Mezinárodní Federace Sociálních Pracovníků (IFSW) a Sociální Práce v České Republice

Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW) hraje klíčovou roli v definování a podpoře sociální práce po celém světě. Světový den sociální práce si každoročně připomínáme třetí úterý v březnu a jeho smyslem je upozornit širokou veřejnost na celospolečenský význam sociální práce, na její nezastupitelnou roli jako profese, která v moderní společnosti získává čím dál tím důležitější postavení, ale také bránit sociální spravedlnost a lidská práva.

Globální Definice Sociální Práce

Globální definice sociální práce, schválená IFSW a IASSW v červenci 2014, zní:

„Sociální práce je profese založená na praxi a akademická disciplína, která podporuje sociální změnu a rozvoj, sociální soudržnost a posílení a osvobození lidí. Principy sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní odpovědnosti a úcty k rozmanitosti jsou pro sociální práci zásadní. Podepřena teoriemi sociální práce, sociálními vědami, humanitními vědami a domorodými znalostmi, sociální práce angažuje lidi a struktury k řešení životních výzev a zlepšení blahobytu. Výše uvedená definice může být rozšířena na národní a/nebo regionální úrovni.“

Komentář k Globální Definici

Komentář slouží k rozbalení základních konceptů použitých v definici a je podrobný ve vztahu k základním mandátům, principům, znalostem a praxi profese sociální práce.

Základní Mandáty

Základní mandáty profese sociální práce zahrnují podporu sociální změny, sociálního rozvoje, sociální soudržnosti a posílení a osvobození lidí. Sociální práce je profese založená na praxi a akademická disciplína, která uznává, že propojené historické, socioekonomické, kulturní, prostorové, politické a osobní faktory slouží jako příležitosti a/nebo bariéry pro lidský blahobyt a rozvoj. Strukturální bariéry přispívají k udržování nerovností, diskriminace, vykořisťování a útlaku. Rozvoj kritického vědomí prostřednictvím reflexe strukturálních zdrojů útlaku a/nebo privilegií na základě kritérií, jako je rasa, třída, jazyk, náboženství, pohlaví, postižení, kultura a sexuální orientace, a rozvoj akčních strategií zaměřených na řešení strukturálních a osobních bariér jsou ústřední pro emancipační praxi, kde cílem je posílení a osvobození lidí.

Mandát sociální změny je založen na předpokladu, že intervence sociální práce probíhá, když je současná situace, ať už na úrovni osoby, rodiny, malé skupiny, komunity nebo společnosti, považována za situaci, která vyžaduje změnu a rozvoj. Je poháněna potřebou zpochybnit a změnit ty strukturální podmínky, které přispívají k marginalizaci, sociálnímu vyloučení a útlaku. Iniciativy sociální změny uznávají místo lidské agentury při prosazování lidských práv a hospodářské, environmentální a sociální spravedlnosti.

Sociální rozvoj je koncipován jako strategie intervence, požadované koncové stavy a politický rámec, přičemž druhý jmenovaný je doplňkem k populárnějšímu zbytkovému a institucionálnímu rámci. Je založen na holistických biopsychosociálních, duchovních hodnoceních a intervencích, které přesahují rozdělení mikro-makro, zahrnují více úrovní systému a mezisektorovou a interprofesionální spolupráci, zaměřené na udržitelný rozvoj. Upřednostňuje sociálně-strukturální a ekonomický rozvoj a nepřistupuje ke konvenční moudrosti, že hospodářský růst je předpokladem pro sociální rozvoj.

