Kdy musí zaměstnavatel vyplatit mzdu: Zákon a vaše práva

Zákoník práce v České republice jasně definuje práva a povinnosti zaměstnavatelů ohledně výplaty mzdy. Je důležité rozlišovat mezi pojmy splatnost mzdy a výplatní termín, protože nevyplacení mzdy v době splatnosti má specifické právní důsledky. V praxi často bývají zaměňovány termíny splatnost mzdy a výplatní termín. Zejména s ohledem na odlišné následky nevyplacení mzdy v době splatnosti a ve výplatním termínu je nutné důsledně tyto pojmy odlišovat.

Splatnost mzdy podle zákoníku práce

Mzda je dle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. Toto zákonem stanovené období splatnosti může být v případě mzdy (avšak nikoliv platu) dohodou zkráceno, nelze je však prodloužit. Pokud zaměstnanci v určitém měsíci vznikne právo na mzdu, plat nebo jejich složku, musí zaměstnavatel toto právo nejpozději do konce následujícího měsíce uspokojit.

Například nejzazším dnem splatnosti mzdy za práci, kterou zaměstnanec vykonal v lednu 2024, je dle zákoníku práce 29. Zákoník práce připouští, aby si strany pracovněprávního vztahu sjednaly kratší (například týdenní) nebo dřívější, nikoli však delší splatnost než splatnost, která je daná zákoníkem práce. Splatnost mzdy si mohou zaměstnanec a zaměstnavatel upravit např. v pracovní smlouvě.

Zaměstnanci se často mylně domnívají, že stanovení výplatního termínu znamená současně stanovení termínu splatnosti mzdy. Tak tomu ovšem není. Přestože je výplatní termín sjednán, určen nebo stanoven na den dřívější než poslední den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu (tj. ve kterém pracoval), termín splatnosti mzdy tímto není dotčen.

Následky nevyplacení mzdy v době splatnosti

V případě, že zaměstnavatel nevyplatí mzdu ani ve lhůtě patnácti dnů po uplynutí její splatnosti (nikoli tedy po termínu výplaty), smí s ním zaměstnanec dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě rozvázat pracovní poměr a požadovat náhradu mzdy za dobu odpovídající délce výpovědní doby. V uvedeném případě (práce vykonávána v měsíci leden 2024) by tak mohl zaměstnanec učinit nejdříve dne 16.

Předpokladem k okamžitému zrušení pracovního poměru z důvodu dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je „zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti“. Cílem tohoto ustanovení je zaměstnanci umožnit, aby mohl ihned (tj. Okamžitě lze pracovní poměr zrušit pro nevyplacení jakékoliv části mzdy či platu nebo jejich náhrady, pokud k jejich vyplacení nedošlo do 15 dnů po uplynutí termínu jejich splatnosti, tedy 16. dnem po uplynutí termínu splatnosti.

Bez ohledu na to, z jakého důvodu nedošlo k vyplacení mzdy či platu nebo jejich náhrady či jejich části, nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby dále vykonával pro takového zaměstnavatele práci. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 01. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3676/2010 je výjimkou situace, kdy zaměstnavatel zaměstnanci nevyplatil mzdu či plat, náhradu mzdy či platu nebo jakoukoliv jejich část jen v důsledku chyby, omylu či jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo výplatě.

Důvod k okamžitému zrušení dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je dán, i když zaměstnavatel ještě před doručením takového okamžitého zrušení nárok zaměstnance na mzdu či plat, resp. náhradu mzdy či platu, uspokojil. Vyplatí-li zaměstnavatel zaměstnanci dlužnou částku po 15. dnu po uplynutí období splatnosti, nezaniká zaměstnanci právo okamžitě zrušit pracovní poměr, protože již marným uplynutím 15denní lhůty po uplynutí období splatnosti mzdy, platu, jejich náhrady nebo části byl založen důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití práva v rozporu s dobrými mravy.

Zaměstnanci je umožněno okamžitě skončit pracovní poměr i v případě, že mu nebyla do 15 dnů po uplynutí splatnosti uhrazena i jakákoliv část mzdy. V zákoně není uvedena minimální částka, o jejíž nevyplacení se musí jednat. Lze tedy okamžitě skončit pracovní poměr teoreticky i pro nevyplacení 1 Kč.

