Vývoj platů státních zaměstnanců v České republice: Statistická analýza
Každoročně aktualizovaná publikace a interaktivní aplikace think-tanku IDEA při Ekonomickém ústavu Akademie věd ČR nabízí podrobné analytické vhledy do struktury a dlouhodobých trendů v počtech zaměstnanců státu, výše jejich průměrných platů a výdajů na ně za období 2003-2024.
Pro český stát pracuje téměř půl milionu zaměstnanců placených ze státního rozpočtu - zaměstnanci státu. Velmi závisí na zvolené definici pojmu.
Státní zaměstnanci v Česku jsou skupinou zaměstnanců, které zaměstnávají státní složky a které jsou placeny ze státního rozpočtu České republiky. Může existovat řada definic a pojetí. V nejužší variantě jde nepřesně řečeno o tzv.
Definice státního zaměstnance
Například dle zákona o státní službě je státním zaměstnancem osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo k výkonu některé z činností uvedených v § 5 zákona o státní službě.[1] Tato úzká definice by zahrnula pouze zaměstnance tzv. služebních úřadů státu ve služebním poměru, tj. de facto pouze státní úředníky.
Takových státních zaměstnanců je dle statistik Ministerstva vnitra 67 945 (rok 2020). Při započítání obslužných míst v pracovním poměru jde celkem o 75 796 státních zaměstnanců zařazených ve služebních úřadech, kterých je celkem 234.
Jde ovšem opět o místa tzv. systemizovaná, tj. papírově vytvořená, ne nutně reálně obsazená (průměrná obsazenost služebních míst byla v roce 2020 89,5 %).[2] U zaměstnanců služebních úřadů je možné uvést i další statistiky.
Například, že v roce 2020 bylo na služebních úřadech 55 % zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním a dalších 41 % středoškolsky vzdělaných. Co do rozdělení dle pohlaví tvořilo skladbu zaměstnanců 26,5 % mužů a 73,5 % žen.[3] Počet těchto zaměstnanců zůstává v posledních letech konstantní (v roce 2020 jich bylo pouze o cca 500 více než v roce 2015, přičemž rostl jen obslužný personál v pracovním poměru).[4]
Pojem „úředník“ je ovšem i v tomto pojetí zavádějící. Ve služebním poměru nejsou pouze úředníci vydávající správní akty, ale také stratégové, IT specialisté, projektoví manažeři, analytici, právníci, PR specialisté atd.
V rozšířeném pojetí jde o zaměstnance organizačních složek státu (ministerstva, ústřední orgány státní správy, soudy apod.) a příspěvkových organizací státu. Dle Ministerstva financí činí počet takto definovatelných zaměstnanců 482 270 (rok 2021).[5] S tímto číslem tvoří zhruba 7 % lidí v produktivní věku (18-65 let). Jde o počet míst, na která mají jednotlivá ministerstva v rozpočtu vyčleněny peníze.
Všechna místa ale nemusí být obsazena. Na platech to je asi 239 miliard korun.[6] V tomto pojetí jsou vedle státních úředníků zahrnuti také zaměstnanci soudů a státních zastupitelství, zaměstnanci škol regionálního školství, vojáci a další příslušníci ozbrojených sil a příslušníci bezpečnostních sborů (Policie ČR, hasiči, celní správa, vězeňská služba, GIBS).
Je nutné dodat, že například v roce 2020 bylo dle státního závěrečného účtu ve vládou regulované sféře zaměstnáno 463 648 zaměstnanců, z čehož bylo 265 254 zaměstnáno v příspěvkových organizacích státu a 198 394 v organizačních složkách státu.
V nejširším pojetí lze dojít k závěru, že celkově veřejný sektor zaměstnává téměř milion zaměstnanců tedy pětinu[8] až čtvrtinu[9] všech pracujících. V tomto přístupu jsou ovšem započítáni všichni zaměstnanci, kteří v důsledku (či de facto), tj. nepřímo, mají podíl na platu či mzdě ze státního rozpočtu.
Jde například o zaměstnance územních samosprávných celků (obcí a krajů), kteří vykonávají státní správu v přenesené působnosti (část jejich platů je sanována příspěvkem na výkon státní správy, který je součástí státního rozpočtu, a dále příjmy samospráv z rozpočtového určení daní apod. - v tomto druhém případě lze hovořit i o zaměstnancích obcí a krajů vykonávající pouze samostatnou působnost samosprávy), a pak dále zaměstnanci soukromého sektoru, kteří pracují na veřejných zakázkách spolufinancovaných státním rozpočtem.
