Může zaměstnavatel nařídit náhradní volno? Podmínky a práva zaměstnance
Práce přesčas není v pracovním poměru nic neobvyklého. Zaměstnanci, který pracuje nad rámec standardní pracovní doby, náleží průměrný výdělek navýšený o příplatek za práci přesčas ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku.
Avšak příplatek za práci přesčas není jedinou variantou, se kterou zákoník práce počítá.
Jak je to s odměňováním za práci přesčas? Na co si musím dát pozor, abych o odměnu za práci přesčas nepřišel?
Zákoník práce umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna místo placení příplatku dohodli (§ 114 odst. 1).
Zákoník práce ale ve svém znění neukládá zaměstnavateli povinnost, aby dohodu o poskytování náhradního volna za práci přesčas místo placení příplatku sjednal se zaměstnancem písemně.
Náhradní volno za práci přesčas však nelze zaměstnanci nařídit, lze ji s ním pouze dohodnout.
Pokud nechcete náhradní volno čerpat, pak Vám doporučujeme, písemně sdělit zaměstnavateli, že odmítáte čerpat náhradní volno a že požadujete zaplacení příplatku za přesčasovou práci.
Pokud byste zaměstnavateli toleroval tento postup a náhradní volno čerpal, pak ani kontrola z inspekce práce by neprokázala opak. Vychází se totiž z domněnky, že zaměstnanec čerpáním náhradního volna vlastně potvrdil ústní dohodu se zaměstnavatelem.
Nicméně, pozor si musíte dát na možnost sjednání mzdy s ohledem na práci přesčas v pracovní smlouvě, kterou pro všechny zaměstnance bez rozdílu zavedla novela zákoníku práce v roce 2012. Pokud tedy vaše pracovní smlouva uvádí, že mzda již zahrnuje odměnu za práci přesčas, pak po vás zaměstnavatel může požadovat, abyste pracovali přesčas bez nároku na příplatek nebo náhradní volno.
Na druhou stranu platí, že ne každý čas, který strávíte v práci nad rozsah běžné pracovní doby, je prací přesčas.
Na co se často v této souvislosti zapomíná, je fakt, že práce přesčas by měla být nařizována výjimečně a zaměstnavatel ji smí nařídit pouze z vážných provozních důvodů.
Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce i na dny pracovního klidu.
Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad výše uvedený rozsah pouze na základě dohody se zaměstnancem, přičemž v takovém případě celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.
Těhotné zaměstnankyně nesmějí být dále zaměstnávány prací přesčas.
Mladiství zaměstnanci jsou více chráněni a tudíž jejich pracovní doba má svá specifika. Zaměstnavatel jim v principu nesmí ukládat práci přesčas a práci v noci.
Zákon také zakazuje zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Další výjimka se vztahuje na zaměstnankyně nebo zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok. Ani těm nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit.
Náhradní volno - kdy a jak?
Zákoník práce nárok na náhradní volno určuje zaměstnanci, který pracoval přesčas, s tím, že zaměstnanci vzniká přednostně právo na příplatek za práci přesčas ve výši 25 % průměrného výdělku.
Na čerpání náhradního volna se musíte dohodnout se zaměstnavatelem. Abyste předešli jakýmkoliv dohadům a nedorozuměním, je vhodné svému zaměstnavateli předložit písemnou žádost o náhradní volno.
Náhradní volno za práci přesčas vám vznikne v případě, že se tak se zaměstnavatelem domluvíte. Náhradní volno za přesčas vám přísluší v rozsahu práce konané přesčas. Pokud si za práci přesčas vyberete náhradní volno, ztrácíte nárok na příplatek za přesčasovou práci.
Náhradní volno za práci ve svátek má podobná pravidla jako náhradní volno za práci přesčas. V tomto případě vám vzniká nárok na placené náhradní volno za svátek nebo na příplatek k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. I v tomto případě náhradní volno zaměstnavatel musí poskytnout nejpozději do tří měsíců od odpracovaného svátku.
Pokud zaměstnanec pracoval ve svátek, poskytne mu zaměstnavatel náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek, nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna. Příplatek přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za něž se plat poskytuje.
Zaměstnavatel vám nemůže nařídit, abyste si vzali náhradní volno. Na čerpání náhradního volna se musíte dohodnout se zaměstnavatelem. Zákoník práce stanoví, že byste si ho měli vzít do 3 kalendářních měsíců od měsíce, ve kterém byla práce přesčas odpracována.
Práce přesčas musí být buď nařízena zaměstnavatelem, nebo alespoň konána s jeho vědomím a souhlasem. Pokud někdo půl pracovní doby prokrastinuje na mobilu a pak své úkoly dohání do večerních hodin v kanceláři, nejedná se ovšem v žádném případě o práci přesčas.
