Průměrná mzda dělníka: Statistický pohled na vývoj v České republice
Průměrné hrubé měsíční mzdy patří trvale k nejžádanějším údajům z produkce Českého statistického úřadu. Tyto informace naleznou zájemci jednoduše na webu ČSÚ.
Jak je to ale v případě cen a mezd z období socialistického Československa nebo dokonce 1. republiky? I tato data jsou dostupná, nicméně o něco hůře. Využít můžete například Historickou statistickou ročenku ČSSR, vydanou v roce 1985.
Publikace obsahuje souvislé časové řady údajů ze všech úseků statistiky počínaje rokem 1948 až do roku 1983, u některých ukazatelů se autorům podařilo shromáždit i starší data z období předválečného a těsně poválečného Československa.
Z tabulek se namátkou dozvíte, že v roce 1952, tedy rok před komunistickou měnovou reformou, stál půllitr lahvové desítky 9 Kčs, v roce 1983 pak jen 1,70. Kilogram žitnopšeničného chleba jste v roce 1945 nakoupili v průměru za 3 koruny, v roce 1983 za 2,60. Kilogram kostkového cukru se ve státem řízené ekonomice prodával v roce 1966 stejně jako v roce 1983 za 8 korun. Průměrná hrubá měsíční mzda v roce 1945 činila 834 korun, v roce 1983 pak 2 808 korun.
V letech 1953 až 1966 se šetření cen neprovádělo. Ceny se zjišťovaly z úředních vyhlášek a z ceníků maloobchodních cen. U zboží s častou obměnou sortimentu (textil, obuv, kožená galanterie, nábytek) docházelo někdy ke změně cen vlivem obměny sortimentu a zavádění nových výrobků. Ceny textilního zboží se proto zjišťovaly ve vybraných prodejnách na celém území ČSSR.
U obuvi, kožené galanterie a nábytku se ceny zjišťovaly ze sestav o dodávkách jednotlivých druhů zboží do maloobchodu.
Průměrná měsíční mzda zahrnuje objem zúčtovaných mezd za období připadající na jednoho pracovníka. Zahrnuje částky základních mezd, příplatků a doplatků ke mzdě, osobního ohodnocení pracovníků, náhrad mezd, hodnoty naturálních požitků, prémií a odměn a podílů na hospodářských výsledcích. Nezahrnuje ostatní osobní náklady, ani částky vyplácené z jiných prostředků (po dobu nemoci, přídavky na děti, příspěvky z fondu kulturních a sociálních potřeb apod.). Je uváděna jako hrubá mzda, tj. před odečtením částek daně ze mzdy.
Publikace Historická statistická ročenka ČSSR je k dispozici v knihovně ČSÚ.
S novým rokem přichází změny týkající se mezd. Nové minimum, které v letošním roce Češi vydělají, je nyní 124,4 koruny za hodinu nebo 20 800 korun za měsíc. Právě minimální mzdu pobírají asi čtyři procenta pracujících, tedy zhruba 150 000 Čechů.
„Zvýšení minimální mzdy často tlačí zaměstnavatele k tomu, aby zvyšovali mzdy i u ostatních pozic, zejména proto, aby zachovali odstup mezi jednotlivými platovými kategoriemi. Minimální mzda neroste jen v Česku, ale také u našich sousedů.
Průměrná měsíční mzda má v roce 2025 podle předpovědí ministerstva financí být 49 233 korun. Pořád však platí, že více než dvě třetiny lidí na ni nedosáhnou. Lepším ukazatelem je takzvaný medián, který ukazuje, kolik si reálně vydělá většina lidí.
Dlouhodobě nejlukrativnější pozice z hlediska platového ohodnocení nabízí podle Hyklové sektor informačních technologií. Platit to bude i pro letošní rok.
„Mezi nejlépe ohodnocené IT pracovníky budou letos patřit specialisté na kybernetickou bezpečnost či datovou analýzu. Nejen počítačoví specialisté se však mají dobře. K vysoko hodnoceným pozicím patří například vedoucí projektů ve strojírenství, manažeři vývoje technologií či odborníci na automatizaci a robotiku, kteří si ve středních a velkých firmách přijdou na 90 až 120 tisíc měsíčně.
