Pěstování a zpracování jablek v Československu
Jablko (lidově jabko) je plod jabloní, svým typem řadící se do malvic. Jablko se v kultuře člověka vyskytuje již tisíce let. V křesťanství prvotní hřích lidského pokolení, utržení zakázaného plodu ze stromu poznání, bývá tradičně spojován s jablkem. V bibli se ovšem o onom stromu a plodu utrženém Evou nepíše nic bližšího. Královské jablko se stalo součástí symbolů královské moci. Z řecké mytologie je známo zlaté jablko ze zahrady Hesperidek s nápisem „Té nejkrásnější“, jablko sváru mezi bohyněmi, který měl rozsoudit Paris.
Jablka jsou v mnoha zemích spojena i s Vánocemi. Na Štědrý den se rozkrajují a věští se z nich budoucnost. Pokud má jádřinec jablka po rozkrojení tvar hvězdičky, člověk bude v následujícím roce zdravý a šťastný.
Jablka jsou důležitou součástí lidského jídelníčku. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje, aroma do jiných jídel. Mají nezastupitelné místo ve výživě - obsahují celou řadu látek prospěšných organismu, zvyšují imunitu, mají vliv na odolnost vůči stresu. Pro všechny tyto účinky se v populární literatuře a časopisech často opakuje doporučení konzumovat nejméně jedno jablko denně. Zajímavé je, že aromatické látky z jablek, pokud je v organismu nezničíme jinými látkami v potravě, prostupují tělem a uvolňují se např.
Všudypřítomnost jabloní a jablek vedla po r. 1989 ke značné devalvaci jejich hodnoty. Tisíce jabloní v sadech i jiných místech Česka bylo vykáceno anebo ošetřovatelsky zanedbáno tak, že jejich úrodnost klesla na zlomek původního stavu. Spolu s likvidací zařízení na zpracování jablek to znamenalo, že cena ovoce, která by mohla být minimální, je dnes na trhu v ČR v průměru vyšší než cena banánů nebo pomerančů.
Plody dozrávají na konci léta nebo na podzim. Mají většinou kulovitý tvar (některé odrůdy jsou zploštělé, jiné vejčité) o průměru 5 až 9 cm, některé odrůdy až 15 cm. Slupka zralého plodu se může lišit podle odrůdy, od zelené (např. odrůda Granny Smith) přes žlutou (např. odrůdy Golden Delicious, Zlatá reneta) až po sytě červenou (např. odrůdy Idared, Spartan), častá jsou červená „líčka“ na žlutém či zeleném základě.
Různé odrůdy jablek
Světová produkce a sklizeň jablek
Světová produkce jablek stabilně stoupá, v roce 1980 bylo sklizeno 34,6 milionů tun, v roce 2007 již přes 64 milionů tun. Většina produkce se spotřebuje v zemích produkce, předmětem mezinárodního obchodu bylo v roce 2006 7 milionů tun. Mezi největší vývozce patřila Čínská lidová republika (11,2 % světového vývozu), Chile (10,1 %), Itálie (9,9 %), Francie (9,5 %) a Spojené státy americké (8,9 %); mezi největší dovozce pak Rusko (11,7 % světového dovozu) a Německo (10,0 %).
V České republice bylo v roce 2008 sklizeno z 11,5 milionů stromů 154 tisíc tun jablek.
Zpracování jablek
Sušení patří k nejstarším způsobům konzervace a dnes opět nachází své příznivce. Při nízkých teplotách (pod 48 °C) se uchová ze všech způsobů konzervace nejvíce vitamínů a minerálních látek. Sušením se v ovoci koncentrují ovocné cukry, čímž se zamezí vývoji nepříznivých mikroorganismů. Tak si ovoce zachovává charakteristickou chuť, vůni a vzhled. Sušená jablka můžeme jíst i po namočení do vlažné vody nebo mléka, používají se při pečení i vaření.
Jablečná šťáva je výtečným zdrojem vitamínů, přírodního cukru, pektinu, ovocných kyselin a dalších přírodních látek. Současně má šťáva vysoký obsah vlákniny. Vyrábí se nejčastěji lisováním rozemletých jablek - jablečné drtě.
Jablka obsahují vitamín C a řadu antioxidantů, které chrání DNA v lidských buňkách a snižují tak riziko vzniku rakoviny, podobně jako množství vlákniny. Strupovitost povolena na ploše max.