Zahrnutím poslední skupiny vzniká již velmi volné pojetí státního zaměstnance. V této volné definici je tedy státním zaměstnancem každý, jehož mzda je přímo či nepřímo vyplácena z daní vybraných státem (státní rozpočet).
Rozdíl mezi zaměstnancem soukromého sektoru a veřejného sektoru není jen ve faktickém pobírání mzdy proti platu, ale i v mechanismu získávání příjmů zaměstnavatelem. Zatímco mzda soukromého sektoru se řídí pravidly tržní soutěže, platy pracovníků státu a veřejného sektoru jsou určeny politikou státu a jsou pevně stanoveny v nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.[10]
Výhodou státních platů je určitá jistota příjmu pro konkrétního jedince, co se týče konkrétní tabulkové výše platu. Společnost jako celek ovšem může doplácet na celkové neefektivitě plošného odměňování a na neustálých politických sporech, jak vysoké by měly být platy ve veřejném sektoru.
Tabulkový plat státního zaměstnance se stanovuje na základě vykonávané činnosti, ke které je v katalogu prací přiřazena platová třída, kdy s vyšší platovou třídou stoupá plat, ale také nároky na zaměstnance (např.
V širších definicích státních zaměstnanců nebo zaměstnanců veřejného sektoru, proto musíme započítat pracovníky státem poskytovaných služeb, jako jsou veřejné školství, veřejné zdravotnictví, soudnictví, bezpečnost či hasiči.
Ve volném pojetí je možné započítat i zaměstnance různých firem realizujících veřejné zakázky, které jsou najímány externě a vypláceny z obecních nebo státních prostředků. Například pracovníky stavějící pro stát dálnice či železnice a realizující další investiční výdaje z veřejných rozpočtů.
Je třeba zdůraznit, že graf Ministerstva financí počítá pouze se zaměstnanci organizačních složek státu a příspěvkových organizací státu. V grafu chybí celý sektor veřejného zdravotnictví.
Obecně je v sektoru zdravotnictví lékařů a zubařů dalších cca 50 tisíc, zdravotních sester přes 80 tisíc.[11] Zaměstnanci obecních a městských úřadů a krajských úřadů jsou placeni z veřejných rozpočtů, de facto tedy ze státního rozpočtu (resp. z příjmů obcí a krajů - daně, transfery nebo poplatky), jen Magistrát hlavního města Prahy má přes dva tisíce zaměstnanců.
Podle státních rozpočtů v kostce,[13] které od roku 2016 uvádí počty oficiálních státních zaměstnanců je trend jasný. Oficiální počet se rok od roku zvyšuje.
Pokud chceme sledovat širokou definici státního zaměstnance (přímí i nepřímí) je nutné sledovat všechny subjekty (dodavatele ve veřejných zakázkách, neziskové organizace, zaměstnance obcí a krajů).
Je vhodné zmínit, že soukromé volnotržní firmy jako jediné jsou schopny produkovat bohatství, odložením kapitálové spotřeby a investic do nových způsobů výroby, aby stát následně toto bohatství přes vybrané daně přerozdělil, či spotřeboval. Veřejný sektor je sice zahrnut v HDP, ale pouze ve spotřebě.
Stát nemá motivaci v podobě zisku a produkce dodatečného bohatství tak není nutnou prioritou. Z vybraných daní poskytuje veřejné služby, jako jsou stavba dopravních cest, dostupné zdravotnictví, školství, sociální služby, důchody, atd...
V grafu níže jsou všichni zaměstnanci (cca 5,2 milionu). Pokud se podíváme na všechny občany v produktivním věku (6,9 mil) 18-65 let vyjde nám, že zhruba 7 % (482 270) z nich je zaměstnáno státem.
Toto jsou počty státních zaměstnanců podle oficiálních statistik zaměstnaných přímo vládou.
V lednu 2022 publikoval Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR studii Státní zaměstnanci a úředníci: kde pracují a za kolik?[17]
Podle studie je v České republice zhruba jeden milion osob, kteří jsou přímo či nepřímo placeni ze státního rozpočtu, ti jsou ve studii pojmenováni jako zaměstnanci veřejného sektoru.