A jak se od roku 2015 změnily mzdy u konkrétních profesí napříč Českem? To ukazují data společnosti Grafton Recruitment.
Podle Jitky Kouby, marketingové ředitelky Grafton Recruitment, bude zvyšování mezd pokračovat napříč sektory, růst však nebude rovnoměrný.
„Přidávat se bude zejména tam, kde je největší hlad po lidech, například ve výrobě, nebo v profesích, které souvisí s automatizací či udržitelností, což jsou relativně nové obory, kde dosud není dostatek kvalifikovaných specialistů. Dodala také, že perspektivní jsou všechny technicky zaměřené obory - od řemeslníků, přes elektro inženýry, stavaře, projektanty až po experty na automatizaci či IT.
Podle statistik Úřadu práce mají nyní zaměstnavatelé největší zájem o dělníky v oblasti výstavby budov, o montážní dělníky, obsluhu vysokozdvižných vozíků, kuchaře, řidiče nákladních automobilů a tahačů, uklízeče nebo skladníky. Ještě méně si pak vydělají montážní dělníci. Například v Moravskoslezském kraji jejich mzda začíná na 23 tisících korunách, o tisícovku víc jim pak nabízí zaměstnavatelé na Liberecku a Ústecku. Kolem třiceti tisíc si pak vydělá recepční s praxí do tří let a v průměru pětatřicet tisíc bere specialista telefonického prodeje. Polepšili si také zdravotní bratři a sestry v soukromém sektoru. Zatímco v roce 2015 vydělali mezi 15 a 30 tisíci, nyní se pohybují zhruba mezi čtyřiceti a šedesáti tisíci za měsíc.
Mnozí by však na svých pozicích mohli vydělávat více. „Problémem je, že si spousta zaměstnanců o zvýšení finanční odměny neumí říct a raději se začne poohlížet po práci v jiné firmě. Češi se v tomto ohledu stále učí. Mnoho lidí má obavy, že by požadavek na zvýšení mzdy mohl poškodit jejich pozici ve firmě,“ dodala Hyklová.
Přijít za šéfem s prosbou o přidání je však potřeba načasovat. Ideální je zvolit moment, kdy jste nedostali dlouho výrazněji přidáno, firmě se daří, šéf je s vámi spokojený nebo máte kvalifikaci, po které je sháňka.
Podle nedávného průzkumu pracovního portálu Prace.cz dostalo v roce 2024 přidáno 42 procent zaměstnanců. „Z toho více než polovině vzrostla mzda maximálně o 5 procent, necelé třetině o 5,1 až 10 procent. Zvýšení se ovšem týkalo hlavně větších firem a mladších lidí,“ řekl Tomáš Pavlíček z portálu Prace.cz. I přesto je však více než polovina z nich stále nespokojená se svým příjmem, a pětina dokonce řeší vážné finanční problémy.
Pomoci může také změna zaměstnání. Na konci roku 2024 bylo na Úřadu práce (ÚP) evidováno více než 300 tisíc uchazečů o zaměstnání. Podíl nezaměstnaných tak ke konci loňského roku vzrostl na 4,1 procenta. Bez práce byli nejčastěji uchazeči s nižší kvalifikací, především lidé s vyučením bez maturity a ti se základním vzděláním.
Podle generálního ředitele Úřadu práce ČR Daniela Krištofa vloni ÚP zprostředkoval zaměstnání pro více než 276 tisíc lidí, což je o necelé tři čtvrtiny více než v roce 2023.
„Výrazně se nám také daří zvyšovat počty lidí, kteří absolvují rekvalifikace a další vzdělávací kurzy, což je základní předpoklad pro to, abychom rozhýbali tuzemský trh práce. Na jedno volné pracovní místo v Česku aktuálně připadá asi 1,2 uchazeče o zaměstnání. Nejvíce se lidé perou o volné pozice v okresu Karviná, kde se o jednu pozici přijde ucházet 11,4 osob.
Podle statistik ÚP na 73,8 procent z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé nejčastěji hledají uchazeče s nižším vzděláním.
V roce 1910 byla na našem území již delší dobu užívána korunová měna. Zlatka bylo lidové označení pro rakouské papírové peníze znějící na 1 zlatý (gulden), které na našem území obíhaly v letech 1866-1892 (do zavedení korunové měny).
