Počet Státních Zaměstnanců v Československu: Statistika a Kontext (1989)
Pro český stát pracuje téměř půl milionu zaměstnanců placených ze státního rozpočtu - zaměstnanci státu, což představuje cca 9,3 % pracovní síly v ekonomice. Velmi závisí na zvolené definici pojmu státní zaměstnanec. Státní zaměstnanci v Česku jsou skupinou zaměstnanců, které zaměstnávají státní složky a které jsou placeny ze státního rozpočtu České republiky.
V nejužší variantě jde nepřesně řečeno o tzv. státní úředníky. Například dle zákona o státní službě je státním zaměstnancem osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo k výkonu některé z činností uvedených v § 5 zákona o státní službě.[1] Tato úzká definice by zahrnula pouze zaměstnance tzv. služebních úřadů státu ve služebním poměru, tj. de facto pouze státní úředníky. Takových státních zaměstnanců je dle statistik Ministerstva vnitra 67 945 (rok 2020). Při započítání obslužných míst v pracovním poměru jde celkem o 75 796 státních zaměstnanců zařazených ve služebních úřadech, kterých je celkem 234.
V rozšířeném pojetí jde o zaměstnance organizačních složek státu (ministerstva, ústřední orgány státní správy, soudy apod.) a příspěvkových organizací státu. Dle Ministerstva financí činí počet takto definovatelných zaměstnanců 482 270 (rok 2021).[5] S tímto číslem tvoří zhruba 7 % lidí v produktivní věku (18-65 let). Jde o počet míst, na která mají jednotlivá ministerstva v rozpočtu vyčleněny peníze. Všechna místa ale nemusí být obsazena. Na platech to je asi 239 miliard korun.
V tomto pojetí jsou vedle státních úředníků zahrnuti také zaměstnanci soudů a státních zastupitelství, zaměstnanci škol regionálního školství, vojáci a další příslušníci ozbrojených sil a příslušníci bezpečnostních sborů (Policie ČR, hasiči, celní správa, vězeňská služba, GIBS). Je nutné dodat, že například v roce 2020 bylo dle státního závěrečného účtu ve vládou regulované sféře zaměstnáno 463 648 zaměstnanců, z čehož bylo 265 254 zaměstnáno v příspěvkových organizacích státu a 198 394 v organizačních složkách státu.
V nejširším pojetí lze dojít k závěru, že celkově veřejný sektor zaměstnává téměř milion zaměstnanců tedy pětinu[8] až čtvrtinu[9] všech pracujících. V tomto přístupu jsou ovšem započítáni všichni zaměstnanci, kteří v důsledku (či de facto), tj. nepřímo, mají podíl na platu či mzdě ze státního rozpočtu. Jde například o zaměstnance územních samosprávných celků (obcí a krajů), kteří vykonávají státní správu v přenesené působnosti (část jejich platů je sanována příspěvkem na výkon státní správy, který je součástí státního rozpočtu, a dále příjmy samospráv z rozpočtového určení daní apod. - v tomto druhém případě lze hovořit i o zaměstnancích obcí a krajů vykonávající pouze samostatnou působnost samosprávy), a pak dále zaměstnanci soukromého sektoru, kteří pracují na veřejných zakázkách spolufinancovaných státním rozpočtem. Zahrnutím poslední skupiny vzniká již velmi volné pojetí státního zaměstnance. V této volné definici je tedy státním zaměstnancem každý, jehož mzda je přímo či nepřímo vyplácena z daní vybraných státem (státní rozpočet).
Rozdíl mezi zaměstnancem soukromého sektoru a veřejného sektoru není jen ve faktickém pobírání mzdy proti platu, ale i v mechanismu získávání příjmů zaměstnavatelem. Zatímco mzda soukromého sektoru se řídí pravidly tržní soutěže, platy pracovníků státu a veřejného sektoru jsou určeny politikou státu a jsou pevně stanoveny v nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.[10] Výhodou státních platů je určitá jistota příjmu pro konkrétního jedince, co se týče konkrétní tabulkové výše platu. Společnost jako celek ovšem může doplácet na celkové neefektivitě plošného odměňování a na neustálých politických sporech, jak vysoké by měly být platy ve veřejném sektoru. Tabulkový plat státního zaměstnance se stanovuje na základě vykonávané činnosti, ke které je v katalogu prací přiřazena platová třída, kdy s vyšší platovou třídou stoupá plat, ale také nároky na zaměstnance (např.
