Cibulkovy seznamy: Kontroverzní soupis spolupracovníků StB
Komunistická Státní tajná bezpečnost (StB) byla v Československu obávaná, všemocná a stala se symbolem zrůdnosti celého režimu. StB nechránila občany, ale totalitní režim proti vlastním lidem. Po listopadu 1989 se společnost začala zajímat o to, kdo vlastně byl estébák nebo jejich spolupracovník.
Vedení StB tak rychle, někdy na přelomu listopadu a prosince, nechalo zničit všechny důležité dokumenty. Dodnes tak přesně nevíme, co všechno skartovali.
Když se pak v roce 1992 objevil seznam údajných spolupracovníků StB - v tiskovině vydavatele Petra Cibulky nazvané Rudá krávo -, byla společnost v šoku. Říkalo se jim Cibulkovy seznamy, podle občanského aktivisty Petra Cibulky, který je v roce 1992 vydal. Soupis 160 tisíc jmen údajných spolupracovníků Státní bezpečnosti vyvolal v tehdejším Československu poprask. Byla to bomba, která se řešila všude - v hospodách, doma, v práci. Kdo donášel na své kolegy, kdo byl agentem tajné komunistické policie? Seznamy jmen, které disident Petr Cibulka před volbami 1992 vrhl do společnosti prostřednictvím své revue Rudá krávo (později Necenzurované noviny), slibovaly odpovědi.
Petr Cibulka v roce 1992, zdroj: www.ustrcr.cz
Reakce na zveřejnění seznamů
„V Cibulkových seznamech se objevila například jména kardinála Tomáška, herečky Vlasty Chramostové, muzikanta Jima Čerta a dalších. Byli to lidé, na které do té doby společnost pohlížela jako na svou elitu,“ konstatuje v pořadu Jak to bylo doopravdy badatel Radek Schovánek. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, takže se začaly ozývat hlasy, které kritizovaly jejich zveřejnění.
Polistopadoví politici se chtěli s lidmi, kteří byli spojeni se zločiny totalitního režimu, nějak vypořádat, ale neměl to být hon na čarodějnice. Zároveň ale nechtěli, aby se bývalí papaláši mohli dostat do struktur nového demokratického státu. Vznikly tak lustrační zákony.
Myšlenka zveřejnit seznamy spolupracovníků StB se zrodila v prostředí vyšetřovací komise, která zkoumala dění 17. listopadu 1989. „Seznamy, resp. přepisy vznikly v Komisi pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Dva její členové seznam jmen z Komise vynesli na 17 disketách, předali je Cibulkovi - a ten to zveřejnil,“ dodává.
Členové komise 17. listopadu na začátku 90. let objížděli regiony a sbírali jména v registrech svazků StB, která se pak v Praze přepisovala. O dešifrování se postaral tehdy student Matfyzu David Eleder, který nezávisle na tom dával pro komisi dohromady databázi jmen spolupracovníků.
Lubor Kohout zmiňoval více důvodů ke zveřejnění, ale hlavním byly obavy. „Bylo to v době, kdy se agenti StB znovu pokoušeli dostat k moci. Jako kanál pro zveřejnění byl zvolen někdejší disident, politický vězeň a aktivista Petr Cibulka, který v Brně vydával Rudé krávo s podtitulem Necenzurované noviny. Podklady mu do Brna dopravili Lubor Kohout, dnešní poslanec Pavel Žáček (ODS) a další člověk ze studentského hnutí Stanislav Červinka. A bylo to venku. Zveřejněním se spustila bouřlivá debata i spousty soudních sporů, v nichž se lidé bránili, že jsou v seznamech neoprávněně.