Průměrné ceny základních potravin je možné nalézt např. ve Statistické příručce království Českého, zde uváděné ceny vycházejí z údajů staroměstské tržnice v Praze. Podle těchto údajů stál v roce 1910 1kg černého žitného chleba 0,30 K.
Zajímavá srovnání cen některých potravin a vývoje mezd uvádí článek J. Machačové. Výše mzdy se v dělnických profesích odvíjela nejen od lokality, ale i samozřejmě i od konkrétní činnosti dělníka, jeho zkušenosti atd.
Velmi zajímavý přehled průměrných mezd z různých oblastí průmyslu naleznete v knize V. Křepelákové, údaje jsou většinou uváděny pro období právě kolem roku 1910. Např. textilní dělníci v Liberci v roce 1908 měli nejčastěji průměrný týdenní plat 11,- K až 17,- K, stavební dělníci měli v Praze v roce 1907 smluvně stanoveny mzdy podle podle profesí, průměrná denní mzda zedníka byla 3,60 K až 4,- K, omítkář měl 6,- K až 6,50 K atd. Nejdůležitější dělníci ve sklárně měly v roce 1912 následující průměrnou týdenní mzdu: foukač skla - mist 60,- K až 80,- K, pomocný dělník 30,- K, rytec skla - mistr 50,- K až 70,- K, rytec skla - pomocník 30,- K až 40,- K.
Srovnání, jakou kupní sílu, by v současné době měly mince a bankovky užívané v roce 1910, jsme v dostupných zdrojích nenalezli. O podobný přepočet se pokusil historik Josef Pekař, příklady jeho výpočtu naleznete např. v Knize o Kosti.
V Praze není blaze každému. Velmi nízké mzdy zde pobírá takřka stejně velký díl pracujících jako v jiných krajích. K tomu se ještě přidávají vysoké ceny služeb, a zejména bydlení.
V prvním čtvrtletí 2023 byla v hlavním městě průměrná mzda 52 814 Kč. Na druhém místě se držel Středočeský kraj se 40 768 Kč. Naproti tomu regionem s nejnižší průměrnou mzdou 35 010 Kč zůstával Karlovarský kraj. Další spodní příčky žebříčku obsadily kraje Pardubický s průměrnou mzdou 36 255 Kč, Olomoucký s 36 506 Kč a Zlínský s 36 653 Kč.
Praha měla tedy mzdovou úroveň o 51 % vyšší než nejchudší Karlovarský kraj, a nabízí se otázka, odkud se tak vysoké regionální rozdíly berou. Při pohledu na souhrnná čísla by se mohlo zdát, že ve stejné pracovní pozici dostávají v různých krajích výrazně odlišnou výplatu; takto přímočaré to ovšem není!
Regionální trhy práce si nejsou moc podobné.
Struktura pracovních míst je rozdílná
Rozptýlení mezd je u podniků v hlavním městě mnohem vyšší než v jiných krajích. Variační koeficient je tu 82 %, zatímco v ostatních krajích se pohybuje od 49 % do 63 %. Zhruba desetina zaměstnanců v celém Česku bere méně než 22 tis. Kč hrubého, a v hlavním městě tento podíl není nižší. Průměrné mzdy dělníků v Praze se nijak neodlišují od dělnických mezd v jiných krajích. Řemeslník ve Středočeském kraji si dokonce vydělá jako zaměstnanec podstatně víc než ten v Praze. Přitom najít v Praze pracovní místo průmyslového dělníka je mnohem obtížnější, v hlavním městě už totiž továren moc nezůstalo.
Na druhé straně je v hlavním městě značně vyšší podíl zaměstnanců, kteří vydělávají hodně. Hrubou měsíční mzdu nad 40 tis. Kč mělo vloni 58 % zaměstnanců pražských podniků. V oblasti Střední Morava bychom takových našli pouze 36 %, a i ve Středních Čechách byl jejich podíl jen 46 %.
Výrazně vyšší průměrné mzdy než v jiných krajích najdeme v Praze v prvních čtyřech hlavních třídách klasifikace zaměstnání CZ-ISCO, do kterých spadají ti nejkvalifikovanější. Zejména manažeři si tu vydělají o polovinu více než jejich kolegové v nejchudších krajích. U specialistů je rozdíl proti ostatním krajům zhruba čtvrtinový, u technických a odborných pracovníků okolo 16 % a v úřednických profesích 14 %.
