Víte, jaké důležité změny nastanou od 1. 1. 2024 ve zdaňování příjmů zaměstnanců při poskytování stravenek? Mění se něco také při poskytování tzv. stravenkového paušálu?

Problematikou stravování zaměstnanců podnikatele se zabývají následující předpisy: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), upravuje v § 236 ZP povinnosti zaměstnavatele k zaměstnancům při zajištění stravování zaměstnanců. Dále zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který v § 2 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb. v písm. e), aby v uvedených prostorách byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění.

Zaměstnavatel má povinnost umožnit zaměstnancům stravování, tedy rozvrhnout jim přestávku na oběd.

Právní úprava stravování zaměstnanců

Právní úprava v zákoníku práce neukládá zaměstnavateli povinnost zajistit zaměstnancům teplou stravu. Zaměstnavatel je dle zákoníku práce (§ 236 odst. 1) povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Umožnit zaměstnancům stravování neznamená, že zaměstnavatel musí stravu zajistit.

Zaměstnavatel ale může svým zaměstnancům stravování poskytovat na základě svého rozhodnutí. A může na stravování svým zaměstnancům i finančně přispívat. Pokud se zaměstnavatel rozhodne na stravování zaměstnanců finančně přispívat, musí to upravit v kolektivní smlouvě (pokud u zaměstnavatele působí odborový orgán) nebo ve vnitřním předpise.

Zákoník práce: § 236 odst. 1

Stravování zaměstnanců se vztahuje k povinnosti zaměstnavatele zakotvené v § 236 Zákoníku práce. Z výše uvedeného je jasné, že zaměstnavatel v České republice nemá žádnou povinnost svým zaměstnancům stravování zajišťovat, respektive na ně jakkoli přispívat.

Pokud se zaměstnavatel k příspěvkům na stravování (dále jen stravovací příspěvky) rozhodne, jedná se jen o jeho svobodné rozhodnutí. Zaměstnavatel pak na základě takového rozhodnutí volí formu stravovacího příspěvku stejně jako svá pravidla, za jakých okolností bude takový příspěvek, v jaké výši, kterým skupinám zaměstnanců atd. přiznán.

Transparentní pravidla nároků na stravovací příspěvky zrcadlí zaměstnavatel v nějakém interním dokumentu, jímž je nejčastěji kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis.

Zaměstnavatelé v podnikatelské sféře mohou zaměstnancům poskytovat příspěvky na stravování v neomezené výši. Ostatní zaměstnavatelů jsou obvykle limitováni dalšími právními předpisy.

Podle ustanovení § 236 ZP je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování.

Z toho plyne, že poskytování levnějších obědů ve vlastním stravovacím zařízení nebo stravenek (nepeněžní příspěvek na stravování) anebo poskytování stravenkového paušálu (peněžitý příspěvek na stravování) není povinné, závisí na vlastním rozhodnutí zaměstnavatele. Způsob přispívání na stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.

V extrémní situaci může zaměstnavatel krýt veškeré výdaje spojené se zajištěním závodního stravování. Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů, anebo může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele, resp. jako nedaňový výdaj zaměstnavatele.

Cenově zvýhodněné stravování může být poskytováno podle zákoníku práce rovněž dalším třem skupinám zaměstnanců za podmínky, že je to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Jedná se o následující skupiny zaměstnanců:

• bývalí zaměstnanci zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
• zaměstnanci po dobu čerpání jejich dovolené,
• zaměstnanci po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.

Formy stravování a příspěvků na stravování

Zaměstnavatelé mohou svým pracovníkům poskytnout různé formy příspěvku na stravování. Stravování pro zaměstnance nemusí být zajištěno pouze formou papírové stravenky, ale zpravidla se přechází již na modernější alternativu, stravenku v elektronické podobě, neboli stravenkovou kartičku. Kromě klasických stravenek si mohou zaměstnavatelé zvolit peněžní příspěvek na stravování, neboli tzv. stravenkový paušál.

