Odpovědnost Zaměstnavatele za Škodu Způsobenou Zaměstnanci: Podmínky a Druhy Odpovědnosti

Tento článek se zabývá odpovědností zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci, a to za podmínek stanovených zákoníkem práce. Kromě obecné odpovědnosti se zaměříme i na zvláštní případy odpovědnosti zaměstnavatele.

Právní Úprava Odpovědnosti Zaměstnavatele

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci je upravena následujícími právními předpisy:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (§ 265 až § 275 ZP)
Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (§ 61 až § 69 ZSZS)
Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů
Nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání)

Pracovněprávní Minimum: Odpovědnost Zaměstnavatele

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci je až na výjimky objektivní, zaměstnavatel tedy odpovídá za výsledek. Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho odpovědnost se poměrně omezí. Pokud škodu způsobila zaměstnanci třetí osoba, ale primárně za ni odpovídá zaměstnavatel, má zaměstnavatel, který nahradil poškozenému zaměstnanci škodu, právo na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému zaměstnanci za tuto škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

Druhy Odpovědnosti Zaměstnavatele

V rámci právní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu rozlišuje zákoník práce její následující druhy:

Obecná odpovědnost (§ 265 ZP)
Odpovědnost při odvracení škody (§ 266 ZP)
Odpovědnost na odložených věcech (§ 267 ZP)
Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání (§ 269 ZP až § 271u ZP)

Obecná Odpovědnost

Zákoník práce vychází z pravidla, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Aby mohl zaměstnanec požadovat po zaměstnavateli náhradu jím způsobené škody podle zákoníku práce, musejí být splněny (až na výjimky) následující předpoklady:

Vznik škody. Rozumí se majetková újma na straně zaměstnance.
Protiprávní jednání zaměstnavatele (jeho zaměstnanců či jiné osoby) nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům.
Vazba na plnění pracovních úkolů nebo přímá souvislost s ním. Co se rozumí pro účely náhrady škody plněním pracovních úkolů a co úkony v přímé souvislosti s ním, vymezují ustanovení § 273 ZP a § 274 ZP.
Příčinná souvislost mezi porušením na straně zaměstnavatele (úmyslným jednáním v rozporu s dobrými mravy) a vznikem škody.

V této souvislosti je nutné upozornit, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Na rozdíl od předpokladů obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu výše, v tomto případě je dána vazba jen na plnění pracovních úkolů na straně odpovědných zaměstnanců zaměstnavatele, ne zaměstnance samotného.

Naopak, za co zaměstnavatel neodpovídá a kde nelze hovořit o škodě hrazené zaměstnavatelem, je škoda na dopravním prostředku, kterého použil zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez souhlasu zaměstnavatele. Rovněž neodpovídá zaměstnavatel za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, k jejichž použití chyběl také souhlas zaměstnavatele.

Odpovědnost při Odvracení Škody

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za věcnou škodu (a účelně vynaložené náklady), kterou utrpěl při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, ovšem za podmínky, že škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Kdyby zaměstnanec při odvracení hrozící škody utrpěl poškození zdraví, nesl by zaměstnavatel odpovědnost v režimu odpovědnosti za škodu spojenou s pracovním úrazem.

Odpovědnost na Odložených Věcech

Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání (netýká se tedy obvyklých dopravních prostředků, kterých zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět). S tím koresponduje jeho odpovědnost za škodu na těchto věcech. Aby vznikla zaměstnavateli povinnost nahradit zaměstnanci škodu na odložených věcech, musejí být splněny vedle vzniku škody ještě následující předpoklady:

Odložení těchto věcí, a to při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím.
Skutečnost, že věci byly odloženy na místě k tomu (zaměstnavatelem) určeném nebo obvyklém.

Zaměstnanec musí v této souvislosti pamatovat na to, že k uplatnění náhrady škody na odložených věcech je potřeba, aby zaměstnavateli vznik takové škody ohlásil, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději pak do 15 dnů ode dne, kdy se o této škodě dozvěděl. Neučiní-li tak zaměstnanec, jeho právo na náhradu škody se promlčí.

