Kontrola osobních věcí zaměstnanců v českém zákoníku práce
V zájmu ochrany svého majetku je zaměstnavateli přiznáno oprávnění v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci na pracoviště vnášejí nebo z něho vynášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Toto právo je výslovně upraveno v § 248 odst. 2 ZP.
Základním stavebním kamenem dobrého vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je důvěra, která se může ovšem v některých situacích začít velice rychle vytrácet. Zaměstnavatel může získat dojem, že zaměstnanec vynáší z pracoviště, co mu nepatří. Může zaměstnanci zaměstnavatel zkontrolovat tašky?
Je řada provozů, kde zaměstnanci v taškách mohou odnést velice hodnotné věci a nejedná se o balík papíru nebo pero. Zaměstnavatel nedovoleným vynášením věcí z prostor pracoviště musí předcházet, a to stanovením jasných pravidel, co se smí a nesmí. Nastane-li situace, kdy zaměstnavatel má vážné podezření, že zaměstnanec z pracoviště odnáší, co nesmí, zákoník práce mu dává možnost zaměstnance zkontrolovat.
Práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance
Podle § 248 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. Zjistí-li zaměstnavatel závady, musí učinit opatření k jejich odstranění. Stejně tak i zaměstnanec, pokud zjistí, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je podle § 249 odst. 3 ZP povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.
Zaměstnanec je v rámci svých prevenčních povinností podle § 249 odst. 1 a 2 ZP povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit, nebrání-li mu v tom důležitá okolnost nebo pokud by zákrokem vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jiné fyzické osoby.
Zákoník práce přiznává zaměstnavateli k ochraně jeho majetku před odcizením, ztrátou nebo zničením a koneckonců i k ochraně života a zdraví osob na jeho pracovištích konkrétní oprávnění, z nichž významným je jeho právo provádět v přiměřeném rozsahu u zaměstnanců kontrolu věcí, které na pracoviště vnášejí nebo z něho vynášejí.
V § 248 odst. 2 se říká, že zaměstnavatel je oprávněn v důvodu ochrany majetku v nezbytném rozsahu provést kontrolu věcí zaměstnance, a to nejen těch odnášených, ale i těch, které zaměstnanec vnáší. Zákoník práce ho rovněž opravňuje k provedení osobní prohlídky. Pokud se při kontrole zaměstnavatelovo podezření potvrdí, zaměstnanec tak porušuje pracovní kázeň.
Při aplikaci tohoto zákonného oprávnění zaměstnavatele nejsou v praxi pochybnosti o tom, že zaměstnavatel může toto právo vykonávat nejen prostřednictvím svých zaměstnanců, nýbrž i prostřednictvím poskytovatele (např. bezpečnostní agentury), který v takovém případě u zaměstnavatele vykonává kontrolu na základě smluvního vztahu se zaměstnavatelem.
Způsob realizace kontroly musí respektovat právo zaměstnance na ochranu jeho osobnosti v celém rozsahu právní úpravy obsažené v § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ"). I když právním prostředkem ochrany zaměstnance před porušením jeho práva na ochranu osobnosti je zejména postup podle § 82 NOZ (tj. možnost zejména se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu jeho osobnosti, popřípadě aby byl odstraněn jeho následek, ale také požadovat odčinění imateriální újmy a poskytnutí zadostiučinění ve smyslu § 2956 NOZ a § 2957 NOZ), zůstává vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzhledem k jeho základu vztahem pracovněprávním.
Z výše uvedených požadavků vyplývá zřejmý konflikt práva zaměstnavatele na ochranu svého majetku a práva zaměstnance na zachování soukromí a lidské důstojnosti. Problematika konfliktu práva na ochranu svého jeho majetku a práva na ochranu soukromí se promítá v pracovním právu do problematiky možnosti zaměstnavatele zasahovat v zájmu ochrany svého majetku do osobní sféry zaměstnance a práva zaměstnance na to, aby bylo při takovém zásahu šetřeno jeho osobnosti.
V této souvislosti je třeba vnímat, že existuje rozdíl mezi kontrolou a sledováním zaměstnanců (např. kamerovými systémy, avšak pojem sledování zaměstnanců není z hlediska zaměření a rozsahu tohoto článku relevantní), nebo rozdíl mezi prohlídkou zaměstnance z důvodu ochrany majetku a prohlídkou z důvodu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Kontrolu věcí z důvodu ochrany majetku zaměstnavatele, v nezbytném rozsahu a při ochraně osobnosti kontrolovaného, smí zaměstnavatel provádět, jsou-li tyto vnášeny na pracoviště nebo vynášeny z něho.