Za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda plus příplatek ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se se zaměstnavatelem nedohodl na tom, že místo příplatku dostane náhradní volno.
Dovolená a její plánování
Právo na odpočinek od práce je ústavním právem. Zákoník práce popisuje, jak ji vykonávat.
Přestože právo na dovolenou náleží zaměstnancům, je to váš zaměstnavatel, kdo určuje, kdy si můžete dovolenou vzít.
Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost vypracovat písemný rozvrh čerpání dovolených. Pokud mají zaměstnanci zástupce (tj. odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců - viz § 276 zákoníku práce), zaměstnavatel vydá tento rozvrh s jejich předchozím písemným souhlasem.
Tento rozvrh je orientační a rozhodující pro zaměstnance je až samotné rozhodnutí zaměstnavatele, kterým zaměstnanci určí čerpání dovolené.
Zákon říká, že dovolená by měla být naplánována tak, aby ji zaměstnanec mohl vyčerpat zpravidla v jednom bloku do konce kalendářního roku, ve kterém mu nárok na dovolenou vznikl. V praxi si zaměstnanci často určují dovolenou sami podle svých potřeb a zaměstnavatel jim ji pouze odsouhlasí. To však neznamená, že se tím zaměstnavatel vzdává svého práva na organizaci dovolené.
Za určení nástupu dovolené se považuje i to, když navrhnete datum nástupu dovolené a zaměstnavatel s tímto datem souhlasí. Vzhledem k tomu, že rozvržení dovolené je v kompetenci zaměstnavatele, může zaměstnanci čerpání dovolené nařídit i jednostranně. I v takovém případě však musí zohlednit vaše oprávněné zájmy (například povinnost postarat se o děti během prázdnin). Zaměstnavatel vám musí dát vědět alespoň 14 dní před začátkem dovolené.
V případě individuální dovolené zákon neříká, na jak dlouho vám může zaměstnavatel nařídit čerpání dovolené. Proto se použijí obecná ustanovení o určování dovolené.
Zákoník práce především stanoví, že zaměstnanec by měl čerpat celou dovolenou nepřetržitě, vcelku.
Obecně platí, že byste si měli dovolenou vybrat před koncem kalendářního roku, za který se dovolená čerpá. Pokud není možné dovolenou čerpat, nárok na dovolenou nezaniká, ale přechází do následujícího kalendářního roku. Zaměstnavatel musí určit čerpání této dovolené do 30. Pokud vám zaměstnavatel do tohoto data dovolenou neurčí, můžete si ji určit sami. Čerpání zbývající části dovolené musíte zaměstnavateli písemně oznámit nejméně 14 dní předem.
Hromadná dovolená
V praxi se kolektivní dovolená někdy označuje také jako celozávodní dovolená. Nemusí se vztahovat na všechny zaměstnance najednou. Pro část zaměstnanců může být rovněž určena hromadná dovolená.
První podmínkou je dohoda se zástupci zaměstnanců. Pokud zaměstnavatel nemá zástupce zaměstnanců, může tak učinit sám. Další podmínkou je, že hromadná dovolená musí být odůvodněna provozními potřebami (např. rekonstrukce závodu, přestavba pracoviště atd.). Hromadnou dovolenou lze nařídit maximálně na 2 týdny, resp.
V praxi se někdy stává, že zaměstnavatel nařídí hromadnou dovolenou z důvodů, jako je nedostatek zakázek, nízký odbyt, porucha zařízení apod. Tyto důvody jsou klasifikovány jako překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 zákoníku práce. Zaměstnavatel vám v zásadě může určit hromadné volno i z těchto důvodů. Musí však splnit oznamovací povinnost 14 dní a zohlednit zájmy zaměstnanců.
Odvolání z dovolené
Zákoník práce dává zaměstnavateli možnost odvolat vás z čerpání dovolené. V takovém případě máte nárok na náhradu nákladů, které vám vznikly v souvislosti s čerpáním dovolené. Například jste od 3. ledna do 8. ledna na dovolené v Tatrách, za kterou jste zaplatili. Dne 4.1. vás zaměstnavatel odvolá z dovolené.
Ani v jednom z těchto případů zákoník práce nestanoví, za jakých okolností lze tato opatření přijmout. Vzhledem k účelu dovolené nemůže zaměstnavatel tato opatření přijímat svévolně. Důvody musí být odůvodněné.
Už vůbec nepřichází v úvahu, aby vás zaměstnavatel odvolal z dovolené nebo vám změnil termín jejího čerpání jako šikanu nebo mstu.
Neplacené volno
Zaměstnanec se stěhuje, chce strávit více času s dětmi anebo plánuje vyrazit na měsíční trek do Albánie. Nárok na neplacené volno vzniká ze zákona, ale i na základě dohody se zaměstnavatelem.
