Kdy může zaměstnavatel nařídit přesčas: Podmínky a limity

Pracovní právo je upraveno řadou právních předpisů, ale jeho “biblí” je právě zákoník práce. Upravuje jak základní principy, tak také zcela konkrétní ustanovení popisující vznik pracovního poměru a okolnosti jeho trvání. Zjistíte zde rovněž, co vám musí zaměstnavatel zajistit a na co máte jako zaměstnanec nárok.

Práce přesčas je občas nevyhnutelná. Zaměstnavatel má ve skluzu zakázku a potřebuje Vás na pracovišti o trošku déle než je třeba. Práci přesčas a podmínky jejího přidělování zaměstnancům upravuje Zákoník práce v § 93 a 93a.

Přesčasy obecně, co říká zákon?

Všichni si asi umíme pomocí selského rozumu domyslet, co přesčas je. Ale co přesně říká zákon? Podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) se jedná o nařízenou práci nad rámec domluvených směn, kterou „může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami“.

Možnost nařídit přesčas má navíc zaměstnavatel jen u zaměstnanců na plný pracovní úvazek. V případě zkrácených úvazků nemůže zaměstnavatel práci přesčas nařídit, pouze se na ní může se zaměstnancem dohodnout. To samé platí u zaměstnanců, kteří pečují o dítě mladší jednoho roku. U těhotných zaměstnankyň je práce přesčas vysloveně zakázána, tudíž se na ní ani nelze oboustranně dohodnout.

Přesčasy ale oficiálně nefungují pro všechny. Jejich systém, tak jak ho popisuje zákon, se uplatňuje jen u pracovních poměrů na základě pracovní smlouvy. Práce na živnostenský list ani práce na dohodu o pracovní činnosti či o provedení práce pojem „přesčas“ jednoduše neznají.

Délku týdenní pracovní doby stanoví zákoník práce standardně na 40 hodin. Vše co odpracujete navíc, znamená práci přesčas. I když o přesčasy zrovna nestojíte, má zaměstnavatel možnost vám takovou práci nařídit. Podle zákona to sice může udělat pouze výjimečně a z vážných provozních důvodů, co to ale prakticky znamená se v zákoníku práce nedočtete.

Vážné provozní důvody

Jako zaměstnavatel můžete práci přesčas nařídit jen výjimečně z vážných provozních důvodů. Tyto důvody nejsou v zákoníku práce přesně definovány.

Příklad: Ve specializovaném oddělení máte 2 zaměstnance. Jeden čerpá dovolenou a druhý ve své pracovní době veškerou potřebnou práci nezvládne.

Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Již z toho vyplývá, že práce přesčas nemůže být zaměstnavatelem předem rozvržena v rámci písemného rozvrhu týdenní pracovní doby (§ 84 zákoníku práce ).

Limity práce přesčas

Zaměstnavatel vám může nařídit práci přesčas jen v omezené, výše popsané, míře. Pokud ale sami chcete pracovat nad rámec standardní pracovní doby, máte samozřejmě i takovou možnost.

Takto nařízenou práci nesmíte vykonávat ve větším rozsahu než 8 hodin týdně a celkem 150 hodin za rok. To neplatí v případě, že vám zaměstnavatel poskytne za práci přesčas náhradní volno.

Zaměstnavatelem nařízená práce přesčas nesmí tedy u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

Práce přesčas nesmí být delší než 8 hodin za týden a celkově nesmí přesáhnout 150 hodin v kalendářním roce (pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodnou jinak). V uváděném rozsahu 150 hodin má zaměstnavatel právo pracovníkovi práci přesčas nařídit nebo se na ní může zaměstnanec se zaměstnavatelem domluvit.

Pokud chce zaměstnavatel požadovat po zaměstnanci práci ve větším rozsahu, může tak činit pouze na základě dohody se zaměstnancem. Toto období lze prodloužit pouze kolektivní smlouvou avšak nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnanec tak může odpracovat maximálně 416 přesčasových hodin za rok s tím, že s odpracováním 266 hodin navíc souhlasil.