Principy

Hlavními principy sociální práce jsou úcta k vnitřní hodnotě a důstojnosti lidských bytostí, neškodit, úcta k rozmanitosti a dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti. Prosazování a dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti je motivací a ospravedlněním pro sociální práci. Profese sociální práce uznává, že lidská práva musí existovat vedle kolektivní odpovědnosti. Myšlenka kolektivní odpovědnosti zdůrazňuje skutečnost, že individuální lidská práva mohou být realizována na každodenní bázi, pokud lidé převezmou odpovědnost jeden za druhého a za životní prostředí, a důležitost vytváření vzájemných vztahů v rámci komunit. Proto je hlavním zaměřením sociální práce prosazovat práva lidí na všech úrovních a usnadňovat výsledky, kde lidé přebírají odpovědnost za blahobyt druhých, uvědomují si a respektují vzájemnou závislost mezi lidmi a mezi lidmi a životním prostředím.

Sociální práce zahrnuje práva první, druhé a třetí generace. Práva první generace se týkají občanských a politických práv, jako je svoboda projevu a svědomí a svoboda od mučení a svévolného zadržování; druhá generace sociálně-ekonomických a kulturních práv, která zahrnují práva na přiměřenou úroveň vzdělání, zdravotní péči a bydlení a jazyková práva menšin; a práva třetí generace se zaměřují na přírodní svět a právo na biologickou rozmanitost druhů a mezigenerační spravedlnost. Tato práva se vzájemně posilují a jsou vzájemně závislá a zohledňují individuální i kolektivní práva.

V některých případech „neškodit“ a „úcta k rozmanitosti“ mohou představovat protichůdné a konkurenční hodnoty, například tam, kde jsou ve jménu kultury porušována práva, včetně práva na život, skupin, jako jsou ženy a homosexuálové. Globální standardy pro vzdělávání a odbornou přípravu v sociální práci se tímto složitým problémem zabývají tím, že prosazují, aby sociální pracovníci byli školeni v základním přístupu k lidským právům, s vysvětlující poznámkou, která zní:

„Takový přístup by mohl usnadnit konstruktivní konfrontaci a změnu tam, kde určité kulturní přesvědčení, hodnoty a tradice porušují základní lidská práva lidí. Vzhledem k tomu, že kultura je sociálně konstruovaná a dynamická, podléhá dekonstrukci a změně. Taková konstruktivní konfrontace, dekonstrukce a změna může být usnadněna naladěním se na konkrétní kulturní hodnoty, přesvědčení a tradice a jejich pochopením a prostřednictvím kritického a reflektivního dialogu s členy kulturní skupiny ve vztahu k širším otázkám lidských práv.“

Znalosti

Sociální práce je interdisciplinární i transdisciplinární a čerpá z široké škály vědeckých teorií a výzkumů. „Věda“ je v tomto kontextu chápána v jejím nejzákladnějším významu jako „znalosti“. Sociální práce čerpá z vlastního neustále se rozvíjejícího teoretického základu a výzkumu, jakož i z teorií z jiných humanitních věd, včetně, ale nejen, rozvoje komunity, sociální pedagogiky, správy, antropologie, ekologie, ekonomie, vzdělávání, managementu, ošetřovatelství, psychiatrie, psychologie, veřejného zdraví a sociologie. Jedinečnost výzkumu a teorií sociální práce spočívá v tom, že jsou aplikované a emancipační. Velká část výzkumu a teorie sociální práce je spoluvytvářena s uživateli služeb v interaktivním, dialogickém procesu, a proto je informována specifickými praktickými prostředími.

Tato navrhovaná definice uznává, že sociální práce je informována nejen specifickými praktickými prostředími a západními teoriemi, ale také domorodými znalostmi. Součástí odkazu kolonialismu je, že západní teorie a znalosti byly výhradně oceňovány a domorodé znalosti byly znehodnocovány, zlevňovány a hegemonizovány západními teoriemi a znalostmi. Navrhovaná definice se snaží tento proces zastavit a zvrátit tím, že uznává, že domorodí obyvatelé v každém regionu, zemi nebo oblasti mají své vlastní hodnoty, způsoby poznávání, způsoby přenosu svých znalostí a významně přispěli k vědě. Sociální práce se snaží napravit historický západní vědecký kolonialismus a hegemonii nasloucháním a učením se od domorodých národů po celém světě. Tímto způsobem budou znalosti sociální práce spoluvytvářeny a informovány domorodými národy a budou vhodněji praktikovány nejen v místních prostředích, ale i mezinárodně.

