Česká srovnávací větná skladba: Přirovnávací věty se spojkami jako a než

Tato laminová kartička je určená především pro studenty základní a střední školy. Na této kartě je studentům velmi srozumitelně podána problematika českého souvětí. Najdou zde druhy vět, druhy souvětí, druhy vět vedlejších, poměry mezi větami či větné členy.

Větná skladba není nevyřešitelná záhada. Potřebujete proniknout do tajů větné skladby a odhalit záhadu hlavních a vedlejších vět? Hledáte klíč k určování souvětí souřadného či podřadného? Správné rozeznání významových poměrů a větných členů vám nedá spát? Tak sáhněte po naší cvičebnici. Vysvětlíme vám teorii...

Souvětí vyžaduje samostatnou pozornost, protože na rozdíl od věty jednoduché, která je složena z větných členů, popř. aktantů (participantů), jež jsou syntakticky aktivní, v souvětí jsou syntakticky aktivní hlavně spojovací výrazy, poněvadž spojují souvětné členy (klauze), a proto mají také místo v závislostních grafech. Metodologicky vycházíme v souvětí od formy spojovacích výrazů k jejich významu. V této stati nás budou zajímat přirovnávací podřadicí spojky jako a než.

Cílem článku je ukázat, že přirovnávací vedlejší věty s podřadicími spojkami jako, než mají specifické postavení v rámci vět vedlejších spojkových, protože přirovnání je nezákladní sémanticko-syntaktický vztah. Nejprve se budeme stručně zabývat pojetím těchto vět v základních mluvnicích současné češtiny (1), potom podáme vlastní pojetí (2) a především podrobnou klasifikaci přirovnávacích vět s jako a než (3).

1 Pojetí přirovnávacích vedlejších vět v českých mluvnicích

Pokud jde o pojetí přirovnávacích vedlejších vět se spojkami jako a než v předních českých mluvnicích, především se postupně zpřesňují výklady o přirovnávacích větách se spojkou jako. J. Gebauer - V. Ertl (1921, s. 93) ještě nerozlišují přirovnávací věty se spojkou jako od přirovnávacích vět s příslovcem jak, uvádějí dohromady doklady na oba výrazy a tyto výrazy nepojmenovávají.

F. Trávníček (1951, s. 717n.) v rámci vět doplňovacích u vět přirovnávacích (má termín věty srovnávací) považuje výrazy jak i jako za příslovce. V. Šmilauer (1966, s. 292) ještě u vyjádření míry nezmiňuje, jakými slovními druhy jsou spojovací výrazy jako a jak. Nově však už u vlastního způsobu (s. 285) odděluje od sebe přirovnávací věty se spojkou jako a vztažné jak.

Jak V. Šmilauer, tak F. Trávníček ovšem uvádějí na přirovnávací věty s jak jen doklady na věty, které jsou v poslední době nazývány jako polovedlejší. J. Bauer - M. Grepl (1972, s. 286n.) uvnitř vět příslovečně-určovacích přesněji rozlišují přirovnávací (v jejich terminologii srovnávací) věty se spojkou jako, jež vyjadřují srovnání ve smyslu podobnosti nebo shody, a příslovce jak, které vyjadřuje srovnání ve smyslu totožnosti. V tomto rozlišení pokračují i M. Grepl - P. Karlík (1986, s. 410n.), J. Hrbáček (1987, s. 495n.) a P. Karlík (1995, s. 454), kteří u spojky jako uvažují ovšem o vyjádření podobnosti a u příslovce jak o vyjádření shody.

K. Svoboda (1972, s. 214) liší spojku jako a příslovce jak pomocí definice: spojka jako signalizuje shodu děje věty, kterou uvozuje, s dějem věty řídící, způsob realizace děje se vyrozumívá; příslovce jak naznačuje shodu ve způsobu nebo míře dějů vyjádřených větou s jak a větou řídící.

V předních mluvnicích je v zásadě shoda v tom, že přirovnávací věty se spojkami jako a než jsou příslovečné věty způsobové a měrové, liší se jen F. Trávníček, který nepracuje s pojmy-termíny věta způsobová a měrová a který tyto věty vykládá v rámci vět doplňovacích. Mluvnice také shodně u přirovnávacích vět se spojkou než uvažují o nestejném způsobu a míře, nestejnosti, rozdílnosti. F. Kopečný (1962, s. 27) přirovnání považuje podnětně za zvláštní vnější vztah vedle apozice a parenteze.

2 Vlastní pojetí přirovnání

V našem pojetí se od dnes rozšířeného termínu srovnávání vracíme k tradičnímu termínu přirovnání (Gebauer - Ertl, Šmilauer, Svoboda). Ten nacházíme nejvíce propracovaný v knižní monografii K. Svobody (1972, s. 214-219). Při popisu morfosyntaktických a sémantických vlastností přirovnávacích vedlejších vět se spojkami jako a než vycházíme především z jeho výkladů. Tyto výklady dále prohlubujeme.

