V dnešní době hrají pracovníci v sociálních službách klíčovou roli ve společnosti, poskytují nezbytnou pomoc a podporu lidem v nesnázích, lidem nesoběstačným nebo postiženým, napříč všemi věkovými skupinami. Role pracovníka v sociálních službách je v naší společnosti neocenitelná, neboť to je služba lidem, kteří by se bez naší pomoci neobešli nebo obešli jen velmi těžko. Tato profese není jen o poskytování materiální pomoci; zahrnuje širší spektrum dovedností a hodnot, které ovlivňují celou komunitu. Pracovník v sociálních službách zastává klíčovou roli ve společnosti, kde se aktivně podílí na podporování a zlepšování kvality života jednotlivců a komunit.

Klíčové dovednosti a vlastnosti pracovníka v sociálních službách:

• Empatie a porozumění: Pracovník v sociálních službách musí mít výraznou empatii a schopnost vcítit se do situace klientů.
• Komunikace: Schopnost jasné a empatické komunikace je nezbytná.
• Etika a morálnost: Profese pracovníka v sociálních službách je založena na silných etických základech.
• Organizační dovednosti: Pracovník v sociálních službách často řeší více úkolů současně.
• Týmová spolupráce: Spolupráce s dalšími profesionály a organizacemi je nezbytná pro poskytování komplexní podpory.
• Znalost systému: Dobrá znalost sociálních, zdravotních a vzdělávacích systémů je potřebná.

Klíčové dovednosti a vlastnosti pracovníka v sociálních službách jsou tedy klíčem k úspěchu v této náročné, ale naplňující profesi. Důležité je však zdůraznit, že schopnosti, osobnostní vlastnosti a morální integrita hrají v práci pracovníka v sociálních službách klíčovou roli. Často jsou tyto osobnostní rysy podstatně důležitější než formální vzdělání.

Legislativa a kvalifikační požadavky

Kvalifikační požadavky pro výkon činnosti v sociálních službách upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách). V sociálních službách vykonávají odbornou činnost:

• sociální pracovníci (ust. § 109 a § 110)
• pracovníci v sociálních službách (ust. § 116)
• zdravotničtí pracovníci
• pedagogičtí pracovníci
• manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby (ust. § 116a)

Při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zákonem č. 198/2002, o dobrovolnické službě, ve znění pozdějších předpisů.

Sociální pracovník

Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb. Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona podle § 110 zákona o sociálních službách.

Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je dle ust. § 110 odst. 4 zákona o sociálních službách:

1. vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon) v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost,
2. vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách)

Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních). Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace). U zaměstnanců, kteří ke dni nabytí účinnosti zákona o sociálních službách (tj. k 1. 1. 2007) dosáhli věku 50 let a pracovali na pozici sociálního pracovníka (musí prokázat), se kvalifikační požadavek považuje za splněný.

Pracovník v sociálních službách

Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.

Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách je:

• přímá obslužná péče: základní vzdělání nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem
• základní výchovná nepedagogická činnost: střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly, podle zvláštního právního předpisu (ust. § 36 zákona č. 96/2004 Sb.), způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem
• pečovatelská činnost: základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem
• pod dohledem sociálního pracovníka: základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka

Podmínku absolvování kvalifikačního kurzu je třeba splnit do 18 měsíců ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání. Do doby splnění této podmínky vykonává zaměstnanec činnost pracovníka v sociálních službách pod dohledem odborně způsobilého pracovníka v sociálních službách.

Další odborní pracovníci

Podmínky výkonu činnosti zdravotnických pracovníků stanoví zvláštní právní předpisy: Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

Podmínky výkonu činnosti pedagogických pracovníků stanoví zvláštní právní předpisy: Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů.

Odbornou způsobilostí manželského a rodinného poradce je vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření současně s absolvováním postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví.

Odbornou způsobilostí dalšího odborného pracovníka je vysokoškolské vzdělání.

Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách

Pro práci v sociálních službách je nutné mít kvalifikaci. Tou je tzv. Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách podle Zákona 108/2006 Sb. Jedná se o kurz v rozsahu 150 hodin, akreditovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí, realizovaný prezenční nebo kombinovanou formou. Tento kurz je nutné absolvovat nejpozději do 18 měsíců po nástupu do zaměstnání. V rámci kvalifikačního kurzu se účastníci seznámí s teoretickými i praktickými aspekty sociální práce.

Obsah kvalifikačního kurzu a jeho minimální rozsah stanovuje v § 37 Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Vyhláška v příloze č. 4 také obsahuje přehled oborů vzdělání, při jejichž absolvování se nevyžaduje absolvování kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách.