Vyrovnávací období: Vyrovnávací období, tj. období, ve kterém práce přesčas nesmí v průměru překročit 8 hodin týdně, může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Kdy přesčas nařídit nelze?

Nelze nařídit práci přesčas zaměstnanci nebo zaměstnankyni, kteří pečují o dítě mladší 1 roku. Přesčas dále zaměstnanec nemusí vykonat, pokud existuje zákonná překážka v práci na straně zaměstnance.

Zákoník práce chrání určité skupiny, kterým zaměstnavatel práci přesčas nařídit nesmí. Jsou to těhotné zaměstnankyně a mladiství, se kterými se zaměstnavatel nesmí domluvit ani na dobrovolném přesčase. Přesčasy v těhotenství a u mladistvých jsou zakázané, pokud se s tímto potkáte, ihned informujte Oblastní inspektorát práce.

zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně (§ 240 odst. 3 zákoníku práce) a mladistvé zaměstnance (§ 245 odst. 1 zákoníku práce) prací přesčas. zaměstnankyním nebo zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok (§ 240 odst. 3 zákoníku práce) nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit.

Ustanovení § 93a zákoníku práce, upravující další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví, bylo s účinností od 1. 1.

Co je a co není přesčas?

Hlavní podmínkou pro to, aby se práce mohla počítat jako přesčasová, je, že o ní musí zaměstnavatel především vědět. Platí tedy, že pokud se zdržíte v práci a nikdo o tom nebude vědět, nebo po večerech z domova dobrovolně dotahujete projekty, aniž by vám to někdo nařídil, o práci přesčas se nejedná.

Na druhou stranu, i když to ze samotného znění zákona přímo nevyplývá, za práci přesčas se dá považovat i vykonaná práce, kterou vám nenařídil zaměstnavatel přímo, ale nepřímo - třeba když máte na starost takové množství práce), které jednoduše a objektivně nejde stihnout během pracovní doby.

Práce přesčas musí být zaměstnavatelem předem nařízena nebo dodatečně schválena. Tato podmínka vyplývá z definice práce přesčas, kdy jde o práci konanou na příkaz nebo se souhlasem zaměstnavatele.

Kompenzace za práci přesčas

Ať už pracujete přesčas z jakéhokoliv z výše zmíněných důvodů, máte nárok na odměnu. Existují dva způsoby, jak si přesčas nechat vyrovnat.

Příplatek Zaměstnavatel zaplatí za dobu práce přesčas dosaženou mzdu a navíc musí ještě zaplatit příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. (Jak dosažená mzda, tak příplatek se vypočítávají z hodinového průměru za daný měsíc). Příplatek může být samozřejmě vyšší, pokud se na tom obě strany dohodnou.
Náhradní volno Místo příplatku dostane zaměstnanec náhradní volno kdykoliv v období následujících tří kalendářních měsíců. Je důležité zdůraznit, že na této druhé možnosti se případně musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout. Pokud tedy vy, coby zaměstnanec, preferujete za práci přesčas příplatek namísto volna, zaměstnavatel vám musí příplatek vyplatit. Hlavní slovo tady máte vy.

Ovšem i tato dohoda není neomezená. Za kalendářní rok totiž nesmí práce přesčas u žádného zaměstnance přesáhnout 416 hodin. Pakliže je sjednána kompenzace formou náhradního volna, pak za hodinu práce přesčas náleží hodina náhradního volna, kterou si zaměstnanec vybere dle dohody.

Za odpracovaný přesčas obdržíte mzdu a příplatek, který by měl být minimálně 25 % průměrného výdělku. Pokud se se zaměstnavatelem domluvíte, můžete místo příplatku čerpat náhradní volno.

Příplatky se sčítají

Placení přesčasů si vždy zkontrolujte na své výplatní pásce. Pokud tedy máte přesčas o víkendu, dostanete 25 % za přesčas a 10 % za práci o víkendu. Pokud část směny zasahuje do noci, je zde pro vás dalších 10 % příplatek za hodiny, které jste odpracovali v noci. Když vaše firma vyhlásí dobrovolný přesčas na státní svátek, dostanete 25 % za přesčas, 100 % za práci o státním svátku.