Sklizeň jablek
Setřásací stroj pro sklizení jablek je speciální typ zařízení, které využívá mechanický třepací systém k vytváření oscilujícího pohybu pomocí specifického vibračního mechanismu. Tento systém je základem pro oddělování ovoce od stromu, kde se vibrační síla přenáší na větve s dozrálým ovocem. Konkrétněji, mechanické vibrační zařízení distribuuje vibrační energii do různých oblastí jabloně, což umožňuje efektivní a rychlé sklizení ovoce. Tento proces minimalizuje poškození stromu a zajišťuje, že jablka jsou sklizena v optimálním stavu zralosti.
Existují různé metody sklizně jablek pomocí setřásavacích systémů. Mezi tyto metody patří systém vzduchového vytřásání (ASS), systém otřásání kmenů (TSS) a systém otřásání koruny (CSS). Tyto systémy jsou navrženy tak, aby efektivně a šetrně sklízely jablka z různých částí stromu. Každý z těchto systémů má své specifické výhody a nevýhody, které je třeba zvážit při výběru nejvhodnější metody pro konkrétní situaci.
Autonomní sklizeň jablek je technologie, která se postupně vyvíjí. Roboti pro sklizeň jablek zahrnují detekci, lokalizaci, sběr a umístění jablek. Tato technologie nabízí zvýšenou efektivitu a přesnost. Autonomní sklízeče jablek pracují na základě dvou hlavních úkolů. Prvním úkolem je detekce a lokalizace ovoce na stromech. Tento proces využívá počítačového vidění a senzorů k identifikaci a umístění ovoce na stromech. Druhým úkolem je pohyb robotické paže a sklizeň ovoce. Když sklízeč detekuje jablko, tak robotická paže se přesune na pozici jablka a pomocí koncového efektoru ho oddělí od stromu.
Ruční sklizeň jablek
Díky obrovské úrodě jablek mají moštárny v kraji napilno
Historie pěstování jabloní
Prvotním místem vzniku kulturních jabloní je s největší pravděpodobností oblast Zakavkazí, Iránu a západního Turkestánu. O pěstování jabloní ve starém Řecku píše THEOFRASTOS (asi r. 287 př. n. l.) a rozlišuje jablka planá a pěstovaná, neboli městská, raná i pozdní, sladká epirská (podle kraje Epiros - dnešní Albánie) a Dionysova, obětovaná každoročně bohu Bacchovi. Ve starém Římě doporučoval pěstování jabloní CATO (r. 178 př. n. l.) ve svém díle De re rustica. V r. 79 n. l. popisuje již římský senátor PLINIUS ve spisu Historia naturalis (Přírodní jevy) 17 odrůd jablek, které se pěstovaly v Itálii.
Římané již ve starověku znali roubování a dále šířili ušlechtilé odrůdy po Evropě. Tyto lepší odrůdy postupně nahrazovaly původní jabloně, které se v ostatních oblastech Evropy rozmnožovaly pravděpodobně jen ze semen a nebyly pěstovány v kultuře. Severně od Alp se začaly pěstovat ušlechtilé jabloně teprve po římské invazi. V Německu, v Čechách a v severních zemích nebylo pěstování jabloní v dřívější době vůbec prokázáno.
Úpadkem říše Římské bylo silně postiženo i pěstování jabloní, stejně jako pěstování ostatních ovocných druhů. Větší rozmach ovocnářství v Evropě nastal až během vlády Karla Velikého. V Kapituláři (Capitullare de villis et cortis imperialibus), který byl vydán nejspíše r. 812, je uveden seznam rostlin, které se měly tehdy v císařských zahradách pěstovat. Mezi ovocnými plodinami je jmenováno i 7 odrůd jabloní.
V 9 století rovněž Slované začali pěstovat jabloně v našich zemích. Někteří autoři však uvádějí, že je již pěstovali dříve, neboť je přejímali přímo od Řeků, Římanů i Keltů a později od svých východních sousedů, např. prostřednictvím věrozvěstů CYRILA a METODĚJE (r. V kultuře se jabloně pěstovaly nejprve v klášterních zahradách a teprve během vlády KARLA IV., kdy nastal v našich zemích rozkvět ovocnářství, se více rozšířily.