Ke třicátému pátému výročí listopadové revoluce přišla novinářka Sabina Slonková s odhalením, jak se k Petru Cibulkovi dostaly seznamy spolupracovníků Státní bezpečnosti a kdo vše se na jednom z největších úniků evidencí vytvořených státní správou podílel. Její odhalení obsahuje bohužel řadu chyb, nepřesností, omylů a zavádějících informací, které je potřeba uvést na pravou míru. Celý její text vznikl na základě rozhodnutí Lubora Kohouta, který ony seznamy vynesl z počítačů Parlamentní komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Nebyl jediný, stejně ze zachoval ještě jeden jeho kolega. Ovšem již předtím - v roce 2011 - o tom psal publicista Vladimír Ševela v časopisu Týden, kde se věnoval tragickému úmrtí jednoho v té době „neviditelných“, ale zásadních protagonistů této kauzy - mladého „matfyzáka“ Davida Eledera.
Krátce po vydání Cibulkových seznamů v roce 1992 přišel David Eleder o život při automobilové havárii v Jugoslávii - nehoda?
Autenticita a věrohodnost seznamů
To, co je ve veřejnosti známo jako „Cibulkovy seznamy“, je přepis registračních protokolů Státní bezpečnosti, do kterých byly, až na malé výjimky, zapisovány všechny operativní svazky vedené touto tajnou policií. Tyto knihy byly uloženy na statisticko-evidenčních odděleních Státní bezpečnosti v jednotlivých krajích a na dvou statisticko-evidenčních odborech, kde se evidovaly svazky centrály StB a dvanácté správy ZNB v Bratislavě.
Sabina Slonková se mýlí, když říká, že se Jan Ruml (tehdejší náměstek ministra vnitra ČSFR) „dostal k nějaké zašifrované disketě“, tu dal shodou náhod studentovi matfyzu Davidu Elederovi a tomu se podařilo rozkódovat na ní seznam agentů, které vyšetřovací komise neměla k dispozici. Ve skutečnosti David Eleder zrekonstruoval jiné databáze Státní bezpečnosti, která se v rámci skartací pokusila o jejich vymazání. Což vzhledem k několikanásobnému jištění proti destrukci těchto evidencí nebylo vůbec snadné - zoufalý estébák nakonec shodil hlavní jistič od sálového počítače a utekl. Jenomže celá databáze se vypsala na děrnou pásku, a právě tuto evidenci David Eleder pro vnitro rekonstruoval. Nebyla tedy žádná náhoda, že disketu (spíše diskety) od Jana Rumla dostal právě on. Navíc v evidencích Státní bezpečnosti neexistovala žádná souhrnná databáze, ze které by bylo možné zjistit seznam spolupracovníků a tajných spolupracovníků StB. Protože informace o tom, který svazek patří tajnému spolupracovníkovi i jeho pravé jméno, byly ve všech evidencích důsledně oddělovány.
Nejúplnější seznam tak mohly poskytnout právě registrační protokoly, které se až na malé výjimky - např. v Plzni byl registr pouze od roku 1983 - zachovaly v úplnosti.
Převod do elektronické verze se prováděl na dvou místech: jedny knihy se přepisovaly na vyšetřovací komisi k 17. listopadu, jiné v prostorách ministerstva vnitra. David Eleder pak obě tabulky spojil a nahrál na celkem 13 disket. Opět se Sabina Slonková mýlí, když říká, že přepisy byly pečlivě kontrolovány - ve skutečnosti nebyly kontrolovány prakticky vůbec, a tak se mezi agenty dostala například Eva Rychetská, přestože v registračním protokolu má pouze osobní svazek jako „osoba režimu nepřátelská“.
V Cibulkových seznamech je značné množství omylů a překlepů. A současně i chyb, které v registračních protokolech udělala sama StB - například Václav Kabrna, špičkový agent občanské iniciativy Obroda, je veden jako Václav Kabna. V seznamech agentů chyběla celá kniha tajných spolupracovníků StB Ostrava - cca šest a půl tisíce osob, z nichž některé spolupracovaly od šedesátých let až do pádu režimu. Přesto je celková chybovost tohoto seznamu v podstatě marginální.
Zde došlo při přepisu z registračních protokolů k zásadní metodické chybě. Kategorie I - informátor, přestože se jednalo o tajného spolupracovníka, byla přepsána jako kategorie D - důvěrník. Tím se kupříkladu celoživotní bytostný antikomunista Ladislav Smoljak ocitl na seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.