Ačkoliv obecné vymezení této odpovědnosti se vztahuje na věci, které zaměstnanec do práce obvykle nosí, z dalších ustanovení zákoníku práce je zřejmé, že zaměstnavatel odpovídá za škodu na všech věcech, které zaměstnanec vnese do zaměstnání, tedy i těch, které se tam obvykle nenosí. I zde platí ustanovení o patnáctidenní promlčecí lhůtě. Rozlišení těchto věcí má význam jen z hlediska rozsahu náhrady škody.

Nemáte ještě registraci na epravo.cz? Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

Z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci na odložených věcech podle ust. § 267 odst. 1 zákoníku práce tak nelze za věc (předmět), která se obvykle nosí do zaměstnání, považovat osobní automobil, který zaměstnanec používá k cestě do zaměstnání a zpět. (Nicméně tento judikaturní názor Nejvyššího soudu ČR zřejmě nelze vnímat absolutně, tedy platný pro všechny případy bez výjimky. Je možno si představit odlehlé pracoviště, kam není možné se dopravit veřejnou hromadnou dopravou, kam proto zaměstnanci musejí do zaměstnání zcela běžně cestovat vlastním vozem. Pak by naopak měl být vlastní vůz považován za obvyklý dopravní prostředek, tedy věc, kterou zaměstnanci obvykle „nosí“ do zaměstnání, a měla by být na místě odpovědnost zaměstnavatele ve smyslu ust. § 267 odst. 1 ve spojení s ust. § 268 odst. 1 zákoníku práce, tedy právo zaměstnance na plné odškodnění, náhradu celé skutečné škody.)

Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10.000 Kč, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele (ust. § 268 odst. 2 zákoníku práce). Za zvláštní úschovu osobního automobilu podle ust. § 268 odst. 2 zákoníku práce je možné považovat jeho zaparkování na hlídaném parkovišti, které k tomu účelu zaměstnavatel zřídil. Nelze jím však rozumět parkoviště v areálu zaměstnavatele, které je pouze v dohledu vrátnice nebo hlídače, aniž by zaměstnavatel vrátnému uložil hlídat přesně určená parkovací místa. (Byla-li v projednávané věci možnost uložit klíče od osobního automobilu do trezoru, který zaměstnavatel zaměstnancům určil pro ukládání cenných věcí a předmětů (tedy věcí, které se obvykle do práce nenosí), neznamená to, že tímto úkonem (uložením klíčů od dopravního prostředku do trezoru) by zaměstnavatel přebíral do zvláštní úschovy i samotný automobil.)

Jestliže však nebyly splněny podmínky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na odložených věcech zaměstnance podle ust. § 267 zákoníku práce, ani v plném rozsahu podle ust. § 268 odst. 2 zákoníku práce, je třeba posoudit odpovědnost zaměstnavatele ještě podle ust. § 265 zákoníku práce, tedy z hledisek obecné odpovědnosti. Podle ust. § 265 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Podle ust. § 265 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Obě citovaná ustanovení upravují tzv. obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci.

Předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu však upravují rozdílně. Podle ust. § 265 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která zaměstnanci vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, jestliže příčinou škody bylo porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům. Okolnost, zda právní povinnosti porušil nebo úmyslně jednal proti pravidlům slušnosti a občanského soužití zaměstnavatel, zaměstnanec jednající jeho jménem nebo jiná osoba bez jakéhokoliv vztahu k zaměstnavateli, zde není významná; rozhodující je, že ke škodě došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Naproti tomu podle ust. § 265 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla i jinak než při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to za předpokladu, že ke škodě došlo následkem porušení právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele ze strany zaměstnanců jednajících jeho jménem nebo přímo samotným zaměstnavatelem - fyzickou osobou.

Předpokladem obecné odpovědnosti zaměstnavatele podle ust. § 265 zákoníku práce není, aby porušení právní povinnosti bylo zaměstnavatelem zaviněno. Zaměstnavatel odpovídá i za takové porušení svých povinností, k nimž došlo bez subjektivního zavinění jeho zaměstnanců.

Odpovědnost za Škodu (újmu) při Pracovních Úrazech a Nemocích z Povolání

Za újmu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání odpovídá zaměstnavatel bez ohledu na to, jestli porušil nějakou svoji povinnost či nikoliv. Naopak, odpovědnost může u zaměstnavatele vzniknout i v případě, že třeba na pracovním úrazu nese jisté „zavinění” i zaměstnanec sám. To má vliv pouze na skutečnost, jestli není důvod k tomu, aby se zaměstnavatel odpovědnosti zcela, nebo částečně zprostil.