Zajištění stravy či poskytnutí příspěvku na stravování není ze zákona povinné, jedná se však o nejčastější a nejoblíbenější benefit. Stravování může mít formu nepeněžního (závodní jídelny, stravenky či stravenkové karty) i peněžního plnění (stravenkový paušál).

Pro všechny výše uvedené formy stravování novela ZDP s účinností od 1. 1. 2024 zavádí v ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) nové definice a podmínky pro osvobození u zaměstnance. Stejně pro nepeněžní i peněžitý příspěvek. Délka práce min. 3 hodiny a výše příspěvku max. 70 % tuzemského stravného 5-12 hodin. Nově přiznává osvobození pro další příspěvek u práce delší než 11 hodin.

Příspěvkem na stravování se pro účely ZDP rozumí od roku 2024 (podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP):

• "A" - stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance,
• "B" - stravování poskytované jako nepeněžní plnění v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a
• "C" - peněžitý příspěvek na stravování.

Pro lepší orientaci budeme v dalším při zmiňování příkladů příspěvků na stravování uvádět "A", "B" nebo "C". V podmínkách platných od roku 2024 již není podstatné, jakou formou zaměstnavatel příspěvek na stravování zaměstnancům poskytuje, protože daňové podmínky pro osvobození jsou shodné pro všechny tři formy. Přesto zmiňme charakteristické znaky jednotlivých forem těchto příspěvků.

"A" - Stravování jako nepeněžní plnění na pracovišti

Typickým příkladem ad "A" - stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance je vaření obědů ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele, a to jak v situaci, kdy vaření zajišťují vlastní zaměstnanci zaměstnavatele, tak v situaci, kdy na základě příkazní smlouvy vaří najatá firma. Podstatné je, že obědy jsou prodávány jménem zaměstnavatele.

Vlastním stravovacím zařízením proto být nemůže situace, kdy má závodní jídelnu pronajatou cizí firma, která vaří a prodává obědy svým vlastním jménem (tedy nikoliv jménem zaměstnavatele) - v tomto případě by případný příspěvek zaměstnavatele byl posuzován jako možnost ad "B". Jako na vlastní stravovací zařízení se díváme také na situaci, kdy zaměstnavatel zakoupí obědy od jiného subjektu a zaměstnancům je podává ve svých výdejnách.

"B" - Stravování poskytované jako nepeněžní plnění prostřednictvím jiného subjektu

Stravování ad "B", tj. poskytované jako nepeněžní plnění v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele, spočívá v tom, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravenky (poukázky), a to v listinné nebo i elektronické podobě, za které se zaměstnanec "odstravuje" v jiném stravovacím zařízení než v zařízení zaměstnavatele.

Zaměstnanec tak může obdržet stravenky (poukázky) na oběd do blízké restaurace, nebo i stravenky, za které si nakoupí potraviny a oběd mu z nich uvaří manželka. Tento typ stravování byl hodně rozšířen v minulosti do roku 2020, kdy nebyla možnost poskytnout peněžitý příspěvek (ad "C"), protože ne všichni zaměstnavatelé měli možnost využít vlastní stravovací zařízení (ad "A").

"C" - Peněžitý příspěvek na stravování

Možnost ad "C", tj. poskytnutí peněžitého příspěvku na stravování, je v dnešní době asi tou nejjednodušší formou zajištění stravování zaměstnanců. Zaměstnavatel nehradí nikomu žádné poplatky a také odpadá povinnost poskytnout příspěvek dopředu, čili jde i o administrativně nejméně náročnou variantu.

Daňové aspekty a limity osvobození

Významnou změnou od roku 2024 je sjednocení daňového zatížení jednotlivých variant stravování. To znamená, že od roku 2024 je stejně daňově výhodné poskytnout zaměstnanci stravenku i peněžní příspěvek.