Pokud jde o sledování zaměstnanců kamerami, zákoník práce říká, že musí být dán „závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele“. Dle našich soudů třeba činnost s vysoce nebezpečnými chemikáliemi či s vysokými finančními částkami. Pokud tedy neprovozujete jadernou elektrárnu, továrnu s chemikáliemi nebo např.
Při monitoringu zaměstnanců dochází také ke zpracování osobních údajů. Aby bylo zpracování souladné s GDPR a tedy oprávněné, nemůžete při něm porušovat zákoník práce. V praxi to znamená, že pokud sledujete zaměstnance v rozporu se zákoníkem práce, pravděpodobně porušujete i GDPR.
Tabulka: Rozdíl mezi kontrolou a sledováním zaměstnanců
| Aspekt | Kontrola | Sledování |
|---|---|---|
| Účel | Ochrana majetku zaměstnavatele | Zajištění bezpečnosti, ochrana majetku, kontrola výkonu |
| Rozsah | Nezbytný rozsah, ochrana osobnosti | Systematické, dlouhodobé (pouze ve výjimečných případech) |
| Prostředky | Prohlídky věcí, osobní prohlídky | Kamerové systémy, GPS, monitoring internetu |
| Právní rámec | § 248 odst. 2 ZP, Občanský zákoník | Zákoník práce, GDPR |
Zaměstnavatel sice dle zákoníku práce může kontrolovat, jak zaměstnanci používají počítač, mobilní telefon či jiné prostředky poskytnuté zaměstnavatelem k práci. Kontrola ale musí být provedena přiměřeným způsobem. Pokud nechcete, aby zaměstnanci chodili na některé stránky, raději je zablokujte.
Při služebních jízdách zaměstnavatel může polohu vozidel sledovat v zájmu ochrany svého majetku. Záznamy o poloze by ale neměly sloužit ke kontrole toho, kde se zaměstnanec zrovna pohybuje. Opět je potřeba zaměstnance o využití GPS informovat.
Pokud závažný důvod pro sledování zaměstnanců najdete, je ještě potřeba, aby váš zájem na dosažení cíle (např. zajištění bezpečnosti provozu, ochraně vašeho majetku) převážil zájem zaměstnance na ochraně jeho soukromí. To bude možné pouze v případě, že kamerovým systémem spolehlivě dosáhnete svého cíle a zároveň ho nemůžete dosáhnout jinými, pro zaměstnance mírnějšími prostředky.
Raději se vyhněte instalování kamer do odpočinkových prostor, jako jsou sociální zařízení, jídelny nebo relax zóny. Pozor také na atrapy kamer. I falešné kamery můžou dle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů vytvářet na zaměstnance nepřiměřený tlak ze strany zaměstnavatele.
Pokud k systematickému sledování zaměstnanců máte zákonný důvod a sledování je přiměřené, je zaměstnance potřeba o sledování předem informovat (např. ve vnitřním předpise, který je zaměstnanci jednoduše dostupný). Zaměstnanci by měli vědět, k čemu kamery slouží, kde jsou umístěny, po jakou dobu záznamy uchováváte i jak se zaměstnanci můžou bránit.
Pokud kamerový záznam pořídíte, můžete ho uchovávat zpravidla maximálně 72 hodin od pořízení. Pokud jej potřebujete uchovávat déle, je potřeba si vždy uchování odůvodnit (např. řešením bezpečnostního incidentu s policí či u soudu). A to písemně v balančním testu oprávněného zájmu dle GDPR.
Ukládání kamerových záznamů je totiž zpracováním osobních údajů založeném na oprávněném zájmu zaměstnavatele (většinou na ochraně svého majetku či dalších zaměstnanců). A jako každé zpracování osobních údajů založené na oprávněném zájmu musí být podloženo balančním testem, který posuzuje, zda oprávněný zájem zaměstnavatele převáží právo na ochranu soukromí zaměstnance.
Do balančního testu bude potřeba napsat, že pokud objevíte během 72 hodin od pořízení na záznamu podezřelou aktivitu (např. krádež), potřebujete si uchovávat záznam až do doby, kdy bude incident zcela vyřešen. A to proto, abyste mohli uplatnit a hájit svá práva např.