Úroky z prodlení

Kromě možnosti okamžitého zrušení pracovního poměru také obecně platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a v případě, že jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení.

Zaměstnavatel se neocitá v prodlení již uplynutím termínu výplaty, ale až uplynutím období splatnosti mzdy, tedy poslední den měsíce následujícího po měsíci, za nějž náleží mzda (pokud splatnost není sjednána jinak). Následně pak ode dne následujícího (tj. v uvedeném případě od 1. března 2024) vzniká zaměstnanci právo na úroky z prodlení.

Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená - tzv. zákonné úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Procentní sazba úroků zůstává a bude zůstávat pro konkrétní případ (započatého a trvajícího) prodlení stejná, i když se později změní repo sazba ČNB.

Výplatní termín

Pravidelný termín výplaty mzdy musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období splatnosti mzdy. V rámci období, v němž je mzda splatná, musí zaměstnavatel určit pravidelný výplatní termín, není-li tento termín sjednán v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě anebo v jiné smlouvě.

Zaměstnanci se často mylně domnívají, že stanovení výplatního termínu znamená současně stanovení termínu splatnosti mzdy. Nutné je ovšem důsledně rozlišovat termín výplaty a termín splatnosti mzdy. Rozlišování termínu výplaty a splatnosti mzdy je pro zaměstnance důležité v případě, že okamžitě zruší pracovní poměr z důvodu nevyplacení mzdy podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

Nedodržení termínu výplaty mzdy lze postihnout jako přestupek v úseku odměňování dle zákona 251/2005 Sb., o inspekci práce. Dle ust. § 13 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce se fyzická osoba dopustí přestupku na úseku odměňování zaměstnanců tím, že neposkytne zaměstnanci ve stanoveném termínu mzdu nebo některou její složku. Za takový přestupek lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč.

Dle ust. § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku na úseku odměňování zaměstnanců tím, že neposkytne zaměstnanci ve stanoveném termínu mzdu nebo některou její složku.

Způsob výplaty mzdy

Mzda se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty. Z uvedeného vyplývá, že jiný způsob a místo výplaty mzdy musí být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohodnuty individuální smlouvou, případně také může být obsahem kolektivní smlouvy.

V případě, že nastane situace, že zaměstnanec se nemůže dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty. Vážnými důvody jsou myšleny především takové důvody, pro které je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci nebo mu poskytnout pracovní volno, tj. překážky na straně zaměstnance (např.

Vedle obecně platné úpravy výplaty mzdy v pracovní době a na pracovišti upravuje zákoník práce další dva způsoby výplaty, a to výplatu zasláním prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a výplatu zasláním na účet určený zaměstnancem. Dle ust. § 142 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel se složitými provozními podmínkami pro výplatu mzdy nebo platu, pokud by byla výplata obtížná nebo neproveditelná, může zaměstnanci zaslat mzdu nebo plat na své náklady a nebezpečí, a to tak, aby je měl zaměstnanec k dispozici nejpozději v termínu určeném pro jejich výplatu. O složité provozní podmínky se může jednat, pokud např. zaměstnanci konají práci na různých místech vzdálených od sídla zaměstnavatele, nebo když se jejich místo výkonu práce často mění (např. při výkonu montážních nebo stavebních prací).

Zaměstnavatel se sice může v uvedených případech se zaměstnanci dohodnout na bezhotovostní výplatě mzdy nebo platu (zasláním na účet), avšak pokud k dohodě nedojde (zaměstnanec s tímto postupem nesouhlasí, popř.

Mzda může být případně vyplacena i jiné osobě než zaměstnanci, avšak pouze na základě písemné plné moci. Bez písemného zmocnění je možné vyplatit mzdu nebo plat jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud to stanoví zákoník práce nebo jiný právní předpis. Zákoník práce upravuje výjimku ze zásady osobního převzetí mzdy nebo platu v případě smrti zaměstnance. Podle ust. § 328 zákoníku práce přecházejí v případě smrti zaměstnance mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti.

Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen poukázat mzdu na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín. Poukazování mzdy na účet zaměstnance u banky je povinností zaměstnavatele stanovenou zákoníkem práce pouze v případě, že o to zaměstnanec požádá, nebo se tak se zaměstnavatelem dohodnou. Poukazování mzdy na účet zaměstnance je prováděno na náklad a nebezpečí zaměstnavatele. Zaměstnavatel není oprávněn zaměstnance nutit k tomu, aby si účet u bankovního ústavu zřizoval.