Přirovnání je podle mého názoru vedle apozice a parenteze zvláštní nezákladní sémanticko-syntaktický vztah (základními jsou predikace, determinace a koordinace). Přirovnáváním se dva jevy stavějí v myšlenkovém procesu proti sobě jakoby na stejné úrovni, v tom se pojem přirovnání blíží základnímu sémanticko-syntaktickému pojmu koordinace. Současně se na některé věty přirovnávací ptáme větou řídící, proto přirovnání má také rys determinace a jde o věty vedlejší. Přirovnání se u vedlejších vět s jako a než vrství na determinaci, jde pak o vedlejší věty příslovečné i nepříslovečné.

Zvláštnost přirovnání je v tom, že ve spisovné normě ze všech vedlejších vět právě jen věty přirovnávací s podřadicími spojkami jako, než mají kontaktní dvojice podřadicích spojovacích výrazů stejnovětných (např. jako když, než aby, než jak aj.). V části 3 popíšeme rozsáhlý repertoár těchto dvojic na dokladech z jazykové praxe.

Z uvedeného přirovnávání na stejné úrovni je možno také objasnit, že zatímco ostatní podřadicí spojky a (spojovací) částice spojují především jen souvětné členy (klauze) a vyjadřují determinaci věty řídící větou vedlejší, spojky jako, než spojují nejen souvětné členy, ale také větné členy, vyjadřují přirovnání.

Další zvláštnost přirovnání je v tom, že spojky jako a než, které signalizují ve větě vedlejší shodu nebo odlišnost děje věty vedlejší s dějem věty řídící, jsou doprovázeny ve větě řídící nejrůznějšími výrazy, jak ukážeme v části 3. Přirovnání větných členů se někdy chápe jako elipsa přirovnání souvětných členů.

Stranou necháváme takové přirovnávací věty se spojkou jako, které nejsou větami vedlejšími s determinací, protože mají rys komentování v polovedlejší větě, srov. [o]kamžitě šla na dvůr házet míčem, stejně jako to dělával Johnny v jejím věku (SYN), nebo rys apozice, srov. Vladislav se obklopuje oddanými stvůrami nebo prohnanými kněžskými prospěcháři, jako je biskup Daniel nebo probošt Gervasius (Kupka 92). Mimo naši pozornost jsou také frazémy vedlejších vět, srov. Plnila si sny, jako když mrknete (Frühlingová 75).

Nezabýváme se přirovnávacími větami ve složeném (složitém) souvětí. Přirovnání (srovnání) se ovšem v podřadném souvětí vyjadřuje gramaticky i jinými spojovacími výrazy než spojkami jako a než. V korelaci ho vyjadřuje vztažné příslovce jak ve větách způsobových, srov. Jak se bůhvíodkud na jedné straně vzali, tak bůhvíkam na straně druhé mizeli (Dršata 163), a vztažné zájmeno co ve větách měrových, srov. Čím více má člověk v srdci lásky k Bohu, o to více mu ji Bůh oplácí (Černohous 46).

Ve větách zřetelových v součinnosti se sekundární předložkou přirovnávacího významu bývá oznamovací částice že (Štěpán 2012b, s. 133), nebo různá příslovce (Štěpán 2012c, s. 49), např. v porovnání s tím, že; ve srovnání s tím, kam, v konfrontačních souvětích spojky zatímco, jestliže atd. V souřadném souvětí se přirovnání vyjadřuje jen lexikálně, např. Zbabělec umírá tisíckrát, hrdina jenom jednou? (SYN).

3 Klasifikace přirovnávacích vedlejších vět se spojkami jako a než

V obou druzích vět se užívá indikativu i kondicionálu. Zatímco věty se spojkou jako mohou stát v postpozici i antepozici (viz 3.1.1.1.1), věty se spojkou než stojí jen v postpozici (3.2.1.1) s výjimkou anteponované přirovnávací vedlejší věty, před níž se preferuje význam věty řídící, srov. Než aby otevřela dveře lednice, raději jídlo vyhodila (SYN2010). Spojka jako bývá v iniciálním i neiniciálním postavení ve větě vedlejší, kdežto spojka než je pouze v postavení iniciálním.

Chceme podrobněji ukázat, jak se ve větě řídící spolupodílejí na přirovnávání jako myšlenkové operaci nejrůznější souvětně relevantní výrazy: a) u spojky jako jsou to t-výrazy a především adverbium shody stejně, b) u spojky než se jedná o povšechné výrazy (termín viz Svoboda 1972, s. 217) jinak, jiný, jinde atd., povšechností se liší od výrazů s lexikálním významem jako např. dobře, velký, blízko (význam povšechnosti by měl být u nich uveden ve výkladových slovnících), preferenční adverbia spíš, raději, komparativy adverbií a adjektiv.