Kamery u vchodu do kanceláří nebo v prodejnách už nikoho moc nepřekvapí. Jejich účelem zpravidla není kontrolovat zaměstnance při práci. U vchodu do budovy nebo areálu pracoviště zaměstnance jsou kamery umístěny zpravidla za účelem ochrany majetku zaměstnavatele i samotných zaměstnanců.
Aby zaměstnavatel mohl kamery u vchodu umístit, musí jeho zájmy na ochraně majetku i zaměstnanců převážit nad právem zaměstnanců na soukromí. Přiměřenost umístění kamer se musí posoudit podle konkrétních okolností. Zpravidla bude kamerový systém přiměřený, pokud se v prostorech nachází např.
Stejné pravidlo přiměřenosti se použije i pro posouzení toho, zda může být kamerový systém umístěn v prodejně, kde zaměstnanci pracují. Aby bylo šetřeno soukromí zaměstnanců, měla by být kamera umístěna tak, aby zaměstnavatel naplnil svůj stanovený účel ochrany svého majetku. Tedy měla by mířit na vstup do prodejny, na zboží, případně na přední stranu pokladny, kde se pohybují zákazníci.
Přistoupí-li zaměstnavatel k prohlídce, musí podle občanského zákoníku být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku musí následně provést osoba stejného pohlaví.
Jasná pravidla pro tyto situace je vhodné uvést do pracovního řádu nebo vnitřního předpisu, aby byly jasně stanoveny hranice, ve kterých se může zaměstnavatel a zaměstnanec pohybovat.
Shora uvedené ustanovení opravňující zaměstnavatele k provádění kontrol zaměstnanců souvisí s ochranou majetku zaměstnavatele a výkonem práce a poskytuje zaměstnavateli oprávnění k tomu, aby kontroloval věci, které zaměstnanci vnášejí na pracoviště nebo si z něj odnášejí. V důsledku se však nejedná pouze o oprávnění zaměstnavatele, aby prováděl kontrolu za účelem ochrany svého majetku, ale současně je zde i povinnost na straně zaměstnavatele k provádění tohoto druhu kontroly.
Jak vyplývá ze shora citovaného ust. § 248 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat nejen věci, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo si od něj odnášejí, ale i samotné prohlídky zaměstnanců, včetně osobních prohlídek. Kontrola se tudíž může vztahovat nejen na obsah tašek, ale i kapes zaměstnanců. Nicméně v takovém případě je třeba mít na paměti, že osobní prohlídka může být prováděna pouze fyzickou osobou stejného pohlaví.
Zaměstnavatel přitom musí zachovávat pravidla ochrany osobnosti, zejména pak ta vyplývající z ust. § 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a dále nesmí docházet ke snižování lidské důstojnosti. V případě, že by došlo k porušení práv na ochranu osobnosti zaměstnance, zaměstnanec by se mohl domáhat toho, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do jeho práv, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění dle předchozí věty, zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
S odkazem na ust. § 11 občanského zákoníku, který mimo jiné stanoví právo fyzické osoby na ochranu zdraví, je možné uzavřít, že zaměstnanec by mohl ze zdravotních důvodů odmítnout kontrolu prováděnou prostřednictvím detektoru kovů, pokud by to mohlo mít vliv na jeho zdraví a zdravotní stav.
V § 248 odst. 2 se říká, že zaměstnavatel je oprávněn v důvodu ochrany majetku v nezbytném rozsahu provést kontrolu věcí zaměstnance, a to nejen těch odnášených, ale i těch, které zaměstnanec vnáší. Zákoník práce ho rovněž opravňuje k provedení osobní prohlídky.
Pokud se při kontrole zaměstnavatelovo podezření potvrdí, zaměstnanec tak porušuje pracovní kázeň. Přistoupí-li zaměstnavatel k prohlídce, musí podle občanského zákoníku být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku musí následně provést osoba stejného pohlaví.
Jasná pravidla pro tyto situace je vhodné uvést do pracovního řádu nebo vnitřního předpisu, aby byly jasně stanoveny hranice, ve kterých se může zaměstnavatel a zaměstnanec pohybovat.
