První skutečné pohyblivé obrázky neboli film mohli Olomoučané vidět v sále někdejšího hotelu U Zlaté hrušky v Riegrově ulici č. 14 v roce 1896. V následujících letech se v Olomouci pravidelně zastavovaly kočovné společnosti, které promítaly filmy buď v nějakém hostinském sále, například v hotelu Lauer na Horním náměstí, v prostorách Reduty v městském divadle nebo dokonce ve velkém stanu na veřejném prostranství, kupříkladu vedle hostince U Dřevěného zvonu. V Olomouci v těch časech promítal dokonce i slavný propagátor filmu Viktor Ponrepo (v roce 1901). Pomalý konec těmto kočovným pohostinským vystoupením učinilo zřízení prvních stálých kin.

Edelmannův palác na Horním náměstí, kde sídlilo první stálé kino v Olomouci.

První stálá kina v Olomouci

Do takového nejstaršího kamenného kinosálu v Olomouci byste mohli zamířit už od 22. dubna roku 1908 a to přímo na Horním náměstí. V Edelmannově paláci vzniklo německé Kinematografické divadlo. O tom, že šlo o vysoce prestižní záležitost, svědčí i fakt, že ono první kino vzniklo vlastně v objektu, který ještě nějakých deset před tím sloužil jako sídlo olomouckého magistrátu, protože radnici skoro celu druhou polovinu 19. století využívaly státní úřady. Autorem myšlenky zřídit v bývalé radnici kino byl jistý pan Bajer, správce tohoto objektu, který pak důležitou kinematografickou licenci po čase postoupil městským úředníkům Gerlichovi a Kuksovi. Promítalo se zde třikrát týdně. Ve stejném roce 1908 v listopadu bylo otevřeno druhé, rovněž německé kino v budově tělocvičny spolku Olmützer Turnverein vedle dnešního zimního stadionu v Hynaisově ulici. Toto kino neslo název Atlantis. Promítalo se o nedělích a svátcích.

Česká olomoucká menšina se dočkala svého kina 24. září roku 1911, kdy otevřel v české obchodní pasáži mezi Horním náměstím a třídou Svobody kino Orania (nejdříve Urania) podnikatel a sochař Josef Hladík. Toto kino mělo opravdu dlouhou životnost, byť měnilo názvy, interiér a také zaměření - ve dvacátých letech se kupříkladu jmenovalo Kosmos a olomoucká učitelská jednota jej využívala především pro osvětová a pedagogická představení. Pod názvem Jas toto kino jistě znali a navštěvovali ještě mnozí dnešní čtenáři našeho článku. Díky kinu se celé této spojnici začalo brzy říkat KINOPASÁŽ.

Kino Edison od roku 1913 v novém paláci. Zdroj: Vlastivědné muzeum Olomouc

Kino z Edelmannova paláce se roku 1913 přesunulo do nově vystavěného paláce na rohu třídy Svobody a ulice 8. května - a zde už promítalo pod názvem Edison. Mladší generace jej znaly jako kino Mír, což platilo do roku 1991. Dnes se do části bývalého kinosálu chodí pro hamburgery.

Další tradiční kino vzniklo roku 1924 v objektu zvaném U města Prahy v olomoucké Úřední čtvrti. Toto významné místní kulturní centrum dříve provozovalo divadelní představení, Olomoučané zde třeba mohli poprvé vidět třeba opery Prodaná nevěsta či Hubička. Kino Apollo zde fungovalo desítky let, po válce bylo přejmenováni na Lípu a později v něm fungovalo i Kino mladých. Lípa promítala do roku 2005. Nápis KINO na domě U města Prahy vidíme dodnes.

Kino Apollo, později kino Lípa. Zdroj: Vlastivědné muzeum Olomouc

V Olomouci vznikala za první republiky i další kina, třeba Slavia ve Wurmově ulici, Helios v Hodolanech, Sokol ve Chválkovicích a od roku 1933 díky péči Družstva pro stavbu sokolovny vzniklo velkolepé kino Metropol, poslední dosud fungující zástupce klasických městských kin v Olomouci.

Kino Central: Od zvukového průkopníka k multikulturní scéně

V roce 1926 zahájilo svou činnost Kino Central v nově postavené budově Dělnické akademie. O tři roky později byla v kině nainstalována první česká zvuková aparatura vůbec. Premiéra českého zvukového filmu v Olomouci proběhla v kině Central v říjnu 1930 a diváci mohli zhlédnout film Když struny lkají. Ve třicátých letech bylo kino hojně navštěvované vojáky. Před válkou se vedoucím kina stal Josef Šanta, který kino odmítl dobrovolně vydat Němcům, byl zatčen gestapem a v roce 1940 zemřel v koncentračním táboře. Od roku 1946 až do roku 1989 kino existovalo pod názvem Moskva. Poté mu byl opět navrácen původní název, pod kterým fungovalo až do roku 2005.