Další rozvoj ovocnářství a zejména jabloňářství v celé Evropě nastal v 16. a 17. století. Tehdy již např. VALERIUS CORDUS v r. 1561 píše o 32 odrůdách jabloní a CLAUDE ETIENNE v r. V Českých zemích bylo dosaženo vrcholu koncem 16. století za vlády Rudolfa II., kdy se dokonce objevují první spisy pojednávající o pěstování ovoce, jako kniha o štěpování od JOŠTA ROŽMBERKA z r. 1598 aj. V zámeckých zahradách se tehdy pěstovaly i ty nejcennější odrůdy jabloní, rozvinul se obchod s ovocem a jeho zpracování. Jablka se tehdy od nás vyvážela do Německa a Pobaltských států. Velmi rozšířené bylo tehdy jablko Míšeňské, o jehož oblibě v zahraničí píše B. BALBÍN v r. 1680 ve svých „Miscellenea historica regni Bohemiae“.
V té době u nás vzniklo rovněž mnoho názvů obcí a osad odvozených od slova jabloň, jako např. Jablonec, Joblonné, Jablonov, Jablečno, Jablkyně atd. Po 30 leté válce nastal v našich zemích úpadek ovocnářství. Teprve osvícenská doba, reprezentovaná JOSEFEM II. a MARIÍ TEREZIÍ, přinesla jeho další rozkvět. V té době se pěstování jabloní všeobecně rozšířilo i na našem venkově.
Za MARIE TEREZIE dochází v r. 1750 k potvrzení Bratrstva zahradnického v Praze a v r. 1767 ke zřízení Hospodářské společnosti, reorganizované patentem z 1. října 1788 na c. k. vlastenecko-hospodářskou společnost, která zahajuje svou činnost 1. října 1789. Tato společnost věnovala hodně pozornosti a péče ovocnictví, včetně vydávání poučných spisů.
V r. Na přelomu 18. a 19. století farář MATĚJ RÖSSLER soustředil v Poděbradech první kolekci 260 odrůd jabloní. Tento vynikající český ovocnář byl ve spojení se všemi význačnými evropskými pomology tehdejší doby a od nich získal celou řadu cenných odrůd, které u nás dále rozšiřoval. Zároveň se snažil některé naše vynikající odrůdy rozšířit v cizině. V r.
V r. 1830 vznikla v Čechách Pomologická společnost, jejímž úkolem bylo udržet známé osvědčené odrůdy, vyhledat a vyzkoušet nové, správně je určit a pojmenovat a pečovat a všeobecné rozšíření a pozdvižení kultury ovoce. Člen této společnosti JAN AEHRENTHAL měl trvalý styk se slavným německým pomologem DIELEM a z jeho sortimentu množil ve svých školkách četné odrůdy. V létech 1833 - 42 vydal obrazové dílo „Deutschlands Kernobstsorten“ ve 3 svazcích. V této době vznikla řada dalších odborných prací ovocnických, ve větším rozsahu byly zakládány ovocné školky a všemožně se podporovalo vysazování ovocných sadů. Ovocnářství se vyučovalo i na školách a ve větších městech byly zakládány Jednoty ovocnářské. K zasloužilým ovocnářům této doby patřil vynikající pomolog dr.
V r. 1848 vydala Matice česká v Praze Pixův „Klíč štěpařský“, v jehož třetím dílu je popsáno 8 letních, 7 podzimních a 86 zimních odrůd jablek. Na Moravě byl založen Pomologický spolek již v r. 1816 v Brně. V r. 1870 zakládá c. k. vlastenecko-hospodářská společnost ovocnicko-vinařskou školu v Tróji, v r. 1885 v Mělníku a v r. 1887 v Litoměřicích. Zvláště v Tróji byly soustředěny bohaté sbírky světových odrůd jablek, pěstované předtím v pražských zahradách na Kanálce, později na Kozačce. V tamních sbírkách bylo tehdy 573 odrůd jabloní. Rovněž první český šlechtitel jablek JOSEF EDUARD PROCHE (1822 - 1908), rolník ze Sloupna u Nového Bydžova, soustředil velmi rozsáhlou sbírku asi 1000 odrůd jabloní.
