Výpověď během pracovní neschopnosti v České republice

Pracovní neschopnost je situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat svou práci z důvodu nemoci nebo úrazu. V takovém případě má zaměstnanec nárok na nemocenské dávky, které mu kompenzují ztrátu příjmu. Nicméně, co se stane, když zaměstnanec obdrží výpověď během pracovní neschopnosti? Tento článek se zabývá právy a povinnostmi zaměstnance a zaměstnavatele v této situaci, a to v souladu s českým zákoníkem práce.

Práva a povinnosti během pracovní neschopnosti

Povinnosti zaměstnance

Dočasně práceneschopní jsou povinni dodržovat režim dočasně práceneschopného pojištěnce a řídit se pokyny příslušného lékaře. V zásadě platí, že se nemocný má zdržovat na platné adrese, kterou sdělil ošetřujícímu lékaři a je zaznamenána v tzv. neschopence.

Pro účely kontroly platí pravidlo „poskytnutí nezbytné součinnosti“.

Práce během neschopnosti

Obecně platí, že v době pracovní neschopnosti zaměstnanec nemá povinnost vykonávat práci, resp. pokud v souvislosti s takovou prací pobírá dávky nemocenského pojištění nebo náhradu mzdy, práci ani vykonávat nesmí. Během pracovní neschopnosti může zaměstnanec vykonávat práci jinou, pokud se takové práce jeho pracovní neschopnost netýká. Záleží však na tom, jak se zaměstnanec se svým zaměstnavatelem dohodne, zaměstnanec nemůže být k výkonu práce nucen.

Dočasná pracovní neschopnost je důležitou osobní překážkou na straně zaměstnance, během níž dochází k dočasnému pozastavení povinností z pracovněprávního vztahu. Zaměstnanec tak není povinen během pracovní neschopnosti vykonávat práci, k jejímuž výkonu byl uznán práce neschopným.

Pokud se zaměstnanec rozhodne z vlastní vůle či iniciativy práci pro zaměstnavatele i v době pracovní neschopnosti vykonávat, je povinen dodržovat povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, dovodil Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 3112/2019 z února 2020. V novějším rozsudku 21 Cdo 2518/2022 z května 2023 pak Nejvyšší soud řešil otázku, zda může zaměstnanec dobrovolně pracující v pracovní neschopnosti, odmítnout další výkon práce.

Nejvyšší soud dovodil, že pokud není pracovní neschopnost zákonným způsobem ukončena ani dobrovolný nástup zaměstnance do práce nic nemění na suspenzi pracovního závazku během dočasné pracovní neschopnosti. „Zaměstnanec stále není povinen vykonávat práci a zaměstnavatel ji není povinen přidělovat.

Výpověď ze strany zaměstnavatele během pracovní neschopnosti

§ 53 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve svém prvním odstavci jasně říká, že výpověď nelze zaměstnanci dát, pokud byl uznán dočasně práce neschopným (DPN) a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu do lázeňského léčení až do skončení. Zaměstnanec je totiž v tzv. ochranné době, kdy nemůže být propuštěn.

V ochranné době se podle zákoníku práce nachází pouze ten zaměstnanec, který si pracovní neschopnost nepřivodil vlastním úmyslným zaviněním.

Podal-li zaměstnavatel výpověď v době pracovní neschopnosti, je výpověď neplatná. Zaměstnanec - pokud s ní nesouhlasí - by měl podat návrh k soudu, aby o neplatnosti rozhodl. Není přitom významné, zda zaměstnavatel věděl o tom, že dává výpověď zaměstnanci, který je v ochranné době. Za neplatnou by se považovala např. i výpověď těhotné ženě, i kdyby zaměstnavatel o těhotenství nevěděl. V justiční praxi soud řešil případ, kdy zaměstnanec neoznámil zaměstnavateli, že je v pracovní neschopnosti, ačkoliv mu tuto povinnost přikazoval pracovní řád. Soud rozhodl ve prospěch zaměstnance, že je výpověď neplatná. Marně zaměstnavatel namítal, že zaměstnanec nesplnil povinnost stanovenou mu v pracovním řádu a že výpověď pro porušení pracovních povinností je možná i v době pracovní neschopnosti.