V širších definicích státních zaměstnanců nebo zaměstnanců veřejného sektoru, proto musíme započítat pracovníky státem poskytovaných služeb, jako jsou veřejné školství, veřejné zdravotnictví, soudnictví, bezpečnost či hasiči. Ve volném pojetí je možné započítat i zaměstnance různých firem realizujících veřejné zakázky, které jsou najímány externě a vypláceny z obecních nebo státních prostředků. Například pracovníky stavějící pro stát dálnice či železnice a realizující další investiční výdaje z veřejných rozpočtů.
Je třeba zdůraznit, že graf Ministerstva financí počítá pouze se zaměstnanci organizačních složek státu a příspěvkových organizací státu. V grafu chybí celý sektor veřejného zdravotnictví. Obecně je v sektoru zdravotnictví lékařů a zubařů dalších cca 50 tisíc, zdravotních sester přes 80 tisíc.[11] Zaměstnanci obecních a městských úřadů a krajských úřadů jsou placeni z veřejných rozpočtů, de facto tedy ze státního rozpočtu (resp. z příjmů obcí a krajů - daně, transfery nebo poplatky), jen Magistrát hlavního města Prahy má přes dva tisíce zaměstnanců.
Podle státních rozpočtů v kostce,[13] které od roku 2016 uvádí počty oficiálních státních zaměstnanců je trend jasný. Oficiální počet se rok od roku zvyšuje. Pokud chceme sledovat širokou definici státního zaměstnance (přímí i nepřímí) je nutné sledovat všechny subjekty (dodavatele ve veřejných zakázkách, neziskové organizace, zaměstnance obcí a krajů). Je vhodné zmínit, že soukromé volnotržní firmy jako jediné jsou schopny produkovat bohatství, odložením kapitálové spotřeby a investic do nových způsobů výroby, aby stát následně toto bohatství přes vybrané daně přerozdělil, či spotřeboval. Veřejný sektor je sice zahrnut v HDP, ale pouze ve spotřebě. Stát nemá motivaci v podobě zisku a produkce dodatečného bohatství tak není nutnou prioritou. Z vybraných daní poskytuje veřejné služby, jako jsou stavba dopravních cest, dostupné zdravotnictví, školství, sociální služby, důchody, atd...
V grafu níže jsou všichni zaměstnanci (cca 5,2 milionu). Pokud se podíváme na všechny občany v produktivním věku (6,9 mil) 18-65 let vyjde nám, že zhruba 7 % (482 270) z nich je zaměstnáno státem. Toto jsou počty státních zaměstnanců podle oficiálních statistik zaměstnaných přímo vládou. V lednu 2022 publikoval Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR studii Státní zaměstnanci a úředníci: kde pracují a za kolik?[17] Podle studie je v České republice zhruba jeden milion osob, kteří jsou přímo či nepřímo placeni ze státního rozpočtu, ti jsou ve studii pojmenováni jako zaměstnanci veřejného sektoru.
Platy necelé poloviny z nich (464 tisíc) jsou vypláceny přímo ze státního rozpočtu (tzv. státní zaměstnanci). Ostatní jsou placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů včetně obecních a krajských. Ze státních zaměstnanců jich 265 tisíc (57 % státních zaměstnanců) pracuje v příspěvkových organizacích, včetně učitelů a dalších zaměstnanců regionálního školství; zbývajících 198 tisíc (43 % státních zaměstnanců) v policii, armádě, na ministerstvech a dalších státu podřízených úřadech.
Specifickou podskupinu představují zaměstnanci ministerstev, ústřední a neústřední státní správy. Státní úředníci (78 tisíc) v této studii tvoří 1) zaměstnanci ministerstev (23 tisíc), 2) zaměstnanci ostatní ústřední státní správy (4 tis.) a 3) zaměstnanci správy neústřední (51 tis.). Mezi největší zaměstnavatele ostatní ústřední státní správy patří Český statistický úřad (cca 1,5 tisíce osob), Úřad vlády (cca 500), Správa státních hmotných rezerv (cca 400) nebo Energetický regulační úřad (cca 300). V neústřední správě jsou zaměstnaností největší Finanční správa České republiky (15 tisíc), Úřad práce ČR (11 tisíc) a Česká správa sociálního zabezpečení (8 tisíc) a dále katastrální úřady (4 tisíc) a krajské hygienické stanice (2 tisíce).