Přízemí a suterén budovy nynějšího Muzea umění začaly sloužit jako svého druhu zábavní centrum v roce 1925, kdy zde vzniklo nejprve varieté Tabarin (později Divadlo hudby). V jeho sousedství přibyl o rok později Radiobar a o podlaží níže kino Central, které bylo od roku 1930 dokonce prvním zvukovým kinem na Moravě a jedním z prvních v tehdejším Československu. Zvukovou aparaturu Kinophon do kina nainstalovala olomoucká firma Elektroradio už během roku 1929. Jednalo se o vynález majitele firmy Elektroradio Josefa Mazáka a byla to první zvuková aparatura českého původu! Prvním zvukovým představením v kině Central a na celé Moravě byl v roce 1930 film Když struny lkají. O těchto filmech se tehdy uvádělo, že jsou "mluvící a zvukové".

Za Protektorátu celý objekt zabavili Němci a sloužil do značné míry také jako zábavní podnik pro německou armádu. Během této doby bylo kino přejmenováno na Lichtspiele Zentral Olmütz. Po válce fungovalo varieté i Radiobar už jen krátce. Správu kina převzal Svaz přátel Sovětského svazu, který dal biografu ihned nový název - Moskva. Ten mu zůstal až do roku 1989 (v roce 1968 to bylo krátce kino Svoboda), kdy se vrátilo k původnímu jménu kino Central, které neslo až do svého uzavření v roce 2005.

Po devatenácti let od posledního promítání se bývalé slavné olomoucké kino Central znovu otevřelo 20. února 2024. Tehdy v roce 2005 kině dávali film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové. Následně kino zavřeli a dlouhých devatenáct let čekalo v hibernaci na možné znovuzrození. To se odehraje za pár dní, byť se Central částečně změnil z klasického kina v multikulturní scénu pro divadlo, hudbu i film.

V letech 2020-2024 kino procházelo důkladnou rekonstrukcí na multifunkční sál, který zahrnuje také prostory bývalého Divadla hudby Olomouc (organizačně součástí Muzea umění v Olomouci). Původní náklady na rekonstrukci (50 mil. korun) se zvýšily o dalších 15 milionů, termín otevření se kvůli komplikacím s podzemní vodou a statikou budovy posunul z původního roku 2020. Zahájení provozu bylo naplánováno na září 2023, konečný termín otevření byl stanoven na 20. února 2024. Otevřena byla první Velká scéna ze tří plánovaných. Dále bude následovat Malá scéna a Radiobar, ve kterém bude Zkušebna.

„Velká scéna umožňuje různé varianty uspořádání jeviště a hlediště. Mohou tam probíhat divadelní představení, koncerty i promítání. Kapacita je dostatečná pro více než stovku sedících diváků.

Interiér zrekonstruovaného kina Central po rekonstrukci. Zdroj: Hanácká Drbna

Historická budova se nachází v pramenité oblasti Michalského návrší a tak při rekonstrukci bylo nutné vyřešit odvodnění prostor. V místech, kde v minulosti bývalo promítací plátno bývalého kina Central, byl ve sklepeních před lety nalezen čtyřicetikubíkový rezervoár vody. Jednalo se o důmyslný odvodňovací systém různých kanálů a proláklin, který byl zprovozněn při stavbě kina v roce 1926.

Dům pochází ze 13. století a má velmi zajímavou historii. Stával tam špitál, špitální kostel, kadetská škola i kněžský seminář a přibližně od poloviny 19. století v něm fungovala věznice. V roce 1915 budovu odkoupili podnikatelé židovského původu, manželé Adele a Moritz Donathovi a zřídili tam biograf. V roce 1929 bylo toto kino prvním zvukovým kinem na Moravě.

Kino Metropol: Poslední zástupce klasických kin v Olomouci

Posledním klasickým kinem v Olomouci, ve kterém se stále promítá, je kino Metropol, které bylo založeno v roce 1933 v budově, která byla dříve využívána jako sídlo mnoha firem. Provoz kina byl zahájen 6. května 1933. Od doby svého založení kino několikrát změnilo svůj název. Založeno bylo jako Bio Sokol pod vedením Družstva pro stavbu Sokolovny, o něco později se přejmenovalo na Světozor a poté na Pohraniční stráže.