Platy necelé poloviny z nich (464 tisíc) jsou vypláceny přímo ze státního rozpočtu (tzv. státní zaměstnanci). Ostatní jsou placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů včetně obecních a krajských.
Ze státních zaměstnanců jich 265 tisíc (57 % státních zaměstnanců) pracuje v příspěvkových organizacích, včetně učitelů a dalších zaměstnanců regionálního školství; zbývajících 198 tisíc (43 % státních zaměstnanců) v policii, armádě, na ministerstvech a dalších státu podřízených úřadech.
Specifické skupiny státních zaměstnanců
Specifickou podskupinu představují zaměstnanci ministerstev, ústřední a neústřední státní správy. Státní úředníci (78 tisíc) v této studii tvoří 1) zaměstnanci ministerstev (23 tisíc), 2) zaměstnanci ostatní ústřední státní správy (4 tis.) a 3) zaměstnanci správy neústřední (51 tis.).
Mezi největší zaměstnavatele ostatní ústřední státní správy patří Český statistický úřad (cca 1,5 tisíce osob), Úřad vlády (cca 500), Správa státních hmotných rezerv (cca 400) nebo Energetický regulační úřad (cca 300).
V neústřední správě jsou zaměstnaností největší Finanční správa České republiky (15 tisíc), Úřad práce ČR (11 tisíc) a Česká správa sociálního zabezpečení (8 tisíc) a dále katastrální úřady (4 tisíc) a krajské hygienické stanice (2 tisíce).
Bezpečnostní sbory (82 tisíc; 18 % státních zaměstnanců) zahrnují především zaměstnance policie (42 tisíc; 9 %), vězeňské služby, (11 tisíc; 2 %), soudů (10 tisíc; 2 %), Hasičského záchranného sboru ČR (bez dobrovolných hasičů; 10 tisíc; 2 %), Generálního ředitelství cel (6 tisíc ; 1 %) a státních zastupitelství (3 tisíce; 1 %).
Ve studii je dále použita skupina „ostatní včetně Armády ČR“, neboli ostatní organizační složky státu. Zaměstnávají 39 tisíc plných úvazků (8 % státních zaměstnanců) a zahrnují především armádu pod kapitolou Ministerstva obrany ČR zodpovědnou za většinu zaměstnanců (32 tisíc; 7 %).
Příspěvkové organizace zaměstnávají 265 tisíc osob (57 % státních zaměstnanců). Naprostá většina z nich (254 tis.; 55 %) představuje zaměstnance škol v regionálním školství (mateřské, základní, střední a vyšší odborné školy, konzervatoře) financovaných ze státního rozpočtu skrze kapitolu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy.
Vývoj platů státních zaměstnanců
Další zjištění studie se týká platů. Podle autorů došlo k tomu, že ačkoliv nominální i reálné průměrné platy státních úředníků od roku 2013 soustavně rostly, od roku 2018 již jejich růst zaostával za růstem mezd v celé ekonomice, takže jejich relativní úroveň v roce 2020 byla výrazně nižší než v roce 2018 (-3 až -6 procentních bodů podle typu organizace).[17]
Průměrný plat v centrálních institucích byl v roce 2020 46 500 korun a v ostatních státních úřadech 43 900 korun. Rozdíly v platech odrážejí druh, místo i délku práce, vzdělání či podíl vedoucích pozic.
Je nutné i zde připomenout, že velká část státních zaměstnanců má vysokoškolské vzdělání. Podle informačního systému o průměrném výdělku tvořili v pololetí roku 2021 vysokoškoláci ve veřejné sféře téměř třetinu pracovníků, v soukromé jen 16 procent.
V roce 2024 se počet zaměstnanců státu meziročně mírně zvýšil o zhruba 3 000 osob (cca +0.6 %). Ubylo hlavně úředníků v neústřední správě jako např. na finančních úřadech a úřadech práce (-3,6 %), zatímco jejich počty na ministerstvech se nezměnily.
„Počty státních úředníků od roku 2011, od kterého lze čísla srovnávat, kolísaly mezi 71 a 79 tisíci. K poklesům došlo po roce 2010 a pak 2021 v rámci snah o konsolidaci veřejných financí,“ přibližuje klíčové trendy v počtech státních úředníků spoluautor studie Daniel Münich.