Bezpečnostní sbory (82 tisíc; 18 % státních zaměstnanců) zahrnují především zaměstnance policie (42 tisíc; 9 %), vězeňské služby, (11 tisíc; 2 %), soudů (10 tisíc; 2 %), Hasičského záchranného sboru ČR (bez dobrovolných hasičů; 10 tisíc; 2 %), Generálního ředitelství cel (6 tisíc ; 1 %) a státních zastupitelství (3 tisíce; 1 %). Ve studii je dále použita skupina „ostatní včetně Armády ČR“, neboli ostatní organizační složky státu. Zaměstnávají 39 tisíc plných úvazků (8 % státních zaměstnanců) a zahrnují především armádu pod kapitolou Ministerstva obrany ČR zodpovědnou za většinu zaměstnanců (32 tisíc; 7 %).
Příspěvkové organizace zaměstnávají 265 tisíc osob (57 % státních zaměstnanců). Naprostá většina z nich (254 tis.; 55 %) představuje zaměstnance škol v regionálním školství (mateřské, základní, střední a vyšší odborné školy, konzervatoře) financovaných ze státního rozpočtu skrze kapitolu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy.
Další zjištění studie se týká platů. Podle autorů došlo k tomu, že ačkoliv nominální i reálné průměrné platy státních úředníků od roku 2013 soustavně rostly, od roku 2018 již jejich růst zaostával za růstem mezd v celé ekonomice, takže jejich relativní úroveň v roce 2020 byla výrazně nižší než v roce 2018 (-3 až -6 procentních bodů podle typu organizace).[17] Průměrný plat v centrálních institucích byl v roce 2020 46 500 korun a v ostatních státních úřadech 43 900 korun. Rozdíly v platech odrážejí druh, místo i délku práce, vzdělání či podíl vedoucích pozic. Je nutné i zde připomenout, že velká část státních zaměstnanců má vysokoškolské vzdělání. Podle informačního systému o průměrném výdělku tvořili v pololetí roku 2021 vysokoškoláci ve veřejné sféře téměř třetinu pracovníků, v soukromé jen 16 procent.
Celkové výdaje na platy zaměstnanců regulovaných státním rozpočtem v roce 2023 činily 258 miliard korun. Největší díl této částky, zhruba 145,6 miliard, připadl na zaměstnance tzv. příspěvkových organizací, jejichž podíl na zaměstnancích státu je 59,2 %. V této kategorii jsou započteni především zaměstnanci škol, včetně učitelů. Ty státní rozpočet financuje přes kapitolu ministerstva školství, jsou ale zaměstnanci škol zřizovaných samosprávami. Následují sbory, tedy složky obrany, bezpečnosti, celní a právní ochrany, s rozpočtem 48,4 miliardy a podílem na zaměstnancích státu 18,7 %.
Na celkovém nárůstu počtu zaměstnanců a výdajů na platy zaměstnanců státu v posledním desetiletí má největší podíl právě kategorie tzv. Počet státních úředníků poslední dvě dekády (2003-2023) kolísal jen mírně. V trendech je vidět snahy o konsolidaci veřejných rozpočtů po roce 2010 a po roce 2021. Za mírným poklesem počtu státních úředníků po roce 2021 o zhruba 2000 stál primárně pokles v sektoru ‚neústřední státní správy‘, která zahrnuje organizace podřízené ministerstvům, jež většinou poskytují služby jako např. Finanční správa nebo Úřady práce.
V poměru k průměrným platům v ekonomice se platy státních úředníků poslední dvě dekády vyvíjely velmi cyklicky. Minima bylo dosaženo kolem roku 2012, maxima v roce 2018. Poté začaly relativní platy klesat, v roce 2022 dosáhly minima roku 2012. Průměrné platy zaměstnanců státu se výrazně liší jak mezi kategoriemi organizací, tak mezi organizacemi uvnitř těchto kategorií. Nejvyšší průměrné platy měli v roce 2023 zaměstnanci ministerstev (58 tis. Kč měsíčně). Nejnižší platy (42 tis. Kč) pak mají zaměstnanci ‚neústřední státní správy‘, tedy převážně organizací poskytujících přímé služby občanům. Velmi široký rozptyl mají průměrné platy organizací zařazených do kategorie ‚Ostatní organizační složky státu‘ (označené jako ‚Ostatní vč. Armády‘), což odráží velkou rozmanitost funkcí a personálního složení těchto organizací.
„Při diskusích o velikosti státu a jeho konkurenceschopnosti coby zaměstnavatele je třeba pracovat s aktuálními údaji zachycujícími realitu. Naše aplikace základní údaje a srovnání k tomuto tématu zpřístupňuje. Ukazuje, že počty státních úředníků v posledních letech dramaticky nenarůstají. Platy státních úředníků v posledních letech typicky klesají ve srovnání s platy v ekonomice. Průměrné platy úředníky se také liší podle toho, kde tito lidé pracují.
tags: #počet #státních #zaměstnanců #Československo #1989 #statistika
