V dnešní době je stále aktuální téma konzumace alkoholu na pracovišti. V České republice platí jasná pravidla, která upravují tuto problematiku. Zaměstnavatelé i zaměstnanci by měli být s těmito pravidly dobře obeznámeni, aby předešli případným nedorozuměním a problémům. Připravili jsme pro vás přehled nejdůležitějších otázek a odpovědí týkajících se alkoholu na pracovišti.

Právo zaměstnavatele na kontrolu alkoholu

Zaměstnavatel má právo kontrolovat alkohol na pracovišti, ale pouze u zaměstnanců, u kterých existuje důvodné podezření, že jsou pod jeho vlivem. Kontrolovat ho však nemusí jen přímo váš zaměstnavatel, ale i váš nadřízený, respektive vedoucí pracovník, který k tomu má písemné oprávnění od zaměstnavatele.

Zaměstnavatel nemůže provádět jednotlivé ani hromadné namátkové kontroly na alkohol u svých zaměstnanců.

Pokud má zaměstnavatel nebo oprávněný nadřízený důvodné podezření, že jste na pracovišti pod vlivem alkoholu, musíte se podrobit dechové zkoušce. Pokud máte jako zaměstnanec vážné důvody, například zdravotní, že se dechové zkoušce podrobit nemůžete, může po vás zaměstnavatel požadovat, aby jste se podrobili lékařskému vyšetření a krevní nebo močové zkoušce.

Zbytkový alkohol a jeho důsledky

Také zbytkový alkohol na pracovišti může zaměstnanci způsobit celou řadu problémů. Někteří zaměstnavatelé mohou za “zbytkáč” dát dokonce i výpověď. Ne vždy to ale musí soud uznat.

V prosinci 2017 totiž vynesl u jednoho případu Nejvyšší soud České republiky rozsudek, který zrušil výpověď zaměstnance na základě naměření 0,32 ‰ alkoholu na pracovišti. Soudce totiž konstatoval, že pozitivní zjištění alkoholu neznamená vždy porušení povinností takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. Zbytkový alkohol v krvi zaměstnance proto není důvodem k výpovědi, řekl soud.

Je nutné vzít do úvahy konkrétní okolnosti každého případu - zejména funkci zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, situaci, v níž došlo k porušení pravidel, míru zavinění zaměstnance, či důsledky porušení právních předpisů pro zaměstnavatele. V neposlední řadě je rozhodující rovněž zjištěná míra hladiny alkoholu v krvi.

Postup při provádění kontrol

Provádět kontrolu nebo test alkoholu v krvi na pracovišti může buď zaměstnavatel nebo vedoucí pracovník, který k tomu má od zaměstnavatele písemné oprávnění - pověření. Ten zaměstnance vyzve, aby se podrobil zkoušce a sdělí mu konkrétní důvod podezření - například, že z něj on, nebo jiný zaměstnanec, cítí alkohol, že si všiml jeho potácení a špatné motoriky, nebo že jeví jiné známky požití alkoholu.

Kontrolu alkoholu v krvi lze provádět několika způsoby. Zpravidla se kontrola provádí jako orientační dechová zkouška pomocí detekčních trubiček nebo kalibrovaným digitálním alkoholtesterem. Výsledek zkoušky na alkohol je nutné písemně zaznamenat do protokolu o provedení orientační dechové zkoušky, pro případ dalšího šetření, a zavést ho do dokumentace BOZP. Pro případné svědectví o průběhu a výsledku zkoušky doporučujeme, aby byl přítomen alespoň jeden svědek.

Důsledky a pokuty

V případě, že zaměstnavatel prokáže zaměstnanci alkohol v krvi na pracovišti, nebo i mimo něj v pracovní době, může mu udělit pokutu (pokud je to uvedeno v interní směrnici firmy). Jako výjimečný prostředek může zaměstnavatel zvolit i okamžité zrušení pracovního poměru, ale pouze v případě, že se jednalo o zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance a nelze tak po zaměstnavateli požadovat, aby ho dále zaměstnával.

Zaměstnanec je povinen v případě pozitivní krevní zkoušky zaplatit náklady za její provedení, včetně dopravy apod. Stejně tak, když odmítnete orientační vyšetření (dechovou zkoušku), budete muset zaplatit odborné lékařské vyšetření.

Okamžité zrušení pracovního poměru má být pouze výjimečným prostředkem v případě, kdy pro zásadní (zvlášť hrubé) porušení povinností zaměstnance nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance i nadále zaměstnával.

Výjimky ze zákazu požívání alkoholu

Existují případy, u kterých je zákaz požívání alkoholických nápojů v práci lehce omezen. Jedná se o poskytnutí ochranného nápoje s nízkým obsahem alkoholu. ve slévárnách, hutích, sklárnách a jiných horkých provozech.