Výjimky, kdy může zaměstnavatel dát výpověď

Existují však i další případy, kdy může zaměstnanec v době pracovní neschopnosti obdržet výpověď ze zaměstnání, aniž by byla protizákonná:

Zrušení zaměstnavatele nebo jeho části: Výpověď z důvodu zrušení zaměstnavatele nebo jeho části, anebo přemístění zaměstnavatele či jeho části, je možné dát zaměstnanci i v době pracovní neschopnosti.
Hrubé porušení pracovních povinností: Totéž platí pro situaci, kdy jsou dány důvody pro okamžité zrušení, anebo jde o zvlášť hrubé porušení povinnosti zaměstnance ve vztahu k vykonávané práci či zvlášť hrubé porušení povinnosti dočasně práce neschopného.
Zkušební doba: Zaměstnavatel může zaměstnance ve zkušební době propustit bez uvedení důvodu. Stejně tak může práci opustit i zaměstnanec. Pracovník je však během nemoci částečně chráněn zákoníkem. Zaměstnavatel jej během prvních 14 dnů nemoci, kdy pobírá náhradu mzdy, nemůže vyhodit. Od 15. Zde navíc platí, že dny strávené na dočasné pracovní neschopnosti se mu do zkušební doby nezapočítávají.
Dohoda o rozvázání pracovního poměru: Zákaz výpovědi je také možné obejít dohodou o rozvázání pracovního poměru. Někteří zaměstnavatelé přicházejí za zaměstnancem s podepsáním dohody, aby zkrátili jeho práva například na řádnou výpovědní lhůtu, odstupné apod., což by u výpovědi ze strany zaměstnavatele nebylo možné.
Uplynutí smlouvy na dobu určitou: Pokud končí pracovní smlouva na dobu určitou, nemusí být prodloužena. Prodloužení může odmítnout zaměstnavatel, ale i zaměstnanec, a to v obou případech bez uvedení důvodu.

Výpověď ze strany zaměstnance během pracovní neschopnosti

Zaměstnanec může pracovní poměr ukončit kdykoli, tedy i v době pracovní neschopnosti. Pro ukončení pracovního poměru platí standardní pravidla, tj. je potřeba zaměstnavateli doručit písemnou výpověď a pracovní poměr skončí uplynutím dvou měsíců počítaných od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď zaměstnavateli doručena.

Výpověď můžete podat kdykoliv, tedy i během pracovní neschopnosti. Výpovědní doba vám začne běžet od prvního dne nového měsíce. Příklad: Podáte výpověď k 31. květnu. Výpovědní doba začne běžet 1. června a uplyne 31.

Ochranná doba a její vliv na výpovědní dobu

Uplyne-li poslední den výpovědní doby v ochranné době, dochází ke stavení běhu výpovědní doby. Většinou se jedná o případy, kdy ještě v tento den trvá pracovní neschopnost zaměstnance. Ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává. Výpovědní doba se prodlužuje a skončí uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby.

Příklad: Zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným dne 23. 5. 2024 na dobu 1 týdne a na den 31. 5. 2024 připadl poslední den dvouměsíční výpovědní doby. Výpovědní doba se prodlužuje o 8 dnů (období od počátku pracovní neschopnosti 23. 5. do uplynutí výpovědní doby 31. 5., tedy o 8 dnů). Těchto 8 dnů se přičte ke dni, kdy skončila pracovní neschopnost, např. 20. 6. 2024. Pracovní poměr skončí teprve dnem 28. 6.

K prodloužení nebo ke stavení výpovědní doby nedochází, jestliže ochranná doba (např. Zákaz se neuplatní v případech, kdy výpověď z pracovního poměru dává zaměstnanec, nebo když se končí pracovní poměr dohodou. V těchto případech ZP nebrání zaměstnavateli skončit pracovní poměr. Zaměstnanec může však podat výpověď kdykoliv, tedy i v ochranné době. Ochranná doba rovněž nemá vliv na skončení pracovního poměru, který byl sjednán na dobu určitou.

Nemocenské dávky a náhrada mzdy

Účelem nemocenského je finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany (přesněji pojištěnce) v období, kdy kvůli nemoci, tj. Účast na nemocenském pojištění zpravidla u všech zaměstnanců vzniká ze zákona a je povinná. V případě nemoci má na nemocenské (dávka vyplácená státem) nárok zaměstnanec, který byl uznán dočasně práceneschopným (nebo mu byla nařízena karanténa) a dočasná pracovní neschopnost (nebo nařízená karanténa) trvá déle než 14 kalendářních dnů.