Licenci na zřízení a provozování kina (pod názvem Bio Sokol) získalo Družstvo pro stavbu sokolovny v roce 1933. Budova v Sokolské ulici byla v té době využívána mnoha firmami, poté prošla výraznou rekonstrukcí a změnila účel užívání. V roce 1942 spolek zanikl a správa kina spadla do rukou Vehrmachtu. Po roce 1948 bylo znárodněno a sloužilo jako jedno z mnoha Olomouckých kin pod centrální správou. Po roce 1989 kino začala provozovat soukromá společnost Olomoucká kina, s.r.o. vedená někdejším vedoucím Správy kin, Janem Joukalem. Pod tuto společnost spadala také další tři kina - kino Central v budově Muzea umění (Denisova 47) a kino Lípa (Tř. Svornosti).

V roce 2011 změnilo kino provozovatele, prošlo architektonickou proměnou, s rekonstrukcí foyer kina byla otevřena kavárna. Kino prošlo také technologickou proměnou, digitalizací na standard DCI a 7.1 zvuk. Roku 2017 prošla fasáda kina zateplením a rekonstrukcí, obnoven byl také ikonický osvětlený neonový nápis. Jednotlivé prvky původního neonového nápisu z devadesátých let byly následně užity v interiéru kina. V současnosti jde o jediné jednosálové kino se stálým provozem v Olomouci.

Dnešní Metropol se dá shrnout jednoduchým trojslovím - Vaše domácí kino. Kino, které může být místem pro trávení volného času, setkání s přáteli i rodinou, se známými. Před 13 lety prošel kinosál Metropolu rekonstrukcí. Na počátku roku 2011 se pak revitalizoval prostor předsálí kina, který byl nově obohacen o kinokavárnu a dětský koutek a na konci téhož roku bylo kino digitalizováno. Kino se tak razantně otevřelo svým návštěvníkům.

Kino Metropol je partnerem řady festivalů a ozvěn filmových přehlídek, které v České republice probíhají. V současnosti kromě filmových promítání organizujeme i divadelní představení, koncerty, diashow, talkshow a další živá představení. V programu se objevují zájezdová divadla z pražských scén, jako je divadlo Bez zábradlí, divadlo Kalich, divadlo Na Jezerce a další. V minulosti se v kině konaly koncerty Hany Zagorové, Václava Neckáře, Bratrů Ebenů, Kollárovců, Marie Rottrové či Richarda Müllera a dalších. Na pódiu mohli diváci vidět estrádní vystoupení Zdeňka Izera či improvizační show Partičky, talkshow s Karlem Šípem či s Adélou Banášovou.

Nejstarší kina měla obvykle tyto základní složky programu: dokumenty, aktuality a konečně i hlavní film, samozřejmě ještě němý. Dnes existuje všeobecné povědomí o tom, že němé filmy doprovází vždy pianista, ve skutečnosti se ale některá kina chlubila dokonce vlastním „domácím orchestrem“, který občas koncertoval i mimo filmová představení. Kina se i v rámci jednoho města zaměřovala na různé typy filmů. Největším lákadlem jsou velkofilmy americké provenience, ale nechybí ani filmy z německých studií a samozřejmě zejména české klasické filmy s prvotřídními celebritami své doby, Otomarem Korbelářem, Lídou Baarovou, Jaroslavem Vojtou, Adinou Mandlovou, Hugo Haasem a dalšími.

Velkou proměnu repertoáru vidíme během války a zejména pak po ní a po převratu v roce 1948. Za války se ještě v roce 1940 mohl divák v Olomouci podívat i na americký film, po vstupu USA do války už tomu ale byl konec. Po roce 1945 a zejména pak po roce 1948 se objevuje najednou neobyčejně silná vlna filmů sovětské produkce.

Až do roku 1912 platila pro kinematografy nařízení podle dvorského dekretu z 6. ledna 1836, vydaného tehdy pro atrakce pořádané kočovnými herci, artisty a provozovateli jiných veřejných podívaných. V září 1912 ministerstvo vnitra vydalo nařízení o pořádání veřejných představení kinematografických. Licenci udělovala zemská správa politická, později zemský úřad. Pro stálá kina platila velmi přísná bezpečnostní opatření. Důvod byl prostý - filmy byly zaneseny na celuloidových pásech, což je vysoce hořlavý materiál. Kabiny promítačů musely být stavebně odděleny od hlediště, aby se v případě nehody a požáru předešlo tragickým událostem. Promítači byli rovněž velmi důkladně školeni.