Pracovník však může vypít jen nápoj se sníženým obsahem alkoholu, například slabé pivo, mající nejvýše 1 % hmotnosti alkoholu, nebo 1,2 % objemu alkoholu, což je velmi málo. Pro příklad: výčepní piva mají zhruba 3,6 - 4,1 % objemu alkoholu.

Dalším, kdo může při práci pít alkohol, jsou pracovníci, jejichž práce je s alkoholem obvykle spojena, nebo u kterých je požívání alkoholických nápojů přímo součástí plnění pracovních úkolů. sládek, degustátor nebo ochutnávač či kontrolor kvality,v malé míře např.

Důležité je ale vědět, že omezení zákazu požívání alkoholických nápojů při práci u těchto osob se nevztahuje na požívání k jinému účelu.

TŘI DRUHY NÁPOJŮ

Všechny možné nápoje poskytované zaměstnavatelem zaměstnancům můžeme v souladu se zvláštními právními předpisy a se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP") rozdělit do tří kategorií, které si v tomto členění podrobněji probereme:

• ochranné nápoje - jejich poskytování je povinné v tzv. horkých a studených provozech, přičemž zvláštní právní předpis stanovuje nejen kvantitu, ale částečně také kvalitu (složení),
• pitná voda - její poskytování je opět povinné pro každého zaměstnavatele, přičemž důvodem není pouze pitný režim, ale také osobní hygiena a případně první pomoc na pracovišti,
• ostatní nealkoholické nápoje - jde o dobrovolnou aktivitu (benefit) zaměstnavatele, žádný právní předpis nestanovuje, co a v jakém rozsahu má zaměstnancům poskytovat. Dále sem patří také určitá technická zařízení jako varná konvice a kávovar, stejně tak hrnky, skleničky apod.

Ochranné nápoje

V souladu s § 104 odst. 3 ZP je zaměstnavatel povinen na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami poskytovat zaměstnancům "ochranné nápoje", a to v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Prováděcí předpis vymezuje dva druhy pracovišť, kde je nutno ochranné nápoje poskytovat: tzv. horké provozy, kde slouží k ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže a tzv. studené provozy, kde jsou určeny pro ochranu zdraví před účinky zátěže chladem. Ochranné nápoje se poskytují na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti tak, aby byly snadno a bezpečně dostupné.

Musejí být zdravotně nezávadné, mohou obsahovat látky zvyšující odolnost organismu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Množství alkoholu v nich nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého však nesmí vůbec obsahovat alkohol.

Neposkytne-li zaměstnavatel bezplatně ochranné nápoje, ačkoli k tomu má povinnost podle právního předpisu, hrozí mu pokuta inspekce práce až 1 milion Kč.

Jednoduše jsou vymezeny tzv. studené provozy vyžadující teplé ochranné nápoje, jako trvalá práce na:

• nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší než 4 °C,
• venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší než 4 °C.

Je-li některá z těchto podmínek naplněna, pak je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout teplý ochranný nápoj chránící před zátěží chladem, a to v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu.

Základním pravidlem je, že ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu.

V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 ke zmíněnému nařízení, části A, tabulky č. 1, do třídy I až IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod.

U práce zařazené podle přílohy č. 1 ke zmíněnému nařízení, části A, tabulky č. 1, do třídy IIIb až V se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou celkovou mineralizací. Množství tohoto ochranného nápoje se omezuje na polovinu ze 70 % náhrady ztráty tekutin, druhou polovinou ochranného nápoje je ochranný nápoj podle výše uvedeného, prvého bodu.

Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje i při trvalé práci v zátěži teplem zařazené krajskou hygienickou stanicí na návrh zaměstnavatele do čtvrté kategorie podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

Je nasnadě, že když pracovněprávní předpisy ukládají zaměstnavatelům povinnost poskytovat ochranné nápoje, tak se bude jednat o jejich daňově uznatelný výdaj (náklad) podle zákona o daních z příjmů. A tak tomu skutečně je, ačkoli by postačovalo obecné ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) ZDP - daňově účinné jsou výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů - tak je na daňovou uznatelnost ochranných nápojů výslovně pamatováno v § 24 odst. 2 písm. j) bodě 1 ZDP. Z pohledu dotyčného zaměstnance přitom vůbec nejde o předmět daně z příjmů, na což opět výslovně pamatuje § 6 odst. 7 písm. b) ZDP, ovšem pouze v rozsahu poskytovaném v souladu se zmíněnými zvláštními předpisy. Návazně na to se hodnota ochranných nápojů nezahrnuje ani do pojistných vyměřovacích základů.

Pitná voda

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. stanovuje rovněž požadavky na zásobování vodou, a to pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Pro naše účely se zaměříme na první případ. Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance.

Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky pro své zaměstnance. Zákon č. 309/2006 Sb. ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit, aby pracoviště byla zásobena vodou.

Dle § 53 nařízení vlády musí být prostor určený pro práci zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci.