Nejvyšší soud ČR se v rámci rozhodnutí ze dne 15. 01. 2015, sp. zn. 21 Cdo 403/2014 zabýval tím, za jakých předpokladů a kdy nastává prodlení zaměstnavatele se splněním práva zaměstnance na mzdu, jestliže se zaměstnanec nedostavil v určeném termínu na stanovené místo k výplatě a jestliže mu zaměstnavatel nejpozději v nejbližší pracovní den nezaslal mzdu na svůj náklad a nebezpečí. Dle uvedeného rozhodnutí soudu prodlení zaměstnavatele se splněním práva zaměstnance na mzdu nenastává již tehdy, jestliže si zaměstnanec nevybere bez vážných důvodů mzdu ve stanoveném pravidelném termínu výplaty na pracovišti nebo jestliže zaměstnavatel nezašle zaměstnanci, který se nemohl dostavit k výplatě z vážných důvodů, mzdu v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí. K prodlení dochází vždy teprve uplynutím doby (termínu) splatnosti.

Pokud je mzda splatná - ve smyslu ust. § 141 odst. Zákoník práce stanoví zvlášť povinnost zaměstnavatele ohledně výplaty v případě, že připadne termín výplaty na období, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou. Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci před nastoupením dovolené mzdu splatnou během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném dnu výplaty.

Zákoník práce připouští i odchylné ujednání zaměstnavatele a zaměstnance, které může spočívat např. Dle ust. § 141 odst. 5 zákoníku práce při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru.

Dle ust. § 67 odst. 4 zákoníku práce odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Zaměstnavatel je povinen odstupné ve stanoveném (sjednaném, určeném) termínu vyplatit, a to dokonce i v případě, kdy dosud probíhá spor o platnost rozvázání pracovního poměru.

Co dělat, když zaměstnavatel nechce vyplatit mzdu po skončení pracovního poměru?

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů v § 141 odst. 5 stanoví postup pro výplatu mzdy nebo platu při skončení pracovního poměru. „Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu nebo plat nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru.“

Zákoník práce tímto jednoznačně stanoví v jaké lhůtě je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci, který o to požádá mzdu, na kterou mu vzniklo právo již v den skončení pracovního poměru, mimo případy, kdy to neumožňuje technika výpočtu mzdy. Zaměstnavatel pak může zaměstnanci vyplatit mzdu až po skončení pracovního poměru, nejpozději však v nejbližším pravidelném termínu výplaty. Stanovením závazného postupu pro výplatu mzdy při skončení pracovního poměru zákoník práce realizuje naplnění čl. 12 Úmluvy (Mezinárodní organizace práce) č. 95 o ochraně mzdy.

Jestliže zaměstnavatel nepostupuje výše uvedeným způsobem, má občan možnost podat podnět k provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů. V případě, že se rozhodnete podat podnět, můžete tak učinit elektronicky zde, písemně, prostřednictvím elektronické pošty, případně přímo na příslušném oblastním inspektorátu práce, adresy naleznete na www.suip.cz. Kontrolu provádí místně příslušný oblastní inspektorát práce, kde se nalézá místo výkonu práce nebo sídlo zaměstnavatele. Předmětem této kontroly je pak především dodržování právních předpisů v oblasti, na kterou podnět upozorňuje. Po ukončení kontroly je podateli podnětu zaslána písemná informace o výsledku spolu se sdělením, zda byly skutečnosti uváděné v podnětu kontrolou potvrzeny.

Forma výplaty mzdy

Do 31. 5. 2025 platilo, že mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo nebylo-li v zákoníku práce stanoveno jinak. Právní úprava tím zaručovala zaměstnanci hotovostní výplatu odměny za práci, i kdyby se to zaměstnavateli nezamlouvalo.