Počet městských kin se v průběhu času měnil. V období největšího rozmachu jich bylo okolo dvaceti a to v rámci celého města. Upozorňuje i na to, že promítání tehdy byla velmi hlídaná a promítači museli mít speciální zkoušky. „Kombinace otevřeného ohně a vysoce hořlavého celuloidu, tedy materiálu, který se nedá uhasit, byla dost nebezpečná. Hořící celuloid produkuje kyslík a ten zase podporuje hoření. Film, jako světová novinka pak podle dobových materiálů zajímal úplně všechny. „Hlavně u snímku, který ukazoval příjezd parní lokomotivy. Představte si, že žijete v době, kdy vlak existuje teprve asi půlstoletí a nikdy předtím jste neviděli obrázky, které se na plátně hýbají. Když vlak přijížděl, mohlo to působit děsivě. Druhou světovou válku přečkalo celkem deset olomouckých kin.

„Kino Central přežilo až do začátku 21. století, kino Edison (Mír) bylo na náměstí Hrdinů naproti poliklinice Spea a bylo to jedno z největších kin. „Od šedesátých let 20. století však kina získávají silného konkurenta a to televizní vysílání, později video a dvd přehrávače. „Metropol měl štěstí, že budova vznikla už jako kino. Odpadlo tak riziko, že by fungovalo pro jiný účel. A taky si myslím, že přežilo tu dlouhou dobu díky lidem, kteří tam pracovali a pracují i dnes.

Rozsáhlá výstava s názvem Český kinematograf / Počátky filmového průmyslu, vznikla v roce 2016 v Národním technickém muzeu při příležitosti 120 let od první filmové projekce v českých zemích a prezentuje unikátní kinematografické sbírky Národního technického muzea a Národního filmového archivu. Doplňují ji exponáty ze sbírek olomouckého muzea a projekční technika vyrobená společností Meopta Přerov. K vidění jsou vynálezy a objevy, které vedly ke vzniku kinematografie, kočovným kinům i prvním stálým biografům, příchozí se ale dozví i to, jak se první filmy vyráběly a seznámí se také s historií kin v Olomouci. Výstava je v sále sv. Kláry Vlastivědného muzea v Olomouci přístupná až do 6. ledna příštího roku.

Hlavní oslavy 85 let fungování kina Metropol v Olomouci se uskuteční v termínu Dnů evropského dědictví, tedy o víkendu 7. a 8. září. Nabídnou workshopy, dokumenty Olga o Olze Havlové, v roce jejích nedožitých 85. narozenin a taky o slavném Belmondovi, který 85. narozeniny oslavil letos v dubnu. „Chystáme i oblíbené komentované prohlídky a taky promítání němého filmu s živou hudbou, na to se moc těšíme, to bude výjimečné. Konkrétně se jedná o Erotikon Gustava Machatého, který doplní hudební uskupení FORMA, “ prozradila programová vedoucí kina Metropol Denisa Wasiewiczová a doplnila, že ve sklepě kina bude taky výstava věnovaná staré kinotechnice.

Přehled olomouckých kin a jejich osudy

Název kina	Rok založení	Původní název	Pozdější názvy	Poznámky
Kinematografické divadlo	1908	Kinematografické divadlo	-	První stálé kino v Olomouci, německé
Atlantis	1908	Atlantis	-	Druhé stálé kino v Olomouci, německé
Orania (Urania)	1911	Orania (Urania)	Kosmos, Jas	České kino, později zaměřené na osvětová představení
Edison	1913	Edison	Mír	Dnes v části budovy rychlé občerstvení
Apollo	1924	Apollo	Lípa, Kino mladých	Fungovalo do roku 2005
Central	1926	Central	Moskva, Svoboda	Od roku 2024 multikulturní scéna
Slavia	-	Slavia	-	Zaniklo pravděpodobně koncem 40. let
Helios	30. léta	Helios	Hvězda	Fungovalo do roku 1976
Adria	1930	Adria	-	Fungovalo do roku 1949
Sokol	30. léta	Sokol	Oko	Fungovalo do roku 1967
Metropol	1933	Bio Sokol	Světozor, Pohraniční stráže, Metropol	Poslední klasické kino v Olomouci

tags: #brigada #kino #olomouc #historie

Oblíbené příspěvky:

• Dohoda o ukončení pracovního poměru a odstupné
• Výpočet podpory po rodičovské
• Zkušenosti s brigádou v Amazonu
• Brigáda v Kauflandu Česká Lípa
• Pracovní příležitosti Ústí nad Labem