Naopak, u nejméně kvalifikovaných pomocných zaměstnanců v deváté hlavní třídě je v Praze průměrná mzda paradoxně o 7 % nižší než v Karlovarském kraji, kde je v této kategorii úroveň výdělků nejvyšší.
Pražané mají vyšší vzdělání
Výrazným důvodem, proč je v Praze mzda v průměru o tolik vyšší, může být zcela odlišná vzdělanostní skladba. Ukazují to výsledky Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ (VŠPS), které probíhá v domácnostech. Nadpoloviční většina (52 %) pracujících bydlících v Praze dosáhla alespoň vyššího, pomaturitního vzdělání. V ostatních krajích se podíly vyššího vzdělání pohybují od 31 % v Jihomoravském k pouhým 16 % v Ústeckém. Naproti tomu podíly zaměstnanců bez maturity jsou v ostatních krajích násobně vyšší než v hlavním městě, kde tato skupina zaměstnanců tvoří 13 % z celku. Z ostatních krajů má nejmenší podíl zaměstnanců bez maturity Jihomoravský (35 %), nejvyšší pak Karlovarský (48 %). V celkových počtech to znamená, že každý čtvrtý pracující vysokoškolák (359 tis.) bydlel v Praze. Z pracujících se středním vzděláním bez maturity to však byl jen každý dvacátý.
Vzdělanostní skladba je rozdílná mezi kraji i podle pohlaví. Je však třeba vědět, že zastoupení mužů a žen se v kategoriích podle stupně dosaženého vzdělání liší obecně: u mužů je nejčastějším stupněm SŠ bez maturity, zatímco u žen s maturitou. Bez maturity je tak 41 % mužů a jen 29 % žen v České republice. V případě vysokoškoláků je rozdíl menší, pomaturitní vzdělání má 24 % mužů a 31 % žen. Pražští pracující se od těchto průměrných hodnot odlišují více v mužské části: odchylka u pracujících bez maturity je 26 p. b. u mužů a 18 p. b. u žen, pochopitelně obě směrem dolů, k nižším podílům. U vysokoškoláků jsou odchylky kladné, tedy k vyšším podílům. O 26 p. b. u mužů a o 23 p. b. u žen. Nejméně vzdělané jsou ženy v Karlovarském kraji a muži v Ústeckém kraji.
Vzdělanostní skladba pracujících v krajích ve 4. čtvrtletí 2022 (Zdroj: ČSÚ)
Větší podíl dobře placených profesí
Vzhledem k tomu, že vzdělání je především přípravou na pracovní kariéru, promítají se uvedené rozdíly přímo do odlišné struktury zaměstnanosti z hlediska odvětví. Asi nikoho nepřekvapí, že v hlavním městě jsou pramálo zastoupeni lidé pracující v zemědělství, lesnictví a rybářství či těžbě a dobývání. V těchto dvou odvětvích najdeme jen 0,5 % pražských pracujících, zatímco celorepublikově tvoří 2,9 %. Ve zpracovatelském průmyslu pracuje v Praze jen 8,3 % zaměstnanců, což je sotva třetina ve srovnání s celorepublikovým průměrem 26 %.
I když bychom asi čekali, že v hlavním městě státu bude nadprůměrný podíl pracujících v odvětví veřejné správy a obrany, není tomu tak. Zdejší podíl je dokonce nejnižší ze všech krajů. Spíše průměrné je také zastoupení v odvětvích vzdělávání a zdravotní a sociální péče.
Kde tedy pražské pracující hledat? V odvětvích tržních služeb: jen v informačních a komunikačních činnostech jich pracuje více než desetina (10,4 %), zatímco v ostatních krajích se tento podíl pohybuje mezi 1,1 % na severozápadě a 4,0 % na jihovýchodě České republiky. Rovněž zastoupení zaměstnanců v peněžnictví a pojišťovnictví je v Praze 6,4 %, tedy třikrát vyšší než ve zbylých krajích, kde dosahuje úrovně od 1,3 % do 2,3 %. Tyto dvě sekce odvětvové klasifikace zároveň vykazují nejvyšší průměrné mzdy, a to s výrazným odstupem.