Výše uvedené skutečnosti měly značný vliv na rozvoj české pomologické literatury, zejména po r. 1880. BURKET (1882) ve své knize „Jabloň“ uveřejňuje podrobné popisy 25 odrůd a stručné popisy 50 odrůd jabloní. První českou obsáhlou pomologii jablek napsal THOMAYER (1894). V r. 1907 vyšla pomologie F. SUCHÉHO „Moravské ovoce“, v níž podstatnou část zaujímají popisy jabloňových odrůd. V r. 1919 vychází pomologie jablek od ŘÍHY jako 3.
V Rusku se objevují první pomologické popisy jablek již v 18. a 19. století. A. J. BOLOTOV (1797) popisuje v knize „Izobrazenija i opisanija raznych porod jablok i gruš“ asi 600 odrůd jabloní a hrušní, pěstovaných ve šlechtických sadech. Z dalších ruských pomologů těchto dob mají největší význam E. REGEL (Russkaja pomologia, 1868), N. KRASNOGLAZOV, L. P. SIMIRENKO a později A. S. GREBNICKIJ (Atlas plodov, 1906), M. V. RYTOV (Russkie jabloki, 1914). V. V. Rovněž vysokou úroveň měla pomologie v 18. a 19. století v Německu. K předním německým pomologům, kteří se převážně věnovali jablkům, patřili zejména J. L. CHRIST, A. DIEL, W. LAUCHE (Deutsche Pomologie, 1882), ED. LUCAS, J. OBERDIECK (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde), F. J. DOCHNAHL (Obstkunde, 1873), FLOTOW, TH. ENGELBRECHT (Deutchlands Apfelsorten, 1889) a další. Z anglických pomologů tohoto období mají největší význam B. LANGLEY (Pomona, 1729), J. LINDLEY (The Pomological Magazine), H. RONALDS, R. HOGG (Fruit Manual, 1884) a později E. A. V Americe napsali největší pomologické práce týkající se jablek J. WARDER (American Pomology, 1867), A. J. DOWNING (Fruit and fruit-trees of America, 1870), S. A. BEACH (The Apples of New York, 1905), a V. P.
V našich zemích činnost na úseku pomologie zintenzivnila po vytvoření československého státu. Již v r. 1924 vydává KAMENICKÝ po smrti JANA ŘÍHY další díl jablek ŘÍHOVA „Českého ovoce“. Studium odrůd mělo být umožněno ve státním pomologickém arboretu v Újezdě u Průhonic (později v Průhonicích), Velkých Pavlovicích a Děvínské Nové Vsi u Bratislavy, které byly založeny v r. 1926. Tak bylo navázáno na tradici v minulosti často soukromých sbírek. Na sestavování prvního celostátního ovocného sortimentu pracovala Československá ovocnická společnost (později Československá ovocnická jednota). Její pomologická sekce vypracovala v r. 1923 „Výběr tržních odrůd pro Československo“ a v r. 1926 vyšla od dr. K. KAMENICKÉHO nová pomologie pod názvem „Výběr tržních odrůd ovocných pro Československo“.
Navržený sortiment byl proti sortimentům předcházejícím značně zúžen a obsahoval pouze 18 odrůd jabloní. V další akci, ukončené koncem r. 1930, byly navržené odrůdy jádrovin roztříděny na odrůdy hlavní a vedlejší (kromě lokálních). Do velkých sadů byly doporučeny odrůdy hlavní, odrůdy vedlejší byly určeny pouze pro zahrady. V r. 1933 v práci „Ovocnářské oblasti československé a výběry tržních odrůd ovocných“ dr. KAMENICKÝ ovocné odrůdy rajónoval. Tento sortiment obsahoval pro celou naši republiku 20 hlavních a 28 vedlejších odrůd jabloní. Zásluhu na popularizaci pomologie v nejširších ovocnářských a zahrádkářských kruzích zejména v létech třicátých a čtyřicátých měl zahradní architekt JOSEF VANĚK. Jeho 10 svazková „Lidová pomologie“ kapesního formátu, popisující v I., VII a X.
V době německé okupace se činnost na tomto úseku nezastavila. Dr. KAMENICKÝ vydal pro tehdejší území Čech a Moravy pomologický spis „Atlas tržních odrůd ovocných“. Vedle 20 hlavních odrůd uvádí ještě 15 odrůd širšího významu a 5 odrůd významu krajového. V roce 1947 vychází Pomologický klíč, jehož autor L. VLK popisuje hlavní znaky 308 odrůd jablek. VANĚK ani VLK nedbají zúžení sortimentu, jak to bylo zdůrazňováno všemi ostatními našimi pomology - THOMAYEREM, SUCHÝM, ŘÍHOU a KAMENICKÝM. Jako učebnice pro zemědělské a zahradnické školy vychází v r. 1953 „Pomologie“ od prof.