Za škodu způsobenou pracovním úrazem zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci tehdy, jestliže vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Za škodu vzniklou nemocí z povolání nese zaměstnavatel odpovědnost, pokud zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Pakliže tento zaměstnavatel zaměstnanci škodu uhradil, a zjistil, že postižený zaměstnanec dříve pracoval za podmínek, z nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl postižen, u jiných zaměstnavatelů, má vůči nim právo na náhradu, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou zaměstnanec pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.

Pracovním úrazem je poškození zdraví zaměstnance způsobené náhlým, krátkodobým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Za pracovní úraz se považuje také úraz, který zaměstnavatel utrpěl pro plnění pracovních úkolů. a současně, že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody, tedy že úrazový děj nezahrnoval i další zdroj poškození zdraví (např. proto, že si zaměstnanec počínal neobvykle a lehkomyslně, a i když neporušil právní ani ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, musel si být, vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem, vědom, že si může způsobit újmu na zdraví; vždy ale musí uhradit alespoň 1/3 škody.

Nemocí z povolání je poškození zdraví zaměstnance způsobené dlouhodobým vlivem pracovního prostředí. Odpovídá za ni zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracoval za podmínek, za nichž nemoc z povolání, kterou byl postižen, vzniká. Nemoci z povolání jsou popsány v seznamu nemocí z povolání, vydaném právním předpisem.

Zákonné Pojištění

Zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání povinně pojištěni, a to buď u České pojišťovny (pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. 12. 1992), nebo u pojišťovny Kooperativa. Zmíněná povinnost se nevztahuje jen na organizační složky státu.

Zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Z titulu tohoto zákonného pojištění má zaměstnavatel právo, aby za něho pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Bližší podmínky a sazby pojistného stanoví vyhláškou Ministerstvo financí. V současné době je to vyhláška č. 125/1993 Sb.

V této vyhlášce je též popsán způsob úhrady škody. V podstatě může dojít k úhradě buď přímo od pojišťovny směrem k poškozenému zaměstnanci (poté, co bylo provedeno příslušné šetření podkladů předaných zaměstnavatelem), nebo škodu uhradí zaměstnavatel a pojišťovna mu bude poskytnuté plnění následně refundovat.

Odpovědnost Zaměstnance za Škodu Způsobenou Zaměstnavateli

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli způsobenou škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností v rámci plnění pracovních úkolů v případě a za podmínek stanovených zákoníkem práce. Pokud je zaměstnanec stižen duševní poruchou, je povinen nahradit škodu jím způsobenou jen v případě, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Jedinou výjimkou je případ, kdy se zaměstnanec do stavu, v němž není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, uvede sám vlastní vinou (tedy z nedbalosti nebo úmyslně).

Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 ZP, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Podíl náhrady u jednotlivých řádových zaměstnanců nesmí přesáhnout částku rovnající se jejich měsíčnímu průměrnému výdělku před vznikem škody. Zavinění zaměstnance je povinen prokázat zaměstnavatel (s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255 ZP - viz tabulka níže).

Zaměstnavatel může vyžadovat po zaměstnanci náhradu škody i v případě, kdy zaměstnanec vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli, nebo nezakročil proti hrozící škodě. Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu), s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli celý schodek vzniklý na těchto hodnotách. Přičemž dohodu o odpovědnosti lze uzavřít se zaměstnancem až dosažením věku 18 let.

Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Pokud však cena svěřené věci přesahuje částku 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě písemné dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Tyto věci musí mít zaměstnanec ve své dispozici a musí mít možnost s nimi nakládat. V případě ztráty pak ručí za tyto předměty neomezeně.

Závěr

Tento článek poskytuje komplexní přehled o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci dle českého zákoníku práce. Zahrnuje jak obecné principy, tak specifické situace, jako jsou pracovní úrazy, nemoci z povolání a škody na odložených věcech. Doufáme, že vám tento článek pomohl lépe porozumět vašim právům a povinnostem.

tags: #odpovědnost #zaměstnavatele #za #škodu #způsobenou #zaměstnancem