Naopak školství spadající pod MŠMT k růstu zaměstnanosti státu poslední dekádu přispívá pravidelně. V roce 2024 reálné platy všech státních úředníků celkově stagnovaly, ale těch na ministerstvech poklesly, a to už pátý rok v řadě.
Průměrné relativní platy státních úředníků, tedy v poměru k průměrné mzdě v ekonomice, klesají už od roku 2019. V roce 2024 dosáhly nových minim, zejména v neústřední správě a u ostatních ústředních orgánů.
Platové rozdíly mezi jednotlivými složkami státní správy i uvnitř složek zůstávají výrazné. Nejvyšší průměrné platy měli v roce 2024 zaměstnanci ministerstev (59 tis. Kč hrubého měsíčně), nejnižší naopak zaměstnanci neústřední státní správy. Průměrné platy zaměstnanců ministerstev se liší od průměrné mzdy v Praze v rozpětí +/- 15 %.
V roce 2024 dosáhly výdaje na platy zaměstnanců státu 265 miliard Kč, což je 11,8 % státního rozpočtu a 3,3 % HDP. Výdaje na samotné státní úředníky činily 43,5 miliardy Kč, tedy 1,9 % rozpočtu a 0,54 % HDP, přičemž náklady na platy úředníků ministerstev představovaly 16 mld. Kč, tedy 36 % celkových nákladů na státní úředníky.
Nominální výdaje na platy státních úředníků v posledních dvaceti letech převážně rostly, zejména mezi lety 2012-2019 kvůli růstu počtu zaměstnanců i platů. Po roce 2021 byl růst nominálních výdajů tažen snahou kompenzovat vysokou inflaci.
Reálné výdaje však poslední dvě dekády kolísaly a od roku 2021 prudce klesly v důsledku inflace i snah o konsolidaci výdajů státního rozpočtu.
Vliv ekonomické situace na vývoj mezd
V posledním roce se průměrná mzda zvyšovala sedmiprocentním tempem, výrazně rychleji než ceny, reálně tedy rostla. Zatím se však nepodařilo dohnat propad z předchozích dvou let.
Zvyšování mezd probíhalo v kontextu stále velmi nízké nezaměstnanosti, kterou nezvýšila ani postupná integrace uprchlíků z Ukrajiny. Lépe řečeno uprchlic, protože typicky šlo o ženy s dětmi.
Právě ženy stály výhradně za nárůstem počtu pracujících, meziročně jich podle Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) přibylo 118 tisíc, u mužů počet přinejlepším stagnoval.
Zapojování žen do zaměstnání napomáhalo i rozšiřování možností pracovat na zkrácený úvazek. Počet zkrácených úvazků meziročně vzrostl o 40,0 tisíce, respektive 9,0 %, a jejich počet tak dosáhl 483,3 tisíce.
Zkrácenou pracovní dobu mělo 14,4 % pracujících žen a jako nejčastější důvod uváděly péči o dítě. Na druhé straně rostl podle VŠPS také počet lidí kombinujících dvě zaměstnání.
Kromě ukrajinských občanů do Česka přicházeli za prací také cizinci z dalších zemí. Na konci roku 2024 bylo na Úřadu práce ČR registrováno celkově 846 tisíc zaměstnanců s cizím státním občanstvím a MPO evidovalo 132 tisíc cizinců s živnostenským oprávněním. Rychle přibývalo občanů Filipín, altaké Číny, Indie, Bangladéše, Kazachstánu a Egypta.
Na druhé straně ubývali pracovníci ze zemí Evropské unie: Poláci, Maďaři, Rumuni a Bulhaři, pro které české mzdy již přestávají být atraktivní.
Míra ekonomické aktivity tímto způsobem vystoupila na rekordní hodnotu 77,8 %, meziročně se zvýšila o 0,4 p. b. Před dvaceti lety byla zhruba na 70 %. Česko tak vloni zažívalo, navzdory válečné situaci a přetrvávající nejistotě, vcelku prosperující období, kdy trh práce byl makroekonomicky stabilizovaný.
Přeliv zaměstnanců do služeb
To však naprosto neznamenalo, že by se na něm nic nedělo! Probíhala čilá fluktuace zaměstnanců, která se projevovala i značnými přesuny mezi odvětvími. Především byl zjevný přechod části zaměstnanců z průmyslu do sektoru služeb.