Po druhé světové válce zpracoval podklady pro rozvoj našeho ovocnářství S. MACOUN (1949). Dlouho nedocházelo k vytvoření nového sortimentu ovocných plodin, odpovídajícího novým potřebám a světovým tendencím. Teprve v r. 1957 vydali K. KAMENICKÝ a K. KOHOUT nový „Atlas tržních odrůd ovocných“, který však nenavrhoval žádné podstatné změny v našem sortimentu. Redukci ovocných odrůd navrhl v r. 1957 KOHOUT v publikaci „Rajonisace odrůd v ČSR“. Tato práce navazovala na celkovou rajonizaci ovocnářskou, na níž se vedle KOHOUTA podíleli VONDRÁČEK a MALÍK; v r. 1957 byla publikována jako „Mapy zón vhodnosti hlavních ovocných druhů“.
V zájmu dalšího nerozšiřování málo kvalitních odrůd byla v r. V knize T. MALÍK, P. CIFRANIČ „Ovocný sortiment Slovenska“ (1959) je popsáno celkem 26 odrůd jablek. V kapesním formátu vydalo v r. 1960 Státní zemědělské nakladatelství v Praze jako I. díl „Malé pomologie“ svazek jablka, napsaný K. KOHOUTEM, popisující 112 odrůd. Na Slovensku vyšla v r. 1963 „Malá pomologia“, kterou napsal D. POCHYBA a kolektiv. V novém vydání I. dílu „Malé pomologie“ rozdělují autoři DVOŘÁK-VONDRÁČEK popisované odrůdy podle významu a rozšíření do 6 skupin. V první skupině je uvedeno 24 odrůd základního tržního významu; většina z nich byla v té době zapsána v listině povolených odrůd. Ve druhé skupině je popisováno 17 starších odrůd, které byly po dlouhou dobu zastoupeny v našich tržních sortimentech. Ve třetí skupině je uvedeno 24 odrůd pěstovaných dosud v různých oblastech. Ve čtvrté skupině je zařazeno 18 odrůd méně známých a málo významných. V páté skupině je popsáno 17 odrůd perspektivních, které se u nás rozšiřují většinou teprve v posledním desetiletí.
Problematika jabloňového sortimentu, která má trvalý charakter, se v naší republice v posledních létech řeší především ve Výzkumném ústavu ovocnářském v Holovousích a na šlechtitelských stanicích v rámci úkolu „Studium světových sortimentů ovocných plodin“, jehož praktickým cílem je získávat podklady pro návrhy odrůd do sortimentu nebo jejich vylučování, a podklady pro další využití odrůd ve šlechtitelské práci. Dále se tato problematika řeší na odrůdových zkušebnách, kde se perspektivní odrůdy zkoušejí srovnáváním s odrůdami standardními. Vedle toho pracovníci tohoto ústavu kontrolují množitelský materiál. Dále se naše šlechtitelské stanice zabývají šlechtěním nových odrůd a udržovacím šlechtěním, tj. Náš současný sortiment jabloní je třeba stále usměrňovat.
Především je nutno rozšiřovat kvalitní odrůdy a tak se vyrovnat státům s vysokou produkcí jablek a rozmnožovat viruprostý materiál.
Současné ovocnářství v České republice
V České republice se v současné době pěstuje ovoce na ploše cca 14 500 ha intenzivních sadů. Na této výměře se každoročně vyprodukuje průměrně 150 -200 000 tun ovoce ročně. Kromě tohoto množství se v České republice vypěstuje ještě dalších 200 000 tun ovoce v extenzivních sadech a zahradách, které je využíváno samozásobiteli a na průmyslové zpracování.
Hlavním ovocným druhem, který se v České republice pěstuje, jsou jabloně. V intenzivních výsadbách jabloní se každoročně vyprodukuje na 140 000 tun konzumních jablek. Hlavními odrůdami jsou především Golden Delicious, odrůdy ze skupiny Jonagoldu, Idared a Gala.