Podmínky pro osvobození příspěvků na stravování na straně zaměstnance jsou zakotveny v § 6 odst. 9 písmeno b), který od 1. 1. nově definuje podmínky pro osvobození u zaměstnance. Stejně pro nepeněžní i peněžitý příspěvek. Délka práce min. 3 hodiny a výše příspěvku max. 70 % tuzemského stravného 5-12 hodin.

Pro rok 2024 bylo tuzemské stravné opět navýšeno, pro rozmezí 5-12 hodin činí horní limit 166 Kč. S účinností od 1. 1. 2024 dochází v rámci § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů ke zpřísnění podmínek pro dodaňování příspěvků na stravování. Nově budou zaměstnanci zdaňovat tzv. „nadlimitní stravenky“.

Od daně z příjmů je osvobozena hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

V roce 2024 limit pro osvobození od zdanění na straně zaměstnanců činí 116,20 Kč a aplikuje se jak na stravenky, tak i na stravenkový paušál. Na straně zaměstnavatele jsou od roku 2024 veškeré náklady na stravenky, stravenkový paušál či závodní stravování daňovým výdajem.

Pro rok 2024 je proto optimálním příspěvkem na stravování částka 116,20 Kč, přičemž nezáleží, v jaké formě bude tento příspěvek zaměstnancům poskytnut. Rozhodující je, zdali chce zaměstnavatel podpořit stravování zaměstnanců, či jim pouze navýšit jejich mzdu.

Příspěvky na stravování jsou u zaměstnance osvobozeny od daně z příjmů ze závislé činnosti (od roku 2024) do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Horní hranice stravného pro zaměstnance odměňované platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin je v roce 2025 stanovena na 177 Kč (viz nařízení vlády č. 475/2024 Sb.). Osvobozeným je tak příspěvek do výše 123,90 Kč.

Limit osvobození platí pro všechny v předchozím uvedené druhy příspěvků na stravování dohromady!

Podmínky pro osvobození (které rozebereme v dalším podrobněji) jsou následující:

• Osvobození se váže na směnu, během které zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny (u zaměstnance, jehož výkon práce není rozvržen na směny, se posuzuje vykonávání práce v rámci kalendářního dne).
• Zároveň musí platit, že zaměstnanci během této směny (příp. kalendářního dne, není-li u zaměstnance rozvržena práce na směny) nevznikl nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle zákoníku práce.
• Pokud je směna vč. přestávek (příp. práce v kalendářním dni u zaměstnance, u kterého není práce rozvržena na směny) delší než 11 hodin, lze poskytnout za stejných podmínek další příspěvek.

Podmínka vykonávání práce alespoň 3 hodiny v rámci směny (nebo kalendářního dne, není-li výkon práce rozdělen na směny), je poměrně jednoduše sledovatelná a zjistitelná. Protože jde o zásadní podmínku, doporučuje správce daně ve svém výkladu odpracovanou dobu (v rámci směny, v rámci dne) evidovat pro účely případné kontroly zejména ve speciálních situacích, jakou je práce z domova anebo v případě, kdy zaměstnavatel přispívá na stravování zaměstnancům pracujícím na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti a také v případě jednatelů a dalších členů statutárních orgánů právnických osob, kteří konají práci na základě smlouvy o výkonu funkce.

Osvobození je u zaměstnance možné i v situaci, kdy neodpracuje na pracovišti celou směnu, např. když po odpracování 3 hodin odejde k lékaři anebo čerpá neplacené volno. Pozor však na situaci, kdy by po odpracování tří hodin odjel na pracovní cestu.

Pokud by však zaměstnanec čerpal dovolenou nebo neplacené volno celý den, příspěvek není možné osvobodit. V úpravě platné od 1. 1. 2024 z tohoto důvodu vznikl velký problém v případě nepracujících důchodců, kteří mají možnost se stravovat (zdarma nebo za nižší cenu) ve stravovacím zaměstnání zaměstnavatele. Problém byl vyřešen doplněním ustanovení § 6 odst. 9 písm. t) ZDP s účinností od 1. 7. 2024 novelou č. 163/2024 Sb., ale podle přechodných ustanovení lze doplněnou úpravu aplikovat zpětně od 1. 1. 2024.

