včasného příchodu a odchodu.
• Dodržování předpisů a BOZP: Zaměstnanec je povinen dodržovat právní předpisy vztahující se k vykonávané práci a ostatní předpisy, pokud s nimi byl řádně seznámen, zejména předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Z povinnosti vykonávat sjednané práce osobně vyplývá, že je vyloučeno, aby se při jejich výkonu nechal zaměstnanec někým zastoupit. Osobní výkon práce je jedním ze základních znaků pracovního poměru, který proto smrtí zaměstnance vždy skončí. Základní povinnosti zaměstnanců i vedoucích zaměstnanců stanoví zákoník práce (§ 301-303 ZP).

Ve svém ustanovení § 106 odst. 4 ZP vychází z toho, že každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (podle definice obsažené v ustanovení § 349 odst. 1 ZP) navíc zákoník práce vnímá jako nedílnou a trvalou součást kvalifikačních předpokladů zaměstnance.

Dle ustanovení § 31 ZP je třeba, aby zaměstnavatel ještě před uzavřením pracovní smlouvy seznámil budoucího zaměstnance mj. s povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru. Při nástupu do práce pak musí zaměstnavatel podle ustanovení § 37 odst. 5 ZP seznámit zaměstnance s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy. Dostatečné seznámení s těmito ostatními předpisy je předpokladem pro to, aby bylo porušení některého z jejich ustanovení možno chápat jako porušení ze strany zaměstnance.

Stanovením povinnosti ochrany majetku zaměstnavatele vyjadřuje zákoník práce v obecné rovině jednak prevenční povinnost zaměstnance směrem k majetku zaměstnavatele, jednak povinnost loajality zaměstnance k této druhé straně pracovněprávního vztahu. Jde o povinnosti, které nejsou striktně vázány na pracovní dobu zaměstnance (nejsou limitovány jejím začátkem a koncem), protože i mimo pracovní dobu, jestliže pracovněprávní vztah trvá, lze po zaměstnanci požadovat plnění povinností spočívajících především v tom, aby se něčeho zdržel nebo něco nekonal.

Povinnosti zaměstnanců v oblasti BOZP

Důležitou roli hraje bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP). Dle ustanovení § 101 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce.

Každý zaměstnanec je povinen:

• Dbát o svou vlastní bezpečnost a zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se dotýká jeho jednání.
• Účastnit se školení BOZP a podrobit se pracovnělékařským prohlídkám.
• Dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP.
• Používat stanovené pracovní prostředky a osobní ochranné pracovní prostředky.
• Nepožívat alkohol a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích.
• Oznamovat nadřízenému nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují bezpečnost nebo zdraví.
• Bezodkladně oznamovat svůj pracovní úraz a spolupracovat při objasňování jeho příčin.

Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.

Vedoucí zaměstnanci a jejich specifické povinnosti

Další povinnosti klade zákoník práce v ustanovení § 302 na vedoucí zaměstnance. Těmi jsou zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucímu zaměstnanci přísluší nejen hodnotit pracovní výkonnost a pracovní výsledky zaměstnanců, ale promítnout tyto parametry do jejich odměny za práci.

Mezi specifické povinnosti vedoucích zaměstnanců patří:

• Stanovování a ukládání pracovních úkolů podřízeným zaměstnancům.
• Organizace, řízení a kontrola práce podřízených zaměstnanců.
• Hodnocení pracovních výsledků a pracovní výkonnosti podřízených zaměstnanců.
• Zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
• Zabezpečení odborného rozvoje zaměstnanců.

Skutečnost, že šlo o vedoucího zaměstnance, má vedle dalších okolností zpravidla za následek, že porušení „pracovní kázně“ je posuzováno v případě soudního sporu jako „horší“ (závažnější) než u zaměstnance řadového. Důležité je v této souvislosti připomenout, že až na výjimky okamžikem, kdy se vedoucí zaměstnanec dozvěděl o porušení povinnosti podřízeným zaměstnancem, začíná pro zaměstnavatele běžet subjektivní lhůta ve smyslu ustanovení § 58 zákoníku práce, tedy lhůta pro dání výpovědi nebo okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení povinnosti. Vedoucí zaměstnanec by proto měl na takové porušení rychle reagovat, aby mohl zaměstnavatel zvolit podle intenzity porušení „pracovní kázně“ odpovídající řešení (ať už formou tzv.

Ochrana majetku zaměstnavatele

Dle ustanovení § 249 ZP je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. V odůvodněných případech je povinností zaměstnance proti hrozící škodě přímo zakročit.

Dle ustanovení § 504 NOZ obchodní tajemství "tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení". V této souvislosti občanský zákoník definuje ve svém ustanovení § 2985, co lze považovat za porušení obchodního tajemství.

Jednání zaměstnance, které směřuje proti ochraně majetku zaměstnavatele a které je v rozporu s jeho oprávněnými zájmy, může spočívat např. v odcizení věcí ve vlastnictví zaměstnavatele, zneužití zaměstnanecké výhody nebo v ohrožení či porušení obchodního tajemství. Často jde o jednání, které má i trestněprávní důsledky.

Povinnost	Popis
Osobní výkon práce	Osobní konání sjednané práce v pracovní době.
Plnění pokynů	Plnění pokynů nadřízených, pokud jsou v souladu s předpisy.
Řádná práce	Pracovat řádně podle svých schopností a prohlubovat si kvalifikaci.
Spolupráce	Dodržování zásad spolupráce a slušného chování.
Využití pracovní doby	Plné využití pracovní doby k plnění úkolů.
Dodržování předpisů	Dodržování právních předpisů a BOZP.
Ochrana majetku	Ochrana majetku zaměstnavatele před poškozením a zneužitím.

tags: #zakladni #povinnosti #zamestnance #zakonik #prace

Oblíbené příspěvky:

• Výpověď z pracovního poměru – vzor
• Práce v personalistice Mladá Boleslav
• Podmínky náhrady mzdy za svátek
• Jak vypovědět stavební spoření Liška?
• Pravidla pro výpověď v ČR