Zároveň platí, že přesčasové hodiny se počítají (a tedy nárok na jejich kompenzaci vzniká) vždy až po skončení stanoveného vyrovnávacího období.

Je-li tedy dohodnuté náhradní volno v rozsahu odpracovaných hodin přesčas, zaměstnanci nepřísluší pouze příplatek, mzdu za odpracované hodiny mu však upřít nelze.

Co dělat, když vám přesčasy neproplácí?

Pokud máte neproplacené přesčasy, dojděte si na vaše personální oddělení. Nejprve je nutné ověřit, zda se jedná o nařízené přesčasy nebo zda byly přesčasové hodiny schválené vaším vedoucím.

Flexibilní pracovní doba a přesčasy

Ačkoliv se ukazuje, že zaměstnanci s flexibilní pracovní dobou nebo místem toho odpracují nakonec více, i oni mají právo na odměnu za práci přesčas.

Vyrovnávací období

Pro pochopení, jak se u pružné pracovní doby počítají přesčasy, je důležité vyjasnit si nejdříve pojem „vyrovnávací období“. To je doba, během které si jako zaměstnanec s pružnou dobou musíte “odpracovat” svůj fond hodin, který do onoho období spadá.

Délku vyrovnávacího období určuje zaměstnavatel a jeho maximální délka může být 26 týdnů (v případě kolektivní smlouvy až 52 týdnů).

Výpočet přesčasu u pružné pracovní doby

Jak tedy lze v případě pružné pracovní doby vypočítat, kolik hodin zaměstnanec napracoval přesčas?

Jako přesčasové hodiny se počítají ty, které:

byly vykonány mimo základní pracovní dobu (takže buď během volitelné pracovní doby nebo úplně mimo základní i volitelnou pracovní dobu),
byly odpracovány nad rámec časového fondu pracovníka (ten činí v případě plných úvazků většinou 40 hodin týdně, v případě vybraných profesí 37,5 nebo 38,5 hodiny týdně),
splňují náležitosti přesčasu tak, jak jsme popsali v úvodu článku.

Pro ilustraci uvedeme dva příklady:

Příklad první: Základní pracovní doba je stanovena mezi 10:00 a 14:00, volitelná pracovní doba mezi 7:00-10:00 a 14:00-18:00. Vyrovnávací období je jednodenní, tedy zaměstnanec musí odpracovat každý den 8 hodin. Lukáš na požadavek zaměstnavatele ve čtvrtek přijde už v 7 hodin ráno a odchází až v 18:00 s tím, že měl půlhodinovou přestávku na oběd. Celkově tedy odpracoval 10,5 hodiny, to je 2,5 hodiny přesčas. A protože je vyrovnávací období určeno v délce jednoho dne, hned další den (v pátek) se mu přesčasy započítají a Lukášovi tak vzniká nárok na kompenzaci.

Příklad druhý: Základní pracovní i volitelná doba jsou stejné. Vyrovnávací období je tentokrát ale zaměstnavatelem určeno na 5 týdnů. Lucie v těchto pěti týdnech vyrovnávacího období přichází do práce a odchází z ní v rámci volitelné pracovní doby tak, aby na konci pátého týdne, tedy na konci vyrovnávacího období, měla napracováno 200 hodin (tedy 25 dní krát 8 hodin). Ve třetím týdnu vyrovnávacího období jí ale zaměstnavatel nařídí práci přesčas a ona musí každý den v tomto týdnu napracovat o dvě hodiny víc - ve třetím týdnu vyrovnávacího období tedy Lucie chodí do práce v 8 a odchází v 18:30, s půlhodinovou přestávkou na oběd. V tomto týdnu tedy pracuje 10 hodin denně a za celý týden napracuje 10 hodin přesčasů. Na konci vyrovnávacího období, tedy po konci pátého týdne, Lucie vykáže 10 hodin přesčasů a tím jí vzniká nárok na kompenzaci.

tags: #kdy #může #zaměstnavatel #nařídit #přesčas #podmínky