Pokud chtěl zaměstnavatel, aby k výplatě docházelo bezhotovostně na platební účet určený zaměstnancem, musel se na tom se zaměstnancem dohodnout (a nejčastěji k tomu docházelo přímo v pracovní smlouvě, byť zákon písemnou formu takové dohody ani nepředepisoval). Protože úhrada odměny za práci na platební účet v praxi silně převažuje, od 1. 6. 2025 se posloupnost obrátila a v současné době právní úprava upřednostňuje už bezhotovostní výplatu mzdy nebo platu. Pro tuto formu výplaty už není tedy požadována dohoda se zaměstnancem, její priorita vyplývá přímo ze zákona.

Nutno ale upozornit, že bez součinnosti se zaměstnancem spočívající v určení platebního účtu, na který mu má zaměstnavatel mzdu nebo plat zasílat, to stejně nejde. Z právní úpravy totiž vyplývá, že v případě, kdy zaměstnanec:

projeví s bezhotovostní výplatou písemný nesouhlas,
neposkytne součinnost (typicky neurčí žádný platební účet),
nebo nemá platební účet vůbec zřízený,

nezbývá zaměstnavateli nic jiného, než vyplatit zaměstnanci mzdu nebo plat v hotovosti v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu jejich výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den, na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu výplaty.

Hotovostní formu výplaty si samozřejmě mohou zaměstnavatel se zaměstnancem rovnou sjednat a dát tím najevo, že bezhotovostně probíhat nebude ani v případě, že zaměstnanec platební účet má a byl by ho pro tento účel ochoten dokonce i poskytnout.

Výplata v příslušné měně

Nedojde-li k dohodě o výplatě části mzdy v naturální formě, mzdu a plat je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplácet v zákonných penězích - v korunách českých (platné bankovky a mince vydané Česká národní bankou). Ostatně i s bezhotovostní výplatou zákon spojuje pravidlo, že zaměstnanec, kterému je vyplácena mzda nebo plat v českých korunách, může určit pro výplatu jen účet vedený v českých korunách u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva se sídlem v České republice nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v České republice.

Není vyloučeno, aby se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na výplatě mzdy nebo platu (případně jen jejich části) v cizí měně, tj. v měně jiné, než je koruna česká, každopádně ale takové, k níž vyhlašuje Česká národní banka devizový kurz (takovou měnou je např. euro, dolar, naopak mezi nimi nefiguruje třeba ukrajinská hřivna). Do 31. 5. 2025 byla možnost dohody o výplatě v cizí měně omezena jen ve vztahu k zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí. Nyní je výčet zaměstnanců, s nimiž je možné takovou dohodu sjednat, mnohem širší a zahrnuje v podstatě každého zaměstnance, u něhož figuruje nějaký cizí prvek (lze tak učinit např. jiného zaměstnance, který trvale žije v zahraničí nebo tam hradí náklady na životní potřeby sebe či svých rodinných příslušníků.

Pro přepočet mzdy nebo platu nebo jejich částí se použije kurs vyhlášený Českou národní bankou pro první pracovní den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo jejich část, pokud si zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodli jiný pracovní den.

Co dělat, když vám nepřijde výplata?

Nevyplacení mzdy sice není trestným činem, ale je porušením povinností zaměstnavatele. V zákoně je totiž jasně stanoveno, že zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda. Pokud vám tedy nepřišla výplata, je třeba situaci řešit.

Zákoník práce jasně stanoví, že zaměstnanci za vykonanou práci přísluší mzda. Mzda musí být jasně stanovená a to buď v pracovní smlouvě, vnitřním, předpisem nebo mzdovým výměrem. Ohledně splatnosti pak zákon říká, že mzda musí být vyplacena nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Toto tedy v praxi znamená, že zaměstnavatel vám musí vyplatit mzdu za odpracovaný měsíc nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce. Tento termín se označuje jako termín splatnosti mzdy. Je stanovený zákonem a je tedy termínem, od kdy dochází porušení zákona a kdy můžete začít podnikat právní kroky.

V praxi to vypadá tak, že pokud jste odpracovali celý leden, vaše právo na mzdu za leden vzniká k 31. lednu. Nejčastěji ale výplata probíhá v polovině měsíce, obvykle 15. nebo 20. den. Pokud vám nebude mzda vyplacena v termínu splatnosti, je čas začít jednat. Zákon vám v tomto případě poskytuje slušnou ochranu.

Pokud má váš zaměstnavatel jen pár dní zpoždění a jste s ním v kontaktu, zkuste se s ním nejdříve normálně domluvit. Občas se stane, že se třeba v účetnictví vyskytne problém a nevyplacená mzda je pouhým nedorozuměním.