Vysvětlíme, jak funguje žádost o delší neplacené volno a jak je to s odvody na sociální a zdravotní pojištění a daně.
Zaměstnanci mají vedle dovolené nárok i na pracovní volno, upravuje ho nařízení vlády č. 590/2006 Sb., hovoříme o tzv.
Vedle placeného volna (např. pohřeb blízké osoby) mají zaměstnanci nárok i na volno neplacené.
Neplacené volno, na které má zaměstnanec nárok ze zákona (např.
- Svatba: Při vlastní svatbě má zaměstnanec nárok na dva dny volna, za jeden den dostane náhradu mzdy, druhý den je volno neplacené.
- Narození dítěte: Po dobu trvání porodu má zaměstnanec nárok na neplacené volno.
- Doprovod: Až jeden den volna dostane zaměstnanec, který doprovází člena rodiny na vyšetření, náhrada mzdy mu náleží pouze při doprovodu nejbližší rodiny (např. manžel, druh, dítě, rodiče, prarodiče). Při doprovodu ostatních členů rodiny jde o neplacené volno.
- Hledání nové práce: Pokud zaměstnanci končí pracovní poměr, může poslední dva měsíce čerpat neplacené volno na hledání nové práce - vždy nejvýš půl dne za týden.
- Vykonávání činnosti ve veřejném či společenském zájmu: například pokud zaměstnanec vykonává politickou funkci, má občanskou povinnost dostavit se k soudu jako svědek, apod.
Zaměstnanec může mít i jiné důvody, proč čerpat volno nad rámec dovolené. Třeba, když chce strávit víc času doma s dětmi. Nebo vyrazit na tři měsíce do zahraničí.
Pokud zaměstnanci nevzniká nárok na čerpání neplaceného volna, se zaměstnavatelem se musí dohodnout.
Každý zaměstnanec musí mít odvedeno zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu, počítá se z výše minimální mzdy. Výjimky existují pro zaměstnance, za které pojistné hradí stát. Jestliže zaměstnanec čerpá neplacené volno po celý kalendářní měsíc, měl by si zdravotní pojištění platit sám, a to v jeho minimální výši určené pro osoby bez příjmů.
Skutečnost, že zaměstnavatel v určitém období nemůže přidělovat zaměstnancům práci podle pracovní smlouvy, nemůže řešit nařízením neplaceného volna.
Pro úplnost dodávám, že v době neplaceného volna není zaměstnanec nijak chráněn před výpovědí ze strany zaměstnavatele. Nejedná se totiž o ochrannou dobu v souladu s ustanovením § 53 ZP. Samozřejmě není zabezpečen mzdou nebo platem. Pokud např. v době čerpání neplaceného volna onemocní, nemá nárok na náhradu mzdy v době prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Po skončení neplaceného volna mu zaměstnavatel přidělí práci podle pracovní smlouvy a v místě sjednaném v této smlouvě jako místo výkonu práce.
Neplacené volno má ještě další důsledky, a to odvod sociálního a zdravotního pojištění. Jedná se o pracovní volno neplacené, tudíž není z čeho v této době odvádět pojistné.
Přestávky v práci
Přestávky v práci jsou nejen žádoucí pro naše zdraví, ale jsou i povinné. Zákon ukládá povinně 30 minutovou přestávku na jídlo a oddech v práci minimálně po 6 hodinách. Tato přestávka může být i rozdělena, ale alespoň jedna část musí trvat minimálně 15 minut.
Pozor však, že pauzu lze čerpat jen v průběhu pracovního dne, nikoliv na začátku, nebo na konci. Přestávky se nepočítají do pracovní doby, tudíž nejsou placené. Zaměstnanec, který má klasickou 8hodinovou směnu odchází z práce až po 8,5 hodinách. Výjimku tvoří tzv. bezpečnostní přestávky. Za ty dostane zaměstnanec zaplaceno, neboť se do pracovní doby započítávají.
Další výjimkou je nepřetržitý provoz, tedy práci, kdy zaměstnanec nemůže opustit na delší dobu pracoviště a přestat pracovat. I jemu musí být poskytnuta přestávka na oddech a jídlo, která se do pracovní doby počítá a tedy bude i proplacena.
Pracovat bez přestávky třeba osm hodin zvládne jen málokdo z nás. A nemělo by to být ani cílem. I pro pracovní výkon samotný je dobré si na chvíli vydechnout a odpočinout si. V neposlední řadě to vyžaduje také zákon.
Závěr
Dodržování zákoníku práce je klíčové pro správné fungování pracovního poměru. Zaměstnanci by měli znát svá práva a povinnosti, aby předešli nedorozuměním se zaměstnavatelem. V případě nejasností je vždy vhodné se poradit s odborníkem na pracovní právo.
tags: #muze #zamestnavatel #naridit #nahradni #volno #podmínky