Ukázka registrační karty StB, zdroj: Wikipedie
V původním přepisu, který vznikl na ministerstvu vnitra a ve vyšetřovací komisi, bylo ještě uvedeno pohlaví osoby, ze kterého kraje či případně centrály záznam pochází a seznam obsahoval i záznamy o KTS, tedy kandidátech tajné spolupráce. Při tisku došlo - bohužel - opět k závažné chybě: Původní „tabulky s osobami“ z vnitra a z parlamentu měly mírně odlišnou strukturu, a protože čísla v registračních protokolech jsou maximálně pětimístná, nechal David Eleder pro registrační místo v tabulce šest políček.
Jen si tehdy zřejmě neuvědomil, že v jedné části tabulky jsou na konci registračního políčka přidána čísla s kódem kraje, např.
Zveřejnění seznamu spolupracovníků bylo i přes uvedené chyby a nedostatky nepochybně přelomovým faktorem, který významně zvýšil tlak na nově ustavené mocenské orgány, aby umožnily přístup k zachovaným svazkům Státní bezpečnosti.
„Samotný zápis totiž ještě nemusel znamenat, že dotyčný člověk někomu ubližoval. Ze samotného záznamu se člověk nedočetl, jestli byl spolupracovník StB ke spolupráci zlomen vydíráním, mučením nebo třeba výhrůžkami. Únik z prostředí vyšetřování 17.
Mnoho lidí pak bylo dokonce vydíráno a zastrašováno.“ Badatel zdůrazňuje, že pár jmen v celém Cibulkově seznamu se nepodařilo prokázat, je tak na ně třeba pohlížet jako na nevinné.
Veřejnost propadla vyhledávání a společenské skandalizaci agentů, aniž by nějak pečlivě vážila specifika jednotlivých případů. Obětí mimořádně tvrdých útoků se často stali lidé, které ke spolupráci Státní bezpečnost k podpisu spolupráce donutila, často i značně brutálním způsobem. Uchráněni nezůstali ani ti, kteří sice spolupráci podepsali, ale v reálu žádné informace Státní bezpečnosti nesdělili.
Skutečnost, že značná část samotných svazků agentů byla úspěšně skartována, v řadě případů znemožňovala hodnocení skutečné míry viny u jednotlivců. Ale bohužel mnozí nadšení čtenáři soupisu si problém zúžily na prostou otázku - je nebo není ten či onen na seznamu?
Ale na druhé straně se asi málokdo může divit lidem, že chtěli vědět, kdo byli ti tajemní agenti StB a jestli se někdo takový nepohyboval i v jejich blízkosti. V českých podmínkách se v této situaci nedalo předpokládat, že seznamy zůstanou delší dobu utajeny.
Oficiálně byl seznam agentů Státní bezpečnosti zveřejněn až v roce 2002.
Šok ze společnosti postupně vyprchal, v roce 1996 začal platit zákon, který otevřel archivy StB, resp. tehdy teprve pootevřel. Platba za kopie stránky byla tak nepřiměřená, že to k bádání dovedlo jen hodně motivované.
Pak byla v roce 2002 schválena novela, podle které už šlo žádat o dochované svazky všech spolupracovníků StB. Další přelomový byl rok 2005 - tehdy byly svazky StB vyjmuty z jinak povinné ochrany osobních údajů. Dnes tak můžeme do archivu StB bez omezení, stále taky platí tzv. lustrační zákon.
Na otázku pořadu, jestli byly Cibulkovy seznamy věrohodným zdrojem informací, badatel Schovánek odpovídá: „Pokud mluvíme o příslušnících StB, nebo o jejich agentech, tak byly opravdu věrohodné. Lidé, kteří v komunistickém režimu trpěli, mají i dnes právo vědět, kdo a jakým způsobem je trýznil.“
tags: #cibulkovy #seznamy #pracovníků #stb #co #to