Údaje podnikových statistik ukazují, že v pěti sekcích odvětvové klasifikace CZNACE se počet zaměstnanců meziročně snížil o 26,4 tisíce, zatímco v jedenácti sekcích se naopak zvýšil o 31,5 tisíce, ve zbylých dvou stagnoval.
Zpracovatelský průmysl přišel o 20,5 tisíce pracovních míst, což relativně znamenalo 1,9 %. Z větších zpracovatelských oborů prosperovala jen výroba potravinářských výrobků, kde se počet zaměstnanců zvýšil o 2,7 %.
Relativně největší snížení nastalo v těžbě a dobývání, kde stavy meziročně klesly o 7,8 %. V tomto kdysi významném odvětví tak zbylo už jen 16,8 tisíce zaměstnanců.
Nárůst počtu se na druhé straně odehrával zejména u činností v oblasti nemovitostí, které si připsaly zvýšení o 7,4 tisíce, což v tomto menším odvětví představovalo meziroční nárůst o 17,2 %.
Dále ve zdravotní a sociální péči s přírůstkem 6,9 tisíce míst (relativně 2,0 %) a pak ve vzdělávání s nárůstem o 5,3 tisíce, resp. o 1,6 %. Je dobré si též všimnout sekce profesní, vědecké a technické činnosti, kde přibylo 3,8 tisíce míst, což je zvýšení o 2,2 %.
V peněžnictví a pojišťovnictví se počet zaměstnanců zvýšil o 1,1 tisíce, což je nárůst o 1,6 %.
Tyto údaje navazují na dlouhodobý trend. Pokud se podíváme hlouběji do historie, co bylo před 20 lety, pak např. v těžbě a dobývání pracovalo v roce 2004 takřka třikrát více zaměstnanců a zemědělství jich mělo o polovinu více.
V průmyslu celkově ubylo 11 % zaměstnanců, ve stavebnictví 18 % a v dopravě a skladování 6 %. Na druhé straně za těch 20 let významně vzrostly počty pracovních míst v informačních a komunikačních činnostech (o 84 %), v administrativních a podpůrných činnostech (o 60 %), v profesních, vědeckých a technických činnostech (o 48 %) a nakonec ve zdravotní a sociální péči (o 43 %), což je především důsledek stárnutí české populace a nutnosti postarat se o větší počet seniorů.
Ovšem tři odvětvové sekce zůstaly i po dvaceti turbulentních letech početně nezměněné: ubytování, stravování a pohostinství, dále kulturní, zábavní a rekreační činnosti a - navzdory mýtům a dezinformacím, které se neustále objevují - také veřejná správa a obrana.
Dobrý rok po dvou špatných
Pokud jde o vývoj mezd, je nutné sledovat dvě statistické časové řady vedle sebe, abychom získali celkový obraz. První je samotný růst nominální průměrné mzdy, druhá růst spotřebitelských cen (inflace), který často dokáže celý přírůstek zničit.
K takovému poklesu reálné kupní síly výdělků došlo za posledních 20 let hned dvakrát.
V prvním případě se jednalo o roky 2012 a 2013, kdy reálná průměrná mzda poklesla o 2,3 %. Tomu předcházelo nejprve ochlazení růstu mezd od roku 2008 po vypuknutí velké světové finanční krize.
V následné vlně v roce 2013 došlo i k ojedinělému zastavení nominálního růstu, kdy průměrná mzda klesla meziročně o 32 Kč. Růst cen v tomto případě nehrál až tak významnou roli, za zmíněné dva roky vzrostly ceny o 4,7 %.
Opačně tomu bylo v letech 2022-23, kterým předcházela delší konjunktura 2015-19 a covidové období 2020-21.
V roce 2022 průměrná mzda nominálně vzrostla o 4,3 %, ovšem ceny se zvýšily o rekordních 15,1 %, takže reálně došlo k propadu průměrné mzdy o 9,4 %. V roce 2023 se nominální mzdový růst dostal na 8,0 %, ale i ten byl překonán cenovým skokem o 10,7 %, takže pokles reálné průměrné mzdy ještě pokračoval (2,4 %).