Podle ust. § 40 vyhlášky č. 505/2006 Sb. se za kvalifikační kurz považuje i kurz uskutečněný přede dnem 1. 1. 2007 vzdělávací institucí akreditovanou podle předpisů o zaměstnanosti, pokud byl obsah a rozsah tohoto kurzu srovnatelný s kvalifikačním kurzem podle § 37 vyhlášky. Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách se nevyžaduje u zaměstnance narozeného přede dnem 1. ledna 1957, pokud před 1. 1. 2007 získal nejméně 2 roky praxe při výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách.

Absolvování kvalifikačního kurzu není pouze formálním krokem, ale také důležitým krokem k profesnímu seberealizaci. V profesích sociálních služeb je zákonem stanovené další vzdělávání, tzv. celoživotní vzdělávání. Jeho rozsah je 24 hodin za jeden kalendářní rok.

Další vzdělávání

Zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku a pracovníku v sociálních službách další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci.

Uznání vzdělání ze zahraničí

Pro výkon pozice sociálního pracovníka či pracovníka v sociálních službách je nezbytné splnit kvalifikační požadavky dané zákonem o sociálních službách, neboť se jedná o regulovaná povolání stanovená zákonem. Regulované povolání je takové povolání, pro jehož výkon jsou v České republice předepsány právními předpisy požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání či činnost vykonávat (kvalifikační požadavky, případně bezúhonnost, zdravotní způsobilost a další). Bližší informace k uznávání odborné způsobilosti sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách získané v zahraničí podá MPSV. Rychlý přehled je zde.

Akreditace a seznam vzdělávacích institucí

MPSV akredituje vzdělávací kurzy pro sociální pracovníky, které jsou určeny jak pro splnění kvalifikace, tak pro další vzdělávání povinné podle zákona (zaměřené na posílení odborných kompetencí sociálních pracovníků). Zároveň MPSV akredituje kurzy pro pracovníky v sociálních službách, a to pouze kvalifikační kurzy, jejichž minimální rozsah a obsah určuje § 37 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Tyto skupiny kurzů nejsou zaměnitelné. Sociálnímu pracovníkovi nelze započítat kurzy pro pracovníky v sociálních službách a naopak.

Seznam vzdělávacích institucí a programů akreditovaných na MPSV ČR naleznete v Katalogu akreditovaných vzdělávacích programů. Výčet dokladů o dosažení stupně vzdělání přehledně v dokumentu Dosažené vzdělání . Při ztrátě dokladu o dosaženém vzdělání pomůže dokument Získání stejnopisu dokladu .

Sociální práce vs. Sociální podnikání

Sociální práce a sociální podnikání jsou v současnosti velmi užívané pojmy v rámci celostátní a celospolečenské sociální politiky. Pro výkon sociální práce je nutno splnit podmínky zejména dle ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“ nebo „ZSS“). Pro možnost výkonu sociálního podnikání je nutno splnit podmínky především dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“ nebo „ŽZ“), zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“) a také zákona č.

Zákon o sociálních službách v části deváté, konkrétně v § 115 odst. 1 písm. a) až e), stanoví základní rozlišení pozic sociálních pracovníků, resp. pracovníků v sociálních službách, a to následovně:

1. sociální pracovníci dle podmínek §§ 109, 110,
2. pracovníci v sociálních službách,
3. zdravotničtí pracovníci,
4. pedagogičtí pracovníci,
5. manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci přímo poskytující sociální služby.

Dle § 115 odst. 2 ZSS lze vykonávat sociální práci i jako dobrovolník.

V úvodních ustanoveních, konkrétně v § 1 odst. 2 ZSS, jsou definovány určité požadavky pro výkon funkcí v sociálních službách. Tyto požadavky jsou vymezeny v části osmé pro výkon funkce sociálního pracovníka a v části deváté pro pracovníky v sociálních službách zákona o sociálních službách. Každá osoba ucházející se o možnost výkonu práce v sociálních službách musí splňovat obecné podmínky pro výkon této funkce. Pro sociální pracovníky jsou tyto podmínky upraveny v § 110 ZZS a pro pracovníky v sociálních službách v §§ 116, 116a ZZS.

Zákon o sociálních službách vyžaduje splnění těchto obecných podmínek pro možnost výkonu funkce v sociálních službách: plnou svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odbornou způsobilost. Zákon o lékařských povoláních a shodně i zákon o nelékařských zdravotnických povoláních již tak přísný není a pro výkon povolání v těchto oborech požaduje pouze: bezúhonnost, odbornou a zdravotní způsobilost. Co se týká otázky plné či omezené svéprávnosti, mlčí o ní jak zákon o lékařích, tak zákon o nelékařských zdravotnických povoláních. Lze se tedy domnívat, že je presumována mlčky.

Podmínky pro poskytování sociálních služeb

Podmínky poskytování sociálních služeb upravuje Hlava II zákona o sociálních službách. Registraci jako takovou upravuje Díl 1. Registrace je opět podmíněna splněním řady požadavků, stejně jako je tomu v případě sociálního pracovníka. Registrátorem je příslušný krajský úřad a v určitých případech i ministerstvo (nejčastěji Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR).