S odkazem na práci Organizace spojených národů definuje IFSW domorodé národy takto:

Žijí v (nebo udržují vazby na) geograficky odlišných územích předků.
Mají tendenci udržovat odlišné sociální, ekonomické a politické instituce na svých územích.
Obvykle usilují o to, aby zůstali kulturně, geograficky a institucionálně odlišní, spíše než aby se plně asimilovali do národní společnosti.
Sami se identifikují jako domorodí nebo kmenoví.

Praxe

Legitimita a mandát sociální práce spočívá v její intervenci v místech, kde lidé interagují se svým prostředím. Prostředí zahrnuje různé sociální systémy, ve kterých jsou lidé zakotveni, a přírodní, geografické prostředí, které má hluboký vliv na životy lidí. Participativní metodologie prosazovaná v sociální práci se odráží v „Zapojuje lidi a struktury k řešení životních výzev a zlepšení blahobytu.“ Pokud je to možné, sociální práce podporuje práci s lidmi spíše než pro lidi. V souladu s paradigmou sociálního rozvoje využívají sociální pracovníci řadu dovedností, technik, strategií, principů a činností na různých úrovních systému, zaměřených na úsilí o udržení a/nebo změnu systému. Praxe sociální práce zahrnuje řadu činností, včetně různých forem terapie a poradenství, skupinové práce a komunitní práce; formulace a analýzy politik; a advokacie a politické intervence.

Z emancipační perspektivy, kterou tato definice podporuje, jsou strategie sociální práce zaměřeny na zvýšení naděje, sebeúcty a tvůrčího potenciálu lidí čelit a zpochybňovat represivní dynamiku moci a strukturální zdroje nespravedlností, čímž se do soudržného celku začleňuje mikro-makro, osobní-politický rozměr intervence. Holistické zaměření sociální práce je univerzální, ale priority praxe sociální práce se budou lišit od jedné země k druhé a čas od času v závislosti na historických, kulturních, politických a socioekonomických podmínkách.

Je odpovědností sociálních pracovníků po celém světě bránit, obohacovat a realizovat hodnoty a principy odrážející se v této definici. Definice sociální práce může být smysluplná pouze tehdy, když se sociální pracovníci aktivně zavazují k jejím hodnotám a vizi.

Světový Den Sociální Práce

Světový den sociální práce byl poprvé vyhlášen v roce 1983 Mezinárodní federací sociálních pracovníků (IFSW). Spolu s tím, jak roste význam sociální práce, získává na mezinárodní popularitě i tento den, a tak Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW) každoročně vyhlašuje speciální nosné téma.

V České republice se k této iniciativě připojují různé organizace a instituce, včetně poskytovatelů sociálních služeb, ministerstev a vzdělávacích institucí. Například Charita Česká republika si uvědomuje, jak důležitá je podpora sociálních služeb napříč celou společností, a jak důležité je vést o problematice sociálních služeb, které potřebuje stále více lidí, a jejich financování celospolečenskou debatu, připomínat politickým elitám nezbytnost naplňování cílů sociální politiky, zvláště v sociálně vyloučených oblastech a zvláště v době ekonomické krize, jakou právě zažíváme.

Světový den sociální práce letos připadl na 18. 3. 2025. Každoročně se slaví třetí úterý v měsíci březnu a vyhlašuje ho Mezinárodní federace sociálních pracovníků. U příležitosti Světového dne sociální práce jsme pro naše studenty připravili bohatý program. Pozvání přijaly sociální pracovnice, které jsou zároveň našimi absolventkami, aby sdílely s našimi studenty své zkušenosti z praxe. Studenti tak mohli získat informace o této profesi a o možnostech uplatnění při práci s různými cílovými skupinami. Následovalo ocenění našich studentek za dobrovolnickou činnost v Tříkrálové sbírce a vyhodnocení soutěže Sociální právo v příkladech.