Za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti dostává zaměstnanec od svého zaměstnavatele náhradu mzdy (tzv. karenční doba, tzn. nevyplácení náhrady mzdy během prvních tří pracovních dnů dočasné pracovní neschopnosti, byla zrušena s účinností od 1. Podmínkou nároku na nemocenské je, že občan je nemocensky pojištěn (účasten nemocenského pojištění).

Aby občan nezůstal bez prostředků v době, kdy jeho zaměstnání (pojištění) skončilo, ze zákona se na něj vztahuje ochranná lhůta. Ochranná lhůta pro nárok na nemocenské trvá 7 kalendářních dnů ode dne zániku nemocenského pojištění.

Vaše nemocenské pojištění končí společně s ukončením pracovního poměru. Následně však ještě 7 kalendářních dnů běží tzv. ochranná lhůta. Během této lhůty máte stále nárok na nemocenské dávky.

Výpočet nemocenského

Základem pro výpočet nemocenského je denní vyměřovací základ. To je zjednodušeně řečeno průměrný denní příjem za rozhodné období - zpravidla za 12 kalendářních měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost (např. dočasná pracovní neschopnost). Příjmy (vyměřovací základy) v tomto období se sečtou, vydělí se počtem kalendářních dnů (do tohoto počtu se nezapočítávají tzv. vyloučené dny, to jsou např. dny, kdy náležela některá z dávek nemocenského pojištění) a získaná částka tvoří denní vyměřovací základ. Ten se dále podle zákona o nemocenském pojištění redukuje prostřednictvím tří redukčních hranic, tím se získá tzv.

do 30.
od 31. dne do 60.
od 61.

V prvních dvou týdnech trvání dočasné pracovní neschopnosti vyplácí zaměstnavatel náhradu mzdy, a to za pracovní dny. Od 15. dne trvání pracovní neschopnosti vyplácí nemocenské (OSSZ), a to za kalendářní dny (tj. Zákon nestanoví pro výplatu nemocenského určitý termín v měsíci. Nemocenské se zpravidla poskytuje nejdéle 380 kalendářních dnů (tzv.

Od 1. 1. 2020 probíhá výplata dávky stejným způsobem jako je pojištěnci vyplácena mzda zaměstnavatelem. Nemůže-li pojištěnec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů (např. proto, že je v bezvědomí) uplatnit nárok na výplatu dávky nebo ji přijímat, může OSSZ ustanovit jinou fyzickou osobu jako zvláštního příjemce dávky. S ustanovením zvláštního příjemce musí souhlasit pojištěnec i osoba, která má být ustanovena zvláštním příjemcem.

Řešení sporů

Ve sporu o nárok na dávku nebo její výši, o jejím snížení nebo odnětí, o zastavení její výplaty, rozhoduje příslušná OSSZ. Proti jejímu rozhodnutí je možno do 15 dnů podat odvolání k OSSZ, která rozhodnutí vydala.

Důležité upozornění

Je důležité neplést si nemocenské pojištění se zdravotním pojištěním. Jejich účel je odlišný. Nemocenské pojištění slouží k finančnímu zajištění zaměstnaných osob v případě, kdy z důvodu nemoci či mateřství dočasně ztratí výdělek. Tuto agendu zajišťují v součinnosti se zaměstnavateli OSSZ. Zdravotní pojištění však slouží k úhradě zdravotní péče, jako je lékařské ošetření, ambulantní či nemocniční léčba, pohotovostní a záchranná služba aj., a je v působnosti zdravotních pojišťoven.

Místní příslušnost OSSZ

Místní příslušnost OSSZ k výplatě dávek nemocenského pojištění se určuje sídlem zaměstnavatele, pokud je toto sídlo shodné s místem mzdové účtárny (nebo pokud zaměstnavatel nemá mzdovou účtárnu). Má-li zaměstnavatel mzdovou účtárnu v místě, které není shodné se sídlem zaměstnavatele, řídí se místní příslušnost OSSZ podle místa mzdové účtárny.

V případě porušení povinností stanovených zákonem (např. O krácení či odejmutí dávky rozhoduje OSSZ.

tags: #vypoved #behem #nemocenske #podminky