3.1 Přirovnávací věty se spojkou jako

Charakteristickou vlastností těchto vět je to, že kondicionálový komponent by následuje u myšlené okolnosti ve vedlejší větě přímo za spojkou (viz 3.1.1.2), že nemůže být od ní oddělen jiným výrazem. Je třeba alespoň zmínit, že význam spojky „jako“ mívá v běžně mluvené (nespisovné) češtině i výraz jak, srov. Ono to dopadne, jak (→ jako) už to jednou dopadlo (Aškenázy 382). Rozlišují se přirovnávací věty se spojkou jako příslovečné (3.1.1) a nepříslovečné (3.1.2).

3.1.1 Příslovečné přirovnávací věty se spojkou jako

Příslovečné přirovnávací způsobové věty jsou uvozeny spojkou jako (3.1.1.1), kterou se budeme zabývat podrobněji, dále spojkami jako by (3.1.1.2) a jako kdyby, jako když (3.1.1.3).

3.1.1.1 Přirovnání dějů vůbec se realizuje spojkou jako

Přirovnávací způsobová spojka jako signalizuje, vyjadřuje shodu, popř. podobnost děje věty, kterou uvozuje, s dějem věty řídící, způsob realizace děje se vyrozumívá. Jak uvidíme v dalším výkladu, k přirovnávání shodou dochází nejen gramaticky pomocí spojky jako, ale bývá posilováno i přirovnáváním lexikálních významů přísudků obou vět, popř. ještě dalších větných členů.

U spojky jako ukážeme detailněji, že se gramatické přirovnání ve větě vedlejší uskutečňuje touto spojkou samotnou, která je v ní v iniciální pozici (3.1.1.1.1), nebo není v iniciální pozici, protože před ní bývá ve větě vedlejší t-výraz (3.1.1.1.2) a příslovce shody stejně (3.1.1.1.3), tyto výrazy stojí i ve větě řídící; pro nedostatek místa neuvádíme doklady na tuto spoluúčast u spojek jako by, jako kdyby, jako když.

3.1.1.1.1 Spojka jako ve funkci spojovacího výrazu

Ve významu přirovnání dějů vůbec ve smyslu shody se uplatňuje spojka jako ve funkci spojovacího výrazu sama o sobě (někdy zdůrazněná časovými příslovci zrovna, právě), přirovnávací věta stojí k řídící větě zpravidla v postpozici, srov. Opustila nemocného, jako voda zničehonic opustí řečiště (Fischerová 194), Ostatně umřu v nemocnici, jako jsem se v nemocnici narodil (Exner 25). Jen zřídka stojí přirovnávací věta v antepozici Jako podvědomě touží mocní po ponížení a bohatí po nouzi, baží zřejmě Skrytí po rozpoznání (SYN2005).

3.1.1.1.2 Spojka jako a zájmenné příslovce tak

Často spolu se spojkou jako bývá ve vedlejší větě zájmenné příslovce tak, vedlejší věta je v postpozici, srov. Kolik odlišných lidí by s radostí zaujalo moje místo, tak jako já jsem zaujal vaše? (SYN2010), i antepozici, srov. Tak jako ve dne utrácela jeho peníze, v noci si vybírala jinou daň (Farianová 45). Příslovce tak je zdůrazněno někdy ještě časovými příslovci zrovna, právě.

Přirovnávací vedlejší věty se spojkou jako bývají zpravidla zapojeny do věty řídící t-výrazem, a to nejčastěji zájmenným příslovcem tak ve větě řídící. Takové zapojení je těsnější a důraznější, než kdyby tam byla jen samotná spojka jako. Věta vedlejší s jako stojí v postpozici, srov. Jeho mysl se najednou otevřela tak, jako se slepému otevřou oči (Černá 24). Jako t-výraz bývá i zájmenná číslovka, srov. [t]oužila, aby velcí politikové tohoto světa rozuměli lidem aspoň tolik, jako ona rozumí svým zvířátkům (Smetanová 105). T-výraz je někdy zesílen různými příslovci jako aspoň, právě, přesně atd. Jestliže věta vedlejší je v antepozici, pak příslovce tak je anaforické, srov. Jako odtud mezi [18]posledními odcházeli, tak se zase jako první vracejí poštovní zaměstnanci (Čechura 35).

Příslovce tak může zdůrazňovat ve větě řídící vlastnost, ke které bývá přirovnávána vlastnost ve větě vedlejší, srov. Domnívají se, že jsem tak pitomý, jako jsou oni moudří (Křenek 371). Jindy zdůrazňuje ve větě řídící nějakou okolnost, která je přirovnávána k ději ve větě vedlejší, srov. [s]toupá nad užaslým davem tak vznešeně, jako klesal vodou strýček Izak (Bartůněk 142).