Zákoník práce v § 248 odst. 2 dává zaměstnavateli právo, aby chránil svůj majetek a prováděl kontroly zaměstnanců, ale za jasně stanovených podmínek. V pracovním řádu by mělo být jasně uvedeno, kdo je oprávněn kontrolu jménem zaměstnavatele provádět, za jakých okolností a v jakém rozsahu. Běžně kontrolou můžete pověřit vlastní zaměstnance, ale lepší variantou je využití pracovníků ostrahy.
Zákoník práce stanovuje, že prohlídka smí být provedena pouze v nezbytném rozsahu. Není možné svévolně prohlížet osobní věci zaměstnanců nebo provádět kontroly bezdůvodně. Důležitá je ochrana osobnosti a lidské důstojnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze osoba stejného pohlaví.
Typy kontrol
- Zavazadla a tašky: Prohlídkou zavazadel při odchodu z pracoviště můžete odhalit, zda zaměstnanci nevynášejí firemní majetek, jako jsou výrobky, materiál, kancelářské potřeby nebo nástroje.
- Osobní prohlídka: Jestliže jiné způsoby kontroly nestačí, provádí se také osobní prohlídka.
- Vnášené věci: Někdy je potřeba kontrolovat i to, co zaměstnanci a návštěvníci do firmy přinášejí.
Řada zaměstnavatelů nedělá osobní prohlídky, nebo je provádí pouze v omezeném rozsahu, který nedokáže krádežím zabránit. Obavy z porušení práv zaměstnanců jsou jistě na místě.
Prohlídka věcí by měla probíhat pouze za přítomnosti zaměstnance a nejlépe ještě za přítomnosti dalších svědků. Ve výjimečných případech může zaměstnavatel přistoupit ke kontrole šatní skříňky nebo obsahu pracovního stolu, je-li důvodné podezření, že se zaměstnanec dopustil protizákonného jednání majetkového charakteru.
Kontrola se může vztahovat na obsah tašek i kapes zaměstnanců. Není-li však důvodné podezření na spáchání trestného činu krádeže, měla by se kontrola omezit pouze na krátké nahlédnutí do tašky bez důkladnější osobní prohlídky nebo prohlídky soukromých věcí zaměstnance (§ 81 Občanského zákoníku).
Konkrétní postup provádění kontroly věcí a osobních prohlídek zaměstnanců by měl zaměstnavatel stanovit vnitřním předpisem, a to zejména v případech, kdy mu ostrahu objektu a pracoviště provádí cizí subjekt (agentura) a právo provádět kontroly pak přísluší zaměstnancům agentury.
Tato problematiku lze upravit např. pracovním řádem. V pracovním řádu lze zaměstnancům uložit povinnost podrobit se prohlídce nebo kontrole. Pracovní řád musí zaměstnavatel vydat písemně.
Aktuálně platný pracovní řád je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznámit s vydáním, změnou nebo zrušením pracovního řádu nejpozději do 15 dnů. Pracovní řád musí být všem zaměstnancům zaměstnavatele přístupný. Nepodrobení se prohlídce či kontrole se pak hodnotí jako porušení povinnosti zaměstnance (§ 305 a § 306 Zákoníku práce)
Pokud pracovní řád neobsahuje informace o kontrolách a osobních prohlídkách, měl by zaměstnavatel zaměstnance alespoň prokazatelně seznámit s tím, jakým způsobem a kým budou tyto prohlídky prováděny.
Doporučujeme Vám, abyste se obrátil na Vašeho nadřízeného s dotazem, zda je průběh a rozsah kontrol prováděných soukromou agenturou upraven v pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu. Zaměstnavatel je povinen Vám tyto dokumenty předložit k nahlédnutí.
V případě, že kontroly a prohlídky nejsou zahrnuty v žádném vnitřním předpisu, anebo jsou podmínky kontrol vnitřním předpisem sice stanoveny, avšak jsou porušovány či bezdůvodně zasahují do soukromí zaměstnanců a jejich práv na ochranu osobnosti, můžete podat stížnost Státnímu úřadu inspekce práce, který postup zaměstnavatele prověří a případně zaměstnavatele vyzve k odstranění zjištěných nedostatků.
Nedojde-li k nápravě ani po výzvě Státního úřadu inspekce práce, pak je v této záležitosti oprávněn pravomocně rozhodnout pouze místně příslušný soud, např. na základě žaloby na ochranu osobnosti. Závěr šetření Státního úřadu inspekce práce lze samozřejmě použít jako důkaz v soudním řízení.
tags: #kontrola #osobních #věcí #zaměstnanců #zákoník #práce