Podmínky, které je třeba splnit pro udělení registrace, jsou upraveny § 79 odst. 1 písm. a) až g) ZSS: podání písemné žádosti (náležitosti této žádosti stanoví § 79 odst. 5 ZSS), odborná způsobilost všech fyzických osob, které budou vykonávat, resp. přímo poskytovat sociální služby, bezúhonnost jak a) právnické osoby služby poskytující, tak za b) osob sociální služby přímo poskytující, zajištění odpovídajících hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány v zařízeních (pobytových, ambulantních), dále je též nutno doložit právní titul k užívání nemovitosti, kde budou sociální služby poskytovány, zajištění materiálních a technických podmínek dle druhu poskytované služby, dále je též nutno doložit skutečnost, že na majetek žadatele o udělení registrace k poskytování sociálních služeb nebyl vyhlášen konkurz, nebylo zahájeno insolvenční řízení, nebo nebylo insolvenční řízení zastaveno pro nedostatek majetku dlužníka.

Důležitou povinností poskytovatele sociálních služeb je, před započetím poskytování sociálních služeb, uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb. V Dílu 2 druhé hlavy jsou upraveny především povinnosti poskytovatelů sociálních služeb. Tyto povinnosti provádí vyhláška o provádění některých ustanovení zákona o sociálních službách.

Níže jsou ve stručnosti uvedeny základní povinnosti poskytovatelů sociálních služeb:

1. zajistit dostupnost informací o druhu, místě, okruhu osob, o kapacitě a způsobu poskytování sociálních služeb,
2. informovat zájemce o službu o povinnostech, které by vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociální služby,
3. vytvářet pro uživatele soc.

Dále je ve hlavě druhé upraven režim opatření omezujících pohyb osob. Díl třetí upravuje podmínky pro uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb. Nejdůležitější z tohoto dílu je ustanovení § 91 odst. 2 ZSS, které upravuje náležitosti smlouvy o poskytování sociální služby a současně též ustanovení § 91 odst.

Podmínky pro založení sociálního podniku

Pro podnikání jsou tedy rozhodné tři znaky:

1. výkon činnosti na vlastní účet a odpovědnost,
2. soustavnost,
3. dosažení zisku.

Podnikat lze pod vlastním jménem nebo pod obchodní firmou podnikatele. Tzn., kdo jedná pod vlastním jménem, jedná sám za sebe, kdo však jedná za podnik s obchodní firmou, jedná za tuto společnost. Pro upřesnění, obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku dle jiného právního předpisu.

Dle tohoto předpisu se do veřejného rejstříku zapisují zejména tyto skutečnosti:

1. jméno a sídlo nebo adresa trvalého pobytu, bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu,
2. předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby,
3. právní forma právnické osoby,
4. den vzniku a zániku právnické osoby,
5. u fyzické osoby datum narození, rodné číslo, adresa trvalého pobytu, resp. adresa bydliště, jsou-li údaje odlišné,
6. IČO přidělené rejstříkovým soudem,
7. název statutárního orgánu, počet členů statutárního orgánu, jméno, sídlo, bydliště, resp. adresa pobytu, způsob jednání statutárního orgánu, den vzniku a zániku statutárního orgánu,
8. má-li být zřízen kontrolní orgán, platí stejné požadavky jako v případě statutárního orgánu,
9. jméno a adresa, místo pobytu prokuristy, včetně způsobu, jakým jedná za společnost, včetně dispozice prokuristy s nemovitým majetkem společnosti, údaj o veřejné prospěšnosti zapisované osoby (zákon o veřejné prospěšnosti nebyl dosud schválen - pozn.

Rozhodne-li se kterákoliv osoba založit podnikání jakoukoliv formou obchodní společnosti (družstvo, společnost s ručením omezeným, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, akciová společnost nebo evropská společnost, resp. Ad b) předmět činnosti musí být v souladu s výše uvedeným zákonem o živnostenském podnikání, a proto je nutné dbát na to, aby předmět činnosti nespadal do činností živnostenským zákonem vyloučených z podnikání. Pokud bude náplní podnikání i veřejně prospěšný účel spočívající v zaměstnávání osob se zdravotním postižením, lze na vytvoření těchto míst čerpat příspěvky od Úřadu práce a na mzdy pro zaměstnance čerpat příspěvky na mzdy od téhož úřadu.

tags: #brigáda #v #sociálních #službách #požadavky

Oblíbené příspěvky:

• Práce pro studenty: Aktuální přehled
• Výhody a nevýhody částečného úvazku
• OSVČ půjčky bez registru
• Tipy pro nábor v ČR
• Sklizeň hroznů: Jak se zapojit?