3.1.1.1.3 Spojka jako a příslovce shody stejně

Spolu se spojkou jako bývá často ve vedlejší větě v antepozici způsobové příslovce shody stejně (někdy v podobě stejně tak, zřídka tak stejně), a to ve větě postponované, srov. Evu nelze oddělit od Adama, stejně jako nelze oddělit Ariela od Sebastiána (Bažant 220), i anteponované, srov. Stejně jako Adolf Hitler vítězně vpochodoval do Reichstagu, Šeng vpochoduje do ústředního výboru (SYN2000).

Příslovce stejně bývá i ve větě řídící jako souvětně relevantní výraz, věta s jako je postponována, srov. Nestane-li se to dost brzy, poumíráme stejně, jako umřeli naši staří lidé a po nich i většina dětí (Frýbort 21). Ve větě řídící výraz stejně determinuje často ještě jiné příslovce, popř. adjektivum, a vyjadřuje, že okolnost nebo vlastnost vyjádřené ve větě řídící jsou shodné ve větě řídící i vedlejší, srov. Sama tomu věřila stejně často, jako nevěřila (Kostrhun 134), Slavomír přišel z ředitelny stejně hrdý a sebevědomý, jako do ní odešel (Budinský 88). Zřídka se nachází v interpozici, srov. Stejně nevyhnutelně, jako jsme se ocitli v péči našeho nového přítele, zůstali jsme po celý den uzamčeni v kilometrové koloně náklaďáků (Erml 77).

3.1.1.2 Přirovnání myšlené okolnosti ve vedlejší větě spojovacím výrazem jako by

K ději vty řídící se realizuje přirovnání myšlené okolnosti ve vedlejší větě spojovacím výrazem jako by (Matušková 2011). Kondicionálový komponent by vždy následuje přímo za spojkou jako, nemůže být od ní oddělen jiným výrazem, věta přirovnávací podává svůj obsah jen jako myšlený. Děj věty řídící se uskutečňuje tak, jako kdyby se realizoval děj věty přirovnávací. V tom smyslu jde o věty amodální podmínkově-přirovnávací, v nichž lze vždy provést substituci jako by → jako kdyby, srov. Bylo mu, jako by mu něco drtilo hrozným tlakem prsa (SYN2000).

Vysoká frekvence jako by je dána někdy i tím, že v textech bývá často elipsa hlavní věty s určitým tvarem slovesa vypadat: Cítil se neobvykle svěže, (vypadal), jako by se vykoupal v křišťálově čisté vodě (Křenek 255).

3.1.1.3 Přirovnání s dvouslovnými podřadicími spojkami jako kdyby a jako když

Přirovnání s dvouslovnými podřadicími spojkami jako kdyby a jako když je u vět podmínkově- a časově-přirovnávacích.

Podmínkově-přirovnávací věta se spojkou jako kdyby vyjadřuje obsah věty vedlejší jako myšlený, srov. Upustila prádlo do zásuvky, jako kdyby to bylo žhavé uhlí (SYN2005). Mohou tady být i dvouslovné spojky jako -li a jako když.

Časově-přirovnávací věta se spojkou jako když vyjadřuje obsah vedlejší věty ne jako myšlený, ale skutečný, srov. Vladislavovi tlouklo srdce, jako když zvon bije na poplach (Kupka 193).

Spojka	Význam	Příklad
jako	shoda, podobnost	Opustila nemocného, jako voda opustí řečiště.
jako by	myšlená okolnost	Bylo mu, jako by mu něco drtilo prsa.
jako kdyby	podmíněný, myšlený obsah	Upustila prádlo, jako kdyby to bylo žhavé uhlí.
jako když	skutečný, časový obsah	Vladislavovi tlouklo srdce, jako když zvon bije.

3.1.2 Nepříslovečné přirovnávací věty se spojkami jako, jako by, jako kdyby, jako když

Nepříslovečné přirovnávací věty se spojkami jako, jako by, jako kdyby, jako když jsou dány syntaktickou stavbou věty řídící.

3.1.2.1 Přívlastková věta

Srov. Večer mívala pocit, jako by kolem stavení někdo chodil (Haidler 201).

3.1.2.2 Předmětná věta

Srov. Jardine dělal, jako že si prohlíží vlastní nohy v botách (SYN2005) → …jako by si prohlížel, nebo …že si prohlíží.

3.1.2.3 Podmětná věta

Srov. Zdálo se, jako když se trochu třpytí (SYN2010).

3.1.2.4 Přísudková věta

Srov. Když skončí proud, je to, jako by bubliny nikdy neexistovaly (SYN2000).

tags: #česká #srovnávací #větná #skladba