Teprve v loňském roce se kyvadlo přehouplo, když růst cen zvolnil na 2,4 %, zatímco mzdy nominálně stouply o 7,1 %, a reálně tedy o 4,6 %. Přiložený graf ukazuje tento vývoj detailněji na čtvrtletních údajích.
Mzdový růst byl v posledních dvou letech hnán jednak nedostatkem pracovní síly, jednak právě rostoucími nároky zaměstnanců, kterým se zvyšovaly životní náklady. Sedmi až osmiprocentní nominální růst byl srovnatelný s roky 2018-19, kdy doznívala delší konjunktura, tedy jeden z historicky nejvyšších.
Navíc je nutné zdůraznit, že především vloni působila na růst celkové průměrné mzdy výrazná brzda ve formě zmrazení platů v odvětví veřejné správy a obrany a ve vzdělávání. Bez těchto dvou sekcí by ve 4. čtvrtletí 2024 průměrná mzda vzrostla meziročně dokonce o 8,3 %, s nimi se zvýšila jen o 7,2 %.
Někomu hodně, někomu nic
Mzdová dynamika byla tedy na konci roku 2024 velmi různorodá podle odvětví či skupin zaměstnanců. Nejvyšší nominální meziroční nárůst (16,0 %) bychom ve 4. čtvrtletí 2024 našli u sekce činnosti v oblasti nemovitostí.
S odstupem následují profesní, vědecké a technické činnosti s 12,2 % a ubytování, stravování a pohostinství s 10,3 %. Ostatní sekce se držely pod desetiprocentní hranicí.
Nejvíce se k ní přiblížilo stavebnictví s 9,9 %, a pak zdravotní a sociální péče s 9,2 %. Zaměstnancům v těchto odvětvích se reálná kupní síla mezd zvýšila meziročně výrazně.
Zcela obrácená situace byla u již zmíněných dvou odvětví, kde pracuje dohromady 644,5 tis. zaměstnanců. Ve vzdělávání a ve veřejné správě a obraně se meziročně zvýšila platová úroveň pouze o 2,3 %, což bylo pod hranicí míry inflace (2,9 %)
To znamená, že u zaměstnanců těchto dvou odvětví s převahou státních zaměstnanců došlo ve 4. čtvrtletí 2024 k dalšímu propadu reálných mezd, a to po předchozích třech letech snižování jejich kupní síly.
K další výjimečné situaci došlo v těžbě a dobývání, kde při dramatickém poklesu počtu zaměstnanců (o 7,8 %) došlo jen k zanedbatelnému nárůstu průměrné mzdy o 663 Kč, To představovalo 1,2 % a bylo to nejméně ze všech sekcí.
Kromě uvedených tří odvětví se reálné mzdy zaměstnanců ve 4.
Plat versus mzda
Termín plat se používá pro odměnu státních zaměstnanců (politiků, úředníků) nebo obecně zaměstnanců ve veřejném sektoru (například platy politiků, poslanců, ministrů). Plat tedy berou zaměstnanci státu, krajů, obcí.
Zvýšení platů od 1.
Od ledna 2025 se mění výše tarifů ve většině platových tabulek státních zaměstnanců. Platová tabulka č.
Platová tabulka č. Platová tabulka č. Platová tabulka č. tarify od 1. ledna 2025. základě platové třídy (tj. vzdělání a náročnosti sjednané práce) a platového stupně (tj. délky praxe).
Platové tabulky 2025 - Základní platová tabulka - tabulka č.
Platové tabulky 2025 - zdravotní sestry, zdravotníci, sociální pracovníci - tabulka č.
Platové tabulky 2025 - lékaři, zubaři, farmaceuti - tabulka č.
Platové tabulky 2025 - učitelé a pedagogové - tabulka č.
Co to je plat?
Plat je tedy souhrnný pojem zahrnující všechny platové složky poskytnuté zaměstnanci za výkon práce. Součástí platu nejsou ostatní příjmy zaměstnance neposkytované za výkon práce (například odměny při životních výročích) ani náhrady platu (například za dobu překážek v práci). Více informací o platu, platových tabulkách uvádíme zde.
Jaký je rozdíl mezi platem a mzdou?
Pokud zaměstnanec pracuje v soukromé firmě, pobírá za svou práci mzdu.
| Rok | Průměrný plat na ministerstvech (Kč) | Zaměstnanci v neústřední státní správě |
|---|---|---|