Sociální Práce v České Republice: Organizace a Iniciativy

V České republice existuje několik organizací, které se věnují podpoře a rozvoji sociální práce:

Společnost sociálních pracovníků (SSP): Byla založena v roce 1990 jako dobrovolná organizace sdružující sociální pracovníky a jiné odborné pracovníky ze sociální sféry. SSP je členem Mezinárodní asociace sociálních pracovníků (IFSW).
Profesní svaz sociálních pracovníků v sociálních službách (PSSPSS): Vznikl 2. prosince 2014 schválením Valné hromady APSS ČR jako odborné uskupení, jehož cílem je podpora sociální práce jako profese a zejména rozvoj odborné úrovně sociální práce v sociálních službách.
Profesní komora sociálních pracovníků (PKSP): Byla založena jako občanské sdružení v roce 1997 prvními absolventy Katedry sociální práce FF UK. Jejím cílem je prosazovat uznání sociální práce jako vysoce profesionálního oboru, zastupovat sociální pracovníky na vrcholné úrovni především vůči státu jako hlavnímu zadavateli sociální práce a vytvářet podmínky pro zvyšování profesní způsobilosti sociálních pracovníků.

Odbornost v Sociální Práci

Existuje dnes již klasický bonmot, který vznikl v zubařském křesle v devadesátkách. Naše kolegyně, studentka prvního otevřeného ročníku Sociální práce na FF UK odpovídala svému zubaři na otázku, co to vlastně studuje. Tento zubní lékař vystihl důležitou podstatu - všechna práce je sociální; pokud je asociální, už to není „práce“. Jak se tedy pozná sociální práce od ostatních prací? Pokusů definovat obor je bezpočet a zdá se, že ani jedna definice není přijatelná pro všechny a jaksi univerzálně platná.

Sociální práce je často to, co jiní - zdravotní sestry, lékaři, policie atd. Tento krátký úvod neusiluje o velké srovnání s ostatními pomáhajícími profesemi, jen chce poukázat na to, že je důležité mít sociální práci odbornou. Přesto, že dobrovolnictví, touha pomáhat, „srdíčko“, charita, má nedocenitelnou hodnotu, nejsou dostatečnou průpravou k odpovědné a cíle-vědomé sociální práci.

Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám, či komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování, a na tvorbu společenských podmínek, příznivých pro tento cíl. Chceme přispět k rozvoji sociální práce jako profese skutečně odborné. Profese, která co možná nejvíce naplňuje svůj ideál, pro který jsme se tomuto oboru upsali: sociální práce jako umění pomáhat lidem v jejich těžkostech způsobem užitečným a udržujícím respekt k člověku.

Základní postulát sociální práce je profesionální pomoc člověku. Intervence sociálního pracovníka tak musí být kompetentní odpovědí na žádost člověka nebo třetí strany o pomoc v životní situaci, s hlediskem ochrany lidské důstojnosti a orientací na zdroje. Vrcholem profesionality sociálního pracovníka je schopnost rozlišit, zda se má v dané chvíli pomáhat člověku, nebo měnit systém.

Níže je uvedena tabulka s přehledem klíčových organizací a jejich cílů v oblasti sociální práce v České republice:

Organizace	Cíl
Společnost sociálních pracovníků (SSP)	Vzájemná výměna odborných zkušeností, vzdělávání členů, podpora v přípravě na povolání.
Profesní svaz sociálních pracovníků v sociálních službách (PSSPSS)	Podpora sociální práce jako profese, rozvoj odborné úrovně sociální práce v sociálních službách.
Profesní komora sociálních pracovníků (PKSP)	Prosazování uznání sociální práce, zastupování sociálních pracovníků, vytváření podmínek pro zvyšování profesní způsobilosti.

tags: #mezinárodní #federace #sociálních #pracovníků #informace