Pojmem pitná voda je označována voda dodávaná z rozvodné sítě nebo ze studní, která musí mít takové fyzikálně - chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví, tedy nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, která by mohla ohrozit veřejné zdraví. Vodu je tedy možné označit za pitnou jen v případě, že jsou dodrženy hygienické limity ukazatelů jakosti pitné vody stanovené ve vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů.

V případě napojení provozovny na vodovodní síť odpovídá za dodržení výše uvedených hygienických požadavků provozovatel této rozvodné sítě. V případě, že zaměstnavatel není z nějakého důvodu schopen nebo ochoten zajistit pitnou vodu, je možno povinnost stanovenou nařízením vlády splnit též poskytnutím balené pitné vody.

V této souvislosti upozorňujeme, že by se mělo skutečně jednat o balenou pitnou vodu, tak jak ji definuje výše uvedená vyhláška. V tomto případě se otevírá otázka, jaké množství vody je postačující pro zajištění potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci? Odpověď na tuto otázku v právních předpisech nenalezneme. Lze předpokládat, že na jednoho zaměstnance a směnu v trvání 8 hodin je nutné počítat minimálně s jedním litrem pitné vody pro osobní potřebu.

Kromě této povinnosti, tedy povinnosti zajistit zásobení pracoviště pitnou vodou, má zaměstnavatel též povinnost poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ukládá zaměstnavateli povinnost soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje, vyhledávat a hodnotit případná rizika a přijímat taková opatření, která povedou k jejich odstranění a k minimalizaci ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců. Jedním z takovýchto nebezpečných činitelů pracovních podmínek je i rizikový faktor zátěž teplem, který vzniká v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek na pracovišti.

Pokud se tedy zaměstnavateli nepodaří odstranit nebo dostatečně omezit tento rizikový faktor prostředky kolektivní ochrany (vybavení pracoviště klimatizačními jednotkami, různá clonící zařízení) nebo opatřeními v oblasti organizace práce (řízená rotace pracovníků), musí poskytnout zaměstnanci osobní ochranný pracovní prostředek, tedy v tomto případě ochranný nápoj. Tato povinnost je stanovena § 104 zákona. Jak má takovýto ochranný nápoj vypadat a bližší podmínky jeho poskytování upravuje nařízení vlády v části druhé, hlavě II, dílech 1 a 3 a v příloze č.

V obecné rovině musí být ochranný nápoj zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organismu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento, avšak ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance alkohol obsahovat nesmí. Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu.

Požadavky na ochranný nápoj jsou dále blíže specifikovány dle náročnosti druhu práce, tedy dle tříd práce uvedených v příloze 1, části A, tabulce č.1. V případě, že jde o práci zařazenou do třídy práce I až IIIa, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod ( tyto požadavky velice často splní i voda pitná dodávaná z rozvodné sítě nebo ze studní).

Hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se tedy uplatňuje v případě, že dojde ke ztrátě tekutin překračující tento hygienický limit.

Zjištění ztráty tekutin při zátěži teplem se provádí měřením jen tehdy, jde-li o práci vykonávanou ve speciálním ochranném reflexním oděvu, oděvu s aktivním chlazením a větráním, v pracovním oděvu, který omezuje odpařování potu, nebo je-li práce vykonávaná v prostředí, v němž je relativní vlhkost pracovního ovzduší vyšší než 80 %. V ostatních případech zaměstnavatel poskytuje ochranné nápoje v rozsahu dle přílohy 1, části A, tabulky č.6, a to v závislosti na třídě práce (respektive energetickém výdeji) a operativní nebo výsledné teplotě kulového teploměru.

Poskytování ochranného nápoje nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. V této souvislosti je ještě nutno upozornit, že dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 zákona č.

Další pravidla a směrnice

Alkohol na pracovišti lze řešit i nad rámec zákona, a to buď v pracovním řádě nebo směrnici bezpečnosti práce.

Zákony a předpisy

• Zákon č. 262/2006 Sb. - Zákon zákoník práce
• Zákon č. 65/2017 Sb.
• Zákaz požívání alkoholických nápojů - § 106 odst. 4 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce
• Povinnost podrobit se zkoušce na alkohol - § 106 odst. 4 písm. i) zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce
• Přestupky na úseku bezpečnosti práce (dodržování zákazu alkoholu) - § 17 odst. 1 písm. x) zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce
• Správní delikty právnických osob na úseku bezpečnosti práce (dodržování zákazu alkoholu) - § 30 odst. 1 písm. x) zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce

tags: #narození #piti #v #zaměstnání #pravidla

Oblíbené příspěvky:

• Jak funguje náhrada mzdy v České republice?
• Amnesty International Česká republika – Lidská práva
• Školení BOZP v České republice: Co musíte vědět
• Legislativa stravování zaměstnanců
• Zkušenosti Kresliče AutoCAD