Z údajů VŠPS vyplývá, že trojnásobný podíl mají pražští pracující také v činnostech v oblasti nemovitostí, dvaapůlkrát vyšší vůči celorepublikovému průměru je zastoupení v profesních, vědeckých a technických činnostech a dvojnásobné v kulturních, zábavních a rekreačních činnostech.
V klasifikaci zaměstnání CZ-ISCO se vyšší vzdělání pražských pracujících otiskuje do výsledků VŠPS stejně výrazně: 304 tisíc Pražanů (44,2 %) obsadilo místa manažerů či specialistů. V ostatních krajích se přitom jedná o podíly od 16 % do 24 %. Naproti tomu jen necelých 12 % pražských pracujících vykonává manuální (dělnické) profese, zatímco v ostatních krajích je to od 36 % do 42 %.
Vítězové a poražení
Vysoká mzda je pro bydlící v Praze vykoupena vyššími cenami. Ceny zboží v obchodě jsou zhruba srovnatelné, vyšší jsou ovšem ceny služeb a zejména bydlení. Jak nájem, tak i koupě bytu vyjdou v hlavním městě neporovnatelně dráž. Podle odhadů Technické univerzity v Liberci je cenová hladina v hlavním městě celkově o pětinu vyšší než ve zbytku České republiky.
Ekonomická strategie, jak tento nepoměr vyvážit, je pro mnoho zaměstnanců jasná: bydlet na venkově v oblasti nižších cen, v klidu na čistém vzduchu, a pracovat v Praze na kvalifikovaném místě s vysokou mzdou. Podle údajů SLDB 2021 dojíždí do Prahy pracovat 225 tisíc zaměstnanců z jiných krajů. Dojížďka s sebou ovšem nese vyšší náklady na dopravu, a také ztracený čas. Ideální je tedy práce na dálku, tzv.
| Rok | Průměrná hrubá měsíční mzda |
|---|---|
| 1945 | 834 Kčs |
| 1983 | 2 808 Kčs |
| 2025 (předpověď) | 49 233 Kč |
„Ve 2. čtvrtletí 2025 vzrostla průměrná nominální mzda o 7,8 % na 49 402 Kč. Po zohlednění vlivu inflace vzrostla mzda reálně o 5,3 %. Medián mezd vzrostl v tomto období o 7,2 % na 41 115 Kč,“ komentuje Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ.
Ve 2. čtvrtletí 2025 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda *) (dále jen „průměrná mzda“) na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem 49 402 Kč, což je o 3 583 Kč (7,8 %) více než ve stejném období roku 2024. Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 2,4 %, reálně tak mzda vzrostla o 5,3 %. Objem mezd se zvýšil o 8,2 %, počet zaměstnanců vzrostl o 0,4 %.
Proti předchozímu čtvrtletí činil růst průměrné mzdy ve 2. V odvětvovém členění podle sekcí CZ-NACE byl nejvyšší růst průměrné mzdy proti stejnému období roku 2024 zaznamenán v odvětví profesní, vědecké a technické činnosti (12,7 %) a ve stavebnictví (11 %). K nejnižšímu růstu došlo v těžbě a dobývání (4,8 %) a ostatních činnostech (5,0 %).
Medián mezd (41 115 Kč) vzrostl proti stejnému období předchozího roku o 7,2 %, u mužů dosáhl 44 465 Kč, u žen byl 37 935 Kč. V 1. pololetí 2025 dosáhla průměrná mzda 48 147 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek 3 246 Kč (7,2 %).
Související analýza: Průměrná mzda meziročně vzrostla výrazněji, jak nominálně (o 7,8 %), tak reálně (o 5,3 %).
*) Průměrná hrubá měsíční mzda je podíl mzdových prostředků (vč. příplatků za přesčas, odměn, náhrad mzdy atd.) připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Nevypovídá tedy o výplatě jednoho konkrétního zaměstnance. Medián představuje hodnotu mzdy zaměstnance uprostřed mzdového rozdělení; to znamená, že polovina hodnot mezd je nižší a druhá polovina je vyšší než medián.
tags: #prumerna #mzda #delnika #statistika