V nejnovějších výsadbách se dnes pěstují též odrůdy Braeburn či Fuji a řada českých rezistentních či odolných odrůd, jako např. Topaz, Rubinola či Rozela, zatímco odrůdy Gloster, Šampion a Rubín se z našich sadů již pomalu ztrácejí.Druhým nejvýznamnějším ovocným druhem v ČR jsou slivoně. Na ploše 2.000 ha se pěstuje více než 20 odrůd švestek a pološvestek, které zrají od července do října. Roční produkce švestek se pohybuje okolo 7.500 t. Převážná část produkce složí jako stolní ovoce, ale stále více producentů se zaměřuje i na sušení, přípravu povidel či tradiční produkci slivovice.
Višně jsou pěstovány v ČR tradičně především pro zpracování. Ročně se jich v ČR vyprodukuje okolo 5 tisíc tun a jsou významným exportním artiklem. Specialitou tuzemského ovocnářství je pěstování stolních tmavých třešní, jako je například česká odrůda Kordia.Zejména v oblasti Jižní Moravy je významné pěstování meruněk.
Produkce broskví v ČR kvůli levné produkci z jižních států EU téměř skončila a s tuzemskými broskvemi se lze většinou potkat již jen na místním trhu.Z dalšího tradičního ovoce se u nás ve větším rozsahu pěstují též hrušky, jahody a rybíz. V menším měřítku pak také angrešt, kanadské borůvky, maliny a ostružiny.
Vývoj ovocnářství po roce 1989
Pěstování ovoce má v České republice velmi dlouhou tradici. První významné doklady o ovocnářství pocházejí již ze středověku. V období 13. až 15. století se začíná objevovat množství odrůd jabloní a hrušní, a to nejen v zámeckých a klášterních zahradách, ale i u poddaných. V 17. století vznikaly první ovocné školky. V souvislosti s tím se započalo se zakládáním zámeckých zahrad z tvarovaných jabloní a hrušní.
Velký rozvoj nastal v 18. století, kdy ovocnářství dostává organizovanou podobu prostřednictvím ovocnických spolků, které šíří nové poznatky. Od 19. století lze v České republice mluvit již o intenzivním ovocnářství. Vznikají specializované zahradnické školy a ovocnictví se začíná učit i na školách základních. Vycházejí rozsáhlá pomologická díla a jsou stanoveny vhodné odrůdy pro pěstování ovoce v jednotlivých oblastech České republiky.
Po roce 1918, po vzniku československého státu, se rozvinul organizovaný ovocnářský výzkum, který počal do velkovýroby zavádět nové formy pěstování ovoce. Po druhé světové válce se začala výroba koncentrovat do specializovaných podniků ve výhodných výrobních oblastech.K zakládání intenzivních nízkokmenných ovocných sadů s vyšší produkčním potenciálem započalo ve druhé polovině 60.let 20. století. Masivní rozvoj intenzivního ovocnářství pak nastal v 70. a 80. letech 20. století.
Po roce 1989 došlo k navracení půdy původním vlastníkům. Velké ovocnářské podniky byly v nejistotě a do ovocnářského odvětví se příliš neinvestovalo. Tou dobou vzniklo velké množství malých, zpravidla rodinných farem, často ovšem bez potřebných znalostí pro rozvoj oboru. V nelehké době se nacházel i ovocnářský výzkum se stále silnějším tlakem na privatizaci, ke které nakonec došlo v roce 1997.
Řešení kritické situace v ovocnářství značně napomohlo zavedení národní dotační podpory pro restrukturalizaci ovocných sadů. S podporou státu se do dnešních dnů vysadilo více než 9.000 ha moderních ovocných sadů s důrazem na kvalitu a odolnost pěstovaných odrůd.Po vstupu do vnitřního trhu EU muselo dojít k dalšímu zvýšení konkurenceschopnosti ovocnářského odvětví, což v dnešní době znamená především zakládání výsadeb s velmi vysokým výnosovým potenciálem za současného snižování používání chemických látek.
| Druh ovoce | Odrůdy | Pěstební plocha (ha) | Roční produkce (tun) |
|---|---|---|---|
| Jablka | Golden Delicious, Jonagold, Idared, Gala, Braeburn, Fuji, Topaz, Rubinola, Rozela | cca 8 000 | cca 140 000 |
| Švestky | Více než 20 odrůd | cca 2 000 | cca 7 500 |
| Višně | Neuvedeno | Neuvedeno | cca 5 000 |
tags: #pěstování #a #zpracování #jablek #v #Československu