Složitější je ověření druhé podmínky, podle které nesmí zaměstnanci během směny (příp. kalendářního dne, není-li u zaměstnance rozvržena práce na směny) vzniknout nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle zákoníku práce.

Modelové příklady

Zaměstnavatel v soukromé sféře poskytuje v roce 2023 svým zaměstnancům stravenky. Ředitelům podniku v hodnotě 1 000 Kč za den, vedoucím zaměstnancům 300 Kč na den a ostatním zaměstnancům v hodnotě 100 Kč na den. Zaměstnanci za stravenky nic nepřispívají. Celá hodnota stravenky je v tomto případě finančním výdajem zaměstnavatele. Na straně zaměstnance je dle legislativy platné do 31. 12. do 31. 12.

Zaměstnavatel v soukromé sféře poskytuje nadále v roce 2024 svým zaměstnancům stravenky. Ředitelům podniku v hodnotě 1 000 Kč za den, vedoucím zaměstnancům 300 Kč na den a ostatním zaměstnancům v hodnotě 100 Kč na den. Zaměstnanci za stravenky nic nepřispívají. Na straně zaměstnance se nově od 1. 1. 2024 mění daňový režim u poskytovaných stravenek (nepeněžitý příspěvek).

U zaměstnance bude nově osvobozena pouze taková výše stravenek poskytovaných za jeden den, a to do horního limitu pro stravné při tuzemské cestě 5-12 hodin. S touto změnou se také mění daňová účinnost na straně zaměstnavatele. Nadlimitní příjem zaměstnance bude podléhat dani z příjmů.

Z modelového příkladu vyplývá, že zaměstnanec, který obdrží 20 stravenek v hodnotě 1 000 Kč za kus, odvede oproti roku 2023 ze svých zdrojů státu celkem 4 702 Kč. Pozor však, z vyměřovacího základu zaměstnance platí pojistné odvody také zaměstnavatel (33,8 %)!

Má zaměstnavatel povinnost zajistit svým zaměstnancům pitný režim a stravování v práci?

Zaměstnavatel má povinnost umožnit svým zaměstnancům dostatečný pitný režim. Při horku v práci navíc zaměstnancům vzniká nárok na takzvané ochranné nápoje. Podle § 2 zákona č. 309/2006 Sb., zákoníku práce tedy musí být pracoviště zásobováno vodou. V případě, že zaměstnanci nemůžou využít vodu z kohoutku, může jim zaměstnavatel poskytnout balenou vodu.

Ochranným nápojem se přitom rozumí zdravotně nezávadná přírodní slabě nebo středně mineralizovaná, pramenitá nebo kojenecká voda. Daná tekutina nesmí obsahovat více než 6,5 % cukru a více než 1 % alkoholu.

Co se týče povinností zaměstnavatele v oblasti stravování, je povinen dle § 236 odst. 1 zákoníku práce svým zaměstnancům ve všech směnách umožnit stravování.

Tabulka: srovnání legislativy 2023 vs. 2024

Položka	Legislativa 2023	Legislativa 2024
Osvobození od daně z příjmů na straně zaměstnance	Plná výše stravování poskytnutého jako nepeněžní plnění	Do výše 70 % horní hranice stravného při pracovní cestě 5-12 hodin (pro rok 2025: 123,90 Kč)
Daňová účinnost na straně zaměstnavatele	55 % ceny jídla nebo poskytnuté stravenky	Veškeré náklady na stravenky, stravenkový paušál či závodní stravování

tags: #strava #zaměstnanců #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Nabídka brigád v Olomouci
• Zkušenosti s Tesco Novodvorska
• Hrubé porušení pracovní kázně: co potřebujete vědět
• Šablona pro správu zaměstnanců v Excelu
• Získejte informace o brigádách UGO Ostrava od samotných zaměstnanců.