Písemná výzva by měla obsahovat informace o výši dlužné částky a období, za které vznikla. Je dobré rozepsat, za co vám konkrétně zaměstnavatel dluží. Nezapomeňte přitom zahrnout i případné příplatky za práci (např. za práci v noci, o víkendu nebo práci přesčas). Dále se vám do výzvy vyplatí zahrnout také informaci o tom, co se bude dít, pokud zaměstnavatel dluh nezaplatí. Tedy, že se třeba obrátíte na inspektorát práce nebo budete částku vymáhat soudní cestou. Na oficiálnosti pak výzva nabere pokud ji necháte sepsat a poslat advokátem.

Obraťte se na místně příslušný oblastní inspektorát práce s podnětem ke kontrole vašeho zaměstnavatele. Můžete jej podat písemně, ústně nebo telefonicky. Podnět je dobré doplnit o kopie dokumentů týkajících se vašeho pracovního poměru (např.

Dalším krokem je poslat zaměstnavateli předžalobní výzvu. Pokud zaměstnavatel na předžalobní výzvu nereaguje, podejte na něj žalobu na zaplacení dlužné částky. Pokud bude žaloba úspěšná, rozhodne soud o tom, že vám musí zaměstnavatel dlužnou mzdu uhradit do 15 dnů od doručení rozsudku. V případě, že by se tak nestalo, je třeba se obrátit na exekutora.

Bohužel není neobvyklé, že zaměstnavatel neplatí mzdu jednoduše z toho důvodu, že na ní prostě nemá, protože je zadlužený. To si ověříte v insolvenčním rejstříku. Pokud proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení, nemusíte svou pohledávku (dlužnou mzdu) nikde oznamovat. Pokud ale chcete mít jistotu, přihlásit jí můžete. Pokud zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku nenajdete nenajdete, ale máte podezření, že je v platební neschopnosti, můžete vy sami k soudu podat insolvenční návrh. Následně může být zahájeno insolvenční řízení nebo vyhlášena ochranná doba, tzv. moratorium. Jakmile dojde k vyhlášení moratoria nebo zahájení insolvenčního řízení, můžete se obrátit na úřad práce s žádostí o uspokojení mzdových nároků. S nevyplacenou mzdou vám vzniká právo na okamžité zrušení pracovního poměru. Toho můžete využít 15 dnů po termínu splatnosti mzdy a musíte jej podat písemně, jinak neplatí.

Nevyplacení mzdy zaměstnavatelem je vážným porušením jeho povinností. Je důležité reagovat včas a využít dostupné možnosti, jako je podání podnětu inspektorátu práce, či případně podání žaloby.

Mzdové nároky při insolvenci zaměstnavatele

Jako zaměstnanec zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, můžete požádat kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce České republiky nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce o uspokojení splatných mzdových nároků (tj. zaměstnanec má vůči zaměstnavateli dlužné mzdové nároky, které mu vznikly v rozhodném období, tzn. zaměstnanec uplatnil mzdové nároky v zákonné lhůtě, tj. nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů ode dne zveřejnění informací o zaměstnavateli a lhůtě, ve které mohou jeho zaměstnanci uplatnit své splatné mzdové nároky u úřadu práce.

Zaměstnanec začne řešit službu Uspokojování mzdových nároků podáním žádosti o uspokojení mzdových nároků. Potřebujete vyplnit formulář Žádost o uspokojení mzdových nároků spolu s přílohami. Odvolání podejte u krajské pobočky Úřadu práce České republiky, která o mzdovém nároku rozhodovala.

Důležité pojmy

Splatnost mzdy: Termín, do kdy nejpozději musí být mzda vyplacena (konec následujícího měsíce po odpracování).

Výplatní termín: Datum, kdy zaměstnavatel obvykle vyplácí mzdu (může být stanoven dříve než je splatnost).

Okamžité zrušení pracovního poměru: Právo zaměstnance ukončit pracovní poměr, pokud mu zaměstnavatel nevyplatí mzdu do 15 dnů po splatnosti.

Úroky z prodlení: Náhrada pro zaměstnance za opožděnou výplatu mzdy.

tags: #do #kdy #musí #zaměstnavatel #vyplatit #mzdu